Paprsek ze tmy Duben 2022

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Duben 2022

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Co odhalil průzkum mezi českými diabetiky?

Diabetes dnes představuje významné zdravotní riziko minimálně pro 10 % české populace. Jedná se o komplexní onemocnění, jehož úspěšná léčba vyžaduje kontinuální spolupráci (dobře edukovaného) pacienta a lékaře. Průzkum Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) a agentury Ipsos ukázal, že se pacienti s diabetem domnívají, že jsou "v podstatě zdraví" a o své nemoci dobře informovaní. Jejich spokojenost však není zcela na místě. Průzkum odhalil pět hlavních obtíží diabetiků s jejich léčbou: (1) falešný pocit zdraví, (2) nedostatečná informovanost, (3) tajení informací před lékaři, (4) chybování v léčbě, (5) obtíže s dodržováním léčebných opatření.

Falešný pocit zdraví. Pacienti s diabetem 2. typu nevnímají své onemocnění jako zásadní problém. Nijak významně je neomezuje v jejich běžném životě a vliv diabetu na vedení spokojeného života vnímají jako poměrně nízký. Spokojený život udávají 2/3 respondentů, 13 % pacientů dokonce uvádí, že onemocnění nemá na jejich spokojenost žádný vliv.

Nedostatečná informovanost pacientů o jejich onemocnění. O výsledcích své léčby se cítí být dobře informována pouze 1/3 pacientů. Více než čtvrtina pacientů má pouze rámcovou představu a zbytek o průběhu svého onemocnění nemá příliš představu. Nejvyšší informovanost panuje o krevním tlaku (52 %), glykemii nalačno (43 %) a body mass indexu (41 %), o glykovaném hemoglobinu (HbA1c) má informace pouze 27 % diabetiků II. typu.

Přitom je to právě zvýšená hladina cukru v krvi, která vede k častému výskytu komplikací, jako jsou srdečně cévní onemocnění, neuropatie a ztráta citlivosti či porušení celistvosti kožního povrchu, zejména dolních končetin, postižení očí a ledvin, které může končit ledvinným selháním. 

Pacienti tají informace před lékaři. Pacienti nebývají vždy k lékařům zcela upřímní. Pouze 38 % lékaři přizná všechna pochybení, ke kterým v léčbě došlo. Jediným způsobem, jak zlepšit upřímnost pacientů k lékaři, je obecně zlepšená úroveň komunikace mezi lékařem a pacientem a navození vzájemné důvěry. Lékař by měl respektovat osobnost pacienta a jeho preference, ale zároveň hledat nejlepší cesty, jak mu pomoci. 

Chybování v léčbě. Průměrný pacient přiznává 8 pochybení v nastavené léčbě za běžný měsíc. Všichni respondenti dokonce přiznali, že v běžném měsíci chybovali alespoň jednou. Bezmála polovina pak uvedla, že si pochutnala na sladkém (44 %), 37 % pacientů udělalo nějakou dietní chybu obecně a skoro třetina, tj. 29 % pacientů, si zapomněla vzít své léky.  

Pacienti mají obtíže dodržovat léčebná opatření. Každý 10. pacient uvádí, že je pro něj velkým problémem dodržet všechny náležitosti nastavené léčby diabetu. Největší potíže mají diabetici s užíváním léčiv (21 %) a zvládáním diety (15 %). 

Neuspokojivá léčba vede ke komplikacím. Dlouhodobým následkem diabetu jsou především cévní komplikace. Podobně závažné jako poškození zraku mohou být i porucha funkce ledvin či problémy s citlivostí nohou při neuropatii, neuspokojivě léčená cukrovka také vede k výrazně vyššímu riziku infarktu a mozkové mrtvice. 

Diabetici 1. typu dobře vědí, že pokud si přestanou píchat inzulin, velmi pravděpodobně skončí na jednotce intenzivní péče. U pacientů s diabetem 2. typu mohou problémy nastat až ve chvíli, kdy se následkem nedodržování léčebných opatření objeví třeba krvácení do oka nebo bolest při neuropatii. Pak už ale bývá na prevenci pozdě. Proto je pro ně extrémně důležitá vnitřní motivace k léčbě. K lepšímu dodržování léčby jim pomáhá především uvědomění si pozdních komplikací diabetu a naděje na potenciální zjednodušení léčby. Velkou roli hraje rovněž přání dožít se co nejvyššího věku, naplno si užívat život, aktivně se věnovat rodině a mít sílu i čas na volnočasové aktivity. 

Co s tím? Zlepšující se možnosti léčby diabetu by měly vést k tomu, že onemocnění nebude lidi omezovat v běžných denních aktivitách a že budou moci žít zcela normální život. Pokud je spokojený pacient, který má cukrovku pod kontrolou, pak je vše v pořádku. S pacientem, jenž je spokojený i přes nedostatečnou kompenzaci diabetu, by měl o jeho onemocnění lékař hovořit a diskutovat s ním o rizicích i motivaci k léčbě.

Zdroj: Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP)

Diabetes v ČR v číslech

  • 1 300 000 odhadovaný počet lidí s diabetem v roce 2030
  • 1 038 262 aktuální počet pacientů
  • 25–30 tisíc roční nárůst pacientů
  • 20 % prevalence onemocnění u věkové skupiny 65+
  • 2–5 % pacientů s "prediabetem" 
  • 2 % lidí o své nemoci neví

Úplněk nastane 16.4.2022 ve 20.54 hod.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Neslyšící uprchlíci v Česku jsou jako ztracení

Problémem je pro ně rozdílnost znakových jazyků i nedostatek informací. Z Ukrajiny před válkou uprchlo již přes čtvrt milionu lidí. Za citlivé skupiny jsou brány zejména ženy a děti, ovšem mezi ukrajinskými uprchlíky jsou i handicapovaní. Zvláště obtížná je tato situace pro neslyšící, jelikož musí řešit jazykovou bariéru a nedostupnost aktuálních informací, které jim nejsou tlumočeny. Situaci ukrajinských neslyšících uprchlíků monitoruje v České republice Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR (SNN) a Centrum zprostředkování tlumočení neslyšícím (CZTN). Deník FORUM 24 o aktuálním stavu neslyšících uprchlíků v Česku informovala Linda Hudson, vedoucí služby CZTN.

Neslyšících prchajících z Ukrajiny by mělo aktuálně v České republice být více než pět set. Přesná čísla SNN nemá. „Osmdesát procent z nich jsou ženy a děti. Skladba příchozích je velmi pestrá. V Brně máme ubytované tři paralympijské vítěze,“ říká Linda Hudson. Děti zůstávají většinou uvnitř rodiny a CZTN doposud nezaznamenalo žádné informace o opuštěných neslyšících nezletilých. Předběžně však navázalo spolupráci s nadací Patron dětí, aby bylo případně připraveno potřebným pomoci.

Za největší komplikaci související s migrací neslyšících považuje Hudson odlišnost znakových jazyků a písma v Česku a na Ukrajině. S tím souvisí problém s nedostatkem tlumočníků, kteří by byli schopni tlumočit zároveň v českém a ukrajinském znakovém jazyce či alespoň mezinárodním znakovým systémem. „Ukrajinský znakový jazyk a český znakový jazyk si nejsou vůbec podobné. Částečně je lze nahradit mezinárodním znakovým systémem, ale velmi omezeně. Navíc ne všichni neslyšící nebo tlumočníci ho ovládají,“ vysvětluje Linda Hudson situaci s tím, že překládající tlumočníci mohou být případně k dispozici i on-line, ale s ohledem na technické záležitosti je to náročné.

Neslyšící mají problém i s komunikací mezi sebou. Jediným možným východiskem z této komunikační propasti je často mobilní telefon. „Neslyšící díky němu mohou komunikovat přes video. Od Vodafonu jsme obdrželi telefony se SIM kartami s nabitým kreditem,“ uvádí. S problémem s komunikací souvisí i problém s informovaností neslyšících, jelikož se jim zkrátka neposkytuje dostatek informací o aktuálním dění v přijatelné formě. „Sdílení informací mezi neslyšícími je obecně problém, který je zapříčiněný jejich nedostupností z běžných sdělovacích prostředků. Pro většinu neslyšících je český jazyk i v psané formě jako cizí. Nemají tak přístup k rádiu, k novinám jen omezený. Odkázáni jsou většinou na videa sdílená mezi sebou nebo na zprávy ve znakovém jazyce, které podávají denní souhrn pouze ve velmi omezeném čase. Na tuto situaci již bylo často upozorňováno v době covidové pandemie, kdy se opatření měnila ze dne na den, ale neslyšící získávali zpožděné informace,“ popisuje Linda Hudson.

„V praxi to tedy vypadalo od začátku tak, že mezi sebou sdíleli informace dobrovolníci nebo neziskové organizace, které mají cílovou skupinu neslyšící, a propojovali se s organizacemi zajišťující pomoc cizincům a migrantům,“ říká vedoucí služby CZTN. SNN a CZTN se snaží podpořit informovanost šířením zpráv natočených v ukrajinském znakovém jazyce především na sociálních sítích a webech organizací. Než došlo k mobilizaci center, aby zvládla poskytovat potřebné organizované zabezpečení, neslyšící běženci byli při přecházení hranic a další cestě odkázáni na své známé z komunity a rodinné příslušníky. Do Čech ale přicházejí i tací, kteří zde žádné kontakty nemají. Po dvou týdnech se již situace ustálila a uprchlíci najdou zázemí v centrech v Praze, Brně, Plzni a dalších českých městech.

V centrech se dostanou ke všem potřebným informacím. Zároveň naleznou potřebnou pomoc s vyřizováním všech formalit, ať už se jedná o doklady, které jsou vyřizovány přes Kontaktní asistenční centra pomoci Ukrajině, pojištění, zajištění mobilního telefonu nebo hledání bydlení. V další fázi pak dochází k pomoci při hledání práce a obcházení konkrétních nabídek.

„Momentálně to vypadá tak, že po prvotní registraci v Kontaktních asistenčních centrech pomoci Ukrajině si příchozí vyřídí za pomoci tlumočníků vízum, pojištění, žádost o ubytování a po vybavení těmito dokumenty si domlouvají tlumočení na další dny, kdy míří do školy, na úřady práce a podobně. Za velmi krátkou dobu se podařilo připravit proces tak, že je funkční a rychlý,“ přibližuje postup integrace neslyšících uprchlíků vedoucí CZTN.

S příchodem kritické situace bylo potřeba se zaměřit na logistiku a kooperaci všech zúčastněných, aby mohlo být zabezpečeno co nejvíce potřebných věcí. „Myslím, že to zvládáme. Jako terénní sociální služba ubytování nezajišťujeme, ale máme možnost navést neslyšící uprchlíky na služby, které ano,“ hovoří dál Linda Hudson o kooperaci mezi jednotlivými organizacemi, které si rozdělují klienty podle jejich potřeb a zaměření. „Jedna organizace zajištuje tlumočení, jiná pak pomáhá odborným sociálním poradenstvím najít zaměstnání, ubytování a podobně.“

Péče je zajištěna i pro tlumočníky, kteří se při své práci setkávají se silnými a emotivními příběhy. „Jsou to sice profesionálové, ale ne vždy se dá oprostit od příběhů, které musí tlumočit. A jakmile v tom jsou děti, je to o to horší,“ doplňuje Hudson s tím, že ministerstvo zdravotnictví zřídilo krizovou linku pro pomáhající.

Zdroj: forum24.cz

Velmi nemocní, staří i lidé se ZP. Válka na Ukrajině na ně dopadá nejhůře

Utéct ale nemohou. Hrozí, že miliony ukrajinských osob, které žijí s různým typem zdravotního postižení, zůstanou opuštěné bez nezbytné péče, což je může stát i život. Před těmito méně viditelnými, ale o to závažnějšími dopady války na Ukrajině, varují charitativní organizace a upozorňují, že situace těchto lidí mění „v krizi uprostřed krize“. Ruská invaze na ně dopadá nejhůře a potřebné pomoci se jim dostává jen velmi obtížně. Už jen dostat se z místa, kde žijí, do bezpečnějšího úkrytu, aby se schovali před ostřelováním nebo bombardováním, je pro ně téměř nemožné.

Na vozíku se během války utéct nedá. Jen v Kyjevě je podobných rodin několik tisíc. Na celé Ukrajině pak podle mezinárodní organizace European disability forum pak žije 2,7 milionu osob s postižením, podle další organizace Inclusion Europe v zemi žije okolo 261 tisíc mentálně postižených. Nejméně 100 tisíc z nich, většinou dětí, žije v různých sociálních či zdravotních zařízeních, což je činí extrémně zranitelnými vůči dopadům války. Evakuace těchto lidí a jejich nejbližších mimo Ukrajinu je pak extrémně náročná, ne-li přímo nemožná. „Potýkáme se s velkým nedostatkem možností transportu pro kohokoliv, zejména pro osoby se zdravotním postižením, které mají specifické potřeby, tedy nedostatek možností dopravy pro ty, kteří jsou na invalidním vozíku,“ upozornila na závažnost situace britský deník. Ani to, že se některému z lidí žijících s postižením teoreticky podaří dostat na ukrajinské hranice, ještě neznamená, že jsou v bezpečí a problémy zanechali za sebou. Uprchlická centra ani evakuační autobusy nejsou zpravidla bezbariérové.

Utéct ze země, jak připomíná CNN, je velmi náročné i pro zdravého člověka bez jakéhokoliv postižení. Jakmile ale součástí rodiny je někdo, kdo má handicap, nebo dokonce takový člověk žije bez rodiny, prakticky nemá možnost odejít. Už jen cesta z rodného města na střední Ukrajině na hranice trvala několik dnů. Utéct nemohou, doma zůstávají bez pomoci. Lidé s postižením, ale také velmi nemocní nebo zranitelní senioři, jsou podle neziskových organizací těmi, na koho válka dopadá nejhůře. Zůstávají bez nezbytné péče. Dvojnásob to platí o těch, kteří doposud žili v různých zdravotnických nebo sociálních zařízeních. Některé z nich už nemají základní věci jako potraviny, vodu, jídlo a vytápění. Řada z těchto lidí má problém i s porozuměním toho, co se kolem nich děje. Přibývají navíc případy, kdy pobytová zařízení zůstávají i se svými obyvateli závislými na péči odříznuté od zásob potravin, dodávek léků i energií. Všechny potřebné navíc není možné evakuovat.

Chybí zdravotní péče i základní léky. Lidé s postižením, chronicky nemocní a senioři na Ukrajině čelí také nedostatku léků, které pravidelně užívají. Velmi negativně dopadá i narušení provozu zdravotnických zařízení, jež nejsou schopné poskytovat obvyklou péči. Po větší a lépe koordinované pomoci směřované cíleně na potřeby osob se zdravotním postižením ohrožených válkou volají neziskové organizace.

Zdroj: ekonomickydenik.cz

Válka na Ukrajině vyhnala z domovů i hluché a neslyšící

V Praze se pro ně shání sluchadla. Solidarita s Ukrajinci, kteří prchají před Putinovou agresí, je mezi Pražany výjimečná. Sbírá se humanitární pomoc i finance. Začíná se však objevovat i nedostatek velmi specifického zdravotního materiálu, který by málokoho v současném shonu událostí napadl, a tím jsou sluchadla pro neslyšící a nedoslýchavé uprchlíky. Někteří to své ztratili po náročné cestě nebo přímo nechali ve svém domově. Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob (SNN ČR), který má sídlo v Praze, proto vyhlašuje sbírku těchto pomůcek.

Pražané v současné době pořádají a přispívají do všech možných sbírek, aby pomohli válkou zasaženým Ukrajincům. Sbírají se potraviny, oblečení, kočárky i peníze. Potřebné jsou ale i mnohem specifičtější pomůcky, které většinu běžných občanů ani nenapadnou. Například sluchadla pro neslyšící a nedoslýchavé.

Zapomenuté nebo ztracené. Ukrajinci, kteří prchají před válkou, často své vlastní sluchadlo nechali ve válkou zasaženém domově, protože sotva stačili sbalit to nejpotřebnější. Jiným se zase mohlo poškodit po náročné několikadenní cestě. A přijet do cizí země, kde neumí jazyk, a ještě navíc špatně nebo vůbec neslyší, je velice náročné. I proto se svaz rozhodl uspořádat veřejnou sbírku sluchadel, která už lidé nepotřebují.

Husí kůže. Svaz v současné době eviduje zhruba 40 žádostí o sluchadla a jejich zásoby se rapidně ztenčují. „Včera u nás byl jeden ukrajinský pán – senior, kterému jsme mohli sluchadlo poskytnout. S ohromnou vděčností nám řekl, že se mu doslova změnil svět. Měli jsme z toho všichni husí kůži,“ svěřila se mluvčí SNN ČR Veronika Cézová. Jak lze pomoci? „Mnoho nedoslýchavých například podstoupí operaci, při které je jim voperován implantát, pak tito pacienti už sluchadla nepotřebují a zůstávají jim doma nevyužitá. Na tyto lidi bychom rádi apelovali, aby nám svá sluchadla poslali a my je mohli nabídnout ukrajinským uprchlíkům,“ vysvětluje pro Blesk tisková mluvčí SNN ČR Veronika Cézová.

„Stává se také, že lidé likvidují pozůstalost po svém zemřelém příbuzném, který také sluchadlo používal. Většina lidí je ale vyhodí. To je opravdu velká škoda, některá sluchadla mají hodnotu 20 až 30 tisíc a mohla by sloužit ještě dalším lidem,“ dodává Cézová. Pokud tedy máte doma nevyužité sluchadlo, pošlete ho dobře zabalené na adresu sídla Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR (Karlínské náměstí 12, 186 00, Praha 8), nebo ho můžete přinést i osobně. Odborníci jej zkontrolují a s novým majitelem pak poputuje k foniatrovi, aby mu sluchadlo nastavil přesně pro jeho potřebu. Zapojit se lze i finančně. Stačí SNN ČR zkontaktovat a poslat částku na jejich číslo účtu. Samozřejmostí je pak vystavení potvrzení o daru.

Zdroj: blesk.cz

zpět na obsah

Klubové aktivity

Poprvé v letošním roce jsme se sešli 1.dubna (není to Apríl). Akce, kterou vybral František Eliáš se zdařila. Sešlo nás téměř deset, a to i lidé ze vzdálených Českých Budějovic. Navštívili jsme Hudební muzeum v Praze. I ti co nevidí si to mohli užít i když většina exponátů (hudebních nástrojů) je za skly. Na několika stojanech s pomocí sluchátek lze poslouchat skladby, zahrané různými nástroji. Mohli jsme si složit rozebraný klarinet. Zahrát si na různé druhy bubnů a loutnu. Zjistili jsme, jak málo hudebních nástrojů známe. Některé názvy i nástroje nám byly naprosto cizí. Stálo to za to sem zajít. Zašli jsme si i na společný oběd do restaurace U Váhy na Knížecí, kde byla příjemná obsluha i dobré jídlo. Těšíme se zase na další setkání, které nám připraví František.

O.P.

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Přijmout bílou hůl není automatické

Pokud potkáte člověka s bílou holí, pak vás jistě napadne, že má nějakou těžkou zrakovou vadu nebo že je zcela nevidomý. Málokdo ale tuší, že i přijetí toho, že se bude muset začít člověk pohybovat za pomoci bílé hole, není vždy jednoduché a přináší zrakově postiženým obavy. Stud, zábrany a obavy. O tom, že nošení bílé hole může působit na někoho jako cejch, jsem již psala v jednom z mých textů. Avšak se s tímto problémem setkávám stále častěji, tak bych se k němu chtěla ještě vrátit a rozepsat svoje zkušenosti a argumenty. Ti, co jsou nevidomí od narození, tento problém pravděpodobně nepociťují. Jsou na přítomnost bílé hole zvyklí. Vědí, že díky ní mohou být samostatní, hůl jim přináší informace z povrchu a slouží jim jako prostředek prostorové orientace a samostatného pohybu. Ostych nad nošením hole většinou mají zrakově postižení, kteří přicházejí o zrak postupně a ve vyšším věku. To znamená, že oni, ale i jejich okolí, byli zvyklí na nějaký setrvalý stav, který se náhle začal měnit, a tak začala být potřeba nošení bíle hole nevyhnutelná.

Tito lidé pak v sobě svádí boj, zda hůl již začít nosit. Racionálně vědí, že se jim zrak horší, že by hůl byla pomocníkem, ale na druhou stranu přibývají obavy, co tomu řekne právě okolí, sousedé, co tomu řekne rodina?

Přibývají nepříjemné situace. I když má člověk pocit, že se svými zbytky zraku stále zvládá mít situaci pod kontrolou, zjišťuje, že najednou přibývá těch, kdy způsobí nějakou nehodu. Zatím se jedná o to, že do někoho někde vrazí, nevšimne si něčeho/někoho, vráží do stojících předmětů, vyhýbá se chodit po tmě, chodí pouze tam, kde to bezpečně zná… Je třeba si v těchto situacích uvědomit, že v případech, kdy nevidíte, nejste si jistí tím, co je před vámi, pak je situace nebezpečná jak pro vás, ale také právě pro vaše okolí tím, že můžete někoho zranit či mu ublížit tím, že ho přehlédnete. Důležité je vědět, že když člověk způsobí škodu/nehodu tím, že nebyl řádně označen bílou holí, pak nese zodpovědnost za to, co způsobil. Je třeba si uvědomit, že bílá hůl je kompenzační pomůcka, která dává najevo vašemu okolí, že máte problém se zrakem. Ale také díky ní se člověk cítí bezpečněji a jistěji.

Odpadne stres a napětí. Pokud přibývají situace, kdy vráží člověk do předmětů, do lidí, pociťuje neustále napětí a soustředění, když se samostatně pohybuje, pak je třeba zamyslet se nad tím, že tento stres by odpadl díky tomu, že člověk zjišťuje pomocí hole, co se nachází v prostoru před ním. Nemusel by člověk být v neustálém napětí, kdy se zase něco stane. Určitě není nutné hned se vrhnout do nástrah velkoměsta, ale stačí hůl začít používat tam, kde to člověk zná, a sžívat se s informacemi, které hůl přináší.

Znamení pro okolí. Je jasné, že hůl slouží hlavně tomu, kdo ji nosí. Ale také dává najevo všem okolo, že máte problém se zrakem. Jak vozidlům, že na přechodu je chodec se špatným zrakem, tak všem kolemjdoucím, že je třeba na vás brát ohled. Pokud člověk není označen holí, pak těžko můžeme po někom chtít, aby předjímal, že máme zrakový hendikep. Situace s přijetím/nepřijetím bílé hole je velmi nepříjemná pro ty, kteří musí prožívat pocit s tímto spojený. Je třeba si celý tento proces projít a prožít si ho. Není to něco, co by se mělo zlehčovat a bagatelizovat. Věřím, že tyto pocity má hodně lidí s progresivní zrakovou vadou, pouze se o tom tolik nehovoří.

Na jedné straně člověk řeší to, že ztrácí zrak, na druhé straně ještě neví, jak dát najevo okolí, že je čas nosit bílou hůl. Okolí je přece zvyklé, že nic takového nebylo třeba. Člověk je najednou více středem pozornosti, o kterou nestojí. Tyto všechny situace jsou nové, stresující a náročné.

Nevyžádané otázky a pomluvy. Právě reakce okolí jsou velmi často důvodem, že člověk tají svůj zhoršující se zdravotní stav či díky tomu začne nevycházet z domu, aby nemusel vysvětlovat, že najednou nevidí. Lidé jsou velmi často neomalení a pokládají otázky tak, jak jim pusa narostla.  Ptají se na to, proč najednou máte hůl, však ještě něco vidíte, však jste ji dosud neměli… Co se stalo, že najednou nevidíte, ono se to zhoršilo… Jsou i tací experti, kteří vypustí prohlášení ve smyslu, že zhoršení zraku je jen na „oko“, aby byl člověk zajímavý a upoutal na sebe pozornost. Věřte mi, že člověk, co přichází o zrak, potřebuje přehnanou pozornost okolí až na posledním místě.

Berte ohled pouze na sebe. Je třeba si uvědomit, že hůl je pomůckou nikoli nepřítelem. To, co si o vás a vaší zrakové vadě myslí okolí, vás nemusí zajímat. Člověk by se měl soustředit na sebe, aby on byl spokojený, snažil se pracovat se svým hendikepem, snažil se pro sebe hledat cesty, které mu pomohou zátěž s postižením zvládat. Pokud na této cestě potkáte někoho, kdo bude mít nemístné poznámky a připomínky, pak to vypovídá pouze o něm nikoli o vás. Věřím, že i pro příbuzné a rodinu je zhoršující se stav zraku jednoho člena rodiny náročný.

Pak je na místě všem vysvětlovat, že vada zraku je také onemocnění a jako každé jiné onemocnění i toto se horší. Uvádět příklady toho, co se změnilo – tohle jsem ještě nedávno viděla, teď už to nevidím, dělá mi problém špatně osvícené prostředí, potřebuji se tě chytnout, jelikož nevidím na cestu. Je důležitá komunikace mezi všemi, kterých se to týká. Určitě i oni potřebují čas na to se s novým stavem vyrovnat. Jistě ale není žádoucí popírat zhoršující se zrak.

A tím, že se označíte bílou holí, dáte jasně najevo, že váš zrak je na tom velmi špatně. Věřte, že okolí si velmi rychle zvykne na změnu stavu a přijme situaci tak, jak je. V dnešní době je osvěta poměrně na vzestupu, hovoří se o hendikepech, ale i o všem, co s nimi souvisí. Nakonec možná má větší strach z reakce okolí ten, koho se to týká, jelikož zpětná vazba od cizích lidí může nakonec příjemně překvapit.

Pokud řešíte v sobě aktuálně nějaké náročné téma, jistě není na místě na sebe tlačit a do něčeho se nutit. Zkuste začít pozvolna, nechte si to projít hlavou, změna nemusí přijít hned. Stačí se například obrátit na Tyfloservis, o.p.s., kde vám ukáží bílé hole, vysvětlí jejich funkce, typy a techniky. Stále pak bude pouze na vás, zda se hůl stane vaší součástí či ne. Při svém rozhodování ale myslete na sebe nikoli na okolí, v rámci bezpečnosti jste důležití jen vy sami.

Zdroj: blindicka.com

Šedý zákal se týká každého druhého člověka staršího 70 let

Šedý zákal souvisí s přirozeným stárnutím oka, proto obvykle postihuje lidi starší 60 let. U starších sedmdesáti se pak týká každého druhého. Rizikovými faktory jsou vedle věku také vyšší dioptrické vady, diabetes, záněty oka, dlouhodobé užívání některých léků, kouření, těžké úrazy oka, nadměrné infračervené a ultrafialové záření či některá metabolická onemocnění.

Dříve se šedý zákal operoval až v pokročilé fázi. Dnes už je ale vše jinak. Čím dříve přijdete, tím bude operace jednodušší a šetrnější. Čím je šedý zákal větší, tím je oční čočka tvrdší a její odstranění je při operaci náročnější. K rozvoji onemocnění přitom dochází velmi individuálně. Zatímco u jednoho člověka se onemocnění rozvíjí roky, u jiných k tomu může docházet v rámci měsíců. Člověk trpící šedým zákalem má pocit, jako by se díval přes mlhu nebo papír, může vidět prstenec kolem světel. První obtíže často zpozoruje v noci nebo za šera při jízdě autem, kdy je oslňován protijedoucími vozidly.

Oči prozradí řadu nemocí, ale i skutečný biologický věk. Bohužel mnoho lidí s pokročilým onemocněním má dojem, že vidí dobře, ve skutečnosti tomu tak ale není.

Proto je důležité, aby lidé nad 60 let navštěvovali očního lékaře pravidelně každý rok a zbytečně neodkládali doporučenou operaci oka, jež je dnes i hrazena ze zdravotního pojištění. Příležitost k odložení brýlí. Ještě v 80. letech minulého století se zkalená čočka při operaci vyjmula celá z oka, rána se šila a výsledkem bylo, že oko zůstalo bez čočky. Proto se potom předepisovaly tlusté brýle plus deset dioptrií, které nahrazovaly odstraněnou čočku. Dnes je operace šedého zákalu naopak ideální příležitost, jak závislost na brýlích snížit! Umělá nitrooční čočka dokonale nahrazuje dioptrickou sílu původní oční čočky, takže volbou vhodného typu čočky lze odstranit krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus.

Většina lidí po operaci šedého zákalu při aplikaci monofokálních nitroočních čoček nepotřebuje brýle na dálku. Kromě monofokální čočky ale můžete zvolit čočku trifokální, torickou či asférickou, záleží na vaší dioptrické vadě. Trifokální oční čočky vám zlepší vidění na blízko, na střední vzdálenost i na dálku, torické nitrooční čočky korigují i astigmatismus a moderní asférické nitrooční čočky zlepšují vidění za šera a zhoršených světelných podmínek.

Byliny pro unavené oči. Pacient by se vždy před operací měl ptát, o jak kvalitní implantát jde. Měl by si zjistit, jaký je jeho materiál – nejlepší jsou hydrofobní akrylát nebo hydrofilní akrylát s hydrofobním povrchem, ty vykazují nejlepší dlouhodobou čirost materiálu. Doporučuji také zeptat se na výrobce čoček a ověřit si, jestli jde o renomovaného výrobce používaného ve světě v širším měřítku s dobrými pooperačními výsledky. Může rovněž napovědět země původu výroby čoček,“ upozorňuje oftalmoložka Lucie Valešová.

Následný šedý zákal. Někdy se může stát, že dojde i po operaci k zakalenému vidění. Ve skutečnosti ale nejde o zakalení samotné očky, ale pouzdra čočky, do kterého se vkládá nová čočka. Tomuto stavu se říká následný šedý zákal.

Je to buď jizevnatá reakce organismu, nebo se objevuje tzv. regenerovaná katarakta, vlákna čočky dorůstající z okrajových částí pouzdra čočky. Na výskyt této reakce má vliv jak materiál, tak i tvar nitrooční čočky. Obecně nejmenší výskyt je po použití hydrofobní nitrooční čočky s ostrým (pravoúhlým) okrajem,” dodává lékařka.

Zdroj: novinky.cz

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti o potravinách

Každý rok se ve světě spotřebuje 567 miliard vajec.

Pranostika

Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje.

Rady našich babiček

Maso slepice či jiné tvrdé drůbeže změkne, když drůbež při pečení potíráme čistým lihem, který vyprchá a není cítit.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Feuchtwanger Lion – Židovka z Toleda

Děj známého Feuchtwangerova románu se odehrává ve Španělsku v době křižáckého tažení papežova vojska proti muslimům, koncem 12.století. V zápase dvou hlavních náboženství, křesťanství a islámu, však hraje důležitou úlohu i náboženství třetí – judaismus. Silná židovská komunita ve Španělsku touží po prožitých pogromech po klidu, míru a pokoji. Do křesťanského města Toleda přijíždí kupec Ibrahim s cílem pozvednout město ekonomicky a zachovat v něm mír. Také se chce vrátit ke své židovské víře, kterou mu zanechali rodiče. Ibrahim byl muslimského vyznání, dodržoval muslimské zvyky, ale ve svém srdci zůstal židem, jak mu velel zákon otců. Stal se vrchním sekretářem kastilského krále Alfonsa a jeho vliv v zemi rostl. Král byl jeho přítelem, toleroval jeho vyznání, ale toužil se účastnit křížových výprav, Ibrahim (Jehuda Ibn Ezra) ho však od toho varuje. Na oslavě se král Alfonso seznámí s Jehudovými dětmi, dcerou Rachel a synem Alazarem. Alfonso je velkým Alazarovým vzorem, proto Jehudův syn konvertuje ke křesťanství a stane se královým panošem. Ne tak Rachel, ta ve své židovské víře setrvává a tím krále rozzlobí. Alfonso záhy zjistí, že je do Rachel beznadějně zamilovaný, nechá opravit jeden palác a tam spolu milenci spokojeně žijí. Muslimové však obsadí Svaté město a křížová výprava je vyhlášena. Alfonso hledá pro válku spojence a během jednání umírá jeho jediný, prvorozený syn. Alfonso dospěje k přesvědčení, že je to boží trest za jeho život se Židovkou a nemanželský vztah chce ukončit. Rachel mu však oznámí, že s ním čeká dítě a krále tím velmi potěší. Při Svaté válce bojují křesťané nejen s muslimy, ale útočí i na Židy. Všichni Židé s dalekého okolí proto žádají Jehudu o možnost přestěhování do Kastilie, která jediná jim zajišťuje bezpečí. Jehuda jim to dovolí, sám však svého vnuka, který se narodí, ukryje na tajném místě, protože si situací není jist. Při bojích krále Alfonsa s muslimy jsou křesťanská vojska poražena a Jehudův syn Alazar umírá v boji. Lidé z Toleda z porážky viní Židy a vylévají si na nich zlost. Alfonsova žena využije příležitosti a dává rozkaz zabít Jehudu i „čarodějnici“ Rachel. Tím chce dosáhnout návratu Alfonse do svého lože. Král se vrací z prohrané války a dozvídá se o honech na Židy a smrti Jehudy a Rachel. Jeho syn zmizel neznámo kam.

zpět na obsah

Literární okénko

Emily Dickinson - Bzukot much – když jsem umírala

Bzukot much – když jsem umírala -
Nehybnost v pokoji
Byla jako nehybnost ve vzduchu -
Mezi vzdouváním bouře -

K nebi oči – pláčem vysušené -
Hruď sbírala sílu náhle
Na výdech poslední – až v pokoji -
Spatřen bude Pán -
V upomínku dárky své -
Jsem odkázala tak jak stanovil
Mi úděl – tak jak se i mělo stát -
Pak jen smutek muší

Mezi mnou a světlem bzučel -
Slabě a přerývavě se ta melodie chvěla -
Vzápětí okna ztemnila se – a pak
Pak nic jsem neviděla.

zpět na obsah

Výročí

V měsíci dubnu oslavili narozeniny Jiří Čuban, Bohumila Flaumová, Marek Müller a Jaroslava Žáková, svátek pak Jiří Čuban, Marcela Machovičová a Marek Müller. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Kvíz pro moudré hlavy

Správné odpovědi na předchozí kvíz:

11N, 12T, 13Q, 14P, 15R, 16S, 17L, 18O, 19K, 20M

Nový kvíz:

Z následujících slov se pokuste odebrat jedno písmenko na libovolném místě tak, aby vzniklo jiné slovo. U tohoto cvičení se snáze projevuje únava mozku, takže pokud by se Vám třeba nedařilo, udělejte si pauzu a vraťte se k úloze později.

  • policie
  • čelenka
  • pelíšek
  • kosa
  • vrata

Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle.

zpět na obsah

Co nám chutná

Srbský fazolový hrnec

Suroviny: 40 dkg bílé fazole, 2 I vody, polévková zelenina, 25 dkg uzené slaniny, 1 rajský protlak, lžička majoránky, chilli, 1 lžíce sladké papriky, 1/2 lžíce kyselé smetany

Postup: Fazole namočit přes noc, zeleninu nakrájet nadrobno, cibuli a brambory na kostičky, slaninu na nudličky – tu rozpustíme a přidáme zeleninu, cibuli a brambory a necháme cca 5 minut za stálého míchání osmahnout. Přidáme fazole a část vody, zbytek vody rozmícháme s protlakem, solí a kořením a přilijeme. Vaříme v tlakovém hrnci 20 minut (jinak asi 1,5 hodiny). Klobásu nakrájíme a přidáme před dovařením (asi 10 minut). Smetana se přidává dle chuti do talíře.

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením

zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)