Paprsek ze tmy Září 2020

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Září 2020

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Jak vznikly názvy pražských čtvrtí I.?

Podolí: Název odráží polohu čtvrti, nachází se totiž v údolí, respektive v úvalu u řeky Vltavy.

Nusle: Původně se nazývaly Neosvitly. Tímto slovem se označovali lidé, kteří žili na neosvětleném místě, v tomto případě v tmavém nuselském údolí.

Michle: Jmenuje se podle zakladatele vsi, kterým byl jakýsi Michel.

Krč: Název pochází ze staročeského jména krč, což znamenalo pařez. Bylo to tedy místo plné pařezů.

Lhotka: Pojmenování vychází ze staročeského podstatného jména lhóta, které evokuje lhůtu. Šlo o nově založenou osadu, v níž byli obyvatelé po nějakou lhůtu osvobozeni od poddanských povinností.

Braník: Název pochází z přídavného jména branný, což znamenalo ohrazený. Původně byl Braník opevněný vrch.

Hodkovičky: Název vychází z osobního jména Hodek, šlo o ves lidí Hodkových.

Smíchov: Existují pověsti, že název souvisí s Horymírovým smíchem po skoku z Vyšehradu, případně že se Smíchov jmenuje díky smíchání obyvatel. Nejpravděpodobnější výklad ale zní, že název pochází z osobního jména Smích, stál tu totiž Smíchův dvůr.

Radlice: Jmenují se po Radlovi, nacházela se tu ves lidí Radlových.

Jinonice: Původně se jmenovaly Ninonice, a to podle jména Ninoň. Šlo o ves lidí Ninoňových.

Košíře: Zřejmě jde o jméno starého předslovanského původu, význam ale jazykovědci neznají.

Motol: Stejně jako u Košířů jazykovědci tápou, proč se oblast tak jmenuje.

Dejvice: Původně se nazývaly Dehnice a šlo o ves lidí Dehnových. To jméno vychází z osobního jména Dehna.

Střešovice: Název Střešovice není úplně jasný, pravděpodobně byl vytvořen z nějakého osobního jména jako Střeš, Střech a podobně. Šlo zřejmě o ves lidí Střešových.

Břevnov: Byl nazván podle břemen, tedy trámů, které byly používány ke stavebním účelům. Původně šlo tedy o pojmenování lesa.

Vokovice: Název vychází z osobního jména Vok, což byla zřejmě zkrácená podoba jména Vojtěch.

Veleslavín: Vychází z osobního jména Veleslava nebo Velislava. Šlo tedy zřejmě o dvůr patřící Veleslavě nebo Velislavě.

Liboc: Název vychází ze staročeského osobního jména Ljubota, šlo tedy o Ljubotův dvůr.

Ruzyně: Původně se jmenovala Ruzeň. Název Ruzeň označoval Ruzenův dvůr, vychází tedy z osobního jména Ruzen.

Holešovice: Název původně zněl Holíšovice a pocházel z osobního jména Holíš. Šlo tedy o ves lidí Holíšových.

Bubeneč: Původně se nazýval Ovnec a potom Ovenec. Pojmenování Ovnec bylo vlastně zdrobnělinou staročeského jména Oven. A slovo Oven souvisí se slovem ovce, Oven byl beran, takže Ovnec byl malý beran, beránek.

Úplněk nastane 2. září v 7.21 hodin.

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Návrat roušek přehledně

Od září nebudou roušky povinné ve školách, obchodech, restauracích nebo například v kadeřnictvích. Lidé je podle nových pravidel nosit musí, jen když bude v regionu vyšší riziko nákazy nemocí covid-19. Změny ve čtvrtek oznámil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Stalo se tak pouhý den poté, co pravidla pro nošení roušek představil.

Kde jsou roušky povinné od 1. září? Plošně bude nošení roušek povinné v hromadné dopravě, na úřadech a ve zdravotnických či sociálních zařízeních. Nutná bude odpovídající ochrana úst a nosu také u říjnových krajských a senátních voleb. Další změnou je povinnost nosit roušky na vnitřních akcích až od hranice stovky lidí. Platit bude pro divadla, kina nebo kostely. Původně měly být roušky povinné bez ohledu na počet návštěvníků.

Kde naopak roušky nově povinné nejsou? Největší změna z nového čtvrtečního nařízení se týká otázky škol. Roušky v nich budou od září povinné jen tehdy, pokud se zhorší situace. Opatření se bude vázat na druhý, oranžový stupeň rizika na takzvaném semaforu, který hodnotí okresy podle míry rizika nákazy nemocí covid-19. Podle nového nařízení zároveň lidé nebudou muset roušku nasadit v restauracích a hospodách. Tady měli původně všichni nosit roušku při pohybu po místnosti, ne při konzumaci. Povinné měly být pro personál. Rouškám se nově vyhneme také ve službách – například v kadeřnictvích.

Pro koho platí výjimka? Stále platí, že se povinné nošení ochrany dýchacích cest nevztahuje na děti do dvou let věku, osoby s poruchou intelektu a v dalších indikovaných případech, které stanovuje mimořádné opatření. Výjimku mají i řidiči veřejné dopravy za předpokladu, že nepřicházejí do styku s cestujícími při odbavení. Bez roušky mohou být třeba i sportovci při tréninku a zápasu, snoubenci při obřadu či lidé v plaveckém bazénu.

Zdroj: idnes.cz

Jak se chovat ke starým rodičům. 10 jednoduchých pravidel

  1. Nečekejte žádné potěšení. Pokud nebudete od vzájemného vztahu s velmi starými příbuznými čekat žádné potěšení, pravděpodobnost, že se vám ho dostane, se zvýší. Potěšení může člověk mít sám ze sebe. Například, když ho čeká náročná rozmluva s rodiči, musí se dokázat nerozzlobit. Jednu chvíli to bude opravdu těžké, zato celou zbylou dobu se bude radovat, že se dokázal ovládnout. Je to taková dětská hra s názvem „Zvládneš to?“: Zvládneš nenaštvat se? Zvládneš nehubovat?
  2. Řídit. Zvykli jsme si na to, že rodiče nás řídí. Že jsou silní, dokážou poradit i pomoci. Náhle však přichází chvíle, kdy musíme začít řídit sami. Teď jsme my ti silní a my musíme ovládat situaci. Vždycky nám přáli a dosud přejí, abychom měli úspěch. Jestliže si přicházím za rodiči stěžovat, nemohou mi už pomoci. To je pro ně velmi trýznivé. Proto pravdu dělím na dvě části: tu dobrou a tu, o které je pro ně lepší už nevědět. Vždyť naše blaho je zárukou jejich blaha, to si musíme vždycky pamatovat.
  3. Nepokoušet se je měnit. Když jsme byli ještě malí, dospělí nám občas lezli na nervy řečmi o sousedovic chlapečkovi, který se výborně učí a nikdy nezlobí. Když pak zestárnou, začínáme jim to oplácet: „Koukej, ta Nováková odvedle, každý den hned ráno na nohou, chodí ven se psem, do parku… a ty tu sedíš celé dny a nevytáhneš paty“. Pokoušíme se je napravit, ačkoli smysl má pouze brát je takové, jací jsou. Nemá smysl a není zrovna známkou citlivosti pokoušet se k něčemu je nutit, oni už modernizaci nepodléhají. Můžeme a měli bychom je pouze přijmout. Jestliže někdo do osmdesátky kouří, stěží toho teď nechá. Jak vtipkuje jeden z mých svěřenců: „Provádím dechová cvičení, dokud mi nedojdou cigarety“.
  4. Znát jejich „technické parametry“. Musíme naprosto přesně vědět, s kým máme co do činění. Musíme si uvědomit, co je to člověk nevidící, neslyšící, člověk neschopný vstát. Abyste pochopili, co znamená slepec, pokuste se být na jeho místě: třeba si zkuste malovat v naprosté tmě. Naši staří příbuzní a blízcí každý den vidí, jak jejich možnosti klesají. Chodí ke mně do kurzu bývalý veleúspěšný podnikatel, pán něco přes osmdesát. V Izraeli vybudoval celou obchodní síť. Přišel ke mně se slzami v očích: „Můžeš mi nějak pomoct?“ Trpí vědomím, že mu denně ubývají síly. Staří lidé bojují se stresem. Jeden z mých svěřenců nosí každý den na zádech kovový rozkládací aparát, který mu vlastně drží páteř. Na noc aparát odkládá, ale pak už se na posteli nemůže ani obrátit.
  5. Nepřipustit konflikt. Sám jsem se tomu velmi dlouho učil. Existuje náboj neskutečné průbojnosti, který prorazí sebeodolnější pancíř: „Já v tvém věku už jsem… a ty ne“. A navíc je to pravda. Agrese starých lidí vyplývá z nespokojenosti se sebou samým. Když dokážete přijmout příčinu, důvod agrese, když se na starého člověka usmíváte a nereagujete na jeho výpady, agrese se zmírňuje a opadá. Jakmile odpovíte stejně, je to v háji. Musíte samozřejmě umět měnit témata hovoru, změnit takříkajíc vektor. Zkuste například v klidné situaci, při nekonfliktní rozmluvě s rodiči nenápadně změnit téma. Takové cvičení se vám bude hodit v situaci konfliktní.
  6. Soucítit, ale nelitovat. Soucítění je velmi důležitá věc. Přičemž musíme důsledně rozlišovat soucit a lítost. Je to jako nebe a dudy. Litování nás odzbrojuje. Když člověka litujeme, nemůžeme mu zpravidla nijak pomoci. Ale i soucit může být různý, od cynického po aktivní, činorodý.
  7. Nehádat se. Vzniká mnoho situací a je mnoho okamžiků, kdy se člověku moc a moc chce něco odpovědět. Jedna z účastnic mého kurzu mě přiměla zakoupit velmi těžkou, masivní desku, z níž jsme po dva roky vyřezávali sochu. Potom chodila a všem si na mě stěžovala, jakou těžkou práci jsem jí to dal. Slyšel jsem to, ale nereagoval jsem. Nemohl jsem jí říct :“Vždyť jsi mě o to sama prosila“. Ona si to zkrátka už nepamatuje. Když si člověk uvědomí, s kým jedná, je všechno mnohem snazší. Dostáváte negativní energii, přepracujete ji v sobě a vracíte jako kladnou.
  8. Dodávat podněty. Dokud jsme mladí, máme velmi mnoho dojmů a zážitků. S věkem jich stále více ubývá. Všechno, co může starší lidi odvést od neveselého způsobu života, je velmi důležité. Vysedávají před domem na lavičkách a pomlouvají sousedy právě proto, že nemají dost zážitků, nových dojmů. Když se mluví o palčivém tématu ochrany starých lidí před podvodníky, jsou všechny rady spojeny s posílením obrany: pancéřované dveře na řetěz, bezpečnostní kamery, zakázat starým lidem vůbec chodit ke dveřím… Přitom však odpověď na tuto naléhavou otázku je velmi prostá: je třeba je něčím zaměstnat.
  9. Neobviňovat se. Pocity viny pronásledují každého. Ať se děje cokoli, člověk má stále pocit, že něco nedodělal, nedodal, že se k rodičům nechoval dobře. Nemusíte se obviňovat. Za všechno může čas, jak praví v jiné souvislosti jedna pěkná stará píseň. Ano, čas. Uzavřený, na nás nezávislý cyklus. Je třeba si uvědomit, že člověk přibližující se rozhraní života a smrti je obrácen především do sebe a pokouší se uspořádat svou vlastní minulost. Mluvil jsem s mnoha starými lidmi, kteří vzpomínali na to, co bylo před čtyřiceti, padesáti lety a snažili se to všechno uvést do nějakého pořádku. Naše paměť je jako láhev naplněná pískem. Když ji obrátíme dnem vzhůru, vzpomínky na včerejší den zmizí hned, ale tam u dna zůstávají maminka a tatínek. Lidé odcházejí sami do sebe a my za to nemůžeme, musíme to pochopit, smířit se s tím a dát jim co možná nejvíc.
  10. Odpouštět. Musíme se naučit nechávat křivdy včerejšku. Jako s počítačem. Restart – a pracujeme znovu. Jestliže dnes neodpustíte dědečkovi, může se stát, že zítra tu už nebude. Své vztahy s maminkou jsem urovnal, až když jsem některá témata ponechal otevřená. Ve dvaceti jsem si myslel: tak teďka jí to trochu vysvětlím a ona mě pochopí. Ale nepochopila. A tak jsem se naučil témata neuzavírat, ale překračovat. Abychom odpouštěli, musíme k tomu mít sílu. Existuje mnoho způsobů rychlého nabrání sil, například meditace. Já jsem si pro sebe vytvořil „metodu pěti minut“. Prostě odejdu z místnosti, pět minut někde posedím a na nic nemyslím. A pak se vracím naplněn novými silami, které mi umožňují soucítit. Jedno z mých hlavních přikázání zní: dokažte je rozesmát. Veselý stařík není nebezpečný.

Zdroj: pronaladu.cz

zpět na obsah

Klubové aktivity

Do Hejnic za dobrodružstvím

Rozhodnout se, zdali jet na pobyt pro osoby s hluchoslepotou jako průvodce, nebylo těžké. Pozvánka přišla od kamarádky Petry Seidlové a má zvídavá povaha na sebe nenechala dlouho čekat. Přidala se taky Kristýna Macholdová a v tu chvíli byla naše trojnožka kompletní. 8.7.2020 jsme se všichni členové posádky setkali v Praze na Černém Mostě a vydali se vstříc dobrodružstvím. Cílovou stanicí byl penzion v Hejnicích, který byl naším útočištěm šest dní.

Program celého týdne, který sestavila skvělá Ota Pačesová, byl pestrý. Navštívili jsme lázně Libverda, zámek ve Frýdlantu, baziliku a klášter v Hejnicích včetně varhanického koncertu. Jeden den byl věnovaný muzikoterapii, kterou vedla Martina Plíšková (Tamira DRUM). Všichni jsme si zabubnovali, rozechvěli své hlasivky, a hlavně se uvolnili. Spoustu času jsme taky strávili nad kávou a dortem v cukrárně při debatování nad různými tématy.

Netušila jsem, co čekat od role průvodce osob s hluchoslepotou, ale ani minutu jsem nelitovala rozhodnutí strávit v této roli nějaký čas. Všichni klienti, včetně vedoucí zájezdu, byli milí a myslím si, že jsme společně dokázali vytvořit příjemnou atmosféru, ať už při prozkoumávání okolí nebo při večerním zpěvu u kytary. Dělat průvodce není lehká činnost. Kontrolovat půdu pod čtyřma nohama a zároveň vnímat situaci, kudy klienta vedete, je náročné. Odměnou ale je radost klienta, když se vydáváte ven, trávíte spolu čas nebo když s vámi sdílí pocity z uplynulého dne. A právě v takových chvílích si všichni dokážeme být blíž. K druhým, ale taky sami k sobě.

Hilda Pešlová

Hejnice 7/2020

Chci poděkovat Otě Pačesové za príma pobyt KPČH, který se vůbec uskutečnil díky omezení v koroně. Na tomto místě jsem nikdy nebyla, okouzlilo mne okolí. Naše země má skvosty, ani o nich ještě vše nevíme. Ráda cestuji do neznámých míst, a proto jednu krásnou vzpomínku z Hejnice mám. V Bazilice Navštívení Panny Marie Hejnice jsem se zúčastnila varhanního koncertu pod vedením světově uznávaného pana varhaníka, prof. Jana Hory. Byl to můj první koncert, nádhera. Překvapením po letech bylo setkání s Martinou a její relaxační den, taky paráda. Závěr k pobytu KPČH: Neměl chybu, ráda se vracím do dětských let – opékání buřtů. Děkuji i studentkám, byly jste úžasné.

Dana Ťukalová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Cukr za cukrovku opravdu nemůže. Tuto nemoc provází spousta nesmyslů

V České republice trpí cukrovkou každý devátý člověk. Jde tak o nejrozšířenější onemocnění u nás i ve světě. Diabetika má v rodině či mezi známými většina z nás. I přesto si stále spousta lidí myslí, že diabetes je nemoc postihující hlavně seniory a že vzniká z nadměrné konzumace cukrů. Přinášíme vám pět nejrozšířenějších mýtů o cukrovce, kterým jste možná také uvěřili. Kolem cukrovky se logicky nabaluje spousta polopravd i absolutních nesmyslů. Někteří diabetici si samozřejmě nemusejí píchat inzulin, prášky dnes dokáží nahradit přírodní medikamenty a tak dále. Je však jasné, že záleží na typu cukrovky. Jaké jsou tedy největší mýty, které ji provázejí?

Za cukrovku nemůže nadměrná konzumace sladkostí. Spousta lidí se domnívá, že cukrovku si způsobili nemocní sami nadměrnou konzumací cukru. Z toho pak odvodí, že nejlepší prevencí je vyhýbat se sladkostem. "Je to mýtus, který provází nemoc od prvopočátku. Diabetes druhého typu sice má úzkou souvislost se špatnou životosprávou, ale netýká se pouze konzumace sladkostí a cukru. Za spouštěče diabetu jsou považovány zejména špatné stravovací návyky obecně," vysvětluje doktor Tomáš Sláma. Do špatné životosprávy patří například nadměrná konzumace smažených a tučných jídel. Dalšími rizikovými faktory jsou kouření, častá konzumace alkoholu, nadváha, nedostatek pohybu, ale též příliš stresu. Naopak diabetes prvního typu ovlivnit životním stylem nelze. Tento typ cukrovky má asi jen 7 % nemocných a stojí za ním genetika.

Diabetem netrpí jen staří lidé. Je sice pravda, že diabetes druhého typu postihuje častěji starší osoby, ale nelze říci, že cukrovkou nemůže onemocnět mladý člověk nebo dítě. Cukrovku druhého typu mívají nejčastěji lidé staršího věku, ale rovněž lidé s nadváhou a velmi obézní lidé, a to bez ohledu na věk. Kvůli sedavému a pasivnímu způsobu života už nejsou výjimkou ani mladí lidé a teenageři. Cukrovka prvního typu zase postihuje zejména děti a dospívající. Specifickým typem cukrovky je cukrovka těhotenská, která v naší populaci postihuje 1 až 3 % všech těhotných žen. Ženy, které onemocní těhotenskou cukrovkou, mají až 60% pravděpodobnost, že se u nich později vyvine diabetes druhého typu. Propuknutí nemoci však lze oddálit dostatečným pohybem, zdravým stravováním a udržením normální hmotnosti.

I štíhlí lidé cukrovku mívají. Jak už jsme zmínili výše, nezdravý životní styl a obezita jsou rizikovými faktory a opravdu zvyšují pravděpodobnost vzniku cukrovky. Obezita je dokonce častým průvodním jevem diabetu druhého typu a až 90 % pacientů s tímto typem diabetu má nadváhu. Všechny cukrovkáře však nelze házet do jednoho pytle. "U diabetu prvního typu se obezita ani nadváha příliš nevyskytují, a tak mohou cukrovkou onemocnět i štíhlí lidé. Navíc jedním z nejčastějších příznaků diabetu prvního typu je právě velký úbytek váhy bez zjevné příčiny, provázený žízní a únavou," objasňuje Sláma. Vhodným doplňkem stravy je pro cukrovkáře například BGR-34EU vycházející z tradičního indického lékařství.

Není pravda, že diabetik nesmí jíst žádný cukr. Úprava stravy je v případě onemocnění diabetem opravdu nevyhnutelná. Neznamená to ale, že si cukrovkář už nikdy nepochutná na svém oblíbeném jídle. V případě této diety je důležité zejména vyhýbat se jednoduchým cukrům, ale například cukry ve formě čerstvého ovoce si pacient dopřát může. Musí však vždy udržet zdravou míru množství přijatých cukrů za den. Strava cukrovkářů by měla být především vyvážená, diabetici přijímají cukry zejména v podobě příloh, například z brambor, rýže nebo pečiva. Omezení se tak spíše týkají velikosti a četnosti porcí. Důležitá je také pestrost stravování a kvalita potravin.

Cukrovka se léčí také injekcemi inzulínu. Léčba cukrovky je opět závislá na typu diabetu, kterým pacient trpí. Ne všichni cukrovkáři si musejí píchat inzulín. Tím se ve většině případů léčí jen cukrovkáři prvního typu. Pro tento typ diabetu je totiž charakteristická úplná absence inzulínu v těle. Diabetes druhého typu se léčí léky, kterým se říká antidiabetika. Nutná je většinou též úprava stravovacích návyků. Cukrovka druhého typu se často pojí s řadou dalších zdravotních problémů, jakými jsou například vysoký krevní tlak nebo zvýšená hladina kyseliny močové v krvi. Proto někdy diabetici musejí užívat více druhů léků najednou. Hladinu cukru v krvi mohou pomoci upravit také doplňky stravy přírodního charakteru, které obsahují extrakty z léčivých rostlin.

Zdroj: www.ctidoma.cz

Svépomoc lidí se zrakovým postižením

Pro každou cílovou skupinu v sociální sféře platí, že jednotlivci těchto skupin využívají sociální pomoc ve formě služeb. Kromě toho si tito lidé pomáhají sami sobě vzájemně vytvářením svépomocných skupin, ať už osobním setkáním nebo přes internet. V tom nejsou výjimkou ani lidé se zrakovým postižením. Právě pro ně je tu stránka http://konference.braillnet.cz s e-mailovými konferencemi, do nichž se mohou přes registrační formulář registrovat všichni lidé se zrakovým postižením z celé České republiky a Slovenska. Jeden účet je pro všechny konference.

Stručný přehled e-mailových konferencí. Svépomoc bývá v oblasti technologií přístupných zrakově postiženým. Na zmiňovaném webu se tím zabývá konference Apple, jejíž členové si tak na jednom místě vzájemně radí při potížích s nějakým zařízením od Applu, nebo se ptají po různých aplikacích s určitým zaměřením. Minimálně tři členové redakce Giebnews jsou členy této konference. Další konference tohoto typu se zaměřují třeba na konkrétní odečítače obrazovek, na různé zápisníky a další věci. Další typ svépomoci se týká obecných věcí ze sebeobsluhy osob se zrakovým postižením. Na tuto oblast se zaměřuje konference Inpora, což je název vycházející ze zkratky slov informace, pomoc a rada.

Další nezařazená konference se jmenuje KF (Komentované filmy), jejíž členové zde diskutují o filmech, obsahujících hlasový komentář neboli audio popis, zajišťující představu o všem, co se ve filmech odehrává po obrazové stránce. Popis děje, který osoba se zrakovým hendikepem nedokáže zaměřit zrakem, popisuje v krátkých větách k tomu určený komentátor. Tím pádem si i lidé se zrakovým postižením mohou naplno vychutnat některé filmy stejně, jako když vidíte na obrazovku.

Další konference se týkají specifických sportů pro nevidomé, nebo vodicích psů. Dále tu máme čistě informativní konference pro obyvatele různých regionů, kam hromadně chodí nabídky volnočasových akcí a zprávy o změnách v dopravě, aby si nevidomí mohli naplánovat jinou trasu, případně požádat o pomoc vidícího.

Další formy svépomoci. Nevidomí se mohou osobně setkat. Kromě toho existují svépomocné facebookové skupiny zabývající se různou tématikou. Sám autor je v jedné z nich. Kromě těchto online svépomocí existuje taky svépomocná organizace pro rodiče nevidomých dětí. Jedná se o nejmenovanou svépomocnou organizaci, která neposkytuje žádné sociální služby, jen svépomoc. Má členská pravidla a její členové z ní kdykoliv mohou vystoupit.

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti ze světa hmyzu

V manipulaci mravenčí kolonií vynikají housenky některých modrásků (Lycaenidae), které tráví na hostitelské rostlině jen počáteční fáze vývoje. Ze speciálních žláz vylučují sekret, kterým se pachově maskují za mravenčí larvu. Mravenci si je proto odnesou do mraveniště a tam jim nosí potravu. Housenky některých modrásků jsou masožravé a živí se mravenčími larvami. Housenka modráska dokončí v mraveništi vývoj, zakuklí se a v bezpečí přečká až do chvíle, kdy se promění v dospělého motýla. Pak urychleně opustí stísněné prostory mraveniště, protože teprve venku má dost místa na plné rozvinutí křídel. Samičky těchto modrásků kladou vajíčka přednostně na rostliny navštěvované mravenci, protože tak zajistí housenkám potřebnou mravenčí péči.

Pranostika

Když je vlhko i v září, v lesích se houbám daří.

Rady našich babiček

Máslo lze uchovat delší dobu tak, že je natlačíme do zavařovacích lahví, zalijeme jedním centilitrem vyzrálým medem, ovážeme jako zavařeninu a postavíme do šera.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Maurier Daphne du – Mrtvá a živá

Tajemný a dramatický příběh nového manželství Maxe de Wintera. Jeho první žena Rebeka zemřela za podivných okolností a Max si z Itálie přiváží novou lásku. Je jí mladá a nezkušená žena, která je z honosného sídla Manderley nadšená. Max je o dvacet let starší, ale působí jako pravý gentleman. O svém předchozím životě ani o své první ženě však zarputile mlčí. Proto se nová paní de Winter dostává často do nepříjemných situací, nehledě na to, že nezná zaběhnutý chod zámku a je nucena se mu přizpůsobovat. Jako první se seznamuje s Maximovým tajemníkem Frankem a s nepříjemnou hospodyní Danversovou. Ta přišla na zámek spolu s Rebekou, kterou oddaně milovala a nové paní dává často najevo, že ji považuje za vetřelce.

Paní Danversová své nové paní sdělí, že Rebeka byla nesmírně krásná a také zdatná ve společenském životě. Vlastnila jachtu, se kterou se často vydávala na blízké moře. Jednou se však strhla bouře a Rebeka se utopila. Její pokoj však služebná udržuje ve stavu, jako by se do něho měla kdykoli vrátit. Když se má paní de Winter zúčastnit plesu, navrhne jí hospodyně, aby si vzala šaty, které má na obraze jakási šlechtična. Zatajila jí, že právě v těchto šatech byla oblečena Rebeka na svém posledním plese. Maxim je pohledem na svou ženu citelně raněn. Hospodyně ujišťuje svou paní, že ji de Winter nikdy nebude milovat, že nikdy nezapomene na svou první ženu a že by bylo lepší, kdyby ukončila svůj život. Nabádá jí a pomáhá, aby skočila z okna, jsou však vyrušeny voláním o pomoc, které se ozývá od moře.

Loď, která narazila o skály a potopila se, přivolá policejní potápěče, kteří na dně zátoky objeví Rebečinu jachtu a její tělo. Max je nucen říci své ženě o Rebece pravdu. Své první manželství považuje za velký omyl, protože Rebeka byla majetnická a Manderley si přivlastnila. Často odjížděla do svého bytu v Londýně, kde se stýkala s milenci, mezi nimiž byl i její bratranec Jack. V den své smrti Maxovi o poměru řekla a také mu sdělila, že s Jackem čeká dítě, kterého bude vychovávat a živit Max. Ten svou ženu v afektu zastřelil a tělo odnesl na jachtu, kterou potopil. Bratranec Jack se objeví v nejméně vhodnou dobu a Maxe začne vydírat. Hodlá oznámit policii vše o dítěti i to, že Rebeku zabil Max. Probíhá soudní proces a Max je uznán nevinným. Když se celou věc dozví hospodyně Danversová, zapálí dům i s tělem své paní a prchá s kufry plnými nakradených věcí. Maxim a jeho žena se vracejí šťastni domů, ze kterého zbyla jen hromada popela. Nejúspěšnější kniha Daphne du Maurier byla několikrát zfilmovaná. Nejzdařilejším je film Rebecca amerického režiséra Alfreda Hitchcocka z roku 1940, s Lawrencem Olivierem v hlavní roli. Byl nominován na jedenáct Oskarů, získal dva.

zpět na obsah

Literární okénko

Sládek Josef Václav – Jen usni tiše

Mní člověk velkém na moři
až jej i vlna pokryje
a maják v dáli dohoří,
že v světě cos se poboří,
když jeho loď se rozbije.

Jen usni tiše, příteli,
ni pavučinka nehne se
a jedno srdce pukne-li,
když od tvého se oddělí,
to moře klidně zavře se.

zpět na obsah

Výročí

V měsíci září oslavili narozeniny Beáta Adamcová, Olga Trégrová, Lucie Ulrichová, svátek pak Linda Ingrišová, Jindřiška Linhartová, Marie Biedermannová, Marie Kaniová, Marie Kellnerová, Marie Tesková, Ludmila Tremlová, Václava Pařízková a Michal Trégr. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti

zpět na obsah

Kvíz pro moudré hlavy

Správné odpovědi na předchozí kvíz:

  • Bílý plášť a lékař, oranžová a popelář
  • Kočka a myš, liška a zajíc
  • A a Z, alfa a omega
  • Znojmo a okurky, Krušovice a pivo
  • Brazílie a portugalština, Austrálie a angličtina

Nový kvíz:

Nejprve se pokuste najít logickou souvislost mezi prvními dvěma slovy. Pak k dalšímu slovu doplňte analogicky chybějící slovo podle stejné logické souvislosti.

  • Buk a bukvice, dub a ...
  • Mazurka a Polsko, samba a ...
  • Izrael a judaismus, Irsko a ...
  • Bramborák a majoránka, štrúdl a ...
  • Fráňa Šrámek a Písek, Josef Škvorecký ...

Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle.

zpět na obsah

Co nám chutná

Bábovka Kamilina cuketová

Doba přípravy je cca 60 min.

Ingredience:
350 g cukety, 350 g polohrubé mouky, 300 g cukru, 1 vanilínový cukr, prášek do pečiva, 2 skořicové cukry, 2 vejce, 4 polévkové lžíce oleje, hrst mixovaných ořechů, hrozinky

Příprava:
Cukety očistíme a najemno nastrouháme. Důkladně je promícháme s moukou, kypřícím práškem a cukrem. V menší misce vyšleháme vanilínový cukr, vejce a skořicový cukr. Směs vmícháme do těsta a přidáme olej, ořechy a rozinky. Těsto vylejeme do vymaštěné a moukou vysypané bábovkové formy. Pečeme v mírné vyhřáté troubě při 180 stupňů asi 40 minut. Vychlazené vyklopíme z formy a můžeme polít čokoládovou polevou. Ale stačí jen pocukrovat.

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením

zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)