Paprsek ze tmy Prosinec 2024

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Prosinec 2024

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením

Stále se na tato pravidla zapomíná a jsou ignorována (pozn. redakce)

1. Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.

2. Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat. Zjištěnou komunikační preferenci napíšeme na desky zdravotní dokumentace.

3. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy.

4. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku.

5. Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod. O přítomnosti tlumočníka si rozhoduje jenom sám pacient se sluchovým postižením. Má na tlumočníka právo.

6. Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, co může během vyšetření či ošetření očekávat a jakou spolupráci od něj budeme potřebovat. Při vyšetření nebo ošetření mimo zrakové pole pacienta potřebujeme další osobu, která bude stát před pacientem a dávat mu potřebné pokyny. Tvář této osoby musí být dobře osvětlena. Před snímkováním na RTG domluvíme optický signál, kdy už může pacient začít dýchat a pohybovat se.

7. Důležité dotazy na alergie, kardiostimulátor, užívané léky atd. raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu. U neslyšících uživatelů znakového jazyka je bezpečnější se zdravotní anamnézou počkat na tlumočníka. Totéž platí, chceme-li pacientovi sdělit, jak má užívat léky nebo dodržovat léčebnou životosprávu. Toto své sdělení vždy ještě napíšeme na papírek, který dáme pacientovi s sebou.

8. Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.

9. Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.

10. Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, je nutno prostudovat si příslušnou literaturu a získat dostatečné dovednosti a zkušenosti v praxi.

Zdroj: www.vzp.cz

Změnit praktika nebo gynekologa můžete až čtyřikrát ročně, specialistu i častěji.

Nejste spokojeni se svým registrujícím lékařem nebo ambulantním specialistou? Můžete ho bez problému měnit i několikrát do roka. Jen je třeba dodržet pravidla a odpovědět si na důležité otázky, protože to má své nevýhody.

Jak často můžete svého lékaře změnit?

České zákony říkají, že můžete mít vždy jen jedno registrující zdrav.zařízení, tedy jednoho praktického lékaře (i pediatra), zubního lékaře či gynekologa. Jestliže s ním ale nejste spokojeni, příp.se vám nechce vysedávat dlouhé hodiny v jeho čekárně, protože nemá fungující objednací systém, můžete ho snadno vyměnit za jiného.

Platí jen, že to nesmí být častěji než jednou za tři měsíce. Takže třeba i 4x do roka. V ordinacích ambulantních specialistů (kardiolog, diabetolog, neurolog, oftalmolog…) pak neexistuje ani takové omezení. Změnit je můžete, kdykoli se vám zamane. Můžete si tak samozřejmě polepšit a získat kvalitnější a dostupnější péči, ale je zároveň je třeba počítat i s nevýhodami.

„Časté střídání registrujícího lékaře však nelze doporučit. Může být ohrožena návaznost péče o vás,“ upozorňuje Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím Národního zdravotnického informačního portálu. Laicky řečeno, má tím na mysli fakt, že nový lékař bude s vaší léčbou teprve začínat, zatímco váš předchozí lékař si o vašem zdravotním stavu za ta léta udělal už slušný přehled.

Nově zvolený registrující lékař si od něj sice může vyžádat výpis z vaší zdravotnické dokumentace, ale rozhodně nemusí obdržet celou složku, natož pak její originál. Povinností původního poskytovatele totiž není pořídit kompletní výpis, popřípadě kopii zdravotnické dokumentace, nýbrž provést tento úkon v rozsahu potřebném pro zajištění návaznosti dalších zdravotních služeb poskytovaných pacientovi.

„Originál zdravotnické dokumentace je povinen a oprávněn si ponechat původní lékař, který je povinován jej uchovat po dobu minimálně 10 let od chvíle, kdy od něj pacient odejde k jinému poskytovateli, a poté je oprávněn jej skartovat,“ vysvětluje Národní zdravotnický informační portál s tím, že pacient je oprávněn si u původního poskytovatele pořídit kopie své zdravotnické dokumentace.

Co změna lékaře obnáší?

Nic složitého. Stačí k novému lékaři přijít, o přeregistraci požádat a vyplnit „Registrační list“, který se skládá ze 2 listů – první zůstává jako doklad lékaři, druhý je pro pacienta. Oba listy musí být pacientem podepsány. Touto registrací pak automaticky zaniká předchozí registrace u původního registrujícího lékaře. Jemu navíc pacient ani nový lékař nemají povinnost tuto skutečnost oznamovat. Zjistí ji třeba až od zdravotní pojišťovny.

Někdy při nové registraci pacienta dokonce není nutné ani jeho osobní návštěva zvolené ordinace. Existují i zařízení, kde se můžete registrovat jen online. Před tím ale odborníci varují. Jestliže k novému poskytovateli zdravotních služeb nepřecházíte na doporučení důvěryhodné osoby (to hodnocení na internetu rozhodně není), pak je lepší ordinaci nejprve navštívit osobně. Jen tak zjistíte, zda vám lékař i zdravotní sestra skutečně vyhovují, a to i po lidské stránce. Jsou tu ale i další důležité informace, které je vhodné znát předem.

Má smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou?

Poskytuje návštěvní službu? A jste v jeho dojezdové vzdálenosti?

Ordinuje sám, nebo se ve zdravotnickém zařízení lékaři střídají? Pak o vás nemusí pečovat jen jeden, který vás bude dobře znát, ale pokaždé jiný.

Je plně kvalifikován pro svou činnost – má atestační zkoušku v oboru všeobecné praktické lékařství?

Vyhovuje vám jeho ordinační doba?

Jak má vymyšlený systém objednávek a jaká je čekací doba na vyšetření?

Změnu lékaře si vždy velmi dobře promyslete. Nejde jen o to, že u něj musíte zůstat registrovaní alespoň tři měsíce, než ho opět změníte. Je třeba uvědomit si i fakt, že k původnímu praktikovi či gynekologovi už nemusí být cesty zpět. Během vašeho zkoušení štěstí jinde už mohl naplnit svou kapacitu a nové pacienty, kterým byste byli i vy, přijímat nemusí.

Zdroj: www.zena-in.cz

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Lékař mi sdělil: „Vaše oční vada je vstupenkou do slepoty!“

Brýle jsem nosila odmalička. V 18 letech, když jsem si chtěla udělat řidičák, mě na kontrole oční specialista upozornil: „Máte degenerační změny na sítnici, a to není žádná banalita.“ Nevěděla jsem, čeho přesně se bát, to mi došlo až o několik let později. „Bohužel vaše oční vada je vstupenkou do slepoty,“ sdělil mi jiný oční lékař. Byla jsem v šoku, vždyť v naší rodině se nikdy vážná zraková vada neobjevila!

Mám psa, mobil a počítač

Bylo to složité období, uzdravit jsem se nemohla, s postupnou ztrátou zraku jsem se musela vyrovnat, a hlavně se připravit. Dnes nevidím téměř nic, rozeznávám jen noc a den. Naštěstí v současnosti existují počítače s odečítačem obrazovky, chytré telefony a speciální aplikace pro nevidomé, aby mohli používat e-mail, Facebook, posílat SMS zprávy.

Technice moc nerozumím, ale za počítač jsem vděčná, díky němu mám dostatek informací a mohu také poslouchat audioknihy. I když je mi líto, že nemůžu vzít knihu do ruky a prohlédnout si obrázky. Největším oříškem pro mne bylo naučit se orientovat v prostoru a chodit v terénu s bílou holí. Brzy jsem si pořídila vodicího psa, který do mého života přinesl mnoho radostných zážitků. Díky němu se s větší jistotou pohybuji na ulici, ale pomáhá mi i při komunikaci s lidmi. Třeba v autobuse se lidé občas vyptávají: „Jak se takový pes cvičí?“ Naštěstí jsem docela upovídaná, a tak si někdy hezky popovídám s úplně cizími lidmi.

Hmat a hlas

Oproti nevidomým od narození mám výhodu, že používám vizuální paměť. Když třeba vezmu do ruky jablko, dokážu si ho představit. I tak je pro mě důležité, abych si mohla na věci sáhnout. Ráda ohmatávám kameny, kůru ze stromů, listy, květy. Hmatem „vidím“, jak je vše v přírodě rozmanité, tvary i struktura. Při setkání s člověkem zase nejdříve vnímám jeho hlas. Lidi si vizualizovat nemusím, podstatné je, zda máme spolu o čem mluvit, zda jsme naladění na stejnou vlnu.

Stala jsem se mámou

Je pravda, že spousta věcí vypadá dnes jinak, než jsem si před oslepnutím uložila do paměti. Třeba rodnou vesničku mám v „hlavě“ uloženou, nicméně vím, že domy se opravují, staví se nové a ves nabírá jinou podobu. I svoje blízké mám v paměti uložené jako mladší, než jsou dnes. Jak čas pracuje, některé věci zapomínám a už si nevybavuji do detailů. Po ztrátě zraku se změnilo mnohé i v mém v životě.

Někteří kamarádi můj handicap vzali v pohodě, jiní si vůbec nevěděli rady. Nesnáším, když ke mně někdo přistupuje jako k chudáčkovi. Vždyť žiju stejně jako ostatní ženy, přes všechny potíže pořád chodím do práce. A také jsem šťastnou mámou 2 synů. Dvacetiletý Tomáš a osmnáctiletý Michal se narodili v době, kdy jsem měla zbytky zraku. Žijeme v rodinném domku s mými rodiči, máme samostatný byt.

Z dobrovolnice se stala kamarádka

Když jsem ztrácela zrak, došlo mi, že budu stále více závislá na pomoci druhých lidí. U nás na vsi jde spíš o pomoc rodiny nebo přátel, ale při cestách do Prahy, kde trávím čas kvůli zaměstnání, jsem potřebovala pravidelnou výpomoc. Proto jsem se obrátila na dobrovolnické centrum Okamžik, z. ú. Tam jsem si mohla objednat jednorázový doprovod nebo si rovnou najít dobrovolníka na dlouhodobou spolupráci. A měla jsem štěstí – Šárka Nobilisová mi už několik let pomáhá a dnes jsou z nás velké přítelkyně. Chodíme společně nakupovat, na výstavy nebo si zaplavat. Vážím si toho, že se mnou tráví svůj volný čas bez nároku na odměnu. Pozor na horlivce!

Kromě rodiny, přátel, Šárky a všelijakých kompenzačních pomůcek mi v životě nejvíc pomáhá optimismus. Mám štěstí, že jsem ho dostala do vínku, a hýčkám si ho. Každý den chci najít a vnímat něco pozitivního, ať už je to milá prodavačka v obchodě nebo cvrlikající ptáci, kteří mě ráno probudí. Je důležité si tyhle krásné okamžiky uvědomovat a nenechat je jen kolem sebe proplout.

I když také se někdy trochu zlobím, to, když se mi stane, že se na mě lidé na ulici neomaleně vrhají ve snaze mi pomoci. Ochotu oceňuji, ale důležité je, aby se mě dotyční nejdříve zeptali, zda pomoc potřebuji. Jednou jsem vystoupila z metra a chtěla jsem dojít k eskalátorům. „Schody!“ dala jsem povel svému vodicímu psovi. Šli jsme po nástupišti, a najednou mě nějaká paní chytila za rukáv se slovy: „Pojďte! Honem!“ A pak už jsem udělala jen dlouhý krok a ozvalo se: „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.“ Paní mě v dobrém úmyslu naložila zpátky do metra, kterým jsem přijela.

Do Prahy za prací

Velkou komplikací, která mi na náladě nepřidá, jsou rozkopané ulice, výluky v dopravě a hodně lidí na chodnících v centru Prahy, přičemž mnoho z nich kouká spíš do mobilu než na cestu. A zima? Tu bych nejraději zaspala! Zpožďují se autobusy, orientační body jsou zachumelené a na trasách, jež dobře znám, musím být pořád ve střehu. Velká „lahůdka“ je pro mě uklouzaný chodník, navíc čepice nebo kapuce přes uši znamenají zhoršení sluchových vjemů. Zimní cestování je prostě problém – a já přitom cestuji často, kvůli práci i zájmům. Doma ve vých.Čechách mám dílničku, v níž vyrábím keramiku Noemi podle Axmanovy techniky hmatového modelování.

Pravidelně jezdím do Prahy do dílny Hm ateliér, kde působím jako lektorka hmatového modelování. Nevidomí, ale i vidoucí lidé si tam mohou vyrobit drobnou keramiku či reliéf – ti, co vidí, pracují se zakrytýma očima. Mým zaměstnáním je práce průvodce na Neviditelné výstavě v Praze na Novoměstské radnici. Výstava je to zážitková, návštěvníci si mohou v zatemněné části vyzkoušet, co obnáší být nevidomý. Přijďte si to také zkusit. Autor: Libuše Petrašová, východní Čechy

Jak vidí spolupráci s Libuší dobrovolnice Šárka? K dobrovolnictví jsem se dostala prostřednictvím Dne otevřených dveří v Hm ateliéru, dílně pro nevidomé. Absolvovala jsem dobrovolnický kurz a doprovázela v terénu nevidomé registrované ve sdružení Okamžik, z. ú. Nyní se starám už jen o 1 klientku, právě o Libušku. Vídáme se 1x týdně, pomůžu jí zařídit, co potřebuje, zajdeme na oběd nebo jen na kávu a povídáme si. Setkání s Libuší mě nabíjí pozitivní energií. Sleduji, co všechno přes svůj oční handicap zvládá, její aktivita mě samotnou motivuje. A nesmírně ji obdivuji. Autor: Šárka Jansová

Zdroj: www.invarena.cz

Proč osoby s postižením sluchu často také nemohou najít práci

Zaměstnavatelé kvůli komunikační bariéře přijmou raději „horšího pracanta“, než toho, který neslyší, protože mají obavy, že se nedomluví. V zaměstnávání neslyšících mají velký vliv předsudky. Nebudu psát o zaměstnávání neslyšících firmami, které se na to, dalo by se říct, specializují a kde je např. 90 % zaměstnanců neslyšících – znakujících, a dalo by se říct, že takové firmy jsou „připraveny na vše“, ale všeobecně.

Největší obava je podle mě z komunikace. Zaměstnavatelé se všeobecně bojí přijmout neslyšící osobu do pracovního poměru, protože si myslí, že se nedomluví, jelikož jsou neustále přesvědčováni, že všichni neslyšící komunikují ve znakovém jazyce. A často jsou přesvědčováni i o tom, že „papír a tužka jsou zbytečné“. Nerozlišují totiž neslyšící osoby podle toho, jak komunikují. Ano, asi 2 % neslyšících komunikuje hlavně ve znakovém jazyce, protože je to jejich mateřský jazyk (prelingválně neslyšící – před osvojením si řeči) a čeština je pro ně cizí jazyk.

Český znakový jazyk je totiž zcela samostatný jazyk s vlastní gramatikou a pravidly, který není češtině vůbec podobný. Avšak 98 % neslyšících osob (postlingválně – po osvojení si řeči a národního mluveného jazyka – většina nedoslýchavých a ohluchlí) ve znakovém jazyce nekomunikuje.

Počet lidí s postižením sluchu v České republice

Myslím si, že když někdo přijde na vstupní pohovor s tlumočníkem znakového jazyka, je jaksi „rozhodnuto předem“ a i kdyby byl uchazeč špičkový řemeslník, nemá v podstatě šanci místo získat.

Mnohem lepší (vlastní zkušenost) podle mě je, nejdříve začít komunikovat například e-mailem a hned v tom prvním sdělit, že domluva „v reále“ je špatná z důvodů neslyšení a že je lepší, sdělit si co nejvíce věcí právě touto písemnou formou, aby pozdější osobní setkání nebylo zdlouhavé kvůli odezírání či psaní. Případný zaměstnavatel si udělá o osobě představu, ví, že komunikace není nijak hrozná a že druhá strana prostě pouze neslyší.

Osobně to tak dělám téměř všude, kde mohu (např. na úřadě). Nejdříve se snažím domluvit vše potřebné „elektronicky“, včetně toho, co se po mně bude při osobním jednání chtít, a pak jde vše „jako na drátkách“. Samozřejmě, nejde domluvit úplně vše, ale třeba otázky typu: „Jakou máte praxi v tomto oboru?“ Ano, a předejde se tím nechápavým pohledům ze strany neslyšící osoby, když nerozumí tomu, co se říká. Taktéž se tím předejde prvnímu dojmu personálního pracovníka, že se baví s hlupákem.

—malá osvěta—

Na komunikaci s převodem mluvy do písemné podoby (například s úředníkem či personalistou) jsou nejvhodnější dvě aplikace eScribeDroid od sociální firmy Transkript, která obsahuje strojové rozpoznání řeči a její převod do písemné podoby. Někdo říká překladač, ale ten slouží k překladu z jazyka do jazyka, a zároveň i přepis živým přepisovatelem, když je potřeba něco důležitého sdělit s přesným doslovným přepisem – např. sdělení lékaře.

Není třeba psát, stačí diktovat. Zároveň jde text velmi pohodlně zvětšit roztažením, což je důležité proto, že si senior/ka nemusí brát brýle a také přečte sdělení třeba na dva metry. 2. aplikace se jmenuje „Okamžitý přepis“ a je od Google. To je ale pouze strojové rozpoznání a nabízí 4 velikosti písma. Obě aplikace mají něco do sebe a jsou zdarma. (pozn. redakce: Tento program není k dispozici pro novější verze Androidu.) Je přímo skvělé, když mají úředníci/úřednice nainstalovanou některou z těchto aplikací a nenechávají to na klientovi.

—konec malé osvěty—

Pokud se někdo uchází o zaměstnání třeba na inzerát, tak toho „vykomunikovat“ co nejvíce písemně. Přes úřad práce zase „poučit“ úředníka/úřednici o své komunikaci, aby jej neposílal/a někam, kde z něj budou „na větví“ a aby případnému zaměstnavateli sdělila, jak dotyčná osoba komunikuje. Když totiž úředník/úřednice napíše/zatelefonuje: „Posíláme vám neslyšícího soustružníka,“ zaměstnavatel se „lekne“, že se nedomluví, a už v té chvíli je rozhodnut nepřijmout.

Když ale úředník/úřednice oznámí něco ve stylu: „Posíláme soustružníka, který sice neslyší, ale česky komunikuje normálně/dobře, jen se mu musí občas (něco se odezře) psát, nebo používá automat na převod řeči,“ je šance na přijetí mnohonásobně větší.

Také si myslím, že je dobré ukázat zaměstnavateli své práce (pokud to jde ukázat na internetu – hotové programy/stránky/atd.), nebo vyfotit své výrobky (např. košíkář) a obrázky umístit na internet, nebo třeba i přinést svůj výrobek na osobní pohovor. Zkrátka ukázat zaměstnavateli jakoukoli svou práci. Samozřejmě vždy to nejde (třeba kuchař). V tom případě zase reference od bývalého zaměstnavatele. V případě prvních zaměstnání (pokud nepomáhá škola) bych asi předkládal celá vysvědčení místo „má maturitu“. Autor: Ladislav Kratochvíl

Zdroj: blog.idnes.cz

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Od poloviny příštího roku posoudí ÚP majetky lidí v katastru i registru vozidel

Od poloviny r.2025 začnou úřady práce (ÚP) zjišťovat majetek žadatelů o soc.dávky v katastru nemovitostí, registru vozidel a u bank. Od změny si slibují lepší zacílení dávky a vyšší motivaci lidí k tomu, aby pracovali. Podání dotazu na zmíněné instituce kvůli, jak říká ministr práce a sociálních věcí M.Jurečka [KDU-ČSL], testu majetku bude podmiňovat udělení souhlasu k tomu ÚP ze strany žadatele o dávku. „Jestli žadatel nechce, abychom se doptali, ať tu žádost nepodává,“ řekl ministr Jurečka.

Rovněž nebude možné vyplatit ani dílčí část ze zaváděné superdávky, která sloučí do jedné 4 stávající sociální dávky. A sice příspěvek a doplatek na bydlení, přídavek na dítě a příspěvek na živobytí. Výplatu této superdávky ÚP vždy podmíní udělením souhlasu s podáním dotazu na jmenované instituce.

Podle ministra Jurečky se se zapojenými stranami vedly diskuze o tom, jak se má majetkový test nastavit, jak široce mají ÚP majetky prověřovat. Výsledkem těchto jednání je, že podle stávajícího návrhu zákona, který podle Jurečky do 2 týdnů projednají poslanci v 1. čtení, se ÚP omezí na zjišťování počtu vlastněných nemovitostí k bydlení. A na počet vlastněných aut a zůstatek na bankovním účtu.

Pole, louky, sbírky a jiné majetky úřady práce nezajímají

Podle navržených podmínek ÚP přiznají superdávku domácnostem, v nichž připadá na 1 dospělou osobu nejvýš 1 auto a kde daná domácnost vlastní pouze 1 nemovitost k bydlení. Druhou může vlastnit maximálně po dobu 3 let. Na bankovním účtu smí člen domácnosti, která žádá o dávku, mít nejvýš 200 000 Kč. Každý další její člen nejvýš 50 000 Kč. Doplňkové penzijní připojištění, životní pojištění, stavební spoření a dlouhodobé investiční produkty se do limitních částek nepočítají.

Úřady práce nebudou v nově zavedeném testování majetku u žadatelů o superdávku zjišťovat hodnotu vlastněného auta, případně jeho rok výroby. Ani lokalitu, stav či rozlohu vlastněné nemovitosti, v níž žadatelé o podporu žijí. Dále se v něm nezohlední vlastnictví jiných nemovitostí, jako jsou polnosti, louky, rybníky. Ani cenné předměty, sbírky či jiné investiční produkty.

Omezení majetkového testování pouze na nemovitost pro bydlení, auto či peníze na účtu vysvětlil ministr Jurečka tím, že jde o první výkop. „A to ladění (omezování příspěvků od státu) může v budoucnu nastat,“ řekl s tím, že další úpravy se nevylučují. Dodal, že majetkové testy jsou v západních zemích Evropy pro výplatu sociálních dávek běžné. Zmínil například PŘÍSPĚVEK NA PÉČI. Ten mnohé evropské země bez zohlednění majetku žadatele a jeho rodiny nevyplácí.

Od ledna 2026 už tady bude jen jedna superdávka

Se zavedením nové dávky do praxe se počítá od 7/2025. Do dávky se zahrne stávající příspěvek na živobytí, příspěvek a doplatek na bydlení, přídavek na dítě a dávka zohlední i pracující členy domácnosti. Těm se dávka navýší s ohledem na jejich celkové výdaje směřující do bydlení.

„Předpokládáme, že v příštích 2 týdnech proběhne první čtení návrhu na půdě Poslanecké sněmovny,“ nastínil průběh schvalování novely. Se závěrečným čtením ve Sněmovně se počítá v listopadu. Do konce 1/2025 novelu projedná Senát tak, aby nabyla účinnosti od 7/2025. Od července začnou do nového dávkového systému úředníci zařazovat nové žadatele o dávku. Přičemž ti stávající budou odbavování do konce roku 2025 ještě ve „starém“ systému jednotlivých dávek. „Od ledna 2026 už pojedou všichni žadatelé v novém systému,“ nastínil plány v zavedení nové superdávky ministr Jurečka.

Zdroj: www.fintag.cz

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti ze světa zvířat

Žirafy spí jen 20–30 minut denně, a to ve stoje a po kouscích během dne. Čistí si uši vlastním (až půlmetrovým) jazykem. Žirafí mládě po porodu spadne z výšky téměř 2 metry, bez následků. I přes obří délku krku je žirafa příliš krátká na to, aby dosáhla hlavou na zem. Aby něco zvedla ze země, musí pokleknout a směšně roztáhnout přední nohy.

Pranostika

Je-li v prosinci Mléčná dráha jasně a zřetelně viděti, bude rok budoucí úrodný; je-li však částečně viditelná, nebude mnoho obilí a vína.

Rady našich babiček

Cibulka na nakládání se dobře loupe, když ji vhodíme do vařící vody a ihned vyndáme.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Brierre Jean-Dominique – Edith Piaf – Bez lásky nejsme nic

Kniha je obrazem života slavné francouzské šansoniérky od dětství na ulici po dospělost v záři reflektorů a po konec jejího života. Edith Piaf, vlastním jménem Edith Giovanna Gassion se narodila 19. prosince 1915 v Paříži, údajně na chodníku před jedním domem. Veřejnost ji znala také pod pseudonymem Vrabčák, Piaf. Její matka Annetta Giovanna Maillard také byla zpěvačkou, ale její sláva byla pouze lokální. Otcem byl pouliční akrobat Louis-Alphonse Gassion. Malá Edith byla brzy dána do péče své babičce z otcovy strany, která vedla nevěstinec.

Tamní prostitutky se o Edith staraly jako o své vlastní dítě. Ve třech letech Edith oslepla, ale prostitutky s ní šly na pouť ke svaté Tereze z Liseux, po které se jí zázračně vrátil zrak. Poté zpívala několik let na ulici a zpěvem doprovázela i svého otce při jeho akrobatických vystoupeních. Lidé postupně mnohem více platili jí než jejímu otci. Dospívající Edith byla neřízenou střelou – zpívala na ulici, žila život tak, jako kdyby zítřek neexistoval.

V sedmnácti potkala Louise Duponta, se kterým počala dcerku Marcelle. Když ta ve věku dvou let zemřela na zánět mozkových blan, Edith se zhroutil život. V roce 1935 ji na ulici objevil majitel baru Louis Leplée, který ji uvedl na scénu pod jménem Mome Piaf. První triumf slaví v roce 1937.

Po válce se stala Edith mezinárodně známou hvězdou, byla velmi žádanou a úspěšnou kabaretní umělkyní. Objížděla Evropu, Spojené státy americké nebo Jižní Ameriku. Ve Spojených státech nejdřív neměla příliš velký úspěch, její popularita vzrostla až po kladné recenzi jednoho prominentního newyorského kritika (v letech 1956-1957). Vlajková píseň Édith Piaf, La vie en rose byla napsána v roce 1945, v roce 1998 získala cenu Grammy Hall of Fame Award.

Velké slávy dosáhla Edith Piaf v nejznámějším pařížském kabaretu Olympia Bruna Coquatrixe v letech 1955-1962. V dubnu 1963 nahrála svou poslední píseň s názvem L’homme de Berlin. Po r. 1949 ale začínají narůstat její problémy s alkoholem a drogami. V r. 1962 se provdala za zpěváka Théa Sarapa. Kromě něho pomohla na scénu i dalším interpretům (Charles Aznavour, Gilbert Bécaud, Yves Montand, Georges Moustaki). Zemřela v říjnu 1963. K nejslavnějším písním patří např. Non, je ne regrette rien, L´etranger, Milord, Mon légionnaire, La foule, La Vie En Rose.

zpět na obsah

Literární okénko

Iljás bin Júsuf Nizámí Gandžaví - Ty a já

Ztráta, ztráta je noc, kdy bez tebe vzdychám,
lítost, lítost je dech, kdy bez tebe dýchám.
Nevyhnutelná, není bez tebe hnutí;
kadeře nespočítané – bez vás kde spočinutí?

Tobě rovnou si hledat – nešálí takové snění.
Ty že bys mohla mě hledat? - Není té naděje, není.
Velká, Lásko, jsi u mne, jenž před tebou malostí mizím;
vzácná u mne, jenž před tebou tvorem jsem hmyzím.

Oka nemám, abych zřel tě, ne štěstí, jež najít tě stačí,
nohou k běhu ni rukou, abych je zalomil v pláči.
Nizámí, snadno ti bez něho, jenž hledá tě, v úniku hbitá,
ve dne los hvězdný svůj zvídá, v noci souhvězdí sčítá.


zpět na obsah

Výročí

V prosinci oslavili narozeniny Hana Procházková a Jaromír Kubíček, svátek pak Bohumila Flaumová, Lucie Bubeníková, Lucie Ulrichová, Blanka Berkyová a Dana Ťukalová. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a pohody.

zpět na obsah

Co nám chutná

Špenát s kuřecím masem

Suroviny

600g špenátového protlaku, 100g pečeného kuřecího masa, 30g másla, 2 vejce, 5lžic smetany, 70g hladké mouky, 70g Eidamu ap., muškát.oříšek, pepř, sůl.

Postup

Špenátový protlak podusíme. Máslo utřeme se žloutky, okořeníme, přidáme nastrouhaný sýr, smetanu, nakrájené maso, dobře promícháme, zahustíme moukou a smícháme se špenátem. Nakonec vmícháme tuhý sníh. Směs urovnáme do tukem vymazané formy a zapečeme v horké troubě. Podáváme s vařenými brambory.

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením


zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)