Paprsek ze tmy, září 2008

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, září 2008

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Ing. Leopold Brückner nám poslal příspěvek k pobytu v Kostelci nad Orlicí. Zamýšlí se v něm především nad návštěvou pracovníků SPEKTRY. Určitě vás jeho poznámka zaujme a využijete nabídky SPEKTRY k tomu, aby vám umožnila větší pohodlí a zvýhodnila vaše zdravotní postižení.

Navštívila nás SPEKTRA

Na rekondičním pobytu Klubu přátel červenobílé hole v Kostelci nad Orlicí ve dnech 14.-21.9.2008 nás navštívila jedno dopoledne SPEKTRA. V této souvislosti se pro přehlednost dotknu pouze těch kompenzačních pomůcek a programů, se kterými jsem se setkal poprvé a mají úzkou souvislost s každodenní praxí a hluchoslepotou.

Nejvíce mě zaujala kapesní kamerová lupa Kompakt, a to především pro vestavěnou kameru, která snímá obraz na TFT. Ve všedním životě to má ten smysl, že touto kompenzační pomůckou si mohu přenést například inventární či výrobní číslo ze špatně dostupného a čitelného místa a následně si v klidu získaný údaj přečíst a zaevidovat.

Pro seniory, u kterých se nepředpokládá práce s PC, znovu při této příležitosti připomínám kompenzační pomůcku Auto-lektor, pomocí které se čte syntetickým hlasem tištěný text.

Pro studenty s kombinovaným postižením zraku a sluchu je vhodný Easy Link, což je braillský řádek - klávesnice s bezdrátovým připojením na PDA mobil nebo PC.

Z programů PC připomenu Supernovu, což je zjednodušeně řečeno program Hall, tedy odečítací program se zvětšenou obrazovkou.

Tyto prezentace mají velký význam pro handicapované lidi, jelikož je zde možnost prakticky se seznámit s předkládanými možnostmi, a jak se říká, ušít si to přímo na tělo.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Slovo do pranice

Dnes tu máme dvě poznámky. Na moji poznámku reagovala paní Otka Pačesová. Možná vás zaujme a udiví rozdílný pohled na aspekt, který jsem ve svém Slovu do pranice zdůraznila. Jsme organizace, která vyjadřuje svobodně své názory a přáli bychom si, abyste se přidali. Jde totiž o to, abyste vy sami určovali dění v našem Klubu přátel červenobílé hole. Je lidské, aby člověk mohl svůj názor svobodně vyjádřit a otázku, jak je možné, že tento názor je rozdílný, bych proto ponechala stranou. V každém případě každý váš názor probereme na společných schůzkách, aby si každý přišel na své.

Marcela Machovičová

Především bych chtěla poděkovat organizátorům pobytového setkání v Kostelci nad Orlicí. Myslím si, že pobyt připravili jaksepatří a určitě si za to zaslouží ještě jedno veliké poděkování.

Chtěla bych tu uvést jen několik postřehů. Jsou míněny jako námět pro přemýšlení, nic jiného v nich není třeba hledat.

Nejsem zrovna velký příznivec návštěv hradů a zámků, ale protože zrovna toto nejsem, bylo to pro mě příjemné zpestření. Líbilo se mi především v zámecké oboře v Častolovicích, kde jsem se mezi divočákem Martou, daňky a srnci cítila jako doma. Skoro se mi s nimi chtělo zůstat na místě, ale když jsem viděla, jak nejstatnější daněk nabírá na rohy svého soka, od své představy jsem raději upustila.

Také se mi líbil obrázek v jedné nasvícené vitríně. Byl nenápadný, takže si ho nikdo nevšimnul, ale říkala jsem si, že má možná nějakou zvláštní, a spíše než historickou, tak osobní minulost. Byla na něm hlava s trnovou korunou, nad kterou se vznášeli andělé. Byl malinký, proto si myslím, že to byl nějaký dárek pro někoho. Nebo tento obrázek namalovalo nějaké šikovné dítě s malířským talentem.

