Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.
Na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) jsou od 1. ledna 2023 povinny čtyři společnosti (T-Mobile Czech Republic a.s., Vodafone Czech Republic a.s., O2 Czech Republic a.s. a PODA a.s.) poskytovat službu zvláštních cen.
Jedná se o cenové zvýhodnění ve výši maximálně 200 korun za kalendářní měsíc, které lze čerpat na mobilní či pevný internet, mobilní či pevné hlasové služby, případně na balíček obsahující některou z těchto služeb.
Cenové zvýhodnění bude možné využít na všechny těmito společnostmi poskytované služby, tarify a balíčky služeb.
Nad rámec této povinnosti musí společnost T-Mobile Czech Republic a.s. umožnit využití cenového zvýhodnění i na alespoň jeden tarif prostřednictvím předplacené karty.
Je na výběru oprávněné osoby, u které z uvedených společností zvolí čerpání cenového zvýhodnění a na kterou ze služeb. Každá oprávněná osoba však může čerpat v rámci kalendářního měsíce toto zvýhodnění pouze jednou. O cenové zvýhodnění mohou žádat zdravotně postižené osoby a osoby s nízkými příjmy.
Zdravotně postiženými osobami se rozumí:
Osobou s nízkými příjmy se rozumí osoba
Jak získat cenové zvýhodnění?
Osoba, která splňuje některou z uvedených podmínek, kontaktuje jednoho poskytovatele ze čtyř zmíněných společností. Při žádosti o cenové zvýhodnění doloží, že je oprávněnou osobou a jakou službu chce čerpat. Zdravotně postižené osoby předloží poskytovateli příslušné doklady (ZTP, ZTP/P), případně oznámení nebo rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči nebo rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů (více podrobností viz § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 500/2021 Sb.) Osoba s nízkými příjmy předá poskytovateli služby čestné prohlášení.
Zdroj: trinecko.cz
Na anglickém webu se objevil článek, který popisuje vztah slyšícího muže s neslyšící publicistkou Gaell Hannan. Její manžel Doug popisuje jejich více než pětatřicetiletý vztah v jednotlivých tipech, jak se chovat během komunikace s neslyšící partnerkou.
Manželství slyšícího muže a neslyšící ženy
Publicistka Gael Hannan je neslyšící manželka slyšícího muže Douga. Její sluchové postižení je na hranici praktické hluchoty a ztrátu sluchu kompenzuje sluchadlem a kochleárním implantátem. Jejich manželství trvá více než 35 let.
Komunikace je vším
Osvětových akcí nebo desatero komunikaci s osobou se sluchovým postižením najdeme na internetu mnoho, ale postřehy slyšících ne. A právě manžel Doug se podělil o své zkušenosti, které během jejich pětatřicetiletého manželství s Gael Hannah získal a poslal je dál, píše o nich na webu Hearinghealthmatters.org.
Máte také zkušenosti?
A jak to máte vy se svými partnery? Podělte se s námi o zkušenosti, perličky z vašeho života.
Zdroj: tichezpravy.cz
Podle mnohých lidí je chození naboso zdravé. A často je to pravda, je ale třeba vnímat všechna ALE. Zatímco pro zdravého člověka může mít bosá chůze doma nebo i po venku zdravotní přínosy, pro některé jedince je pěkně nebezpečná.
Podle serveru Biolékař má chůze naboso mnoho výhod. V České republice se stává čím dál oblíbenější, a v létě tak vidíte i venku v parku často někoho bez bot. Doma navíc nosí boty málokdo a často se procházíme po pokoji jen v ponožkách nebo s úplně bosýma nohama.
Výhody chůze naboso
Při chůzi bez bot využíváme méně používané svaly, které pomáhají udržet rovnováhu našeho těla. Díky tomu se zlepšuje krevní oběh, potvrzuje studie z roku 2018. Chůze naboso také snižuje riziko kardiovaskulárních chorob a zlepšuje celkový postoj i rovnováhu, potvrzuje i článek ze serveru Pulse.
Překvapivou informací pro mnohé možná je to, že má chůze naboso pomáhat dokonce i se zlepšením zraku. Na vidění má údajně vliv palec, proto je dobré chodit naboso například v trávě, kdy dochází k jeho přirozenému masírování.
Dále pak chůze naboso pomáhá snižovat stres a úzkosti, zbavuje vás staré nemocné kůže na nohou a pomáhá vám doplňovat vitamín D. Ačkoli má očividně řadu výhod, je stále pro mnohé osoby nebezpečná. Po přečtení následujících řádků tak možná zvážíte pořízení nějakých papučí i na doma.
Nebezpečná pro osoby s cukrovkou
První skupinou lidí, kteří by měli vždy chodit minimálně v ponožkách, ideálně však v botách i doma, jsou osoby, které trpí cukrovkou. Při dlouhodobě zvýšené hladině cukru v krvi dochází k poškození funkce nervů. Tomuto stavu se říká diabetická neuropatie, popisuje Zdraví Euro. Právě z těchto důvodů by si diabetici měli dvakrát rozmyslet, jestli se vydají na zahradu jen tak bez bot. Podle lékařů by si naopak měli minimálně pantofle nasadit už jen při chůzi po bytě.
Zdravotní problémy nohou
Chůze naboso především po domácnosti se pak může podepsat na nohách jedinců, kteří mají přirozeně k problémům s dolními končetinami předpoklady. Při chůzi bez bot doma vzniká riziko zhoršení problémů s plochýma nohama nebo patní ostruhou. Pokud máte problémy s plochýma nohama, je důležité, abyste měli dobrou oporu v botách. Při chůzi naboso dochází k přetěžování nohy, což může vést k bolestem nejen nohou, ale i zad, krční páteře, hlavy, kolen či kyčlí.
Patová ostruha pak vzniká v případě, že je přetížen vazivový aparát v nohách. I u patní ostruhy je tedy důležité nosit vhodnou obuv a vyhýbat se dlouhodobému chození naboso po tvrdém, nepřirozeném povrchu, píše server AA zdraví.
Zdroj: DIA styl, Biolékař, AAzdraví, Zdraví Euro, Healthline, Pulse
Odešla od nás skvělá žena a dlouholetá bojovnice za ohluchlé a sluchově postižených. Co o ní víme?
Jelikož vím, že založila ČKO (Český klub ohluchlých) a pořádala kurzy odezírání a přednášky na těchto místech: Mariánské lázně, Žinkovy, Bohdaneč, Luhačovice a další místa. Při jejích cestách jí pomáhal její manžel, též již zesnulý, pan Zdeněk Dvořák. Byla aktivní a pomáhala, aby ohluchlí měli skryté titulky v TV a taky přepis (tablet či mobil), abychom se mohli domlouvat v bankách a na úřadech. Taky pracovala v ASNEPu, kde se všichni předsedové klubů scházeli.
Byla též členkou v komisi pro pacienty KOCHLEÁRNÍCH IMPLANTÁTŮ. Trvala na tom, aby někteří i dospělí ten implantát dostali. Také též v roce 2000 kochleární implantát dostala jako nejstarší pacientka v republice. Byla nadšená, jak to funguje, ale občas byl i nějaký problém a řešila to. Psala všude, aby skryté titulky jely i přepisy. Uspělo se, ale občas jí i někdo podkopl. V roce 2001 převzala z rukou Václava Havla Cenu Olgy Havlové, kterou uděluje Výbor dobré vůle. Opravdu si to zasloužila.
Se zesnulým manželem vychovala syna Zdeňka, a byla velice na něho pyšná, i na jeho rodinu, snachu Šárku, vnučku Barboru a vnuka Tomáše.
Co ještě více napsat? Je toho strašně moc, protože ji znám přes 30 let. Taky měla kolem sebe přátele, a to i ze Zlína a Prahy. Od roku 2016 byla členkou našeho KPČH.
Je škoda, že odešla statečná žena a bojovnice za ohluchlé a sluchově postižené, maminka a babička, na kterou budeme vzpomínat. Odešla za svým zesnulým manželem. Pohřeb měla velice krásný a proslov, který věnoval své mamince její syn, byl překrásný a moc dojemný. Není více co dodat. V srdci budeme mít tuto skvělou ženu. Bude nám velice chybět. Je škoda, že na její pohřeb nepřišli další lidé se kterými spolupracovala. To mne v duši mrzí.
Čest její památce a vzpomínáme na tebe, Anico.
Jiří Čuban, kamarád
V textech na mém blogu se můžete dozvědět, co nečinit v přítomnosti zrakově postiženého, jaké jsou zraňující komentáře vůči někomu, kdo špatně vidí, či jakým chováním zrakově hendikepovaného nepotěšíte. Následující řádky přinesou opět pár příkladů, které mohou ublížit zrakově hendikepovanému, i když kolikrát ten, kdo je pronese, si pouze neuvědomí, že je komentář zbytečný a může být zraňující.
Lidé si to neumějí představit
Pravděpodobně se shodneme na tom, že pokud má někdo těžké zrakové postižení, tak jsou mu některé činnosti zapovězeny. Mám na mysli např. řízení vozidla v běžném provozu, neboť již dnes existují zážitkové akce, kde si řízení lze i bez kontroly zraku vyzkoušet. Asi nebude z nevidomého precizní mikrochirurg a další podobné činnosti, které vyžadují zrakovou podporu. Jsou však činnosti, které vykonáváme za pomoci dostupných pomůcek, i když si to intaktní veřejnost nedovede představit.
Lidé pak velmi často soudí podle sebe, svých pocitů a možností. Neumí si představit, že by svět konzumovali bez zrakové kontroly. Nevědí, jak by vůbec zvládli uvařit kávu či se obléct. Proto jim připadá často nemožné činit poslepu jiné, mnohem náročnější, úkony.
Posléze se pak dozvídáme konstatování, že to je přece jasné, že když nevidíme, že nemůžeme mít dítě… Jak by se o něj člověk staral, když na úkony spojené s péčí nevidí… Příkladů, co můžeme nebo nemůžeme se zrakovým postižením dle „zdravé“ veřejnosti dělat, je mnoho.
Na učení nových věcí není nikdy pozdě
Taková tvrzení pak ale mohou srážet sebevědomí člověka s postižením, který je již předem odsouzen k tomu, že to přece dělat nemůže nebo nezvládne, když na to nevidí. Zrakově postižený si pak myslí, že nemá cenu začínat s nějakým nácvikem dovedností, protože je přece od svého okolí, že tohle přece dělat nemůže nebo že to dělat nejde, tak se o to ani nepokusí…
A dále také slýchá: A k čemu by byl nácvik sebeobsluhy, když daný člověk žije s rodinou, ta se o něj postará… nemožné, aby to zvládal s takovým postižením. Je třeba ale vědět, že existuje velké množství kompenzačních pomůcek, instruktoři sociální rehabilitace a různé metody a postupy, jak činit velkou škálu věcí i bez kontroly zraku. Protože však slýchává zrakově postižený
Místo konstatování toho, že to jistě nejde, bych ocenila spíše to, ať se daný hendikepovaný obrátí na služby pro zrakově postižené, kde mu erudovaní pracovníci přesně řeknou, co jde a co ne. Každý jsme sice jiný, máme jiné podmínky, možnosti, zázemí a prostředí, tudíž ne všechno půjde každému. Ale z praktických zkušeností je nepochybné, že základní činnosti určené k sebeobsluze každého z nás se lze naučit i, aniž bychom na to museli vidět.
Motivace
Základem by tedy měla být motivace každého jedince k rozvoji svých schopností na základě aktuálních možností. Vždy je nácvik něčeho nového vyjití ze své komfortní zóny, je to náročné a bez vizuální kontroly také vyčerpávající.
Nepodceňujte!
Ti, kteří nepodlehnou soudům okolí, žijí podle sebe a kompenzují zrakovou nedostatečnost možnými způsoby, se pak ale občas dočkají místo ocenění toho, že jsou v rámci možností soběstační a samostatní, spíše podhodnocení. Každému z nás se stává, že se prostě něco nepodaří, že člověk udělá chybu, která sebou posléze přináší další komplikace. Nicméně ne vždy je chyba zapříčiněna slabým zrakem…
Ale má-li člověk zrakový hendikep, tak se často dozví, že se mu to stalo proto, že nevidí. Potom vznikají třecí plochy ve formě toho, ať dotyčný neříká svoji chybu tatínkovi či jiné osobě, jelikož ta byla proti, ať vykonává činnost, u které se mu stala ona nehoda. A tak by jistě hned dotyčná osoba pronesla soud, že ona to říkala, že to nemáme dělat, že to není vhodné, když nevidíme…
Často slýcháme, že jsme si nedali říci, že nevidíme, a proto jsme udělali chybu. I kdyby to tak bylo, tak hanění dané věci nikterak nikomu nepomůže, už tak máme starosti navíc s nepodařeným výkonem, a ještě musíme snášet naše podceňování a kritiku…
Podobné jsou i příklady typu, když přijde vidící do domácnosti zrakově postiženého, že má tendenci upozorňovat na nedostatky, které vidí kolem sebe…Například zjištění, že hrnek, do kterého chce udělat kávu, má zrovna šmouhu…Nebo – ty máš ale špinavá kamna, co to tu je za flek na té podlaze či máš to tu samý chlup od psa…
Pravda, těchto komentářů se nejčastěji dopouští maminky/rodinní příslušníci, kteří mají ještě tendenci přesouvat byt zrakově postiženého ke svému obrazu. Člověk může donekonečna vykládat a vysvětlovat, ať návštěvníci nechávají věci na místě, kde je našli…Avšak častokrát marně. Pro zrakově postiženého je nesmírně důležité, aby věci měly své pevné místo, a aby zůstaly přesně tam, kde je zrakově postižený zanechal, byť nezasvěcenému příchozímu přijde místo nestandardní a atypické.
Spíše pozitivně!
Zaměřila bych se tedy na konstatování věcí pozitivních ve smyslu toho, to je skvělé, že máš svoji domácnost, zvládáš se starat o běžné denní věci, o dítě i o vodicího psa, a to na to nevidíš, máš můj obdiv.
Špínu na hrnku stačí umýt, aniž by se to muselo obřadně zrakově postiženému sdělovat. Je-li to třeba, tak není na škodu říci, máš na zemi flek, ukážu ti kde to je? Chceš to pomoci vyčistit? Když jsi myla sporák, asi jsi kousek vynechala, můžu to opravit?
Mám pocit, že takto to zní mnohem lépe a v konečném důsledku budou oba aktéři více spokojeni. Zrakově postižený bude rád, že mu vidící pomůže odstranit to, co „přehlédl“, vidící je potěšen, že pomohl a že mohl ocenit snahu toho, kdo nevidí.
Zdá se mi lepší učit se a zkoušet nové věci, i když ze začátku mohou být neúspěšné. Protože, činíme-li činnosti stále dokola, zdokonalujeme se, a posouváme své hranice. Pozitivní motivace k rozvoji sebe sama je vždy účinnější než odsouzení předem daného člověka k neúspěchu.
Ovšem, že zjistíme v průběhu života, že jsou úkony, které nám zkrátka nejdou, a nepůjdou, ale víme, že jsme udělali maximum a zkusili sebe sama překonat, než si posléze vyčítat, že na základě soudů druhých jsme si ani nepřipustili, že bychom mohli zkusit nové věci. Neboť okolí vědělo nejlépe, co je pro nás dobré. Určitě je třeba, aby měl člověk nějakou míru sebereflexe, ale taktéž zdravého sebevědomí.
Zdroj: www.blindicka.cz
Jihočeské centrum pro zdravotně postižené a seniory o.p.s. pobočka Prachatice, Zlatá stezka 133 nabízí služby pro sluchově postižené.
Poradenství, poradenství k péči o naslouchadla, prodej baterií a příslušenství k naslouchadlům, výměnu hadiček, čištění ušních tvarovek v ultrazvukové čističce.
Možná pro někoho bezvýznamná informace, ale pro lidi se sluchovým postižením, pro lidi se sluchadly, nezbytná a velmi důležitá.
Pracoviště: Zlatá stezka 133, Prachatice. Kontakt: 723602337 – Alena Bláhová.
A pár rad, jak komunikovat s osobami se sluchovým postižením:
Zdroj: www.prachatice.eu
V přírodě se nachází pouze 92 chemických prvků: 11 plynů a 81 pevných látek.
Je-li v únoru zima a led, nebude nouze o žitný chléb.
Ryby vydrží delší dobu živé, když jim tlamu vyplníme střídou chleba hodně nasátou čistým lihem a obalíme je čerstvou slámou a zabalíme do plátna.
Pro milovníky sci-fi, ale i psychologických příběhů se nabízí tato pozoruhodná kniha amerického autora. Děj se odehrává, kde jinde, než na Marsu. Mark, botanik a výzkumník, je na planetě zanechán zbývajícími členy výpravy, protože jeho poškozený skafandr signalizuje, že je mrtvý. Mark ale přežil a na nehostinné planetě zůstal sám, bez možnosti navázat kontakt se základnou.
Má na výběr – buď to „zabalit“ nebo se pokusit přežít a najít způsob návratu. V kosmické stanici se pokouší vyrábět vodu a pěstovat brambory. Začne psát deník pro ty, kteří ho jednou najdou, pravděpodobně mrtvého. Mark vyvíjí činnosti, které na planetu Zemi signalizují, že na Marsu někdo působí.
Stanice NASA to brzy zjistí a začne plánovat, jak dostat Marka zpět do bezpečí. Jeho posádka, která ho opustila, a vrací se na Zemi, se však nesmí nic dozvědět, aby nezpanikařila a nezvolila návrat zpátky na Mars.
Mark najde zachovalou raketu, kterou se pokouší opravit. Ví, že nová výprava ze Země přistane na jednom vzdáleném místě zhruba za čtyři roky. Chce se tam dopravit a počkat na ně. Díky bramborám a vodě přežívá, ale jeho druhou úrodu postihne katastrofa. Stěna u jeho laboratoře je přetržena a rostliny umrznou.
Pokusy NASA dopravit mu na Mars zásobu potravin se nedaří. Mezitím se Markova posádka, vracející se na Zemi, zjistí, že Mark žije a má výčitky svědomí. V rozporu se rozhodnutím velení NASA se rozhodnou, že se za ním vrátí. Udělají patřičné kroky a NASA je nucena k nim vypravit zásobovací loď.
Markovi se podaří spojit se s NASA a získá instrukce, kdy a kde se pro něj posádka vrátí. Do rozhodnutí stále zasahují písečné bouře, které znemožňují opravu Markova dopravního prostředku, na kterém závisí jeho život. Musí ve všem absolutně improvizovat a využít všech zkušeností, které kdy v životě získal, protože nehostinná planeta i živly mu chystají stále další zkoušky.
Navíc nesmí nikdy upadat na mysli, protože jen víra, touha a schopnosti mu umožní přežít. V roce 2015 natočil slavný americký režisér Ridley Scott podle této knihy stejnojmenný film s Mattem Damonem v hlavní roli. Film je promítán ve 3D verzi se všemi vizuálními, zvukovými a prostorovými efekty, jako kdybyste byli na Marsu sami.
Dech tvůj vůni ovocné měl šťávy jižních moruší,
vlas tvůj rozzařoval kol tvé hlavy lučin ovzduší.
Plály opálem tvé šeré zraky večer při světle,
a tvé rety jako rudé máky žhnuly rozkvetlé.
Z knihy svého života jsem, ženo, rval po listu list,
a všechno je spáleno, kde jméno tvé bylo lze číst.
Ale kdo se ve svém srdci vyzná? V rámci z mosazi
poutí světem mě tvá podobizna všade provází.
Z těch nebyla's, na něž zapomíná člověk pro jiné.
Dnes vím: Na tom světě žádná jiná. A ty taky ne.
V měsíci únoru oslavil narozeniny Michal Trégr, svátek pak Jarmila Tarčincová, Liliana Slánská, Božena Valenová, Lenka Klemerová. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
Suroviny: 500 g předního hovězího masa, 2 lžíce sádla, 1 cibule, sladká mletá paprika, sůl, 500 g kysaného zelí, 1 bílý jogurt, kmín, 320 g vařených brambor
Postup: Na sádle zpěníme cibuli, přidáme na kostky nakrájené maso, papriku a osmahneme. Maso osolíme, podlijeme vodou a dusíme. Když je maso poloměkké, přidáme polovinu kysaného zelí a dusíme dál. Nakonec zalijeme rozšlehaným jogurtem a přidáme zbytek zelí, které nadrobno rozsekáme. Trochu pokmínujeme a již nevaříme. Podáváme s vařenými brambory.
Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz
Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením