Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.
Milí přátelé, prázdniny končí a my přicházíme s dalším dvojčíslem Paprsku. Doufám, že jste si příjemně užili léto a těšíte se na společná podzimní setkání. V rubrice Aktuálně před uzávěrkou vás zveme na oslavu Mezinárodního dne neslyšících. Program bude letos opravdu bohatý. I náš Klub se letos zúčastní s malou scénkou. Plánujeme také společné klubové setkání, na které vám včas zašleme pozvánku. Přeji příjemné počtení a užijte si zbytek léta.
Martina Hanusová
Ráda bych napsala něco o syndromu vyhoření. Dlouho jsem si myslela, že se mě tento problém netýká, ale letošní konec léta mě přesvědčil o opaku. Co to vlastně syndrom vyhoření podle definice ve Wikipedii je? Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání. Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení. Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální. Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.
Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.
Domnívala jsem se, že stačí, když člověk sociální práci dělá rád a pak může pracovat skoro neomezeně. Jenže tak jednoduché to není. V práci jsem se snažila dělat naplno, v době dovolených dělala přesčasové hodiny, a když jsem si v květnu vybírala dovolenou, tak jen proto, abych jela na pobyt KPČH, což je vlastně druhá práce. Jako prevence vyhoření se doporučuje relaxace nebo věnování se jiným aktivitám. Věnuji se sportu a musím říct, že mi to opravdu pomáhá. Ale na relaxaci jsem si moc času nenašla. Už běžela druhá polovina prázdnin a já si uvědomila, že jsem vlastně neměla žádnou dovolenou, kterou bych věnovala jen sobě. Začala jsem se cítit opravdu unavená, byla podrážděná, cítila vnitřní třes a nepohodu, rozčilovaly mě rušivé podněty jako třeba hluk z ulice. A i když jsem se k našim klientům chovala stále dobře, uvědomovala jsem si, že k nim přestávám být empatická a práci provádím jen jaksi automaticky.
Nakonec jsem si vzala týden dovolené, odjela na chatu, dostatečně se vyspala, věnovala se čtení, na které jsem neměla předtím čas a začala jsem cítit, že mě má špatná nálada posledních dní zvolna opouští. V rámci dovolené jsem jela s přáteli z KPČH na výlet po Jablonecku, který úžasně připravila Ota Pačesová. Výlet byl opravdu příjemný a Otičce tímto dodatečně děkuji.
Také jsem si začala svůj čas lépe plánovat, abych se nedostávala do zbytečných stresů a začala jsem chodit plavat, což mě úžasně nabíjí. Tak mi prosím držte palce, abych vydržela a mohla se s vámi setkávat při klubových akcích vždy jen v dobré náladě.
Martina Hanusová
Je krásné slunečné ráno a s přáteli z Klubu přátel červenobílé hole vyrážíme v 8:30 hodin z Černého Mostu v Praze autobusem směr Jablonec nad Nisou. Malá nepříjemnost nás potkala v autobusu. Jedné paní se nelíbí, že naše dvě ženy spolu hovoří příliš nahlas. Tak je napomíná. Samozřejmě nereagují, mají sluchadla. Tak kolegyně Martina vysvětluje paní, že jí neslyší a také proto mluví hlasitěji. Není jasné, zda porozuměla, ale naše ženy se rozhodly, že si raději schrupnou. Přijíždíme do Jablonce, kde se k nám přidávají další lidé z Liberce a okolí. A v počtu devíti osob, včetně mého vnoučka pětiletého Adámka, odjíždíme na Kozí farmu do Pěnčína. Tam si dáváme obídek.
Ve 12 hodin jedeme výletním vláčkem od Kozí farmy k rozhledně na Černou Studnici v nadmořské výšce 873 metrů. Projíždíme překrásnou krajinou Jizerských hor. Z rozhledny je pěkný výhled na vrcholky Jizerek i Krkonoš, na Jablonec nad Nisou, Liberec, Ještěd a Kozákov. V dálce lze při pěkném počasí spatřit Bezděz a Trosky. Bohužel to naši přátele z KPČH nevidí a tak se spokojili s posezením pod rozhlednou. Cestou zpět byla malá zastávka u Kittelova domu a kostela v obci Krásná. Průvodkyně nám poskytla i malý výklad o známém doktorovi Kittlovi. Její výklad tak zaujal, že některým z našich málem ujel vláček, tolik měli dotazů.
Málokterá postava je opředena tolika mýty a pověstmi jako J. J. A. E. Kittel (1704-1783). Dosahoval fenomenálních úspěchů v uzdravování. Léčil nejen šlechtu v daleké Praze či Vídni, nýbrž se staral i o chudé nemocné v širokém okolí Jizerských hor a Krkonoš. Znal a dokonale využíval léčivou sílu bylinek, vodoléčbu, diagnostikoval také na základě rozboru moči. Později, díky pilnému studiu, praktikoval i složité chirurgické zákroky (například oční operace). Právě jeho úspěchy, sláva a majetek daly podnět k mnoha faustovským legendám. Traduje se v nich, že upsal Ďáblu svou duši výměnou za to, že bude schopen vyléčit jakoukoli nemoc. (výňatek z www.kittel.cz).
Kolem druhé jsme se vrátili zpět na Kozí farmu. Součástí farmy je i brusírna skleněných perel, dílna babky navlékačky, prodejna korálků a různých kuliček, muzeum starých zemědělských strojů a sýrárna s prodejnou. Prodejnu téměř všichni využili a zakoupili si místní sýry (ovčí či kozí) a klobásky. Také jsme se podívali na výběhy roztomilých koziček, ovcí, slepiček a různé další drůbeže. Všemu tomu přihlížel milý oslík. Adámek myslel, že je to koník. Do odjezdu autobusu nám zbylo dost času posedět v Občerstvení u husy, dát si nějakou tu mňamku na rozloučenou s Kozí farmou. V Jablonci jsme se rozloučili s místními a v 17 hodin odjeli v dobré náladě do Prahy.
Ota Pačesová
22. května 2013 jsme se šli s Klubem podívat na Indiánskou výstavu. Prohlédli jsme si indiánskou rýži, fazole, ochutnali jsme javorový sirup. Z nástrojů dřevěnou lžíci na jídlo a flétnu. No a koření např. sušená šalvěj.
Trochu pršelo i dopoledne, kdy jsme se šli podívat do Stromovky s Ládíkem a Blankou z Liberce, ale odpoledne jsme zmokli hodně. Na výstavě byl také Otík Nepraš, Dana Ťukalová a Honzík Beneš s tatínkem. Po výstavě jsme se šli posadit do cukrárny. Pan Beneš nás chtěl vzít na nádraží, ale protože se stala někde asi nějaká bouračka, raději jsme to s paní Pačesovou vzaly metrem. Vedle mě v autobuse seděla paní, která byla na operaci s očima. Povídaly jsme si celou cestu.
Jarka Dvořáková
Od 27. května do 2. června jsem se zúčastnila pobytu v Sušici v hotelu Gabreta. Pobyt pořádal Klub přátel červenobílé hole. Personál vstřícný, domluva výborná. Spousta krásných výletů, např. na Modravu, kde jsme si prohlédli muzeum s dřevěnými hračkami, a koupila jsem si dřevěného hada a holkám od mladší sestry jsem koupila puzzle. Byl to ježek, který se dá skládat. S hadem si hraji ráda, moc mě to baví. Na koupališti jsme byli, tam se mi také líbilo. Pak jeden den jsme byli na prolézačkách a houpačce, bylo tam i kolo na posilování rukou. Jel Otík Nepraš, Dana, Ota s Martinou, Tarčincovi s vodicím psem Eliškou, Honzík Beneš a Latovi s Honzíkem, který je na vozíku, nevidí a nemluví, ale radost vyjadřovat umí. I průvodkyně byly moc příjemné. Ve zdravé výživě jsem se byla také podívat a koupila si pamlsky. Ráno ze švédského stolu si snídani mohl každý nakombinovat, jak mu bylo libo. Moc děkuji za hezký pobyt.
Jarka Dvořáková
Dne 21.9.2013 od 13 do 18 hodin se bude konat na pěší zóně u Anděla, Praha 5 (u výstupu z metra Anděl) Oslava Mezinárodního dne neslyšících. Akci budou moderovat Jan Rosák, Martina Kociánová, Petr Vysuček a Vendula Stará. Čeká vás bohatý program.
Krátké Pantomimické příběhy - účinkují členové Pantomimy S.I., Anna Polívková, Ivana Horváthová - zpěv ve znakovém jazyce, Vendula Burger a Budilova divadelní škola - představení "Madamme Likvidátor", Marie Basovníková - poezie ve znakovém jazyce, Jiří Dědeček - zpěv a hra na kytaru, Karel Černý - neslyšící tanečník, Ivana a Anežky Hessovy - budou svým indickým tancem kathak vyprávět příběhy bohů a bohyň, Cava, J. P. Muchow - filmová hudba - "Jedna ruka netleská", Rukavičková přehlídka s názvem "Když jde svět slyšících ruku v ruce se světem neslyšících", Michal Kavalčík (Ruda z Ostravy), Dominik Henzl - storytelling, Michaela Puchalková - improvizace se zapojením diváků - "Naslouchejme si", Junácká hymna, Divadlo sester Brokových - znakovaná pohádka "Čarování penízků z oslích ocásků", Jaroslav Milich - storytelling, Divadelní soubor Jack - znakované představení "Posvícení v Hudlicích", Co jste nevěděli o kultuře Neslyšících, Klub přátel červenobílé hole - vystoupení hluchoslepých osob, Prezentace jednotlivých organizací. Program pro děti. Masáže rukou., Praktické dílny, kde bude možné si vyzkoušet jak komunikovat s neslyšícími, jaké je to slyšet s kochleárním implantátem, jak je obtížné odezírat a mnohé další.
Pozor, budeme se opět pokoušet o rekord!!! Akce je určena pro slyšící i neslyšící veřejnost. Přijďte spojit naše světy! Tlumočení mezi českým a českým znakovým jazykem a přepis psané češtiny bude zajištěno. Výtěžek z akce významně podpoří organizaci ASNEP a tlumočnické služby pro neslyšící. Akce je zapojena do projektu Týden komunikace osob se sluchovým postižením.
Z www.asnep.cz
Zajímavosti ze světa zvířat: Aby humr přibral půl kila, potřebuje na to 7 let.
Nejstarší akvarijní rybička se dožila 41 let. Jmenovala se Fred.
Pranostika: Dělají-li mravenci obydlí své v červenci a kupí je stále výš, přijde tuhá zima spíš.
Vavřincův déšť (10.8.) – myší úroda.
Jana Rzepecká
Vzpomínky známé herečky Národního divadla a spoluzakladatelky rozhlasového vysílání (pohádky, první rozhlasová Babička B. Němcové). Velká vlastenka s nezapomenutelným hlasem vzpomíná na své učitele, nestory českého herectví Jindřicha Mošnu, Otýlii Sklenářovou-Malou, Marii Ryšavou, Eduarda Vojana i na další herecké kolegy. S laskavostí i humorem nám přibližuje dobu národního obrození, osudy divadla i samotných herců. I nezapomenutelná role první filmové babičky (1940) byla Růženě Naskové režisérem F. Čápem nabídnuta. Ta ji však odmítla a velkoryse režisérovi doporučila tehdy takřka neznámou Terezii Brzkovou. I díky Růženě Naskové tedy máme nejkrásnější a nejmoudřejší babičku všech dob ztvárněnou na filmovém plátně.
Romantický milostný příběh, v němž vystupuje sama autorka a tajemný muž, nazývaný Můj Milej nebo také Největší Čech. Rok trvající doba romantických schůzek, procházek noční Prahou, něžných slov, vzájemného porozumění i vášně. Od Hromnic do Hromnic. Tento fiktivní deník vzbuzuje u mnohých čtenářů otázky, zda je příběh skutečný, zda byl skutečný i milenec. A také, kdo jím byl. Autorka si vysloužila kritiku i opovržení od různých osobností, vinili ji buď z toho, že si příběh vymyslela a čtenáře podvedla nebo ze samotného vztahu s Největším Čechem. Jak jistě mnozí pochopili, milostný románek probíhal mezi autorkou a bývalým, dnes již zesnulým, prezidentem Václavem Havlem. Mnozí ji také kritizovali za snahu přiživit se na popularitě V. Havla, vydělat na ní a také dobu zveřejnění knihy, ve které byl bývalý prezident těžce nemocen. Osobně nepátrám po skutečném milenci Ireny Obermannové ani po jejích pohnutkách k sepsání a vydání deníku. Jako čtenářce se mi kniha líbila. Je v ní spousta romantiky, a byl-li vztah obou milenců skutečný, věřím, že se opravdu milovali, rozuměli si a byli si oporou.
Jana Rzepecká
Červenec to je věc, začínají prázdniny, můžeš sbírat maliny
nebo taky jahody a cákat se u vody,
borůvkami natřít nos, každý může chodit bos,
hledat hříbky na mechu, trochu dělat neplechu,
chodit pozdě spát, celý den si hrát
na kovboje, na zloděje, pořád se tu něco děje…
Řeknu ti to, zrcadlo, jak mě to teď napadlo:
červenec je v zemi zdejší vážně měsíc nejkrásnější.
V červenci ve vodě čvachtá se kachnička,
ptáček na větévce čeká na pavoučka.
Na květech v plavečkách potí se včeličky,
z jehličí koukají hříbečkům hlavičky.
Nemalujte čerta na zeď – co když třeba ožije?
Pamatujte, kamarádi, čert je strašná bestie.
S čerty nejsou žádné žerty, však to známe z pohádek.
Kde se lidi začnou čertit, hned se pustí do hádek.
Vrčí, bručí, vyhrožují, pak se vrhnou do pranic.
Kde se lidi začnou čertit, nepomůže zhola nic.
Není lepší mít se rádi, hledět na svět zvesela?
Nemalujte čerta na zeď, namalujte anděla!
Básně vybrala Jana Rzepecká
V červenci a srpnu oslavují narozeniny Láďa Berky, Mirek Klemera, Anna Zemanová, Jana Jungmannová, Jana Rzepecká, Blanka Berkyová, Zdeněk Navara, Honza Lata a Danuška Ťukalová. Svátek mají Jaruška Navarová, obě Jarušky Dvořákové a Anna Zemanová. Všem přejeme mnoho štěstí, zdraví a spokojenosti.
Zaujal mě recept, který si Danuška Ťukalová stáhla na svůj Facebook z internetu. Je velmi jednoduchý a budete na něj potřebovat: 300 g eidamu, 6 lžic kečupu, koření na pizzu, 300 g měkkého salámu, 1 balení toastového chleba, sterilované žampióny, sterilovaná kukuřice.
Toastový chléb rozložte na plech vyložený pečícím papírem. Plátky chleba pomažte kečupem, nastrouhejte měkký salám, poklaďte žampiony a sterilovanou kukuřicí (nebo tím, co máte rádi na pizze), okořeňte kořením na pizzu a posypte strouhaným sýrem. Peče se asi 20 minut při 200°C.
Martina Hanusová
Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz