Paprsek ze tmy, březen - duben 2009

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, březen - duben 2009

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Než přikročím ke slavnostnímu slovu, chtěla bych vám připomenout, že v tomto roce máte před sebou poprvé dvojčíslo. V minulém Paprsku ze tmy jsem o tom psala. Další dvojčíslo očekávejte na konci srpna. Toto číslo je nabité informacemi, takže mu určitě věnujte pozornost, abyste něco důležitého nepřehlédli. Například omluvu našeho pana předsedy v rubrice Nepřehlédněte a informace o novém seriálu v rubrice Slovo do pranice. Nyní slíbené slavnostní slovo.

Vzhledem k tomu, že svátek Vzkříšení byl hlavním tématem nedávného času, dovolila bych si na tomto místě ocitovat jednu myšlenku. Jak jistě všichni dobře víte, všechna náboženství mají společnou základní myšlenku, ať si to připouštějí nebo ne. Možná by se v některých případech spíše než náboženství dal použít výraz filosofický směr - a částečně to platí i pro učení Ježíše Krista - také rabí Ješua - ačkoliv si to mnozí neuvědomujeme. Nebo spíše nemáme mnoho příležitostí nahlédnout pod pokličku. Dozvěděli bychom se totiž mnoho zajímavého, kdybychom znali kontext doby, v níž žil, okolnosti doby, která předcházela jeho životu a která následovala po jeho životě. Myšlenka, kterou zde ocituji, je spíše myšlenkou filosofa než náboženského myslitele. A přece nás je schopna oslovit stejně jako myšlenky rabího Ješuy. Navíc bych si troufla tvrdit, že ve slovech indického zřece je naznačena esence toho, co je míněno vzkříšením.

Vivékánanda

Pracujte, abyste pracovali, a pro nic jiného. Je málo těch, kteří jsou solí země a pracují, aby pracovali, kteří se neptají po jméně a po slávě. Pracují jen proto, aby činili dobro, jiní prokazují dobro potřebným a pomáhají lidstvu z pohnutek ještě vyšších - totiž proto, že je to dobré a že dobro milují.

Slovník:
rabí - náboženská hodnost
esence - výluh, základ
zřece, zřec - vizionář, osvícený

zpět na obsah

Slovo do pranice

Než postoupím k tomu, co mám na srdci, chtěla bych těm z vás, kteří název této rubriky chápete doslova, vysvětlit, že s názvem tato rubrika souvisí jinak, než si možná představujete. V této rubrice nabízíme témata, která nabádají k přemýšlení a slušné výměně názorů, pokud právě nesouhlasíte s tím, co jste si přečetli. Pokud jsem do této rubriky zařadila seriál o handicapech, je to proto, že je možné očekávat nesouhlasnou reakci. Je třeba si vyjasnit, co sami cítíme a jak o tom přemýšlíme. Takže hurá do toho.

V minulém čísle jsem psala o tom, jak vidí člověk se zúženým zorným polem. Příjemně mě překvapila poznámka Martinky Hanusové. Napsala totiž, že jí popis zrakové vady velice zaujal, protože ve skutečnosti neví, jak kdo vidí a je to pro ni přínosná informace. Velice si její poznámky cením, protože z vlastní zkušenosti vím, jak sociální pracovníci a zdravotnický personál nemají rádi, když jim někdo tzv. fušuje do profese. Rozhodla jsem se proto požádat některé z vás, abyste napsali o svém sluchovém a zrakovém handicapu. V příštích číslech otiskneme vaše příspěvky, které budou vycházet v rubrice Slovo do pranice, dnes bych si dovolila znovu navázat na svoji předešlou poznámku.

S kamarádkou občas probíráme svoje peripetie s naslouchacími přístroji. Shodly jsme spolu na tom, že některé rady a návody jsou nám houby platné, jako kdybychom mluvily s lidmi z jiné planety.

Lékař, který tvrdí, že nošení sluchátka posiluje sluch, mluví pravdu jen zčásti. Moje osobní zkušenost je ta, že po nošení sluchadla mám ucho zalehlé a jsem si téměř jistá, že na ucho, na které sluchátko nosím, slyším hůř. Myslím,že je to logické, vždyť ucho je zatěžováno hlukem, který je nepřirozený stejně jako v případě, kdy máte na uších sluchátka, kterými posloucháte hudbu.

Druhá věc je ta, že sluchátko, které máte v uchu delší dobu, vám může způsobit zarudnutí ucha, otok, bolest. Je to opět logické. V létě se ucho, které je svým způsobem ucpané plastovou vložkou, zapaří. Když sluchátko nosíte delší dobu, vzniká dráždění pokožky a chrupavky. Takže mě překvapuje, když se někdo diví tomu, že sluchátko z ucha na nějakou dobu odkládám stranou, protože jeho nošení způsobuje bolest. Každému, kdo bude tvrdit opak, bych přála, aby si na zanícený vřídek, který delším nošením může vzniknout, přiložil nějaký předmět, který na něj bude tlačit. A pro zapřísáhlé odpůrce těch, kteří nemají rádi, když jim jejich klienti, bohužel dost často v jakémsi podřízeném vztahu, odporují, poslední postřeh. Určitě se nejedná o špatnou vložku, která netěsní nebo těsní moc, naše výmluvy, naši nevděčnost. Prosím, chápejte to. Rozuměla bych poznámce lékaře o tom, že sluchátko ucho posiluje v tom smyslu, že u lidí, u kterých není rozvinutá slovní zásoba, může nošením sluchátka tato slovní zásoba, rozumění slovům i zvukům vzniknout. Vzniká tak dojem, že člověk lépe slyší.

A nakonec bych k nošení sluchátka dodala jednu podstatnou věc. Myslím si, že je logické, že bolest hlavy, kterou lze u lidí, kteří nosí naslouchátka, často pozorovat, plyne mimo jiné z toho, že ucho je zatěžováno "hlukem" zvenčí, něčím, na co není ucho zvyklé a na co se musí adaptovat. Když se k tomu přidá zrakový handicap, pak je zaděláno na další problém: migrény. Moc se o tom nemluví, ale zkuste se nad tím zamyslet.

Dále bych tu měla ještě jeden postřeh a jednu radu.

To první se vám bude zdát legrační. Zúžené zorné pole může vyvolávat i komické situace. Například, když sedím na počítači na internetu a vedle mě sedí další lidé, kteří mi vidí tzv. do papíru, zarazí se a zpozorní, když divoce manipuluji s myší. Dělám to tak proto, že moje zorné pole, které je maximálně zúžené, nevidí šipku tam, kde se právě nachází. Musím s ní proto divoce manipulovat, abych ji zahlédla. Zcela určitě v lidech vyvolávám ty nejdivočejší reakce, kdy se odtahují a dělají jiné podobné věci. Bože můj, ta je ale namol, říkají si.

Nyní radu. Například můj přítel zjistil, jak na tom jsem se sluchem, úplně jednoduše. Celou dobu si myslel, že to není tak vážné, protože jsem byla vždy ve střehu a reagovala jsem na jeho reakce a tedy jsem se vyčerpávala. Jednou jsem seděla v autě a čekala, až přijde a zrovna jsem něco hledala v kabelce. Měla jsem otevřené okénko. Celou dobu u mě stála nějaká paní a na něco se ptala. Můj přítel stál opodál a pozoroval to. Byl šokovaný, protože si uvědomil, že tu paní neslyším. Až když jsem zvedla hlavu, začala jsem reagovat. Srozumitelná řeč je někdy k ničemu. Lepší je mluvit hodně nahlas. To je rada pro ty, kteří s námi handicapovanými žijí.

Marcela Machovičová

Slovník:
fušuje - dělá do něčeho, co dělá jiný
peripetie - životní cesty, trable, křižovatky
namol - opilá

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Martinka Hanusová nám poslala milý příspěvek, který vás všechny určitě zaujme. Zde je.

Den hluchoslepých v Olomouci

Klub přátel červenobílé hole, o.s. zahájil dne 16.2.2009 vernisáží výstavu s názvem "NEVIDÍME, NESLYŠÍME, ALE CÍTÍME...". Expozice je instalována v Ústřední knihovně Univerzity Palackého v Olomouci na Biskupském náměstí 1. Seznamuje návštěvníky s problematikou hluchoslepoty prostřednictvím informačních panelů, které jsou doplněny fotografiemi a výrobky samotných hluchoslepých klientů. Výstava je přehledně členěna na jednotlivé kategorie. Na panelech je možné získat informace o komunikaci hluchoslepých, tyflografice, prostorové orientaci, kompenzačních pomůckách, organizacích, které poskytují služby, časopisech pro nevidomé a neslyšící, literatuře o problematice hluchoslepoty a o činnosti Klubu přátel červenobílé hole.

KPČH se orientuje na volnočasové aktivity. Pořádá pobyty pro své hluchoslepé členy, které jsou věnovány arteterapii, výletům do přírody i za kulturními památkami. Na klubových setkáních v Praze a Brně klienti navštěvují výstavy, účastní se přednášek, nechybí ani přátelské popovídání a posezení u dobrého moku. V Brně se začali věnovat také dramaterapii. Divadelní soubor pod vedením Ing. Brücknera s názvem Komorní klub Josefa Zimmermanna se svým dílkem Život a dílo Josefa Šťopůrka již několikrát vystupoval před diváky. V Liberci pak odvádí velký kus záslužné práce Marcela Machovičová, která se zde věnuje individuálním kurzům drhání. Přínos pana Brücknera a paní Machovičové je o to větší, že oni sami jsou zrakově a sluchově handicapovaní. Veškerou činnost Klubu, včetně zmiňované arteterapie a dramaterapie, dokumentují fotografie a výrobky. Na čestném místě pak stojí keramický betlém, který vyrobili klienti na jednom z pobytů.

Velkou radost nám udělali učitelé a děti z Praktické školy dvouleté pro hluchoslepé děti, kteří se připojili k výstavě a doplnili ji svými nádhernými výtvarnými pracemi a fotografiemi svých aktivit.

Návštěvníky na vernisáži krátce přivítala tajemnice KPČH paní Ota Pačesová. Po ní pohovořil o činnosti a poslání Klubu jeho předseda Ing. Brückner. Na závěr přečetla pracovnice a lektorka Klubu paní Martina Hanusová tři krátké povídky ze života hluchoslepých, jejich autorkou je Ota Pačesová. Poté už se mohli všichni přítomní věnovat prohlídce výstavy. Všichni tři přítomní zástupci KPČH ochotně zodpovídali četné dotazy návštěvníků a médií.

Shodou okolností ve stejný den proběhl také Den otevřených dveří v Poradenském centru o.s. LORM. Časově se tyto dvě akce naštěstí nepřekrývaly, a tak pracovníci KPČH Ing. Brückner, paní Pačesová a paní Hanusová měli možnost Poradenské centrum navštívit. Od zdejší pracovnice Mgr. Marcely Lazecké se jim dostalo přátelského přijetí a pozvání k prohlídce nových prostor. Centrum působí útulně a příjemně, určitě zde klienti LORMu najdou dobré zázemí.

Po předání bulletinu Kultura hluchoslepých zástupci KPČH pozvali Mgr. Lazeckou na výstavu a popřáli mnoho úspěchů v práci.

Do budoucna si zbývá už jen přát, aby všechny organizace pro hluchoslepé pokračovaly v šíření informací o tomto závažném postižení a pro své klienty odváděly jen tu nejlepší práci.

Martina Hanusová

Slovník:
vernisáž - zahájení, úvod výstavy
kategorie - rozdělení, odlišení, oddíl, zařazení
mok - víno
lektorka - např. lektorka modelování - učí modelovat, vede kurzy modelování
médií, média - tisk, televize, rozhlas

zpět na obsah

Náš host

V dnešní rubrice Náš host představujeme pana Ondřeje Valtra.

V minulém roce jsme se jako organizace zúčastnili akce "Pomáháme společně", kterou pořádalo Fórum dárců, a dali jsme příležitost dobrovolníkům z řad pracovníků bank poznat naše členy v běžném životě. Pan Ondřej Valtr z ČSOB se zúčastnil této akce a napsal o tom do literární soutěže, kterou ČSOB v rámci této akce vyhlásila. Byl úspěšný a umístil se mezi tři nejlepší. Pro naši organizaci tak získal 30.000,- Kč, které použijeme na letošní pobyt u Máchova jezera. Článek nám pan Valter poskytl i pro zveřejnění v Paprsku. Touto cestou mu za jeho úsilí děkujeme a rovněž tak Jarušce Dvořákové, která se ochotně této akce zúčastnila a po celý den se panu Valtrovi věnovala.

Ota Pačesová

Zavřete oči a projděte se

Zavřete oči a zkuste dojít ze svého pracovního místa třeba k hlavnímu východu. Není to lehké. Ztratit zrak je velký handicap. Ale ztratit najednou zrak i sluch?

Jarka bydlí na jihu Čech, odmala nevidí a s obtížemi slyší. Nosí červenobílou hůl, která označuje lidi s vadou zraku i sluchu. Pro pohyb po městě potřebuje průvodce. Tím jsem se stal na jeden den já, a to v rámci programu "Pomáháme společně".

Jarka má štěstí, že její sluchovou vadu dovede částečně eliminovat naslouchátko, a tak si s vámi může s trochou soustředění povídat. Díky tomu jsem se během společně stráveného dne dozvěděl, jak zrakově postižení komunikují se svým okolím. Možná vás překvapí, že si mohou i posílat emaily či SMS, chodit na výstavy nebo číst obrázkové knížky!

První překvapení mi Jarka připravila ještě před naším setkáním, když mi volala zpět mobilem. Jak v telefonu našla můj zmeškaný hovor? Vysvětlení bylo prosté - její mobil mluví. A s pomocí hlasu ji provede celým menu. Díky tomu může využívat všechny jeho funkce včetně již zmíněného psaní SMS.

Během společného dne mne pak Jarka nejvíce překvapila čtením. Otevřela knihu, v niž byly jen znaky Braillovy abecedy a za pomocí pouhých dvou prstů četla neuvěřitelně plynule ukázku z jakési povídky - navíc rychleji než člověk se zdravýma očima. Smekám, když si uvědomím, že každý znak obsahuje 1-6 vystouplých bodů a rozeznává se pouhým bříškem prstu. A co víc, z rozluštěných znaků se musí teprve složit slova a celé věty.

Jarka měla knížky ráda už odmala. A mohla si je číst celou noc, aniž by ji rodiče hubovali. V jejím pokoji bylo způsobně zhasnuto. Tma se v tomto případě stala jejím spojencem.

A obrázkové knížky? Jarka mi předvedla celý atlas světa v tomto provedení - s pohořími, městy i řekami.

Ukázala mi také svůj speciálně upravený počítač, který stejně jako mobil mluví. S jeho pomocí si píše s kamarády emaily, prohlíží internet nebo poslouchá knihy. Počítač jí říká, ve které části menu se nachází a co má udělat. Dovede přečíst i naskenovaný text. A když už se Jarce nechce poslouchat jeho "kybernetický" hlas, může si texty vytisknout na Braillově tiskárně nebo si je přečíst na hmatovém zařízení. To vyťukává text slepeckým písmem na čtecí destičku.

Pokud jste se někdy na výstavě chtěli dotknout exponátu a bylo to zakázané, vězte, že na výstavách určených i nevidomým a hluchoslepým je dotýkání naopak žádoucí! Nikdo vás nebude odhánět od exponátů, vše si můžete do sytosti vychutnat hmatem.

Nám se sice na takovou výstavu nepodařilo dostat, ale mimo procházek a vyprávění jsme stihli zajít i na koncert s příjemnou večeří. Naučil jsem se, jak Jarku provést městem plným lidí, jak s ní správně komunikovat a jaké zásady je potřeba při doprovázení hluchoslepého dodržovat. Šlo nám to myslím velmi dobře. Když den skončil, byli jsme oba nadšení. Proto i příště mám v plánu zúčastnit se akce "Pomáháme společně".

Ondřej Valter - ČSOB

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Návštěva Martinického paláce

Dne 18.2.2009, přestože mrzlo, až praštělo, sešlo se nás sedm statečných přátel. Navštívili jsme Martinický palác, ve kterém je též umístěno i Muzeum historických hudebních automatických strojů, mechanických gramofonů a fonografů z let 1870-1940.

Stručně zde uvedu něco z historie Martinického paláce.

Na místě dnešního paláce stávaly ve druhé polovině 14. století čtyři gotické domy. V roce 1541 zachvátil Malou Stranu a Hradčany obrovský požár, který zničil původní gotické domy. Pozemek odkoupil Ondřej Teyffle z Zeilberku a začal s renesanční přestavbou. Roku 1583 prodal svůj palác i se zahradou Jiřímu Bořitovi z Martinic. Tím se tato krásná renesanční stavba dostala do rukou šlechtického rodu Martiniců. Jiří Bořita z Martinic začal s razantní přestavbou, ve které pokračoval jeho synovec Jaroslav Bořita z Martinic. V roce 1618 byly práce přerušeny z důvodu II. pražské defenestrace. Rozhněvaní příslušníci nekatolických stavů vtrhli do České kanceláře na Pražském hradě a obvinili dva místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu z porušování náboženských svobod, které jim zaručoval tzv. Rudolfův Majestát z roku 1609. Jednalo se o listinu vydanou Rudolfem II., podle níž nesměl být nikdo nucen ke katolickému ani jinému vyznání. To však oba místodržící porušovali a nutili své poddané k přestupu na katolickou víru. Proto byli, společně s písařem Filipem Fabriciem, protestanty vyhození z oken. Tento pád přežili a Jaroslav Bořita uprchl ze země do Mnichova.

Po bitvě na Bílé hoře se v roce 1622 Jaroslav Bořita z Martinic vrací do Čech a je povýšen do stavu říšských hrabat. Palác je mu vrácen, a tak pokračuje v jeho přestavbě, která je tentokrát v raně barokním stylu. Roku 1799 odkoupila palác Josefa Weitenweberová od Marie Anny Martinicové. Palác byl ve velmi špatném stavu po pruském bombardování z roku 1757. Nová majitelka v něm, kromě svého pětipokojového bytu, nechala zřídit dalších dvacet pět nájemních bytů a policejní strážnici.

Při naší prohlídce byl vzhled paláce i vnitřní vybavení po údržbě paláce, jejímž cílem bylo přiblížit vzhled paláce době, kdy zde žil Jaroslav Bořita z Martinic.

V konírně Martinického paláce jsme navštívili Muzeum historických hudebních automatických strojů, mechanických gramofonů a fonografů z let 1870-1940. Mnoho vystavovaných exponátů pochází z dílen českých mistrů. Mohli jsme si zahrát na jakýkoliv hrací stroj a slyšeli jsme, jak je těžké vykouzlit z těchto strojů zvučnou melodii, i když točíte jenom klikou. Chtělo to určitou zručnost. Prohlédli jsme si orchestriony, u kterých je hudba zaznamenaná na dřevěných válcích s ocelovými hřebíčky, pohon stroje zajišťuje těžké závaží. Dále fonografy, kde pomocí voskového válečku a jehly se vibrace zvukových vln zaznamenávají a stejným způsobem přehrávají. Pohon zajišťuje pružinový stroj. Postupný rozvoj fonografu volně přešel na vynález gramofonu.

Viděli jsme i polyfony, hrací strojky. Hřebíčkové stroje vydávající zvuky pomocí různých záznamů buď na plechových děrovaných deskách, nebo papírových deskách, ale i pomocí hřebenových strojků. A velké množství druhů kolovrátků a flašinetů. Jsou to složité harmoníčkové i píšťalové stroje s širokým využitím od zábavy, tance, hudebního doprovodu kolotočů, ale i k žebrání poválečných invalidů.

Na závěr samozřejmě nechybělo přátelské posezení u sklenky svařáčku.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Brno

I drobná služba je svým posláním nezastupitelná

26.2.2009 jsme se sešli v malém počtu, jelikož většina se omluvila den dopředu, protože se bála náledí. Přesto jsem nerezignoval, protože služba člověku není o počtu, ale o smyslu a pomoci druhému. Probrali jsme přípravu na páteční setkání v Chrlicích a to na základě nedělní návštěvy a dohody s paní Dr. Běhalovou. Připomněli jsme si plánované akce INSPO Praha 14.3.2009 s plánovaným odjezdem od Grandhotelu dopravcem Student Agency. Ve středu 25.3.2009 plánujeme navštívit Olomouc, kde bychom chtěli při příležitosti ukončení expozice KPČH navštívit seminář a ve zbytku času i expozici. Jinak počítáme s tím, že tuto putovní výstavu si v klidu a naplno prohlédneme v Brně. Opět i v tomto případě počítáme s odjezdem v 11:15 od Grandhotelu ve směru na Ostravu. V případě, že se zajistí včasný příchod s doprovodem, změna odjezdu je možná a bude včas oznámena. Na závěr jsme si zahráli partičku šachu a udělali dvě kávy a čaj. Příště se sejdeme v klubu 10.3.2009 ve 13 hodin a bude probíhat II. díl sociálního poradenství.

Leopold Brückner

Mezinárodní den žen v brněnském klubu

Dne 10.3.2009 jsme se sešli v brněnském klubu ke své pravidelné schůzce. Sešlo se nás celkem osm. Přítomní muži popřáli našim členkám u příležitosti MDŽ. Především zdraví a pohodu. A při této příležitosti jsme měli slavnostní občerstvení a každý obdržel čokoládového zajíčka. Růženka Valterová připomněla historii tohoto dne, který žel v minulém období byl značně zprofanován a byl to spíše svátek mužů. Brněnský klub má v současné době k dispozici dva dobrovolníky pro průvodcovské služby. Je to slečna Jana Knoflíčková a dnes se nám přišla představit paní Eva Šmídová. Z nejbližších akcí jsme si připomněli INSPO, o kterém podám informace v příštím Paprsku. Dále jsme si připomněli diskusní fórum v Olomouci a víkendové setkání v Praze, kde se předpokládá přítomnost televize a natáčení Komorního klubu Josefa Zimmermanna. Pro naše starší členky je připraven duchovní program, předpokládá se, že se zapojí sestra farářka Vítková a rozhodně se v našem klubu promítnou i velikonoční svátky a nešpory, které proběhnou letos v červnu. Protože by se jich měl zúčastnit zahraniční interpret, předpokládá se vyšší výtěžek daru. Na závěr jsem vyzval přítomné, aby zvážili jedinečnou možnost rekondičního pobytu na Máchově jezeře. Manažerské tabule jsem využil jako poutače s uvedením programu, po zahájení klubu byla jako obvykle přenesena do klubovny a připravena pro výklad sociálního poradenství.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

Po domluvě s Jaruškou Žákovou jsem připravila návrhy na zpracování větší práce. Uvidíme, co vybereme. Mimo jiné jsme ale také spolu připravily několik velikonočních přáníček. Snad se je nám podaří zviditelnit buď v tisku, nebo na internetu. Pro ty, kteří by se rádi již nyní dozvěděli, jak tato přáníčka vypadají, zde uvedu jejich popis.

Na přeloženou kladívkovou čtvrtku jsme nalepily látku. Na tu jsme pak ještě nalepily sušenou kytičku. Pak jsme udrhaly lem na dolní a horní část látky. Jako vhodný se nám zdál frivolitkový uzel z bílého provázku. Olemování jsme pak též připevnily lepidlem. Jaruška pak přáníčko doplnila textem ve slepeckém písmu.

Těším se na větší práci, protože to bude zase velké dobrodružství, kdy bude funět jedna a druhá bude úspěšně sekundovat. Třeba nějakým šťavnatým výrazem.

Marcela Machovičová

Slovník:
sekundovat - doprovázet, doplňovat

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Milí přátelé, aktuálně sem zařazuji dvě prosby.

Jak jistě víte, pobyt se uskuteční v červnu. Minule jsem avízovala, že se pobyt ponese v divadelním duchu. Vzhledem k nepřítomnosti pana předsedy, který v Brně vede divadelní kroužek, budeme ochuzeni o jeho vystoupení a jeho náměty. Pan předseda již získal zkušenost ve vedení divadelního kroužku a mohl nám k tomu více říct. To ovšem neznamená, že se divadlo nebude konat. Kdepak. Minimálně na tři dny se z nás stanou kočovní herci. Moje prosba tedy zní. Připravte si v duchu nějakou básničku, scénku, nějaký herecký kousek, protože se může hodit, jak se říká do krámu. Těšíme se na vás.

Další prosba se týká všech, kteří jsou ochotni podělit se s ostatními o své zážitky a zkušenosti s handicapem. Jak jste si jistě všimli, v rubrice Slovo do pranice na toto téma již byla řeč. Některým z vás jsem poslala email, abyste se připojili a něco napsali. Pro ostatní jsem proto svoji prosbu umístila sem. Stačí několik řádků. Je to velmi důležité, protože naši milí přátelé, sociální pracovníci a ostatní budou mít o našich potížích větší přehled.

Také prosím o zasílání svých krátkých životních příběhů. Hodně tím pomůžete nejen sobě, ale i ostatním. Vím, že nemyslíte jen na sebe, tak to dokažte.

Marcela Machovičová

Slovník:
avízovala - dala na vědomí

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Omluva - vysvětlení

Milí přátelé, velmi mě mrzí, že tento rok z vážných důvodu přijedu na rekondiční pobyt pouze pozdravit, povzbudit na závěr. Přirozeně si pro vás připravím krátký program a milé překvapení. Od února totiž absolvuji kurz pro pracovníky sociálních služeb s nástavbou pro vychovatelství, a právě v době pobytu, probíhá praxe a na ní navazují pohovory. To je hlavní důvod, proč přijedu až na závěr. Podělím se s vámi o svoje nově získané zkušenosti. Aktuální témata probíráme v brněnském klubu. Pro náš Klub přátel červenobílé hole je velmi užitečné, když se při této příležitosti naváží neformální vztahy s partnerskými organizacemi a odborníky v rámci regionu, proto prosím, abyste omluvili moji nepřítomnost na pobytu.

Leopold Brückner

Milý Leo, za Klub ti přeji hodně zdaru. Na pobytu nám budeš chybět, ale chápu, že je pro tebe důležité, abys kurz absolvoval. Určitě se alespoň na chvíli zastav.

Marcela Machovičová a ostatní tvoji přátelé

zpět na obsah

Medailony

Paní Ota Pačesová nám poslala příspěvek do rubriky Medailony.

Nebudu psát medailon, ale napíši takové malé zamyšlení o přátelství. Po odejití z LORMU, které bylo velice bolestivé a považuji to za největší nespravedlnost, kterou jsem v životě prožila, jsem zažila mnoho krásného i smutného. Jak se říká, něco zlého, je pro něco dobré.

Použiji jako motto svého dalšího vyprávění tato slova: "Opravdové přátelství je vzácné, tak jako každou hodnotu je třeba ho objevit, ochraňovat a živit. Přátelství vyžaduje vůli, čas, trpělivost a citlivost, ale všechno úsilí, jakkoliv velké, stojí za to, protože opravdový přítel s námi nesdílí pouze štěstí a úspěchy, nýbrž především naše bolesti a zklamání. Praví přátelé, které často objevíme až ve chvíli nouze, nás provázejí svou tichou, ale stálou přítomností a dovedou nezaujatě a nesobecky poradit. Kdo má přátelé, kteří si zasluhují toho jména, není nikdy úplně sám a necítí se opuštěný.".

Wilhelm Mühs

Získala jsem tolik dobrých přátel, o kterých se mi ani nesnilo. V prvé řadě jsem poznala, kteří lidé jsou slušní a upřímní, kteří se nepřetvařovali a zůstali mými přáteli nadále i po mém pádu. Podali mi pomocnou ruku a podrželi ji ve své. Poznala jsem skupinku dobrých přátel - dobrovolníků z Okamžiku, kteří jsou nyní vlastně mou velkou rodinou. Poznala jsem skupinku dobrých lidí ze Střediska zrakově postižených, která jezdí s Diakonií ČCE na Veselku, seznámila jsem se tam s vírou v Boha a naučila jsem se pracovat s Biblí. Poznala jsem a získala řadu neslyšících přátel, kteří hned tak někoho do své komunity nevezmou. A toho si strašně vážím.

Poznala jsem, že nezištné přátelství je to nejdůležitější, co člověk v životě má, proto i počátek názvu našeho klubu zní Klub přátel a v tomto duchu byl i založen. Nejsme organizací poskytující sociální služby, ale jsme organizací přátel, z nichž někteří, ač mají sami nějaký handicap, se snaží pomoci těm druhým. A vlastně si tak pomáháme navzájem. Každý má v sobě něco, co může předat druhým, jen o tom třeba neví. A já si vlastně uvědomila, že i já dostávám od svých přátel. Především mi dávají svou důvěru, dovedou potěšit slovem, pochválí. A někdy, když už si třeba říkám, stojí to všechno za to vydané úsilí, ozve se telefon a nějaký milý hlásek o něco požádá. Nebo přijde email plný hezkých slov. A to mi dodá zase sílu pokračovat dál, i když se občas nějaký mráček objeví a člověk ztrácí chuť na cokoliv.

Onemocněla jsem těžkou nemocí, měli jsme velké problémy s vnučkou a zemřel mi manžel. A přestože se jednalo o velice těžké a smutné události, hodně mě to posílilo. Uvědomila jsem si, v jakých zbytečnostech se člověk někdy utápí. Jak řeší a trápí se zbytečně nad hloupostí druhých. Jak nedostatečně si někdy vážíme života, přátelství a mrháme svým krátkým časem a vynakládáme energii na věci, které za to nestojí. Sobecky vidíme jen tu svou bolest, své starosti, radosti a na ostatní nám už nezbývá.

Začala jsem si vážit každého dne. A tak jsem vlastně šťastná a spokojená se vším, co mám. A mám toho hodně. Příjemnou práci, kterou mohu a nemusím dělat. Dělám to dobrovolně a pocit volnosti je k nezaplacení. Dobré spolupracovníky, kteří to snad myslí se svou činností v Klubu tak jako já. Dobré přátele, kterých si vážím a kteří si snad váží i mě. O kterých mohu říci, že mě provázejí svou stálou přítomností a dovedou nezaujatě, nesobecky pomoci a poradit.

A tak, co bych si vlastně mohla více přát. Snad trochu zdraví, abych mohla dělat pro své přátele co nejdéle a nejlépe.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Nedávno jsem oprášila knihu, kterou mám ve své knihovně více jak čtvrt století. Kniha se jmenuje Vzestup člověka a napsal ji Jacob Bronowski. Vydal ji Odeon v roce 1985. Těm, kteří se ptají po smyslu života ji vřele doporučuji. Je to svým způsobem kniha o vzkříšení, které soustavně probíhá. V knihovně bude určitě k dostání. Mimochodem. Na programu ČT 2 běží v pátek seriál Zázračná planeta. Také tento seriál přispěl k tomu, že jsem tuto knihu oprášila a začetla se do ní.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Poetické okénko

Protože je toto číslo určené času vzkříšení, dovoluji si umístit do této rubriky básničku, kterou mi napsala moje spolužačka v první třídě do památníku.

Marcela Machovičová

Jednou budou lidé
jak sklo
obyčejní, dobří.
Zadýchá-li
někdo jejich duši,
její odpovědí budou
květy jinovatky.

zpět na obsah

Výročí

Dodatečně přejeme hodně zdraví panu Jandlovi a paní Tarčincové a taky paní Benešové, paní Kuchařové a paní Prášilové. Sluníčko ať vás provází a občas i ten deštíček provoní vaše tělíčko.

Klub přátel červenobílé hole

zpět na obsah

Co nám chutná

Hurá, už je tu jaro. S jarem přichází nové možnosti. Musím se o ně ihned podělit, neb, jak všichni víte, miluji vaření a taky ráda jím. Tedy několik rad.

Když dusím maso, přidám k němu několik očištěných a přepůlených mrkví. Už jsem psala o tom, že část masa, které zbyde, přendám do kelímku, zaleju šťávou a dám zmrazit. Nejčastěji toto maso používám na rizoto. Když k masu přidám na kolečka pokrájenou a podušenou mrkev, kterou dám též zamrazit, rizoto nemá obdoby.

Dnes tu proto ráda uvedu recept na rýžovou pánev. Nejprve vyndám zamražené maso a mrkev a nechám rozmrazit. Nadrobno pokrájím cibulku. Dám vařit vodu. Když se voda vaří, vsypu do ní rýži, pro čtyři osoby stačí větší hrnek, pro jedlíky více. Sleduji hodiny a za čtvrt hodiny rýži scedím a nechám vychladnout. Pak na oleji nechám zpěnit cibulku a přidám maso a mrkev a prohřeji. Do toho přidám rýži a jemně promíchám. Na talíř navrším kopečky rýže s masem a mrkví a posypu strouhaným sýrem. Ozdobím petrželkou.

Ještě k jaru. Kupujte si zeleninu. Stačí jedna kedlubna, kterou nastrouháte, osolíte, opepříte, osladíte, zakápnete octem a olejem. Máte senzační přílohu k čočce po židovsku. Určitě víte, že se někde čočka připravuje například se sušenými švestkami. To píšu proto, že tato čočka je nasladko. Čočka po židovsku je velice jednoduchá. Skvělé je, když máte málo času, že ji můžete mít do zásoby též zamraženou. Pak ji stačí dát na cibulku, kterou mírně osmažíte na oleji, přidáte jíšku, pepř, sůl a trošinku cukru, jen malinko, aby to takzvaně bylo podbarvené sladkou chutí. Nakonec přidáte trochu octa. K tomu kedlubnový salát a na to osmaženou cibulku a třeba ještě vajíčko. Dobrou chuť.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)