Paprsek ze tmy, březen 2012

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, březen 2012

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Letošní rok je Mezinárodním rokem aktivního stárnutí a tak při této příležitosti bychom se měli nad sebou zamyslet. Především my, kteří jsme v seniorském věku. Nemrháme zbytečně svým drahocenným časem? Nežijeme jenom od jídla k jídlu a nic jiného nás nezajímá? Sedíme mnohdy zbytečně doma, ač bychom měli možnost jít na nějakou akci. Vymlouváme se na to, že nám není zrovna nejlépe, že není sluníčko, je zima, fouká vítr.

Nepomůže nám jenom si číst či poslouchat zaručeně zázračné rady o zdravé výživě, pohybu venku na vzduchu. O tom jak je důležité udržovat i ty nejmenší kontakty s lidmi. Jak se zajímat o vše kolem nás. Jak je dobré vybrat si na stáří nějakého koníčka. Měli bychom to ale i realizovat. Zamysleme se! Nejsme příliš pasivní? Neztrácíme zbytečně čas pitváním maličkostí a neotravujeme své okolí přílišným naříkáním nad svým nelehkým osudem? Neztrácíme postupně všechny kontakty s milými lidmi? Neházíme všechny své problémy na druhé lidi ve svém okolí? Neztratili jsme úsměv pro druhé, ale sami bychom chtěli, aby se lidé na nás usmívali? Možná naše chování je jenom zrcadlem té osoby, co stojí před ním.

Brzy již přijde jaro po těžké mrazivé zimě. Budu sedět pořád mezi stěnami nebo vyrazím do ulic, do přírody? Když je člověk dítětem, rodiče ho vyženou ven, ale kdo vyžene nás, když ne my sami? A tak přemýšlejte nad tím, co budete třeba dnes dělat. Budu jenom jíst a spát? Nebo si raději přečtu zvukovou knížku, něco pro potěšení vytvořím, zavolám nebo napíši přátelům, půjdu někam na procházku? Využiji každé nabízené aktivity? Budu se snažit sehnat si průvodce na vycházky? Vím, že to není lehké, ale když budeme sedět pasivně doma na židli, tak se nic v našem životě nezmění. Tak s chutí do toho, a pokud máte nějaký dobrý nápad na strávení společného volného času, napište! Určitě se pokusíme to s vámi zrealizovat. Tím vás nechci házet do jednoho pytle, vím, že většina z vás se maximálně snaží a aktivní je. Co takhle až vysvitne sluníčko, si zkusit zastřílet s Jirkou Mojžíškem z luku?

Ota Pačesová

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Napadlo mě, že než vyslovím svoji poznámku, poděkuji všem, kteří se podílejí na činnosti Klubu přátel červenobílé hole. Děkuji taky těm, kteří propagují náš Klub a seznamují okolí s problematikou hluchoslepoty. Například formou přednášek, výstav, prostřednictvím internetu, časopisu Paprsku, bulletinu Klubu a dalšími jinými způsoby. Mnozí by nám mohli závidět. Přesto bych si troufla namítnout, že je to stále málo. Ne proto, že by se nic nedělalo. To by bylo v rozporu s mým poděkováním. Naopak. Jde ale o jednu věc. Lidé nejsou tak všímaví, jak by se zdálo. Je třeba stále upozorňovat na to, co je to červenobílá hůl. Kdo ji nosí a jak je třeba se chovat k lidem s tímto postižením. Osobně bych viděla jednu možnost, jak doplnit mezeru. Napadlo mě to cestou do Prahy, kdy se mnou jel Láďa Berky. Ačkoliv paní hostesce bylo jasné, že je neslyšící, absolutně nevěděla, jak s ním komunikovat. Přesněji řečeno, nechápala jsem, proč na Láďu mluví hlasitě, když jsem jí řekla, že vůbec neslyší. Vím, že náš Klub má krásný propagační materiál, malou brožurku. Osobně bych se domluvila s vedením Student Agency a tento materiál bych třeba po dobu jednoho měsíce rozdávala lidem ke kávě nebo čaji, aby si toho opravdu všimli. Jistě, nebylo by to celé Česko, které by se něco dozvědělo, do Prahy ale jezdí hodně lidí, takže by se to podle mého názoru dostalo k více lidem než na přednáškách nebo výstavách. Necítím to jako jednorázovou akci, jako například sbírku. Znamenalo by to ovšem náklady navíc na vytištění brožurek. Že by se nám o to pan Drábek nepostaral?

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Praha

Neviditelná výstava

Dne 5.3.2012 jsme navštívili Neviditelnou výstavu. Přiznám se, že když Ota přišla s nápadem, jít se na tuto výstavu podívat se členy našeho klubu, byla jsem trochu rozpačitá. Říkala jsem si: "Má smysl vodit lidi se zrakovým postižením tam, kde si prohlédnou něco, co je jejich denní realita?" Nakonec jsem souhlasila. Šlo nás šest, tři lidé hluchoslepí a tři průvodci.

U recepce nám mladý muž vysvětlil, jak bude výstava probíhat. Nejprve jsme si prohlédli světlou část výstavy. Zde se nacházely rozmanité pomůcky, které používají nevidomí a také informační panely, co vše toto postižení obnáší. Pak jsme si odložili tašky, hole a brýle a čekali na průvodkyni tmavou částí výstavy. Průvodkyně se ujala celé naší šestičlenné výpravy, představili jsme se vzájemně a dozvěděli se, že i ona je zrakově postižená. Postupně jsme prošli podle jejích pokynů sedm místností, kde byla absolutní tma. První tři byly zařízené jako běžný byt. Hmatem jsme rozeznávali nábytek, kuchyňské vybavení, koupelnu a toaletu. V další místnosti jsme si vyzkoušeli, jaké to je, pohybovat se bez zraku po ulici. Atmosféru zde dokresloval hluk ulice z reproduktorů. Pak jsme procházeli přírodou po nerovném povrchu, po lávce a mezi stromy. Po hmatu jsme rozeznávali nástroje a kůže zvířat. V předposlední místnosti byla galerie. Snažili jsme se rozeznat, co představují jednotlivé sochy. Poslední místností byl bar, kde nás průvodkyně usadila a nabídla malé občerstvení.

Z výstavy jsem odcházela nadšená. Byla to zajímavá zkušenost, stát se z průvodce nevidomého sama nevidomým. Uvědomila jsem si, o kolik více námahy musí vynaložit při každé činnosti člověk se zrakovým postižením oproti nám vidícím. I pro naše členy to bylo přínosné. Nikdo z nich není absolutně nevidomý, někteří mají zbytky zraku nebo alespoň světlocit a zde se pohybovali v naprosté tmě. A v neposlední řadě viděli své průvodce, jak aspoň na chvíli prožívají něco z jejich vlastního života.

Martina Hanusová

Vyškov

Výstava "Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme..."

Na tomto místě obvykle přinášíme zprávy z Liberce. Tentokrát jsme se s Otou Pačesovou vydaly na opačnou stranu republiky, do Vyškova. Dne 1.3. jsme zde v Knihovně Karla Dvořáčka instalovaly naší výstavu "Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme...". Na 16 hodin byla naplánovaná vernisáž, na kterou jsme pozvaly naše členy a příznivce z blízkého okolí (z Brna a Přerova). Nikdo se nám na pozvání neozval, o to víc jsme byly rády, když dorazila Jana Brožková s partnerem a Honza Kessner se svou sestrou.

Výstavu zahájila pracovnice knihovny a následoval malý hudební program v podání žáka a dvou učitelek místní ZUŠ. Pak jsem představila přítomným práci našeho klubu, řekla, co vše mohou na výstavě vidět a co je jejím cílem. Následovalo malé občerstvení a prohlídka výstavy. Potěšilo nás, že se výstava líbila.

Martina Hanusová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Dne 15.2. nás opustila navždy naše milá Věruška Kessnerová. Dožila se krásného věku 90-ti let. Byl to vzácný člověk s velkým „Č“. Pro mě byla vždycky vzorem člověka, který se jen tak nevzdá, který pro svého syna udělá maximum bez ohledu na svoje potřeby. Místo aby si užívala zaslouženého odpočinku, tak se věnovala do posledních chvilek svému synovi Honzíkovi. Myslím, že to bylo jejím hnacím motorem k dlouhověkosti.

Odešla mi dobrá přítelkyně, se kterou jsem si popovídala občas telefonem. Nikdy jsme si nezapomněly zavolat na své narozeniny, které jsme měly téměř stejného data v říjnu. Nikdy jí nezapomenu, když mě v mé těžké nemoci navštívila v nemocnici na Žlutém kopci v Brně. Pořád jí vidím, jak jde ke mně chodbou drobnými krůčky s hůlčičkou. Měla jsem velikou radost, když jsem jí uviděla.

A také uměla dělat výborný smažený celer. Jednou mi ho dala jako svačinu na cestu do Prahy. Nejen že se plně věnovala Honzíkovi, ale pomáhala i dalším hluchoslepým přátelům. Například Mařence Doležalové s překlady, zavolala a potěšila slovem i řadu dalších lidí po celé naší republice. Byla to taková milá a moudrá babička nás všech. Věruško, nikdy na tebe nezapomeneme a moc vzpomínáme.

Za všechny přátele z našeho klubu Ota Pačesová

zpět na obsah

Zajímavosti

Škodlivost kouření na progresivní oční vady

O tom, že kouření je nezdravé a dlouhodobě nám poškozuje zdraví, nemusím asi psát. Navíc si představte, jak zapálíte třeba stokorunovou bankovku a prostě jí spálíte. A to tento kouř z ní vám na zdraví neuškodí, jenom v případě nepozornosti můžete založit požár. Na internetu jsem našla zajímavý článek o škodlivosti kouření na oční vady. Tak se s vámi o něj podělím.

Kouření zdvojnásobuje riziko oslepnutí následkem makulární degenerace. Makulární degenerace oční sítnice je onemocnění, které patří mezi nejčastější příčiny slepoty. Je prakticky neléčitelná. V Anglii zjistili, že kuřáci jsou touto degenerací ohroženi mnohem více. Vyznavačům vdechování kouře přibudou další vrásky. Je tu zase jedna seriózní studie, která byla vykonána na náhodně vybraném vzorku více než 4000 osob, které byly vybrány od 49 praktických lékařů, po celé Velké Británii. Tato studie ukázala na další nebezpečí, které s sebou kouření přináší. Nejedná se tentokrát o nějaký nový druh rakoviny, nýbrž o rozpadání sítnice a následnou slepotu. Ukázalo se, že kouření zdvojnásobuje riziko degenerativních procesů probíhajících v očích osob nad 75 let, a zřejmě i u mnohem mladších lidí.

Z pokusu také vyplynula i jedna mírně potěšitelná zpráva. Týká se bývalých kuřáků, kteří své vášně zanechali před dvaceti a více lety. Ti, podle statistiků, po takto dlouhé kouřové abstinenci již zvýšenou degenerací oční sítnice ohroženi nejsou. O jak významnou chorobu se jedná, si uvědomíme z faktu, že makulární degenerace postihuje přibližně 10% lidí starších 65 let, a že je prakticky neléčitelná. Vědci z počtu obyvatel a počtu kuřáků odvodili, že kouření ve Velké Británii připraví o zrak až 30 000 osob ročně. Makulární degenerace je v Británii nejčastější příčinou oslepnutí a možná je tomu i u nás.

Ota Pačesová

Únor

Nejpohyblivější měsíc v roce. Obvykle mívá 28 dnů, jednou za 4 roky (letos) 29. Třikrát v historii měl dokonce 30 dnů. Astrologicky začíná Vodnářem (viz lednový Paprsek), pokračuje prvním vodním znamením, a sice Rybami. Ryby mají obrovskou fantazii a bohatý vnitřní svět. Když jim ho necitlivě narušíte, budou se cítit ublížené a stáhnou se ještě více do sebe. Nikdy se druhým nevnucují, ale rády ostatním pomohou. Pokud vám někdy připadají trochu nudné a stereotypní, není to jejich chyba. Zkuste se posadit vedle nich, zavřít oči a poslechnout si chlácholivý hlas moře. Potom je vezměte za ruku a určitě půjdou s vámi prohlédnout si zase svět váš. 7.února 1812 (ve znamení Vodnáře) se narodil anglický spisovatel Charles Dickens, autor strašidelných vánočních povídek (viz poslední loňský Paprsek). Letos slavíme přestupný rok, proto si připomeneme Josefa Svatopluka Machara, českého básníka, fejetonistu, novináře a politika (narodil se 29.2.1864, ve znamení Ryb, v Kolíně). Mezi jeho díla patří román ve verších Magdalena, který se zabývá osudem dívky, jíž otec alkoholik přinutí stát se kurtizánou. Závěrem únorová pranostika: Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.

Jana Rzepecká

Březen

Březen - měsíc, ve kterém raší břízy, název také evokuje březost zvířat. Od 50. let minulého století byl březen také Měsícem knihy. 21. března, v den jarní rovnodennosti, začíná jaro. Astrologicky začíná březen znamením Ryb, po 20. březnu se ujímá vlády první ohnivé znamení, Beran. Berani jsou velmi přímí, upřímní, zřídka kdy lžou. Neradi veřejně projevují své city, zvláště pak smutek, nejistotu, slabost. Neradi se podřizují, často postrádají trpělivost. Co nemají Berani rádi, je fyzická bolest. Takže pokud vám slíbí, že půjdou k zubaři, raději je motivujte nějakou skvělou odměnou. Jinak si to cestou rozmyslí. 2.3.1824 (ve znamení Ryb) – se v Litomyšli narodil Bedřich Smetana, český hudební skladatel, autor 8 oper (např. Hubička), symfonických básní (např. Vltava) a mnoha dalších skladeb. Ve znamení Berana, 28.3.1592, se na jižní Moravě narodil Jan Ámos Komenský, český pedagog, teolog a filozof, autor mnoha pedagogických děl, ale také např. alegorického příběhu o krásách světa, marnosti, klamu, falši, bídě a smrti (Labyrint světa a ráj srdce). Březnová pranostika: Pěkný den na svatého Josefa (19.3.) zvěstuje dobrý rok.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Stephen King - Dolores Claiborneová

65letá žena, obviněná z vraždy, vypovídá na policii svůj příběh. Její manžel, notorický alkoholik, ji fyzicky i psychicky týral, ponižoval před dětmi a veškeré peníze končily v bezedných lahvích whisky. Dolores vychovávala jejich tři děti prakticky sama a chtěla jim zajistit vzdělání a lepší život, než měla ona. Na malém ostrově, kde žijí, zná každý každého, ale každý žije svůj vlastní život. Dolores ví, že je odkázána jen sama na sebe. Proto kromě své práce, začne pomáhat bohaté vdově Veře Donovanové, která (hlavně díky své povaze) zůstala na stará kolena sama. Stará se o její dům, vaří, pere, uklízí a úzkostlivě ukládá každý vydělaný dolar do banky na účet svých dětí. Mnoho let pokorně snáší nesnesitelnou Veřinu povahu a nepřestane, ani když vdova zůstane upoutaná na lůžko. Jednou však v bance zjistí, že celý zůstatek účtu vybral její muž na základě plné moci, kterou, jakožto manžel, automaticky získal. Navíc se její nejstarší dcera Selena psychicky zhroutí, a Dolores dojde, co - kdo je toho příčinou. To byla poslední kapka a zoufalá žena se rozhodne vzít osud do vlastních rukou. Tak jako to celý život dělala i Vera Donovanová. Protože pokud jde o děti, „musí být ženská mrcha“. Policie vyšetří smrt Doloresina manžela jako nešťastnou náhodu, pouze v obyvatelích ostrova zůstane podezření. Když však za nepříliš jasných podmínek zemře i vdova Donovanová a navíc se zjistí, že Dolores odkázala většinu svého jmění, mají obyvatelé jasno. Vražedkyni Claiborneovou je nutno usvědčit a potrestat.

Roku 1995 natočil režisér Taylor Hackford podle Kingova románu vynikající stejnojmenný film s Kathy Bates v hlavní roli. Pojal román jako vztah matky a dcery, který se díky okolnostem hroutí a znovu rodí. Dospělá dcera Selena (Jennifer Jason Leigh) přijíždí do rodného města, kde se po letech setkává s matkou, obviněnou z vraždy vdovy Donovanové.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Literární okénko

Proč?

Na čele zas přibyla ti nová vráska z těch,
Co už nechceš počítat.
Zachmuřené čelo je ti vlastní stejně
Jako plastiková tvář.

A poslední tvůj úsměv, vzpomínáš,
Ten, který nikdo neměl spatřit,
Dodnes tě hřeje v podvědomí.

Stále se bráníš úskalím,
Jimž dobrovolně nastavil jsi tvář
A tvoje dlaň se stává chladnou.

A přece dobře víš, že jenom blázen
Za sebou zabouchne dveře,
Které bude muset znovu otvírat.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Výročí

KPČH přeje všechno nejlepší, hodně zdraví a životní pohody Pepovi Jandlovi, Jarmilce Tarčincové a Honzíkovi Benešovi k narozeninám, dále pak Mirkovi Klemerovi a našim Pepíčkům, Kvašovi a Jandlovi k svátku. Blahopřejeme.

zpět na obsah

Co nám chutná

Ach, ty zimní chřipky, kašle, rýmy. Ty potrápí každého. Takže tu mám pro vás recept na zmírnění vašich potíží, když náhodou onemocníte. Jde o česnečku, kterou každý jistě dobře znáte. Popíši vám, jak ji dělám já. Jedná se o jednu porci.

Do hlubokého talíře rozetřu jeden stroužek česneku (může být víc), přidám trochu pepře, sůl a lžíci sádla, třeba husího. Zaleju vařící vodou. Do toho vklepnu jedno celé vejce, které se srazí. Někdy ve vodě uvařím brambory na drobno pokrájené, ale většinou dělám česnečku bez nich. Na závěr přidám petrželku. Na sádle opeču housku na kostičky nebo chleba, který pak do polévky nalámu. To je celé. Hned sníst a lehnout do postele s vědomím, že česnečka třeba pomůže.

Vaše kuchtička Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)