Paprsek ze tmy, červenec - srpen 2008

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, červenec - srpen 2008

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Martin Tarčinec nám poslal zajímavý příspěvek. Týká se vodících psů a autobusů. Vzhledem k tomu, že je doba prázdnin, dovolených, zkrátka a dobře doba, kdy se hodně cestuje, uvádíme zde příspěvek od Martina.

Nejprve krátce uvedu, oč tu jde. Paní Ing. Hana Jasenovcová, ředitelka Střediska výcviku vodících psů v Praze - Jinonicích, se pozastavuje nad tím, že dvě nevidomé ženy byly vyloučeny z přepravy. Chtěly odcestovat autobusem Student Agency. Přestože autobus nebyl obsazen, nesměly odcestovat s vodícím psem. Jako nevidomé potřebovaly tohoto průvodce mít u sebe. Paní Ing. Hana Jasenovcová adresovala svůj dopis autobusové dopravě Student Agency a dostala tuto odpověď. V ní se mimo jiné píše: "V našich smluvních podmínkách je uvedena tato informace. V autobuse na vnitrostátních linkách lze přepravovat vodící a asistenční psy (náležitě označené a s průkazem), doprovázející osobu s průkazem ZTP/P či cvičitele. Cestující je povinen zajistit, že zvíře neznečistí nebo nepoškodí vozidlo, či neohrozí ostatní cestující." Konec poznámky.

Napište, jak to vidíte. Řekněte nám, co si o tom myslíte. Co když dojde ke znečištění vozidla a nevidomý je odkázán jen na svého psa? Jak byste to řešili? Děkuji za vaše poznámky a doporučení.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Slovo do pranice

Ing. Leopold Brückner nám nedávno zaslal svůj příspěvek k činnosti brněnského klubu. Určitě jste ho nepřehlédli.

Pan Brückner mimo jiné napsal, že letos v dubnu v Brně založili divadelní soubor pod názvem Komorní klub přátel Josefa Zimmermanna. Také napsal, že v Brně jdou cestou satirických scének ze života.

Vzpomněla jsem si na to znovu, protože pan Brückner často zdůrazňuje nutnost integrace zdravotně handicapovaných lidí do zdravé společnosti. Integrace nás postižených je sice boj, ale náš život je bohatší o mnohé zkušenosti. Lidé ve speciálních podmínkách jsou prakticky ve zlaté kleci a odnaučí se létat. To je zásadní poslání našeho klubu. Začleňovat lidi do normálního života postarat se o to, aby dělali ještě to, co mohou. To jsou slova pana Ing. Leopolda Brücknera.

Vzpomněla si na to znovu proto, že jsem shodou okolností v televizi zaslechla paní Danu Zátopkovou, slavnou sportovkyni a manželku Emila Zátopka, legendy českého sportu. V televizním příspěvku totiž řekla, že handicapovaný člověk nepatří mezi zdravé sportovce. Píši to zde tak, jak jsem to v televizi zaslechla, i když je dost možné, že její slova byla vytržená z celkového obsahu.

Ptali se jí totiž na to, co si myslí o tom, že se olympiády v Číně má zúčastnit sportovec, který má na noze protézu a měl by absolvovat běžeckou disciplínu. Její slova zazněla v této souvislosti a určitě se tak stalo proto, že si paní Dana Zátopková představila situaci, že by postižený běžec při běhu zranil protézou někoho jiného. V podstatě o celé věci přemýšlela racionálně. Alespoň doufám.

Handicapovaní sportovci mají svou olympiádu a předvádějí zde svoje výkony, za které jim lze jen zatleskat. Možná až doba budoucí umožní spojení zdravotně postižených sportovců se sportovci zdravými. Je jasné, že nároky na jejich výkony by byly značné.

Rozepsala jsem se o tom proto, že dost často přemýšlím o druhých lidech, jak uvažují o okolním světě. Přála bych si, aby jednou handicapovaní lidé naprosto samozřejmě zapadli do zdravé společnosti a aby jejich handicap nic neznamenal. To znamená, že si přeji, aby došlo k umenšení rozdílů mezi světem zdravých lidí a světem handicapovaných lidí.

Je ovšem důležité, abychom pochopili, že existuje jeden svět nebo několik světů, které spolupracují. V žádném případě by se nemělo dít to, že jedna skupina bude upřednostňována před druhou. Už vůbec by se nemělo dít to, že budeme stále častěji slýchat větu - já chci, aby handicapovaný člověk měl navrch. To je pak diskriminace dalších skupin, a mám na mysli i jedinců bez handicapu. Zdravotně postižený člověk musí dostat pouze šanci. Měl by tu šanci dostat, pokud hrozí, že by ji získat nemusel, nic víc. Upozorňovat na to, že je někdo zdravotně postižený a získal šanci právě kvůli svému handicapu, není správné. Od jisté chvíle by měly věci běžet naprosto přirozeně, tak, jako kdyby žádný rozdíl neexistoval. V tom vidím tu skutečnou integraci handicapovaného člověka do zdravé společnosti. Rovnost by měla existovat v každém případě a jen tam, kde lze vystopovat náznaky šikany, nespravedlnosti a hrubosti vůči tomu, kdo je ve zjevné nevýhodě, bychom měli zakročit. To se týká každé lidské bytosti, každého zvířete a v podstatě i celé přírody. Nikdo nemá větší nebo menší práva.

Ještě bych dodala, že se nesmíme bát ani takových rubrik jako Slovo do pranice a O čem přemýšlíme. Zajímal by mě váš názor na integraci zdravotně postižených do zdravé společnosti. Zkuste o tom popřemýšlet. Možná vás napadne něco zajímavého, nějaká přínosná myšlenka, nějaký nápad, který tuto integraci podpoří, oživí. Vy jste iniciátoři procesu, kterému se říká integrace. A já říkám. Musíme pro to něco udělat. Nesedět s rukama v klíně. Nežádat, ale také něco pro druhé udělat. Nevolat, já jsem postižený, pomozte mi. Ale nabídnout i minimum toho, co v nás je. Může jít o dobré slovo, o vyřčení zajímavé myšlenky, o radu. Jsou mezi vámi takoví, kteří by mohli udělat pro druhé hodně. Ale udělat něco takového stojí námahu. Věřím, že pro vás námaha nic neznamená.

Marcela Machovičová

Slovník:
satirický - druh humoru
integrace - zapojení, včlenění
šikana - útok na druhého, ubližování
racionálně - rozumově, rozumně
legenda - známost, legendou je většinou ten, kdo vešel ve známost, nějak se proslavil, třeba i negativním činem

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Martin Tarčinec dnes ještě jednou. Napsal nám totiž moc zajímavý příspěvek o své zkušenosti s poštou. Nazval ho "Jak jsem hledal balík". Zde je.

Již pátým rokem si občas něco koupím přes internet. Kafe, elektronické zařízení. Hudbu. Film.

6. června jsem si objednal zboží a od 11. do 17. jsem byl mimo Vlaštovičky u Opavy, kde jsem již desátý měsíc.

Když jsem se vrátil, vybral jsem si poštu a čekal, kdy přivezou balík. Jenže ono už bylo 20. června a stále nic. Napsal jsem tedy e-mail do společnosti Oxalis ze Slušovic. Pracovník odepisuje, že problém musí být u České pošty, protože zboží bylo zabaleno a odesláno 10. června.

Nechal jsem to tedy do pondělí 23. června spát a zeptal se na podací číslo zásilky. Když jsem dostal číslo, mohl jsem se podívat, zda je balík v evidenci pošty. Je to takto: www.cpost.cz - entr - online služby - entr, a pak je tam formulář, kam se napíše to číslo. Systém pak odpoví, zda tam je, nebo není. Stalo se, že jsem jej zadal špatně, místo 0, jsem napsal velké O. Proto jsem dostal odpověď, že zásilka není v evidenci.

Napsal jsem tedy na info@cpost.cz a zrovna, když jsem šel na oběd, tak mi volala pracovnice ze zákaznického centra České pošty, že zásilka je již na poště od 13. června a v pátek 27. by se vracela. Poslala telefonní číslo na hlavní poštu do Opavy.

Jenže blíž k Vlaštovičkám je pošta v Opavě - Jaktař. Tak jsem tam zavolal a pracovnice řekla, že to tu je a že to krásně voní, protože tam bylo kafe.

Stejně jsem musel mému vodícímu psu Elišce vyzvednout peníze, protože byl poslední den na výběr. Teď se mi ještě stalo, že krabice toho balíku byla větší a do batohu se nevešla. Tak jsem ji musel nést v ruce, což bylo docela nepříjemné, ne však nezvládnutelné.

Ještě se budu muset zeptat, proč mi listonoška nevhodila do poštovní schránky lístek, že mám na poště zásilku.

Martin Tarčinec

Chtěl byste někdo Martinovi něco vzkázat? Udělejte to. Já osobně mu gratuluju k trpělivosti, kterou má, protože ne každý by tuto situaci zvládl s klidem a přehledem jako Martin.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Náš host

Pana PhDr. Jana Jakeše jistě všichni dobře znáte. LORM po jeho odchodu utrpěl velkou ztrátu, protože pan Jakeš je člověk s konkrétními zkušenostmi hluchoslepého člověka, ale také odborník na slovo vzatý. Myslím, že tehdy došlo k trestuhodnému činu, podobně jako o několik let později, když z LORMU, Společnosti pro hluchoslepé odešli další lidé. Myslím, že bychom se už měli všichni konečně poučit ze svých chyb a začít dělat něco dobrého pro hluchoslepé lidi.

Předseda VIA, občanského sdružení hluchoslepých, má za sebou celou řadu úspěchů. Už jsme se o nich zmínili ve sborníku Kultura hluchoslepých.

Dovolila bych si ocitovat z jeho přednášky nazvané Hluchoslepota: rovnost a rozmanitost, která zazněla na 6. konferenci hluchoslepých Evropské unie nevidomých. Pan doktor k tomu dal svolení, stejně jako k otištění plného textu této přednášky ve sborníku, který ponese název Každý je něčím výjimečný. Tento text bude součástí přílohy, která bude obsahovat podrobnější práce několika hluchoslepých osob.

Tedy nyní k textu: "Ještě zbývá třetí odpověď na otázku, položenou v úvodu, jací jsou lidé s hluchoslepotou. Třetí odpověď zní. Lidé s hluchoslepotou jsou rozmanití i mezi sebou navzájem. Každý hluchoslepý člověk je nějak jiný, odlišný od ostatních osob s hluchoslepotou. Prvkem rozmanitosti jsou různé typy hluchoslepoty. Oslava diverzity mezi hluchoslepými lidmi je velmi důležitá pro jejich vzájemnou spolupráci, komunikaci a vytváření jejich společenství. Hlavním cílem je opět interakce a vzájemné kulturní a jazykové obohacování. Hlavními prostředky jsou angažovanost pro druhé, vzájemná komunikace, dorozumívání, tj. společný jazyk, a spolupráce. Rozdílnost nesmí být překážkou pro vytváření společenství hluchoslepých lidí a pro jejich jednotu. Tuto skutečnost vystihuje heslo jednota v mnohosti, unitas in pluralitate."

Marcela Machovičová

Slovník:
diverzita - rozmanitost
angažovanost - zaujetí pro něco, pro někoho, do něčeho se zapojit

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Z poslanecké sněmovny - 18.6.2008

Dopoledne jsem se vydala do Poslanecké sněmovny na galerii společně s neslyšícími vyslechnout třetí čtení zákona o znakové řeči. Netrpělivě jsme čekali téměř tři hodiny na výsledek. Předpoklad, že čtení "našeho" zákona začne přibližně v 9:45, byl mylný. Poslanci před něj předřadili 12 jiných zákonů. Novela ZZŘ přišla na pořad jednání až v 17:26, a to už jsme tam nebyli.

Uvádím zde ze stenozápisu poslanecké sněmovny přesné znění. Předseda PSP Miloslav Vlček: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči a o změně dalších zákonů podle sněmovního tisku 429 ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Z přítomných 165 poslankyň a poslanců pro návrh 149, proti nikdo. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas."

Tento souhlas považujeme za velké vítězství, protože do novely zákona byly zahrnuty všechny naše připomínky. Podnět nesmířit se s původním zněním návrhu zákona, zpracovaným Vládním výborem pro zdravotně postižené občany dala paní Mgr. Věra Strnadová, která vyzvala ke spolupráci pana doktora Jakeše a mě. Po zpracování a shrnutí všech připomínek se všech dalších jednání zúčastnil i LORM (Mgr. J. Kašparová), který rovněž tyto připomínky podpořil. Při zpracování došlo ke vzácné shodě, tak jak by to mělo být.

Celý dokument o změnách obsahuje 12 stran. Uvádím zde pouze tři klíčové změny.

  1. Název zákona nyní zní: "Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob“.
  2. Nejdůležitější změna vložení odstavce do § 1: "Neslyšící a hluchoslepé osoby mají právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv."
  3. Nový § 6, který má název "Komunikační systémy vycházející z českého jazyka“, obsahuje všechny komunikační systémy využívané všemi skupinami (neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí a hluchoslepí), které vychází z českého jazyka.

A pokud mohu hodnotit práci v této malé skupině, tak největší dík patří paní Mgr. Strnadové a panu doktoru Jakešovi. Spolupráce s oběma byla příjemná a konstruktivní. E-mailová korespondence mezi námi po dobu zpracování putovala téměř nepřetržitě. V celém jednání hrála největší roli osobní iniciativa paní Mgr. Věry Strnadové, která tomu věnovala neuvěřitelnou energii a velké množství času. Snažila se, aby každá skupina měla v zákoně to, co bude potřebovat a aby zákon obsahoval to, co bude k užitku všem. Myslela na všechny, jak na neslyšící, kteří používají znakový jazyk, tak na ohluchlé a hluchoslepé. Obětavě cestovala z Liberce do Prahy na každé jednání i přes své zdravotní potíže. Především jí patří náš velký dík. A dík patří i všem ostatním, kteří se zúčastnili různých podpůrných akcí, ať již to bylo rozesílání dopisů poslancům, osobní návštěvy u poslanců nebo účast ve Sněmovně, která poslancům připomněla naši existenci a náš zájem o tento zákon. Odměnou pro nás všechny je souhlasný výsledek hlasování 149 poslanců. Nyní nás ještě čeká projednání tohoto zákona v senátu ČR a podpis pana prezidenta.

Je jasné, že v praktickém životě záleží na každém z vás, jak si dokážete v konkrétní situaci svá práva vynutit. Nyní to budete mít o to snazší, že již budete mít pro své požadavky oporu v zákoně.

Ota Pačesová

Hrad naslepo - 30. července

Na svůj první výlet s KPČH se vypravila Monika a Patrik, naši noví členové. Navštívili s námi hrad Křivoklát, kam nás pozvala milá paní Mgr. Helena Doubková na prohlídku hradu naslepo.

Po příjezdu vláčkem z Berouna jsme si zašli nejprve na oběd do restaurace pod hradem. Posilnění jsme se vydali zdolat hrad Křivoklát poslepu. Kamenný hrad na tomto místě začal budovat nejspíš Václav I. v polovině 13. století. Velkého významu nabyl ale především za Václavova syna Přemysla Otakara II.. Na hradě také často pobýval Karel IV., který zde strávil především část svého dětství. Následník trůnu zde byl držen v domácím vězení čtyři roky na příkaz svého otce Jana Lucemburského. Vzhledem k hlubokým lesům v okolí hradu byl vlastně určen jako stanoviště k loveckým výpravám a také k vykonávání práva útrpného (mučení) a jako žalář (vězení).

Hned za vstupní bránou už na nás čekala průvodkyně paní Helena Doubková, která se nám věnovala po celou dobu prohlídky. Monika a Patrik si mohli hrad osahat přímo v ruce. Malý, jednoduchý a dřevěný model hradu vytvořil představu o tom, jak je hrad situován, jaké má věže a jaký půdorys. Prošli jsme si spodní část hradu.První zastávkou bylo seznámení se zdivem hradu (opracovaný pískovec) a gotickými chrliči (okapy z pískovce ve tvaru různých bájných zvířat a postav). Do ruky jsme dostali skleněnou tabulku ve tvaru kruhu z gotického okna, vsazenou do olověného rámečku. Chrliče si ohmatat normálně nelze, protože se nachází ve výšce u střech budov. Zde to byla jedinečná příležitost.

Poté jsme si prohlédli kapli, kde Moniku zaujaly tvarované reliéfy ze dřeva u kostelních lavic, které opět představovaly bájná zvířata. Každá lavice na svém konci měla nějaký druh. Následoval velký prostorný sál, ve kterém jsme z našich rukou a těl vytvořili gotickou klenbu. A už jsme sestupovali na nádvoří hradu po schodech, které prý mají jiný počet, když se jde nahoru a jiný, když se jde dolů. Víte někdo proč?

Vstoupili jsme z prosluněného nádvoří do ponuré mučírny hradu. Ze zdí na nás přímo čišela bolest těch, kteří ji tady dávno prožívali. Je neuvěřitelné, jak může být člověk krutý k vlastnímu druhu a vymyslet tak strašné mučící nástroje, jako je například železná panna, ve které člověk postupně za velkých bolestí vykrvácel. Je to vlastně velký železný válec s hroty uvnitř. Člověk se do otevřené panny postaví, ta se potom uzavře a utáhne těsně na tělo. Nikdo z nás neměl chuť si to zkusit. Na omak zde ještě byly dva pranýře (jeden větší pro muže a jeden ozdobnější pro ženy). Je to vlastně velká klec, do které se lidé zavřeli a ostatní po nich mohli házet různé nechutné věci. Skřipec (dřevěný žebřík v rámu s provazy) sloužil k natahování lidí za nohy a ruce, kdy vlastně došlo k vykloubení rukou i nohou. A již jen připomínám běžnou lavici, na které člověk dostal výprask.

A honem zase na sluníčko a poslední zastávka byla v kruhové věži - hladomorně, kterou si Monika s Patrikem obešli dokola. A už jsme se zase těšili ze sluníčka na nádvoří, kde nám byly do rukou zapůjčeny starodávné, obrovské klíče od hradu. Železná brána hradu za námi zacvakla a my si ještě prohlédli expozici křivořezů. Velká místnost plná vyřezávaných zvířat, různých fantastických tvarů a uprostřed trůnil tříhlavý drak. Monika a Patrik hádali, co si vlastně prohlížejí. Kromě věcí, které nebyly poznat ani zrakem, co představují, poznali vše. Doplnili jsme už jenom tekutiny a uháněli na místní nádraží.

Musím se ještě na závěr zmínit o nejmladším účastníkovi výletu, neuvěřitelně hodné devítiměsíční holčičce Matyldě, která si hrad opravdu přímo olízala. Snad ani jednou nezaplakala. Je to dceruška jedné z našich dobrovolnic a nejmladší "členka" našeho klubu.

Ota Pačesová

Zámek naslepo - 8. srpna

Netrvalo ani týden a už nás opět paní Doubková pozvala na zámek v Mníšku pod Brdy, který se nachází poblíž Prahy. Jednalo se o slavnostní zahájení prohlídek "ušitých na míru" i pro hluchoslepé. Bohužel se změnil narychlo termín, a tak se nás zúčastnilo jen málo, ale celou prohlídku budeme opakovat později s větším počtem účastníků. Proto zatím neprozradím, co jsme zde viděli. Slavnostního zahájení se zúčastnil i herec Martin Dejdar, který si prohlédl jednu místnost s klapkami na očích, tzv. naslepo. Potom nám sdělil svoje pocity a byl rád, že si mohl klapky sundat. Byla to moc milá a přátelská beseda, i když kratičká.

Zámek Mníšek pod Brdy je nově zrekonstruován, a tak jeho návštěvu vřele doporučujeme. Doprava z Prahy je přímo ideální (20 minut autobusem od Smíchovského nádraží).

Ota Pačesová

zpět na obsah

Brno

V neděli 29. 6. 2008 v 18 hodin se sešel naposledy Komorní klub Josefa Zimmermanna ke své poslední zkoušce před divadelními prázdninami, které potrvají pouze červenec. Při této poslední zkoušce jsme si již zvykali na svoje kostýmy a přidělené dekorace. Hlavním posláním tohoto setkání bylo především získat fotodokumentaci pro nově připravovaný sborník s problematikou hluchoslepoty. Stručný výklad určitě osvěží a obohatí fotodokumentace. Kromě toho jsme se snažili zachytit a zdokumentovat přátelskou návštěvu v ÚSP Chrlice v rámci přípravy na foto prezentaci v Městské Mahenově knihovně na podzim letošního roku a Moravské zemské knihovně rovněž v Brně v lednu 2009.

Leopold Brückner, předseda KPČH

zpět na obsah

Liberec

Nadále pokračujeme na nástěnných dekoracích. I ty budou součástí sborníku. A to jako příloha, v níž budou uveřejněny tři příspěvky, které budou více propracované. Původně v nich měly být obsaženy metodické pokyny pro ty, kteří by chtěli s hluchoslepými pracovat, ale nakonec jsme se rozhodli pro volnější verzi, která bude některé pokyny obsahovat, ale současně bude navazovat na ostatní příspěvky, které budou ve sborníku uvedeny. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že naznačují, jak s hluchoslepými lidmi pracovat a které v tomto případě vedou sami hluchoslepí lidé. Již zmíněný pan Ing. Leopold Brückner zde uvede svoji dramaterapii, pan PhDr. Jan Jakeš příspěvek o emancipaci hluchoslepých, respektive o rovnosti a rozmanitosti hluchoslepoty. Já zde budu mít příspěvek, který bude věnován projektu Nový obzor, jeho úspěchům i potížím. Věřím s ostatními, že tento sborník bude mít svůj význam pro veřejnost.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Pan Ing. Leopold Brückner nám poslal zajímavý příspěvek, který jsem se rozhodla zařadit do této rubriky. Obsahuje totiž vzkaz a poselství těm lidem, kteří se zabývají duchovním životem a kterých se čas dovolených a prázdnin týká. Tato doba přijde znovu za rok. Tak abychom něco nezanedbali. Navíc, jak všichni víte, čeká nás pobyt v Kostelci nad Orlicí, vlastně náš milý festival tvořivosti hluchoslepých. Napadlo mě, že náš předseda bude chtít na toto téma hovořit právě tam. Otiskujeme tu proto jeho myšlenky.

Duchovní úskalí prázdnin či dovolených

"Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno." Takto to čteme v Listech k Židům v 10. kapitole, 36. verši.

Milí bratři a sestry, drazí přátelé, opět i dnes se chci zamýšlet nad aktuální otázkou, která zasahuje přímo do mého všedního života. Jestliže si chci zachovat zdravý chrup, tak ho minimálně dvakrát denně ošetřuji bez ohledu na to, zda je pátek, nebo svátek. To stejné platí o zachování tělesné a duševní svěžesti a kondici.

Tak to cítím, že jsou zrovna prázdniny a čas dovolených, kdy můj denní rozvrh má minimální prostor pro kontakt s Bohem, neosvobozuje mne jenom od pracovních povinností, ale rovněž omezuje i můj duchovní modlitební rozhovor s živým Pánem. Osobně si nedovedu představit, jak by to dopadlo v mém životě, kdyby syn Boží, Pán Ježíš čerpal dovolenou.

Jaké je řešení? Obdobně tak jako provádíme pravidelně denní očistu, nepřemýšlíme, zda je všední den, nebo svátek, tak je nutné postupovat i v duchovním životě.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Nepřehlédněte

V poznámce nad čarou jsme zmínili dopravu. Dočetla jsem se toto, cituji: "Málokdo si uvědomuje, že i taxislužba je součást veřejné dopravy, i když provozovanou soukromými dopravci. Dokud je člověk zdravý, potřeba přístupných taxi mu nic neříká. Podobně jako při stavbě stanic metra se nemyslelo ani na lidi se zavazadly, maminky s kočárky a na všechny staré lidi." Potřebou přístupných taxíků se zabývá článek Aleny Houserové z Centra dopravního výzkumu, který autorka publikovala současně v časopise Doprava.

Možná by bylo zajímavé, kdybyste se vyjádřili k dopravě nebo cestování, abychom o tom mohli přemýšlet všichni a třeba i pro to něco udělat. Zkuste napsat svůj postřeh.

Marcela Machovičová

Červenobílé hole

Od 1. července 2008 platí aktualizovaný Číselník VZP-PZT, podle kterého lékaři předepisují prostřednictvím poukazů zdravotnické prostředky hrazené plně (červenobílé a bílé hole) nebo částečně zdravotní pojišťovnou.

Každá bílá hůl, která může mít svou červenobílou variantu - v číselníku uvedeno: "Hůl bílá (červeno-bílá)" Obě varianty jsou uvedeny pod jedním společným kódem a mají stejnou cenu. Pokud vám bude lékař předepisovat červenobílou hůl, musí to buď uvést do poukazu, nebo to musíte oznámit na prodejně. Nezapomeňte uvést i potřebnou délku hole (občas lékař zapomíná uvést).

zdroj - Miloš Svárovský - www.svarovsky.cz

Číselník VZP-PZT 2008

Kód VZP

Název

Označení

95550

Hůl bílá (červeno-bílá) orientační neskládací Aluminium

OrN1A

95551

Hůl bílá (červeno-bílá) orientační skládací 5dílná Aluminium

OrS5A

95555

Hůl bílá (červeno-bílá) signalizační neskládací Aluminium

SiN1A

95556

Hůl bílá (červeno-bílá) signalizační skládací 4dílná Aluminium

SiS4A

95557

Hůl bílá (červeno-bílá) signalizační skládací 7dílná Aluminium

SiS7A

95559

Hůl bílá (červeno-bílá) opěrná neskládací Aluminium

OpN1A

95560

Hůl bílá (červeno-bílá) opěrná skládací 4dílná Aluminium

OpS4A

95570

Rotační koncovka k orientačním holím

RK

95571

Hůl bílá (červeno-bílá) orientační neskládací Kompozit

OrN1K

95572

Hůl bílá (červeno-bílá) orientační skládací 5dílná Kompozit

OrS5K

95574

Keramická koncovka k orientačním holím

KK

Poznámka: Všechny bílé a červeno-bílé hole jsou pojišťovnou plně hrazeny v počtu max. 3 ks ročně, rotační koncovka je plně hrazena v počtu 1 ks ročně.

Ze stránek NRZP - POZOR! Podivné dohody mezi lékaři a lékárnami

V poslední době se na naši poradnu obrátilo několik klientů s podobným problémem. Navštívili svého lékaře, který jim vystavil recept na léčivo nebo poukázku na léčebnou pomůcku. Její vyzvednutí pak podmínil konkrétní lékárnou. Způsob naši klienti popisují dvojí. Buďto jim lékař recept či poukázku nevydá přímo do rukou, ale deponuje jej ve vybrané lékárně, kam pak pacienta pošle. Ten tudíž nemá žádnou možnost jít do jiné lékárny. Nebo jim recept či poukaz vystaví, avšak bez některé povinné náležitosti, například razítka. V případě, že pacient chce recept či poukaz uplatnit jinde než v lékárně, kterou určí lékař, je mu doklad vrácen jako neplatný. Tento popisovaný postup není v pořádku. NRZP ČR je přesvědčena, že je tímto postupem porušováno právo pacienta na svobodnou volbu zdravotnického zařízení (lékárny), zaručené zákonem o péči o zdraví lidu a zákonem o veřejném zdravotním pojištění, a hodlá se tímto problémem zabývat.

Pokud jste se s podobným jednáním setkali, budeme rádi za poskytnuté informace. Své poznatky či kontakt na vás nám můžete zaslat na poradna@nrzp.cz

A ještě něco. Červenobílou hůl si můžete objednat na adrese:
Tyflopomůcky, I. P. Pavlova 69, 771 00 Olomouc
telefon: 585 415 130, mobil: 605 161 901

zpět na obsah

Medailony

I. díl osobního svědectví předsedy KPČH - Ing. Leopolda Brücknera

Do rozvodu svých rodičů jsem patřil k horšímu průměru třídy. Když jsme pak s maminkou zůstali sami v obtížné sociální a finanční situaci, začal jsem přemýšlet o tom, co mám dělat, abych to ještě mamince nekomplikoval. Vzpomínám si, jako by to bylo dnes, že nový start v mém životě nastal prvního září večer 1965, kdy krásně zářil měsíc. Tehdy jsme s maminkou odstartovali pravidelný modlitební život. Krátce na to jsem začal cítit odpovědnost za přípravu do školy a počal jsem se pravidelně učit a připravovat. Nepatřil jsem k nadaným dětem, byl jsem si toho vědom, a o to více jsem se musel snažit. Na růstu mé osobnosti se velmi příznivě podepsal soused v našem domě, universitní lektor pan Kostomlatský, který mi velmi věřil a povzbuzoval mě. O to, že se radikálně změnily moje školní výsledky, se zasloužila především třídní paní učitelka Zdena Lepková a pan Dr. Vodnařík, pracovník univerzitní knihovny. Vše začalo prostičkou modlitbou. 1. září večer 1965. K 30.6.1966 jsem měl již na vysvědčení vyznamenání až do deváté třídy. Na závěr I. dílu svého svědectví nemohu jinak než vzdát hold a dík své mamince, která mi dala dobrý duchovní základ a otevřela oči a vedla k opravdovým hodnotám života. Milí přátelé, rozhodl jsem se, že vás nebudu zahlcovat množstvím údajů jako ve strukturovaném životopisu, ale budu se společně s vámi zamýšlet na pokračování nad jednotlivými etapami v mém životě, tedy nad krizemi, které život přirozeně přináší, a nad tím, jak jsem hledal řešení a východiska.

Slovník:
strukturovaný - forma, předepsaný
východiska - řešení

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Na minulém pobytu se mě paní Jana Kroulová ptala na knihu, ze které jsem citovala při jedné přednášce. Jedná se o knihu Krása a bolest, kterou v roce 1985 vydalo nakladatelství Pyramida. Autory této knihy jsou Blažek a Olmrová. Vůbec v té době nevycházely špatné knihy, i když jich nebylo tolik, kolik bychom si přáli. V naší rodině jsme byli čtenáři Odeonu a každý měsíc jsme dostávali nabídku knih. Byl to pro nás velký svátek. Koupili jsme ty, které nás zaujaly. Vzpomínám si, jak jsem se jako studentka prvního ročníku ekonomické školy stala odběratelkou Dějin umění, kterou Pijoan a kolektiv dali dohromady. Každý půl rok jsem dostala jeden díl a moc jsem si chvíli, kdy jsem knihu rozbalovala, užívala.

Ještě ke knize, kterou jsem tu zmínila. Ocituji z ní podstatnou pasáž, kterou znáte z prvního pobytu ze Svratky. Doporučuji ji každému, kdo by se chtěl seznámit s možnostmi, které nabízí svět trpících.

"Trpící a postižení představují jakousi laboratoř celé společnosti, jsou průzkumníky tam, kde na mapě lidských zkušeností jsou bílá místa, navrhují a testují strategie a styly pro mezní životní situace, a jsou tedy jakousi skrytou rezervou lidského rodu pro případ extrémních zátěží, drastických změn nebo katastrofických ohrožení."

zpět na obsah

Poetické okénko

Neodpustím si tu opět ocitovat básničku pana Jiřího Javůrka. Vzpomínám si, jak jsem dojatě naslouchala těm naivním říkankám, v nichž se občas zableskne slovo génia. Místy připomínají poslední básničky velkého mistra Ivana Blatného. Když jsem odjížděla z prvního pobytu ze Svratky, nabádala jsem Jirku, aby mi připravil sešit s texty, o kterém říkal, že ho má. Když jsem přišla na Palatu, Jirka mi oznámil, že ho nemá. Moc mě to mrzelo. Ne kvůli tomu, že jsem ten sešit nedostala, ale proto, že jsme tak byli všichni připraveni o básničky naivního básníka. Chtěla jsem ten sešit předat jednomu nakladateli, o kterém vím, že vydává podobné básně, básně lidí, kteří mají něco společného s osudem Jirků Javůrků. Takže bohužel. Ale aspoň si jich tu pár můžeme přečíst.

Marcela Machovičová

Klub Kopretina

Kopretina, kopretina,
mně se utrhla niťka.
Niť, niť,
sviť, měsíčku, sviť,
ať cvičí náš kolektiv.

zpět na obsah

Výročí

Panu Otovi Neprašovi, Janu Veselému a paní Marii Váňové přejeme všechno nejlepší k jejich narozeninám. Všichni tiskneme ruku a předáváme imaginární kytici růží.

Slovník:
imaginární - existuje jen v představě, obrazotvorný

zpět na obsah

Co nám chutná

V minulém čísle jsem vám slíbila povídání o italské kuchyni. Než tak učiním, vrátím se znovu k poznámce o makrobiotice, kterou jsem měla v minulém čísle.

Dnes nebudu o tomto stravovacím systému psát podrobně, ale zastavím se nad několika docela legračními obrazy. Ty mám stále před sebou a týkají se mého velkého apetitu.

Ten, kdo něco o makrobiotice ví, potvrdí, že ne všechno lze jíst. Existují takové zásady, jako že se musí jíst pomalu. S tím jsem měla opravdu problém. Můj manžel byl velký fanda do makrobiotiky a mě měl za ne zrovna zářný příklad makrobiotického stylu. Ale snažila jsem se moc. Například jsem tajně chodila do spíže, aby to nevěděl. Kdyby ale zůstalo jen u toho. Měli jsme tehdy přítele v západním Německu a ten nám posílal velmi drahé balíčky věciček, které tu nebyly k mání. Byly to originály, potraviny a pochutiny z Japonska. To znamená, že to bylo drahé i pro našeho přítele. Dnes jsou názvy těch věciček povědomější, ale tenkrát názvy miso pasta, umeboški, tofu, tamari a já nevím, co ještě dalšího, druhému nic neříkaly. Jak jsem již řekla, byly to originály a cena byla podle toho. Dodnes mě hanba fackuje, když si vzpomenu, jak jsem neuváženě otevřela malou lahvičku tamari a upíjela sojový extrakt, který zrál v zemi, nevím kolik let. Nebo když jsem otevřela skleničku umebošek a uždibávala tu vzácnost, jako kdybych jedla něco obyčejného.

Ale ještě jednu vzpomínku. Tatínek mého manžela jednou řekl, když zjistil, že jeho syn jeho dobré švestky naložil do soli, že je to blbec. Naložil ty švestky do soli, protože si myslel, že to bude mít chuť jako umeboški. Takže jsme přišli o dobré švestky a jedli jsme slané, které nikomu nechutnaly. Vlastně jsem byla hodná manželka, protože jsem rezignovaně mlčela.

No a nyní k té italské kuchyni. Tu miluji. Před více jak šestnácti lety jsem byla dvakrát po sobě ve Francii. Jednou na jihozápadě a jednou v Bretani. Francouzská kuchyně mě nadchla. Teď si ale představte, že Francouze naučili vařit Italové. Italská kuchyně pochází z kuchyně římské. Podobá se francouzské a důvod je prostý. Florenští kuchaři, kteří ve Francii v dávných dobách působili, naučili francouzské kuchaře vařit. Zdá se mi ale, že italská kuchyně je zdravější, i když je to asi slovo do pranice. Ten dojem mám kvůli tomu, že mi příprava jídel připadá jednodušší. Taky originálnější. Ale jak jsem řekla, tu francouzskou kuchyni jsem ochutnala a stěžovat si nemůžu. Ale kdybych měla dát přednost jedné před druhou, zvolila bych italskou. Například hlávkový salát zalitý zálivkou.

Hlávkový salát jen opláchnete a necháte okapat. Natrháte na talíři a pak zalijete zálivkou. Ta se připraví jednoduše. Na olivovém oleji opečete jednu, dvě sardelky, někdo tomu říká očka, zalijete trochou oleje z konzervy a přidáte sušené olivy. Ty černé jsou nejlepší. To nalijete na salátek.

Ale mám jednodušší recept. Uvaříte těstoviny. Jakékoliv. Nerozvařte je. Nechte je okapat. Na olivovém oleji osmahnete dozlatova několik stroužků česneků, které pokrájíte na plátky. Pak přidáte rozdrcené feferonky nebo červené papričky. Musí být hodně pálivé. Odstavíte a zamíchejte do toho těstoviny. K tomu dobré víno. Dobrou chuť.

Příště už to bude nějaký úsporný recept. A vůbec, těším se na ty vaše.

Marcela Machovičová

Slovník:
makrobiotika - stravovací systém původem z Japonska
originální - původní
extrakt - výluh, výtažek
rezignovat - vzdát něco, nechat to být

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)