Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.
Vážení přátelé,
nacházíme se na začátku roku 2021, a proto mi dovolte, abych Vám popřál v tomto roce především hodně zdraví, to ostatní již zvládneme. Současná doba je pro nás pro všechny velmi náročná. My, co máme nějaký handicap, jsme ještě více izolováni od svých blízkých a kamarádů – od rodinného a společenského života.
Jsem rád, že náš klub mohl v létě uspořádat pobyt, na který se každoročně těšíme.
Věřím, že očkování bude cesta k tomu, abychom se všichni mohli zase scházet, dělat to, co nás baví a co nám přináší životní náplň.
Jsem v tomto optimista a věřím, že tato doba časem pomine a bude zase dobře.
Je důležité neklesat na mysli, byť vím, že to někdy není jednoduché. V příštím roce se budeme na Vás těšit na všech akcích, které bude možné pro Vás připravit.
Marek Müller-tajemník KPČH
Minulý rok jsme zahájili v lednu, ještě v poklidu, výstavou v knihovně v Nymburku. Poté se pomalu začaly šířit zprávy o coronaviru v Číně. Začátkem března se nám ještě podařilo uspořádat přednášku a besedu na půdě Palackého univerzity v Olomouci. Potom přišla doba nejistá. Přesto jsme se sešli, i když v malém počtu v červnu v Botanické zahradě v Praze – Troji. Podařilo se nám uskutečnit i pobytové setkání v Hejnicích. Dále dvě klubová setkání se členy z Liberce, a to výlet na zámek Frýdlant a bubnování. V srpnu byla naše výstava „Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme …“ v kavárně u Městské knihovny v Chomutové, kde jsme měli klubové setkání se členy z Chomutova. Další plánové kluby a workshopy se bohužel neuskutečnili z důvodů koronavirové krize a opatření vlády. Na závěr roku se nám podařilo uskutečnit klubové setkání na Vyšehradě. Doufáme, že letošní rok bude lepší než ten minulý a doženeme to, co jsme v minulém roce nestihli.
Ota Pačesová
Asi všichni si přejeme, aby koronavirová krize skončila co nejdříve. Naši zdravotníci jsou již vyčerpáni. Podniky i živnostníci v některých oborech jsou na kraji úpadku.
Všichni si toužebně přejeme konec omezení. Ale jsme ochotni pro vítězství nad Covidovou epidemií něco přinést. Jedinou cestou je proočkovanost populace. Mělo by být samozřejmostí, že se nechám očkovat. Proto neposlouchejte odmítače očkování. Jejich argumenty nejsou vědecky ani medicínsky podložené. Jsou to výmysly nějakých chorých mozků, kterým jde jen o to, aby se zviditelnili na sociálních síti, ale jinak jsme jim ukradeni. Nepřeposílejte tyhle neskutečné „zaručené“ bláboly a hledejte si informace v seriózních zdrojích.
Jako každý lék, tak i vakcína má určitě nějaké vedlejší účinky. Přestaneme proto brát třeba lék na bolení hlavy, průjmové onemocnění, antibiotika, léky na kašel atd.?
Odmítáme je snad proto? Ne, jsme přesvědčeni, že jejich přínos převáží nad rizikem.
Očkování proti Covidu má dvojí smysl: ochránit ohrožené jedince a zastavit ekonomickou krizi. Buďme tedy ve vlastním zájmu rozumní, vezměme rozum do hrsti. Nebojme se očkování. Udělejme to nejen pro sebe, udělejme to pro nás všechny.
Ota Pačesová
Očkování jako takové obecně podporujeme jako jeden z možných způsobů, jak se vypořádat se současnou epidemií SARS-COV-2. Ale velmi důrazně doporučujeme respektovat obecné kontraindikace očkování, včetně konkrétních týkajících se SARS-COV-2. Pokud se očkování bude individualizovat, nebudeme čelit případným nežádoucím účinkům, které jinak velmi nahrávají odmítačům očkování.
Deset zásad očkování, které zpracovala 22.12.2020 prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc k Stanovisku výše uvedenému.
Poslední klubové setkání v tomto roce byla vycházka po starobylém Vyšehradě. Sešlo nás 7 lidí. Počasí bylo překrásné sluníčko svítilo jako na jaře. Nikdo by si ani nepomyslel, že je to předposlední den roku 2020. Atmosféra byla velmi přátelská a optimistická i když jsme se museli schovat za roušky. Prvně mezi nás zavítal nový mladý člen, Jaromír Kubíček z Prahy 8. Sešli jsme se u metra Vyšehrad a pěknou procházkou jsme prošli Táborskou branou, kolem zbytků brány Špička a Leopoldovou branou. Kolem nejstarší rotundy sv. Martina v Praze jsme došli do Karlachova parku mezi monumentální Myslbekovy bájné sochy přenesené sem z Palackého mostu. Prohlédli jsme si i hmatovou, bronzovou repliku plánu Vyšehradu a prošli se po hradbách.
Vycházku jsme zakončili procházkou po Slavíně – hřbitově slavných osobností u kostela sv. Petra a Pavla. Zavzpomínali jsme na spisovatelku Boženu Němcovou u jejího hrobu. A poslechli si zvony z kostela v tónech vánočních koled. Cihelnou branou jsme Vyšehrad opustili a na Výtoni jsme se rozloučili, popřáli si hodně zdraví v roce 2021. Snad již bez Covidu.
Ota Pačesová
Vyšehrad je historické hradiště, hrad a pevnost v Praze, na skále nad pravým břehem řeky Vltavy na jižním okraji historického města, ve čtvrti Vyšehrad. Na Vyšehradském hřbitově se Slavínem u kostela sv. Petra a Pavla jsou pochovány významné české osobnosti, nachází se zde i nejstarší pražská rotunda sv. Martina. Dnes parkově upravený a veřejně přístupný areál je od roku 1962 národní kulturní památkou.
K Vyšehradu se váže řada pověstí z počátků českých dějin, založil jej prý bájný kníže Krok. Skutečný vznik knížecího hradiště je kladen do druhé poloviny 10. století. Koncem 11. století zde sídlil první český král Vratislav II., který zřídil vyšehradskou kapitulu. Roku 1420 hrad vypálili husité, v polovině 17. století byl přestavěn na pevnost střežící Prahu od jihu. Od 15. do 19. století byl Vyšehrad s podhradím též samosprávným městem, do roku 1848 podřízeným vyšehradské kapitule a připojeným k Praze roku 1883. V téže době došlo ke zřízení národního pohřebiště a k úpravám Vyšehradu do dnešní podoby. Roku 1904 byl vyšehradskou skálou proražen tunel, který otevřel pravobřežní komunikaci Prahy s jižním okolím.
Pověst vypráví, že Vyšehrad založil kníže Krok, když hledal bezpečnější sídlo. V době, kdy sídlil na Budči, vyslal posly, aby našli bezpečnější místo. Na strmé skále nad Vltavou kníže přikázal vykácet les a vystavět tam hrad. Když Krok zemřel, vlády se ujala jeho dcera Libuše. Jenže muži si vládu žen nepřáli, a tak Libuše vyslala posly, ať následují jejího koně, který jim najde jejich nového vládce. Poslové šli dva dny a třetího dne došli do vesničky Stadice, kde na poli oral s párem volků Přemysl. Kůň se u něho zastavil a poslové poznali, že to je jejich budoucí vládce. S velikou slávou byl převezen na Vyšehrad, kde ho již vítala Libuše. A tak Přemysl po boku Libuše usedl na trůn a společně s Libuší vládl českému lidu. Na památku toho, že byl povolán z pole, byl nazván Oráč a stal se 4. českým vládcem (podle pověsti).
K Vyšehradu se též vztahuje pověst o rytíři Horymírovi, jenž byl na Vyšehradě vězněn za knížete Křesomysla, protože ničil stříbrné doly. Jako poslední přání se před smrtí chtěl naposledy projet na svém věrném koni Šemíkovi. Že Křesomysl nechal zavřít všechny brány, nebylo nic platné. Šemík přeskočil i s Horymírem hradby a skočil rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík na následky skoku uhynul. Dodnes má náhrobek v Neumětelích.
Vláda by při přijímání omezujících opatření měla více brát v úvahu specifické situace, zvažovat dopady omezení na různé skupiny osob a dopředu stanovit nezbytné výjimky. Podle ombudsmana je závažným opomenutím, že v případě maloobchodního prodeje sice vláda stanovila výjimku pro osoby s kočárkem, které nesmí být nuceny používat nákupní vozík, ale podobnou výjimku nemají lidé s postižením používající kompenzační pomůcky. Ombudsman se v této věci obrací na vládu, ale především apeluje na obchodníky, aby k lidem s postižením přistupovali vstřícně a nebránili jim ve vstupu do provozovny, pokud nemohou kvůli svému postižení používat nákupní vozík nebo košík.
Podle Českého statistického úřadu žije v České republice více než 1 milion lidí s postižením. Mnozí z nich používají kompenzační pomůcky a ani při nejlepší vůli nemohou v prodejně používat nákupní vozík nebo košík. Ustanovení vlády však tyto lidi se specifickými pomůckami k pohybu opomenulo a jedinou konkrétní výjimku stanovilo pouze pro osoby, které vezou kočárek s dítětem. Pouze po nich provozovatelé nesmí vyžadovat, aby k nákupu používali nákupní vozík. Podle ombudsmana by podobnou výjimku měli mít i lidé, kterým jejich postižením nákup s nákupním vozíkem či košíkem znemožňuje nebo nadměrně ztěžuje.
„Chápu, že formulovat omezení není snadné a nějaký detail přitom může „utéct“. Lidé s postižením ale nejsou skupina, na kterou se dá zapomenout. Jestliže se do obchodu nedostane člověk s berlemi, na vozíku nebo třeba nevidomý člověk, protože z objektivních důvodů nemohou používat nákupní vozík nebo nést košík, dalo by se to považovat za diskriminaci i ukázku toho, jak se někdy z předpisů vytrácí člověk,“ konstatuje ombudsman Stanislav Křeček.
Vláda obchodům nařizuje, aby zajistily maximální počet zákazníků v provozovně. Nezapočítávají se pouze děti a doprovod zákazníka, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením. Usnesení sice neuvádí, jakým způsobem mají obchody počet zákazníků regulovat, ale velká část obchodů to dělá pomocí napočítaných košíků a nákupních vozíků. Návodná je v tomto směru právě výjimka pro osoby s kočárkem, které nemají být nuceny používat košík.
Od 3. prosince, kdy usnesení vešlo v účinnost, už ombudsman zaznamenal několik stížností lidí s postižením, kterým byl zamezen přístup do obchodu, protože nemohli použít nákupní košík. Nevidomá zákaznice například uváděla, že ji v doprovodu dcery nechtěli pustit do obchodu, pokud si obě nevezmou nákupní košík. Dcera si nakonec musela do nákupního vozíku vložit ještě druhý košík. Jiný zákazník uvedl, že vzhledem ke svému postižením musí k pohybu používat francouzské hole. Opakovaně ho nechtěli pustit do obchodu bez nákupního vozíku. Aby ho mohl tlačit, musel by berle odložit, což nemůže.
Ombudsman upozorňuje, že zamezením vstupu do obchodu osobě s postižením se obchodník může dopouštět diskriminace. Na obchodníky ombudsman apeluje, aby používali zdravý rozum, přistupovali k lidem s postižením vstřícně a netrvali na vstupu s košíkem či nákupním vozíkem u osob, které používají kompenzační pomůcky a zjevně podmínku splnit nedokážou. Současně se ombudsman rozhodl upozornit vládu, aby urychleně zvážila, jak pravidla upravit s přihlédnutím k potřebám a možnostem lidí se specifickými pomůckami k pohybu.
Původně se mělo za to, že první kočky žily s lidmi ve starém Egyptě, kde byly považovány za posvátná zvířata. Skupina francouzských archeologů ale objevila ostatky kočky pohřbené se svým majitelem v neolitickém sídlišti na Kypru. Ten byl osídlen zemědělci z Turecka, kteří si s sebou tedy pravděpodobně přivezli i kočky. Tento nález značně posouvá první výskyt domestikovaných koček do hlubších dějin. Pšenice, žito a ječmen začali lidé pěstovat před zhruba 10 000 lety. Jejich sýpky si pochopitelně oblíbily myši a krysy. Proto lidé velmi uvítali pomoc koček. Na rozdíl od jiných domácích zvířat, která byla ochočena lidmi, se kočky nejspíš domestikovaly samy – popud přišel od nich samých. Z toho také pramení jejich nezávislost, pýcha a občasná ignorace "spolubydlících".
Blaze sedlákovi v lednu u kamen a obilíčku pod sněhem.
Vejce při vaření nevytečou, dáme-li do vody trochu soli.
Děj se odehrává v 18. století. Autor knihu vydal v roce 1874. Krásná Bethsheba žije na anglickém statku a má spoustu nápadníků. Je rázná a tvrdohlavá, ale po svém strýci zdědí velký statek. Pacholci dávají ženě jasně najevo, že ji poslouchat nebudou, Bathsheba si však poradí, a nakonec situaci zvládne. Nápadníci jsou celkem tři. Prostý, ale inteligentní Gabriel, se kterým se znají už léta, zámožný postarší Boldwood, který se do ní náhle zamiluje v době, kdy už je taky bohatá a voják Troy, lotr, sukničkář s hezkou tvářičkou a velkým charismatem. Bathsheba se samozřejmě zamiluje do toho nejhoršího a brzy se přesvědčí, jak špatné bylo její rozhodnutí.
Zamilovaného Gabriela zaměstná na svém statku jako pomocnou sílu a jeho nabídku k sňatku okázale odmítne. Gabriel se neurazí, naopak zůstane Bathshebiným přítelem a důvěrníkem i nadále. Statek prosperuje, ale Bathsheba náhle a nepromyšleně pošle starému Boldwoodovi valentýnské přání, ve kterém se ho ptá, kdy ji požádá o ruku. Tento sled událostí způsobí mnohá neštěstí. Bathsheba se ve městě setkává s vojákem Troyem. Ten v ní vidí bohatou možnost vykoupit se z vojenské služby, ona se do něho bezhlavě zamiluje. Brzy zjistí, že mu naletěla a stane se z ní utrápená a lhostejná manželka, která přemýšlí, jak se nežádoucího manžela zbavit. Svým ano nestálému Troyovi navíc Bathsheba ublížila mnoha lidem ve svém okolí, kteří ji měli rádi.
Gabriel se pohledem na nešťastnou lásku trápí, ale stále se snaží zůstat své milované po boku, ať ho sužuje různými rozmary. Boldwood se z lásky k ní dočista zbláznil a snaží se ji získat za každou cenu. V knize je rovněž krásně popsaná anglická krajina, země plná kopců, pastvin, osamělých statků a stád ovcí. Romantiky se v ní příliš nedočtete, přesto je to zajímavé počtení, dá se říci, že jeden z nesilnějších milostných příběhů, které jsem kdy četla. Nakonec se dva, kteří k sobě patří, k sobě dostanou, cesta to však bude nelehká a bude stát všechny nesčetně obětí. Včetně nevinných a nezúčastněných osob. V roce 1967 natočil známý americký režisér John Schlesinger podle této knihy stejnojmenný film s okouzlující Julií Christie v hlavní roli. Děj má skoro tři hodiny, ale je podobně napínavý jako kniha. V roce 2015 udělal remake filmu americký režisér Thomas Winterberg, tentokrát s hlavní herečkou Carey Mulligan. A jak to často bývá, starší verze je o poznání lepší a věrnější, bez příkras a modernizací.
Mráz se sluncem! Modř s nebe padá.
však naše dámy nenapadá
sejíti ven a nad Něvou
se blýsknout chladnou krásou svou.
Sedí, a nadarmo je volá
břeh vysypaný pískem zdola.
Východ byl moudrý v zvyku svém
a nezazlím to předkům ani:
narodily se pro harém,
pro stín nevolných stěn ty paní.
V měsíci lednu oslavili narozeniny Albína Heislerová, Jana Kroulová a Jaroslava Navarová, svátek pak Zora Hádek. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
Správné odpovědi na předchozí kvíz:
Nový kvíz:
Nejprve se pokuste najít logickou souvislost mezi prvními dvěma slovy. Pak k dalšímu slovu doplňte analogicky chybějící slovo podle stejné logické souvislosti. Tato úloha procvičuje vaše logické myšlení a myšlení v souvislostech.
Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle.
Ingredience: 400g polohrubé mouky, 4 vejce, lžička soli, 1-2 lžíce olivového oleje
Mouku prosejeme na desku a uprostřed vytlačíme důlek. Do důlku dáme vejce, sůl a olej. Rukama uhněteme pružné těsto. zavineme je do vlhké utěrky a uložíme na 15 minut do chladničky. Těsto velice tence vyválíme. Vykrajujeme potřebný tvar. Těstoviny se dají dlouho uchovat, musí být dobře vysušeny a uzavíráme je pak do sklenice.
Suroviny: 3 vejce, hrnek krupicového cukru, 1 vanilkový cukr, 250ml šlehačky, trocha strouhané citrónové kůry, 2 hrnky polohrubé mouky, 1 balíčku prášku do pečiva, 1-2 polévkové lžíce kakaa.
Příprava: Vejce ušleháme s krupicovým a vanilkovým cukrem do pěny. Přimícháme šlehačku, citrónovou kůru a mouku s práškem do pečiva. Asi do třetiny těsta vmícháme kakao. Do sádlem vymazané a hrubou moukou vysypané formy nalijeme polovinu světlého těsta, pak nalijeme všechno těsto s kakaem a navrch dáme zbytek světlého těsta. Vložíme do vyhřáté trouby a pomalu upečeme. Upečenou a částečně vychladlou bábovku vyklopíme a posypeme moučkovým cukrem. Zdroj: Časopis Bábovky a řezy.
Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz
Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením