Hlavní navigace
Statistiky návštěvnosti
Obsah stránky
Jarní soustředění, Harrachov, 12.-19.5.2007
Horní navigace
Střípky z Harrachova
První letošní pobyt KPČH se konal v Harrachově v Hotelu Tereza od 12. až 19. května. Martin Tarčinec nám popsal své zážitky.
Příjezd do Harrachova v 14:25, mohli jsme si vzít taxi, ale šli jsme pěšky. Šlo se téměř po rovince, ale posledních asi 200 metrů je nepříjemný kopec. Celkem tedy 1,6 km. Na pokoji je malá televize, jde však pouze TV-Nova. Asi v pondělí se přidalo vysílání ČT1 a 2. Současně s námi zde byla také škola v přírodě, a tak tu bylo trošku křiku.
V neděli odpoledne, jsme šli na procházku kolem hospody U Ryzího potoka, ubytovny Zátiší a rybníku. Zde si Eliška vlezla do rybníku, pak jí mamka hodila klacík a ona začala lítat, jakoby měla kořist. No a pak se začala objevovat krev. Zjistili jsme, že si zlomila na přední noze postranní dráp. Došli jsme tedy k ubytovně Zátiší, kde byl kbelík s vodou. Nohu jsme omyli a desinfekcí ošetřily. Zbytek odpoledne a celou noc si ten dráp neustále lízala. Vedoucí penzionu Tereza, který má také psa (abnormální Boxer), nás vzal na veterinu do Tanvaldu, což je asi 20. km od Harrachova, kde jí pan MVDr. Petr Hroch ošetřil zranění a ostříhal ostatní drápky. Dal Elze injekci a předepsal mast.
V noci na pondělí onemocněl jeden z našich účastníků a byl odvezen do nemocnice. Když přijela záchranka a lékař šel do pokoje, Eliška to zřejmě zaslechla, že tam jde někdo cizí, protože to byl pokoj vedle našeho. Asi třikrát štěkla. Nevěděl jsem, co se děje. Ráno jsme se to dozvěděli. V pátek odpoledne se náš účastník vrátil z nemocnice. To jsem však já už byl na cestě do Prahy. Pospíchal jsem na soutěž vodicích psů.
Zlatý hřeb pobytu byl výlet vláčkem po okolí Harrachova. Cena pro osobu je 250 Kč a jízda trvá asi 90 min. Nás to stálo pouze 100 Kč na osobu. Ve středu 16. května asi v 9:30 přijel pod kopec, zde nás naložil, jel do Harrachova k pivovaru, tady nabral další lidi, pak jsme pokračovali a jeli k Mumlavským vodopádům, kde byla asi 20 minutová přestávka. Lidé si seběhli k vodopádům, udělali foto a pak se pokračovalo ke skokanským můstkům. Tady jsme měli asi 15 minutovou přestávku. Vlezli jsme si na tribunu, což bylo pro Elišku nepříjemné, protože je tam podlaha z mřížky se širokými otvory. Pro mě to byl super zážitek, protože jsem stál na tribuně a mohl si polohlasně zařvat! „Adam Mališ, Jakub Janda, Michal Doležal, Antonín Hájek, Jan Mazoch, Tomas Morgenstern, František Jež, Pavel Ploc, Jakub Sucháček, a spousta jiných skokanů!!!!!“
Večer jsme měli schůzi předsednictva, kde jsme probrali problém stravy, plány do budoucna a finanční stránku KPČH. Ve čtvrtek dopoledne přijela paní Marcela Machovičová, která pak večer, při oslavě Brücknerových narozenin, ukazovala drhané výrobky paní Jaroslavy Žákové.
V pátek jsem objednal taxi na 12:40. Bylo však již 12:45 a taxi nikde. Mamka celá nervosní, že nám ujede autobus. Po telefonickém kontaktu jsme se dozvěděli, že je ve městě zácpa kvůli stavebním pracím, a že tam za chvilku bude. Stihli jsme to na minutku. Na zpáteční cestě do Prahy řídil autobus veselý pan řidič, který si každého dobíral. Nám nabízel, že nás sveze do Holešovic, kudy vůbec nejede. Ostatní vyzýval, zda nechtějí místo něho řídit. Po mladících v Tanvaldu požadoval lahvinku s kořalkou a chtěl tam vystoupit na pouť. Celou cestu se těšil na večerní pivko, a tak nám cesta vesele uběhla. Na Černý most jsme dorazili včas.
Martin Tarčinec - Kryry
Další příspěvek z Harrachova
Pobyt byl nazván jako relaxační a každý si mohl vybrat pro sebe z programové nabídky. Někdo si vybral výlet do lesa, jiný kratší procházku do blízké stylové hospůdky U ryzího potoka. Podle fyzických možností byl pobyt rozdělen na dvě skupinky. Na sportovce a nesportovce. Dopoledne byl vždy společný program a odpoledne vždy sedm sportovců - turistů vyrazilo po horských cestách. Večer byla možnost si jít zaplavat do bazénu v blízkém hotelu Fit-fun.
Vítězstvím pro každého bylo zdolání 200 m kopce na závěr každé denní vycházky. Obdivovala jsem, že někteří našli tu sílu a do kopce si zazpívali, i když po několika metrech zpěv utichl. Byli jsme fajn parta, každý se snažil podle svých sil. Počasí bylo ideální na pěší tůry. Na závěr každý dostal malý dáreček a diplom (zhotovila Martina) a snad si odnesl i nějaký příjemný zážitek a nejen tu vzpomínku na závěrečný kopec.
Obdiv patří zejména paní Zdeně Menclové, která vše zvládala s úsměvem a trpělivostí. Hotel, ač bezbariérový ji přinesl několik úskalí, která musela se svou dcerou Jitkou zdolat. Úsměv a milá slova na jejich ústech byly však stále. Což dokládají jejich následující verše.
Přes ta naše postižení,
máme rádi vtip, smích
i historky k pobavení.
Bavíme se mezi sebou
i Lormovou abecedou.
Máme rádi vycházky - lesem či do hospůdky.
Prostě vždy, každý někam vlezem
a moc rádi se žlutým vláčkem svezem.
Když začalo pršet a je zima?
Nám je tady stejně prima.
Neškareď se proto, i tak je hezky na světě
a pojď, zahrajeme si „Nezlob se člověče“!
Každého z nás někde bota tlačí,
ale dobře, že slzu každý zpátky vtlačí.
A bolesti ať nechal doma
a těší se tu s námi, z krás Harrachova.
Jitka a Zdenka Menclovi