Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.
Milí čtenáři Paprsku, doufám, že si užíváte pohodové letní dny a nenecháte si kazit náladu deštěm nebo příliš horkými dny. V červencovém Paprsku se s Martinem Tarčincem ve vzpomínkách vracíme k pobytu v Sezimově Ústí, Ota Pačesová se podělila o zážitky z instalace výstavy v Ostravě a nechybí ani ostatní pravidelné rubriky. Budeme rádi, když kdokoli z vás bude chtít čímkoli do našeho časopisu přispět nebo jen zareagovat na některý z článků. Užívejte si dovolené a těším se na další setkávání.
Martina Hanusová
Tak především přemýšlím o tom, jak budou zdravotně postižení zvládat úskalí Sociální karty. Jak budou shánět terénní pracovnice, aby s nimi šly vyzvednout příspěvek na mobilitu nebo dávku, ze které jim uhradí cestu k bankomatu. Je to postavené na hlavu, určitě měl být příspěvek využit ne k cestě k bankomatu, ale třeba k lékaři. Jistě, je to jen jednou za měsíc, ale nemuselo být ani to, když se osvědčily poštovní poukázky, výplata v hotovosti přímo do ruky klienta. Jistě existuje málo těch, kteří dávky zneužívají, spíše se mi zdá, že se mnoha lidem nedostává na potřebné služby. Z neschopnosti ale neviním jen Ministerstvo pana Drábka, ale také zdravotně postižené, kteří panu Drábkovi a jeho poskokům radí. Taky NRZP by se měla zamyslet nad tím, kde v minulosti udělala chyby. Teď je na kvalitní řešení pozdě.
Marcela Machovičová
S Jaruškou jsme začaly chodit na procházky do Smržovky. Cestou si povídáme o hezkých nebo jiných věcech a přemýšlíme o životě. Komunikace s druhým člověkem je důležitá pro rozvíjení jeho obzoru. Já si to uvědomuji pokaždé, když se potkám s někým, koho znám, nebo neznám. Dozvím se důležité věci, zasměji se, popláči. Těším se, až zasednu s Jaruškou za stůl a vyrobíme pár hezkých věciček. Chci Jarušku naučit dva nové uzlíky, aby měla radost.
Marcela Machovičová
Dne 28.6. jsme se vypravily s Martinou instalovat naší putovní výstavu „Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme…“ do města Ostravy. Auto nevlastníme a tak jezdíme jako kočovníci od města k městu hromadnými dopravními prostředky. Možná mít vůz s koněm, by bylo někdy lepší. Věřte, že to někdy není lehké, najít dobré spojení pokud možno bez přestupů. Najít si tu správnou místní zastávku. Všechno zabalit tak, aby se nám to cestou nerozpadlo. Na převoz používáme kolečka od nákupní tašky, Martina ušila ze staré cíchy obal na desky a podařilo se nám zakoupit perfektní pevné velké desky, do kterých se dají uložit tabule s výrobky. Takzvanými pavouky to přichytneme vše na kolečka a už jedeme. Naší starostí je, aby alespoň nepršelo a MHD nebylo přecpané. Někdy jedeme i s Betlémem, uloženým ve vyrobené krabici na míru, maňásci jsou v igelitce. Pokud dorazíme takto nabaleni do knihovny, většinou se pracovníci ptají: "A kde parkujete?“ A když odpovíme, že jsme vše přivezly jen tak v ruce, tak se diví.
To jsem ale trochu odbočila od Ostravy. Do Ostravy se jede perfektně. Jely jsme Pendolinem, kde je možno desky uložit na jedné straně vagónu, kde je dostatečně velký prostor pro zavazadla. V běžných vlacích nebo autobusech nám to někdy dělá potíže a řešíme nerudovskou otázku: „Kam s ním?“ Ve vlaku Pendolino je klimatizace a pohodlné sezení. Tak si představuji cestování, které je v jiných zemí Evropy běžné a není to tam žádný nadstandard již mnoho let. U nás si bohužel musíme za kvalitu připlatit. Za téměř 3 hodiny jsme dorazily s Martinou do Ostravy. Dalším komfortem, který běžně nemáme, bylo to, že pro nás k vlaku přijela vedoucí oddělení pro zrakově postižené paní Mikušková autem. Zadarmo nás ubytovala v knihovně, kde mají pro tyto účely pěkné prostory. Většinou si musíme uhradit hotel, pokud jedeme daleko např. Zlín, Vyškov. Knihovna města Ostravy je opravdu pěkně zařízená, ale to je již většina knihoven v České republice. Z toho mám upřímnou radost, že jdou občas finance na dobrý účel.
Naše výstava byla umístěna do výloh knihovny, které směřují do pasáže, kde je i vchod do divadla Aréna - komorní scéna. Tím více ji uvidí lidí, kteří prochází pasáží a nejenom návštěvníci knihovny.
V Ostravě jsem byla již před mnoha lety a tak jsem byla překvapená, jak se Ostrava změnila. Ze šedivého centra města se stalo celkem pěkné kulturní centrum, s mnoha příjemnými kavárničkami a kluby. Na Masarykově náměstí se v podvečer tancovala zumba a aerobic za zvuku rychlé rytmické muziky (děti, mladí i lidé středního věku). Byla tam skvělá atmosféra a tancování bylo spontánní. Ve tvářích lidí byla vidět radost z pohybu a uvolnění. Tancovala všechna etnika od romského až po vietnamské. Všichni společně a s ohromnou chutí. Takovou pospolitost jsem již dlouho nezažila, a že to uvidím zrovna v černé Ostravě, mě vůbec nenapadlo. Nyní se těšíme na milou Ostravu v srpnu, kdy budeme výstavu odvážet domů.
A že je o ní stále zájem, nás těší. Dnes mi volali z Diakonie až z Valašského Meziříčí, zda bychom nemohli uspořádat výstavu i u nich ve městě, prý se tam lidé hluchoslepých osob „bojí“ a nevědí si s nimi rady. A v září nás čeká Plzeň.
Ota Pačesová
Díky Otě Pačesové jsme nezůstali doma. Podařilo se jí najít penzion U Růže v Sezimově Ústí. Pobyt se konal od pátku 8. do pátku 15. června. Pobytu se zúčastnilo 21 osob a 2 vodicí psi, Eliška a Nemo. Dvě milé a moc šikovné studentky z Brněnské Masarykovy univerzity Tereza a Kamila, Martin Tarčinec, Ota Pačesová, Martina Hanusová, Navarovi, Kvašovi, Latovi, Věra Vondráčková, Jan Beneš, Otík Nepraš, Jana Kroulová s Karlem Maclem, Hanička, Jirka Javůrek, Irenka a Jiřinka.
Když jsem přijel autobusem na Florenc, tak tam na mě čekala Kamila. Přesunuli jsme se na Hlavní nádraží, kde byl v 10:45 sraz. Vlak odjížděl v 11:16, byl děsně narvaný. Tento spoj jede až do rakouského Lince. Do Tábora přijíždíme v 12:54, pak je to asi 10 minut do Sezimova Ústí. Ubytujeme se. Kdo chce, tak se jde podívat do města. Večeře je v 18:00 a pak pár informací k pobytu a představení se.