Také mě zaujala procházka pod hradem Litice, řeka byla divoká tak akorát a cestička romantická a vhodná i pro dámu v šatičkách s deštníčkem.

Jenže bohužel jsem zrovna tento rok v nějakém zdravotním nepořádku. Od června mám zdravotní problémy (alergie), ze kterých se nemohu dostat. Nevím, jestli mě něco podobného potká i příští rok, ale je to možné, protože alergie je záležitost na dlouhou trať.

Uvítala bych proto na příštím pobytovém setkání možnost vyjít si do lesa, prostě být víc v přírodě, která, jak známo léčí. Na zdravém vzduchu a tak. Příroda má také blahodárný vliv na duši. Člověk si v ní odpočine od starostí a chaosu. Medituje v ní, nerozptyluje se. Člověk nemusí být zrovna nemocný, aby toto potřeboval. Za celý rok si potřebuje odpočinout každý.

Pro někoho je odpočinek návštěva hradů, zámků, pro jiného procházka nebo pohyb v přírodě. Takže bych navrhovala, aby tu tato možnost byla. Abychom si připravili i tuto variantu. Myslím, že skupinka těch, kteří budou bloumat po lese nebo lesních pěšinách, se vždy vytvoří. Lze si o něčem zajímavém povídat. Nebo jen obyčejně mlčet.

Někdo možná namítne, že když někomu není dobře, tak nemá jezdit na pobyt. Možná je to pravda, ale osobně si myslím, že je lepší mít v zásobě dvě možnosti, protože jsou mezi námi i přátelé, pro které je možnost pohybovat se v přírodě, třeba jen velmi krátkou dobu, vítanou příležitostí, jak si odpočinout od celoročních zdravotních potíží a zátěže. Čerstvý vzduch prokrvuje mozek a to má vliv na oči. Především bude ale tato možnost znamenat to, že ti, kteří se necítí na dlouhé cestování, mohou s dalšími, podobně zaměřenými typy lidí, sdílet společný zážitek. Někdy na to stačí dva, někdy tři, někdy i skupinka.

Když tak o tom přemýšlím, ideální by bylo spojit Svratku, zástupce čistého vzduchu a přírody na dosah ruky, a Kostelec nad Orlicí, zástupce kultury. Milovníci historie a minulosti by se harmonicky sešli s milovníky přírody a blahodárného vzduchu.

To já jen tak, abych řekla, co mám na srdci. A ještě jednou a naposledy bych chtěla poděkovat organizátorům čtvrtého festivalu tvořivosti hluchoslepých za jejich obětavost a péči.

Na závěr zde uvedu jednu krásnou básničku, kterou napsala Jarka Navarová v Kostelci nad Orlicí. Vešla jsem zrovna do pokoje a viděla jsem, jak Jarka stojí u okna a píše svou básničku.

Skákala veverka z větve na větvičku.
Ocásek hřála si v podzimním sluníčku.
Oříšky sháněla do svého špajzíčku.
Peřinku chystala v lesnatém pelíšku.

Vaše Marcela Machovičová

Poznámka k pobytu v Kostelci nad Orlicí

Nevím, jak kdo chápal připravený program, ale možnosti byly dokonce tři. A proto byl program sestaven tak, aby se mělo z čeho vybírat. Každý si mohl vybrat podle svých schopností. Nikdo nic nemusel. To bylo každé dopoledne zdůrazněno.

Byly dvě varianty výletů, a to jedna taková, že jedna cesta se jela dopravním prostředkem a zpět se vracelo pěšky přírodou. Druhá měla variantu obě cesty dopravním prostředkem s malou procházkou přírodou. Třetí variantou bylo, že kdo nechtěl na výlety, mohl si udělat svůj program, a to toulat se sám po městě, v přírodě, zapůjčit si kolo nebo sedět doma u televize či sklenky dobrého moku. Čehož někteří využili.

Jedinou podmínkou bylo, aby ti, kdo se nechtěli zúčastnit společného programu, oznámili, kde se budou pohybovat, abychom v případě potřeby věděli, kterým směrem máme jít případně zbloudilce hledat.

Ještě bych chtěla poděkovat studentkám Kristýnce a Evičce z hradecké fakulty, které pro nás připravily dva večery plné veselých her. A které družstvo vlastně vyhrálo? Trpaslíci nebo Mušketýři? Myslím, že obě družstva byla skvělá. Každé družstvo mělo jiné schopnosti. A hlavně byli skvělí všichni, kteří s elánem a chutí bojovali za svoje družstvo. I dospělí si umí hrát.

Penzion byl umístěn v přírodě, kolem krásná zarostlá tzv. Lipová stráň. Myslím, že čerstvého vzduchu, přírody i procházek si každý mohl vychutnat po libosti. A rovněž milovníci kultury si přišli na své. Určitě byl i čas si navzájem přátelsky popovídat.

Jídlo bylo chutné, domácí a v dostatečném množství.

Na závěr jen podotýkám, že nikdy nemůže být vše tak, aby všichni účastníci byli plně spokojení. Někdo má rád holky a druhý zase vdolky a sem tam nějakou mouchu si každý najde. Ale hlavně, že nám snad všem chutnalo.

Ota Pačesová

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Dnešní rubrika by se také mohla jmenovat, co nám kdo napsal, abychom o tom přemýšleli. Pan Ing. Leopold Brückner nám poslal zajímavý příspěvek o masážích. Abychom se poučili a věděli o nich něco víc. Tento příspěvek zazněl již na pobytovém setkání v Kostelci nad Orlicí, ale protože jste ho všichni neslyšeli, uveřejňujeme ho zde, abyste se necítili ošizeni. V rubrice Naše kluby je uveden proto, že v Brně všichni přátelé Klubu červenobílé hole pana maséra dobře znají z vlastní zkušenosti a mohou si tak udělat jasno, budou o něco lépe informovaní a připravení na případnou (blahodárnou) masáž.

O masážích trochu jinak

Je pravda, že existuje desítka metod a technik masáží. Běžně se setkáváme v životě s klasickou masáží, manuální lymfodrenáží, reflexní terapií a v posledních letech se rozšiřuje baňkování. Tato metoda se používala již ve starověkém světě, Číně, Egyptě, přečkala středověk až do 19. století a dnes tato metoda prodělává svoji renesanci.

Pracuje se na principu a vychází se z filosofie pěti prvků, vlastní postupy jsou založeny na znalosti 12 řádných drah a 8 mimořádných drah, tak, jak je známe z akupresury. K baňkování se používají skleněné baňky, plastové, s pryžovým balonkem a bambusové. Podstatou je to, že se snažíme buď odpouštět negativní látky z těla v případě plnosti, a nebo naopak doplňovat energii u prázdných klientů. Tedy prvním krokem je, že musíme vytypovat a správně zařadit, do které skupiny klient patří, a pak škodlivou energii vypouštět nebo naopak doplňovat. Podtlak v baňkách docílíme plamenem nebo pumpičkou.

Myslím si, že práce s plastovými baňkami je velmi vhodná pro handicapované maséry, protože se zde vylučuje nebezpečí vzniku požáru a popálení klienta. Práce s plastovými baňkami má rovněž tu výhodu při regulaci tlaku a lépe se provádí bleskové baňkování.

Metoda baňkování je náročná na teoretické znalosti jak v oblasti stanovování vlastních postupů, tak při určování onemocnění. Pro komerční využití se jeví nejvhodnější mírné baňkování, pohyblivé, s využitím receptur s doporučenou kombinací ze skript nebo jiné odborné literatury. Není třeba se stydět za model či plakát s vyznačením drah 12 hlavních a 8 vedlejších s konkrétními body.

Leopold Brückner

Jen bych k tomu dodala, že si téměř třicet let pamatuji několik akupresurních bodů, které i dnes používám. Naučila jsem se je v kurzu jógy, který vedli vynikající učitelé. Zejména je to bod na nachlazení.

A ještě něco. Když mi můj manžel prováděl masáže chodidla, na kterém je zapsáno celé naše tělo, při jednom dotyku říkal, teď ti hladím srdíčko, teď ti hladím jatýrka a teď ti hladím. A to tu nebudu psát. Vždycky mě to rozesmálo. Byla to vlastně taková virtuální realita.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Náš host

V předminulém čísle jsme vás seznámili s paní Mgr. Evou Pokornou. V příštím čísle vás seznámíme s paní Helenou Oplištilovou, která nám poslala zajímavý příspěvek o znakovém jazyku. V tomto čísle zahajujeme seriál nejen o znakové řeči, ale také o logopedii, Lormově abecedě, prstové abecedě, taktilním jazyku, slovní zásobě. Osobně považuji za nejdůležitější rozvíjení slovní zásoby. Četba knih, novin, časopisů přispívá k rozšiřování obzoru a čím více slov známe, tím lépe se orientujeme v okolním světě. Nyní již ke slíbenému příspěvku paní Evičky. Ta svůj příspěvek nazvala Babička Evička.

Babička Evička

Jsem BABIČKA s velkým B, mám sedm vnoučat - Klárku, Dorotku, Emmu, Marcela, Zuzanku, Davida a Filipa. Mojí profesí je speciální pedagogika.

Velké procento předškolních dětí má potíže se správnou výslovností některých hlásek. Osobně jsem nevypozorovala, co je příčinou.

Obě dcery si s dětmi pravidelně povídají, čtou jim pohádky, děti mají dobrý příklad ve výslovnosti svých rodičů. S dětmi si říkají básničky, zpívají s nimi. Jedna moje dcera měla v tomto období problémy s výslovností. Důvodem však byla fyziologická záležitost - měla gotické patro (více klenuté), které jí činilo potíže s výslovností hlásek s háčky - č, ž, š a hlásek ř a r.

Chtěla bych se s vámi podělit o svoji vlastní zkušenost, že není příliš dobré slučovat dvě role. Umíte si asi představit, jak mě trápilo jako speciálního pedagoga s odborností logopedie, že právě moje vnoučata nevyslovují hlásky správně. Snažila jsem se dcerám vozit odbornou literaturu, různé říkanky, omalovánky a chtěla jsem, aby se dětem po této stránce více věnovaly.

Já osobně jsem nemohla provádět pravidelnou průpravu, protože nebydlíme ve stejném městě. Mrzelo mě, že tyto moje rady nebyly brány jako rady odborníka. Postupem doby jsem došla k závěru, že nemohu být současně babičkou a speciálním pedagogem. Takže jsem se rozhodla pro roli babičky. Kupodivu to začalo fungovat. Jedna dcera vodila vnoučka do speciální třídy mateřské školy, druhá začala pravidelně navštěvovat logopedickou poradnu.

Z toho vyplývá pro mě a možná i pro některé z vás, že je lepší dát ostatním čas a prostor. K mnoha věcem i situacím v životě si potřebuje každý z nás dojít svým tempem a svojí cestou, která se druhému může jevit zbytečně dlouhá nebo klikatá. Ale právě pro vás je v současné době ta správná.

Mgr. Eva Pokorná

Slovník:
speciální - na něco zaměřený

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Dobrovolnické dny

Ve spolupráci s Fórem dárců jsme uspořádali v měsíci září dva dobrovolnické dny v rámci akce "Firemní dobrovolnictví", kterých se zúčastnili tři zaměstnanci České spořitelny a jeden pracovník ČSOB. Přišli za námi tři milí, mladí pánové, se kterými jsme strávili příjemný den. Pomohli nám odnosit starý papír z klubovny v ČUN a nabídli nám vymalování prostor v Dlouhé ulici. Odpoledne jsme mezi námi přivítali pana Nepraše, se kterým mohli pobesedovat. Připravili jsme pro ně přednášku "Jak přistupovat k hluchoslepým" s praktickými ukázkami. Jeden dobrovolník zajede až do Českých Budějovic za naší Jaruškou Dvořákovou. Určitě nás bude o této návštěvě informovat.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Brno

Nový školní rok v brněnském klubu

Úvodem je dobré připomenout, že se osvědčila systematická práce a zavedení pravidelného časového plánu činnosti v brněnském Klubu přátel červenobílé hole. Klienti ví, kdy a kde se pravidelně scházíme a počítají v průběhu roku s opakováním osvědčených aktivit a akcí z minulého školní roku.

Dne 23.9.2008 jsme prakticky v brněnském klubu zahájili nový školní rok 2008/2009. Po přivítání jsme se podělili o zážitky a zkušenosti z rekondičního pobytu Klubu přátel červenobílé hole, který se uskutečnil ve dnech 14.-21.9.2008 v Kostelci nad Orlicí.

Z nově rozběhlých aktivit jsme si připomněli dramaterapii. Přítomní navrhli, abychom si někdy vylosovali řemesla a snažili se je ztvárnit pantomimou, po hmatu a čichem rozeznávat koření a po ukončení žloutenkové epidemie si zopakujeme rozlišování mincí pomoci hmatu a opět i toto bude začleněno do soutěže.

Sešlo se nás celkem 5 a příští klub se uskuteční opět druhé úterý v měsíci, a to je 14. října 2008. Čtvrté úterý odpadá v měsíci říjnu, jelikož se jedná o státní svátek.

Leopold Brückner

Pomáháme společně

Pod tímto názvem proběhla dne 2.10.2008 pomoc dobrovolníků organizovaná ČSOB a.s. pobočka Brno v Klubu přátel červenobílé hole brněnské pobočce.

A nyní pár konkrétních slov k vlastnímu programu. Tři pracovnice ČSOB a.s. se nejprve seznámily za doprovodu dvou zástupců KPČH s klubovnou. Při této příležitosti jsme oslovili místní seniory, kteří zde cvičili a pozvali je na připravovanou akci klubu. Vznikl zde spontánní zájem o činnost klubu, a tak jsme se společně vyfotografovali, a to včetně pracovníků ČSOB a.s..

Pětičlenná pracovní skupina následně odcestovala do Chrlic, kde na nás čekala paní ředitelka a na společném jednání jsme dohodli, že divadelní scénka může být realizována kdykoliv mimo pondělí a je k tomu vyhrazen multifunkční sál.

Po vydatném obědě jsme absolvovali exkurzi po ústavě s přednostním zájmem o multifunkční sál. Na jednu hodinu byli sezváni členové souboru do tělocvičny a pracovníci ČSOB a.s. nám předali upomínkové předměty a posléze proběhla vlastní zkouška divadelní scénky.

Na závěr nás členové souboru pozvali na pokoje, a tak nám nezbývalo nic jiného, než je s radostí všechny navštívit a neformálně si s nimi popovídat.

Naši hluchoslepí členové byli zaměstnancům ČSOB a.s. velmi vděční za jejich zájem a lidský přístup.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

V Liberci nadále pokračujeme v drhání. Připravujeme se na malou výstavku, kterou později začleníme do kolektivní výstavy. Také jsme jednu práci museli předělat. Nějak se nepovedla. Ale to se stává. Na Jarušku Žákovou jsem hodně myslela ve Vamberku, kde jsme navštívili krajkářské muzeum. Napadlo mě, že by všechno, co jsem zde viděla, uměla dát dohromady. Za tak šikovnou ji mám.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Ještě bychom měli rychle pogratulovat našim členům a přátelům, kteří se v září zúčastnili Lormoolympiády a umístili se na čestných místech v následujících disciplínách.

  • Jana Dopitová - 2. místo v hodu granátem
  • Michal Hanák - 1. místo v běhu na 50 metrů s trasérem
  • Jana Jungmannová - 2. místo - sedy lehy
  • Marie Doležalová a Marie Váňová - 1. místo ve výrazové tvorbě

Patří jim i všem ostatním hluchoslepým náš obdiv! Všem gratulujeme!

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Mezinárodní slovník znakových jazyků

Stránky Spreadthesign.com vytvářené v rámci programu Leonardo da Vinci s podporou Evropské komise obsahují videonahrávky jednotlivých slov slovníku znakového jazyka, mezi nimi i v českém.

zdroj - www.spreadthesign.com (externí odkaz)

zpět na obsah

Medailony

II. díl osobního svědectví předsedy KPČH - Ing. Leopolda Brücknera

K osobě svého otce mohu povědět tolik, že jsem ho měl rád i s jeho chybami a nedostatky, maminka mě vedla k velkorysosti, ale ne k zaslepenosti. Otce si vážím jako odborníka v oblasti benzinových motorů a pro jeho pracovitost a zájem o věci kolem sebe. Na střední školu do Prahy na Gymnázium pro mládež s vadami zraku jsem nastoupil jako jedináček ze skleníkového prostředí, tedy značně nesamostatný a velmi vázaný na mateřskou péči. V tomto pro mě těžkém období byla pro mě velkou oporou rodina Mackových z Vinohrad a rodina Javornických z církve bratrské. Tito vzácní lidé mě zvali k sobě do rodiny na přátelské návštěvy, když jsem zůstával v Praze přes víkend s několika málo studenty ze vzdálenějších měst a Slovenska. Byl to pro mě velký skok z prostředí, kde jsem měl klid k práci a soukromí a duchovní a duševní zázemí, do situace, kde nás bylo šest na pokoji, které byly průchodné a řada mých kolegů ze speciálních základních škol měla velký zájem o restaurace v okolí a přicházela se do domova pouze vyspat. Z té doby mám v paměti restaurace U dubu, Zvonařka, Holan. Zagreb atd. Velkou oporou v tomto období pro mě byl spolužák Ctirad Růžička, který přišel po zranění sítnice z mělnického gymnázia. Studovat v tomto prostředí bylo malé hrdinství. Páni mistři kluci nás považovali za exoty a nenormální. Chodili jsme s Radkem na výstavy, do divadel, po kinech atd. Byla to z nouze ctnost, protože denně sedět v restauraci pro nás nebylo a jít spát po dvacáté hodině nemělo smysl, protože by nás kolegové energicky vzbudili. V tomto normalizačním období po roce 1968 jsem se setkal s pokrokovou třídní paní profesorkou, která nemohla strávit můj zaostalý světový názor, a protože jsem byl prakticky bezbranný a bez politického zázemí, dávala všemožně průchod své osobní spravedlnosti. Toto ztížené období mělo pro mě velký význam, jelikož mě osamostatnilo a dalo mi i kulturní a společenský základ. Nakonec i tlak od pokrokové paní profesorky zocelil moji osobnost a do dnešních dnů mám k ní dobrý vztah při společných setkáních. Tyto všechny skutečnosti se podepsali na tom, že jsem zdárně vystudoval vysokou školu i se svým zdravotním postižením a následně se i dobře zapojil v zaměstnání. Přirozeně, když jsem to prožíval, mnohému jsem nerozuměl, ale dnes vím, že to byla dobrá příprava pro život. Pokračovat budu v dalším díle o zaměstnání a rodinném životě.

Slovník:
exot - neobvyklý, výjimečný a hodně nápadný, cizokrajný (člověk, věc z cizí země)
zocelit - zpevnit, utužit

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Netrpělivost srdce, kterou napsal Stefan Zweig, je ona kniha, kterou jsem zmínila v rubrice O čem přemýšlíme. Všem tuto knihu vřele doporučuji. Je o dívce, která je na invalidním vozíku a zamiluje se do vojáka. Příběh nedopadne dobře, ale je to nádherná kniha, která každého poznamená svou hloubkou. Tato kniha byla také zfilmovaná a není divu. Je to silný příběh, kdy každé citlivé duši z očí tečou slzy.

zpět na obsah

Poetické okénko

Dnes nám pro radost zaslala paní Jarka Navarová ukázku veršů ze soutěže Chomutovský kalamář. Ostatně, Jarka Navarová nás bude svým výběrem těšit vícekrát. Já už se těším moc.

Marcela Machovičová

Autorem následujících veršů je Ladislav Klimeš z Chomutova, který získal 2. místo v kategorii od patnácti do devatenácti let.

Šťastné pocity

Skrz obláčky dere se
nad hlavami našimi
paprsek světla najde se
něco zevnitř křičí "Věř mi"
krásná slova pohledy
krásná místa osoby
snad brzy budou moci přijít šťastné pocity.
procházka v přírodě věnovaná tobě.
vůně čerstvé kávy věnovaná tobě.
trocha stálé vzpomínky věnované tobě
to zamýšlím předat tobě
pohled krok
pohled krok
stojím už u tebe
snad brzy budou moci přijít šťastné pocity
jsem tu jen pro tebe.

zpět na obsah

Výročí

Všem zde uvedeným blahopřejeme k dovršení jejich věku. Hodně štěstí paní Otko Pačesová, paní Dagmaro Běhavá, slečno Lenko Sarközyová a paní Marcelo Machovičová.

Dne 19.10.2008 nás po delší nemoci opustila navždy naše milá členka Mařenka Řeháková. Milá Mařenko, v našich srdcích a vzpomínkách budeš stále. Milý Vašku, vyjadřujeme ti za všechny členy upřímnou soustrast a těšíme se, až zase mezi přátele přijdeš.

zpět na obsah

Co nám chutná

Tentokrát do rubriky Co nám chutná přispěla Jarka Navarová svým povídáním o svých kuchařských začátcích. Určitě dnes umí vařit dobře, když ve třinácti letech dokázala upéct buchty. Každá kuchařka ví, že není jednoduché upéct stejně veliké a ještě k tomu výtečné buchty. Docela bych ráda ochutnala buchtu od Jarky dnes. Musí se rozplývat na jazyku. A k tomu ještě to kafíčko, které vaří svému milovanému Zdeňkovi. Nám všem by také chutnalo. Nyní k jejímu příspěvku.

Není nad to mít šikulku.

Byla sobota a moje maminka chtěla upéct rodině pekáč buchet. Jenže ji zavolali a musela jít do práce. Požádala mě, třináctiletou, abych to udělala za ni. Sice jsem ještě neuměla vařit, ani péct, ale na všechnu práci jsem byla šikovná. Jaruško, zavolala mě. Posaď se ke mně, povím ti, jak bys mohla upéct buchty. Jenže já jsem se ohradila. Mami, nic mi neříkej, přečtu si to v kuchařce. A já odkráčela plná elánu do kuchyně a maminka odešla do práce. Když se maminka vrátila, čekalo ji pořádné překvapení. Já přinesla pekáč dozlatova upečených buchet. Byly vynikající a všechny stejně velké. Dnes buchty peču často a manžel sní jednu buchtu za druhou.

Jarka Navarová

A nakonec ještě dva slíbené recepty. Ty úsporné, které jsem vám slíbila v minulém čísle.

První recept se týká bramborových placek. Když vařím brambory ve slupce, například brambory na loupačku, vím, že druhý den budou k obědu bramborové placky. Dva nebo tři brambory dám stranou. Druhý den je oloupané nastrouhám na jemném struhadle, přidám polohrubou mouku, špetku soli a utvořím vláčné těsto. Utvořím několik placiček a ty usmažím na másle. Potřu je marmeládou, kterou předtím zakápnu citrónem a přidám špetku skořice. Místo marmelády lze použít špenát nebo mrkvové pyré. K tomu dobrou polévku.

Tvarohový krém je taky moc dobrý. Vaničku tvarohu (250 gramů) rozšlehám s uvařeným a vychladlým vanilkovým pudingem (podle návodu na sáčku). Na krém navrším nastrouhaná jablíčka promíchaná s cukrem krupicí a zakápnutá citrónem. Mňam.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)