Penzion U Růže v Sezimově Ústí má kapacitu 29 lůžek a restauraci. V sobotu se jdeme podívat do města. Náměstí se jmenuje Baťovo. Je zde obchod Albert, bankomat pro nevidomé. Spartak Sezimovo Ústí hraje druhou fotbalovou ligu. V neděli jsme si zajeli do Tábora do Tesca, odpoledne pršelo. Někteří si šli do nedalekého bazénu zaplavat. V pondělí dopoledne jsme se zajeli podívat do staré části Tábora. Je zde model radnice, panel elektronické mapy, který však podle jedné ze studentek nefungoval. Odpoledne jsme navštívili poutní místo Klokoty, kde je kostel. Mají zde model tohoto kostela. Odtud jsem si přivezl zvoneček, dvě svíčky a pohled. Večer pořádá Jirka Javůrek hudební zábavu. V úterý dopoledne sedíme před restaurací, sdělujeme si zkušenosti se samostatností, hrajeme hru Quardo. Odpoledne sice trošku poprchává, ale i tak se vydáváme na Kozí hrádek. K němu však dojdou pouze dva lidé. Cesta je ohromně náročná. Ve středu dopoledne se vydáváme do ZOO ve Větrově u Tábora. Ota, Martin s Eliškou a průvodkyní Terezkou jdeme pěšky domů. Cesta byla dobrá. Poslední třetina cesty byla dosti obtížná. Šlo se lesem, spousta kořenů. V jednom místě byl tak veliký schod, že jsem si musel sednout na zem, abych z něj slezl. Asi 100 metrů před penzionem nás zastihl silný déšť. Byli jsme vykoupaní, šťastní, že jsme doma. Asi v 17:00 hodin přijíždí redaktor časopisu Sociální služby pan Kašpárek. Přijel si s námi popovídat o našich problémech. Večer máme zábavu v podobě Country kapely.
Ve čtvrtek se vydáváme na prohlídku kamenů nedaleko ZOO. Někteří se odpoledne ještě vydávají na místní hřiště, stihne je déšť. Večer je závěrečné hodnocení a balení se. V pátek 8. června je snídaně od 7:45, v 8:45 odchod na MHD do Tábora. Má průvodkyně a asistentka Terezka byla po celý týden moc šikovná, bez chyby. Jak jdeme ten pátek od autobusové zastávky na vlakové nádraží, tak jsem se „přerazil" o její kufr, protože koukala po jedoucím autě. Nic se nestalo, ustál jsem to. Nastoupíme do vlaku, který po pár kilometrech začal jet poměrně pomalu. V Olbramovicích je to ještě dobré. Pomalou jízdou se dostaneme do Benešova, kde vypoví službu lokomotiva. Máme již asi 15 minutové zpoždění. Kdo spěchá, ať si přestoupí na osobák, který stojí na protější koleji. Bude to trvat nějakou dobu, protože je posláno pro jinou lokomotivu do Prahy. Při nastupování do osobního vlaku jsem neudělal větší krok a jednou nohou šlápl do díry, která byla mezi nástupištěm a vagonem. Následoval pád a naražená holeň. Do Prahy jedeme přes různé stanice (Čerčany, Praha-Uhříněves, Pyšely, Praha-Hostivař, Praha-Strašnice, Praha-Vršovice, Praha-Hlavní nádraží). Na Hlavní nádraží jsme měli přijet původně v 11:40, přijíždíme až v 12:10 a za 7 minut jede vlak Terezce do České Třebové, Kvašům vlak do Přerova. Mně jede autobus z Florence ve 12:45, mám tedy dosti času, přestože je narvaný.
Předseda KPČH Martin Tarčinec
V předchozím článku nám Martin Tarčinec podrobně popsal pobyt v Sezimově Ústí a tak se k němu připojuji také svými postřehy. Zdá se mi, že je čím dál složitější najít vhodné místo pro naše klubové pobyty. Je potřeba, aby takové místo splňovalo nejen mnoho kritérií (snadná orientace, plná penze, zajímavé okolí na výlety, čisté a příjemné prostředí), ale aby bylo také cenově dostupné. Myslím, že penzión v Sezimově Ústí, který se podařilo najít Otě Pačesové, toto vše splnil. A tak jediné, co ovlivnit nemůžeme, je počasí. Měla jsem velkou radost, že i přes opakující se dešťové přeháňky jsme každý den něco nového podnikli.
Mě samotnou asi nejvíce zaujala návštěva poutního místa Klokoty. Areál je nádherný a pečlivě udržovaný. Moc mile mě překvapila paní průvodkyně, která nám umožnila vstup do kaple a zapůjčila nám model areálu, aby i nevidomí měli lepší představu o podobě Klokot. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo plastické zobrazení Křížové cesty, která nadchla Věrku Vondráčkovou. Říkala, že nic podobného zatím neviděla. Další Křížovou cestu, opět v plastické podobě, jsme si mohli prohlédnout cestou lipovou alejí. Tou jsme procházeli cestou do města Tábora.
S dalším nápadem, který se mi moc líbil, přišla Ota Pačesová, která zorganizovala diskuzní kroužek na téma samostatného života lidí se zdravotním postižením. Každý přispěl svými zkušenostmi, jak zvládá svůj handicap. Myslím, že bychom toto téma mohli dále rozvíjet, třeba na stránkách Paprsku. Už s Otou přemýšlíme o dalším pobytu, uvědomila jsem si, že je to vlastně jedna z mála příležitostí, jak se vidět s milými členy našeho klubu, se kterými se kvůli velké vzdálenosti vídáme jen velmi zřídka.
Martina Hanusová
V minulém Paprsku jsem se sice zmiňovala o změně klubové adresy z důvodu přestěhování Oty Pačesové, ale pro jistotu to ještě jednou připomínám. Nová adresa je Cafourkova 13, Praha 8, 181 00.
Dále bych vám chtěla nabídnout klubovou akci, kterou vymyslela Marcelka Machovičová. Přišla s nápadem, uspořádat na podzim třídenní pobyt, který by byl zaměřený především na výtvarnou činnost. Pobyt by byl zhruba pro 10 osob, kteří mají rádi ruční práce a chtějí se něco nového naučit. Součástí pobytu by byly i procházky do přírody. Místo pobytu není ještě pevně dané, zatím uvažujeme o penziónu Krásná, kde se v loňském roce konala valná hromada. Prosím pište nebo volejte Martině Hanusové, pokud byste o tuto akci měli zájem. E-mailová adresa je hanusova.martina@email.cz a číslo mobilního telefonu 604 778 634.
Martina Hanusová
Jméno získal měsíc červenec (Julius, July) po velkém vojevůdci a vládci starého Říma Juliu Caesarovi, který se v této době narodil. Léto je v plném proudu a dětem začínají prázdniny. Astrologicky začíná tento měsíc vodním Rakem (viz červnový Paprsek), pokračuje druhým ohnivým znamením, Lvem. Lvi jsou vládci zvířat i lidí. Silní, důstojní, hrdí, odhodlaní. Bývají i velkorysí, což nesmíte propást, protože se to třeba dlouho nebude opakovat. Jejich vlastností je totiž i pýcha a neradi dělají kompromisy. Lvi jsou nesmírně věrnými přáteli, ale také velmi mocnými nepřáteli. Pokud chcete, aby s vámi Lev zůstal, nezraňujte jeho ego a snesou vám modré z nebe.
Ve znamení Raka se 6.7.1907 v Praze narodil Jaroslav Foglar, český spisovatel, publicista a redaktor dětských časopisů. Jeho nejznámějšími díly jsou dobrodružné příběhy party chlapců, Rychlé šípy. Ve znamení Lva se ve francouzském městě Courbevoie narodil 31.7.1914 Louis de Funés, plným jménem Louis Germain David de Funés de Galarza, světoznámý herec. Červencová pranostika: Fouká-li vítr na svatého Prokopa (4.7.) dopoledne, nastane drahota do půl roka, fouká-li odpoledne, nastane od půle roku, fouká-li však po celý den, bude drahota po celý rok.
Jana Rzepecká
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč se říká neděli zrovna neděle atd.? Možná budete překvapeni, jak je to vlastně jednoduše vymyšlené. Neděle - den odpočinku, nedělá se. Pondělí - den po neděli. Úterý - druhý den po neděli, slovansky vtorij děň. Středa - prostřední den týdne. Čtvrtek - čtvrtý den po neděli. Pátek - pátý den po neděli. Sobota - židovský svátek, shabbat.
Z internetu upravila O. Pačesová
Mladý londýnský právník Jonathan Harker je vyslán svým nadřízeným do Transylvánie obstarat záležitosti s plánovanou koupí nemovitosti bohatým hrabětem. Do svého deníku si zaznamenává veškeré poznatky z cesty, zvláštnosti i pověry místních lidí. Tajemný hrabě však Jonathana hned zpočátku znepokojí. Osamělé a podivné okolí hradu plné vlků, strašidelný interiér i samotný vzhled a chování hraběte nenechávají mladého muže klidným. V Londýně zůstala jeho snoubenka Mína, která si rovněž píše deník, a události v něm se stávají den ode dne podivnějšími. Její nejlepší kamarádka Lucy ochořela neznámou nemocí, trápí ji náměsíčnost, slabost, jako by z ní odcházel život. Přes všechna snažení lékaře i přátel dívka umírá.
Jonathan se s nasazením života vrací do Londýna a zděšen zjistí, že vliv podivného hraběte už dosáhl až k jeho nejbližším. Vše nasvědčuje, že venkovské pověry o krvežíznivých upírech mohou být pravdivé. Vidí, že pomohl do svého města někomu, kdo ničí životy těch, které miluje, i jeho. Pokusí se spojit s odborníky na vampirismus a doufá, že se jim společně podaří nebezpečí zažehnat. Stockerovo nejznámější dílo bylo mnohokrát zfilmováno, role tajemného hraběte ztvárnili nejcharismatičtější herci své doby. Charakter slavného upíra byl v každém filmu jiný. V některých byl pojat jako vraždící zrůda, v jiných jako oběť nešťastné lásky, která si zaslouží soucit, přestože vraždí. Mezi nejoblíbenější Draculy patří stejnojmenný milostný příběh F. F. Coppoly z roku 1992 s Gary Oldmanem a Winonou Ryder v hlavních rolích. A temný, hrůzostrašný a depresivní Upír Nosferatu režiséra W. Herzoga z roku 1979 s démonickým Klausem Kinskim a Isabelle Adjani.
Jana Rzepecká
Spolu jsme trávily naše dny mládí,
Patřil nám celý svět
Ukrytý mezi lístky kopretin.
V batohu mapu a jediné džíny,
Z tenisek koukaly prst nebo pata.
Pak přišla najednou veliká bouře
A kopretinám polámala stonky.
Zvadly
A hyzdí teď křišťálové vázy.
V italském voze více ti sluší
Italské střevíčky,
Kožich, co stál snad milión
V šatníku slzu občas uroní.
A torna pohozená v sklepení,
Ta stále tísní v sobě radost, smích
A štěstí.
Jana Rzepecká
V červenci oslavují narozeniny Láďa Berky, Liduška Havlíčková, Mirek Klemera, Anna Zemanová, Jana Jungmannová a Jana Rzepecká. Svátek mají Jaruška Navarová, obě Jarušky Dvořákové a Anna Zemanová. Všem přejeme mnoho štěstí, zdraví a spokojenosti.
Co mi chutná, to je jasná věc. Za velkou pochoutku považuji jahodový krém. Dělám ho takto. Omyté jahody rozmačkám v rendlíku a zasypu cukrem. Pak rozvařím, ale ne moc, ale aby to pustilo trochu šťávy. Pak nechám vychladit a nakonec vmíchám do jednoho kelímku zakysané smetany. Dám do mrazničky vychladit. Aby to bylo jako zmrzlina. Lze ozdobit jahodou, kterou pocukruji čokoládou. Pak se těším na návštěvu, kterou překvapím super zmrzlinou.
Kuchtička Marcela Machovičová
Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz