Paprsek ze tmy, říjen 2008

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, říjen 2008

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Je čas Dušiček. Někomu přináší toto období bolest, protože jeho vzpomínky jsou příliš živé na to, než by připustil, že dušičkové období má svoje kouzlo. Souvisí to tak trochu s časem, do kterého je toto sváteční období zasazeno. Listopad s padajícím listím a tlející vůní není zrovna příkladem veselí. Rozhodla jsem se proto do této rubriky zasadit veselé povídání. To, co se stalo, se stalo sice na Silvestra, ale mohlo k tomu dojít i jindy, třeba v létě. Na závěr bych chtěla ocitovat filozofa, jehož jméno zní Mircea Eliade. Čerpal z mnoha mýtů a v jedné z jeho útlých knížek je uvedena tato věta. Smrt jako jediná má budoucnost. Domnívám se, že vyslovil velkou pravdu. A nyní k veselému povídání našeho pana předsedy.

Marcela Machovičová

Napětí na hřbitově

Milí přátelé, je čas před Silvestrem, a tak začínám tentokrát z jiného soudku a předkládám vám humorný, žel pravdivý pravdivý příběh, tak, jak ho napsal sám život.

Po dobrém zažití svátečního oběda na kanapíčku jsem si pověděl sám k sobě, že půjdu zapálit červenou lampičku na hřbitov, aby moje široké příbuzenstvo vidělo, že jsem se trochu vycajchnoval a nejsem z gruntu na šikmé ploše.

Času je dostatek, za dvě hodiny se dojede až do Prahy, načež na ústřední hřbitov to je, jak říkáme o ničem. Dojedu na hřbitov a na prvním místě milé překvapení, když hřbitov je otevřen jenom do pěti hodin a ono je tři čtvrtě na pět.

Protáhnu se jak tchoř napůl zavřenou bránou a u kanceláře pozdravím křesťansky rozšafného tlustého mužíčka, patrně hrobníka konajícího pohotovost a se zadostiučiněním ho informuji, že to mám kousek k mamince a hned se vracím.

Cestou si radostně mnu ruce, jak to klape a ta nádhera kolem. Všude jenom klid a ticho a ta světélka jako bludičky.

Přijdu ke hrobu, vše v pořádku, krásná výzdoba, obyčejná svíčka rozsvícená. Zbývá už jenom tu moji malou červenou lampičku. V tu chvíli na mě doléhá odpovědnost, ale v duchu si pravím, přece mě tady nezamknou, když o mě notabene vědí.

Jdu zpět a z dáli vidím, že se ve správním domku již nesvítí. Hrklo ve mně trochu, a pak jsem si pomyslel, že hrobař si odskočil učinit potřebu a určitě tam někde v nějaké kukani sedí. Přijdu k domku a v domku nikdo není.

Určitě mě nechal otevřeno, ale brána je zamčena a pro jistotu zajištěna ještě tlustým řetězem a visacím zámkem. Jo, kdyby tak jezdily přesně vlaky, jak tady zavírají hřbitov, přesnost jako v Japonsku.

Neztrácím naději, a tak, jak jsem vídal na výchovných koncertech v divadle, volám na všechny světové strany, otevřte mně, ale marně. Chci se protáhnout mezi tyčemi plotu, ale jsem dobře krmen, a tak marně. Vzhlédnu nahoru a přede mnou poctivých dva metry výšky a pěkná kovářská práce, zakončená špicí.

Nezbývá než povinná exkurze hřbitovem podél plotu. Dojdu ke hřbitovní zdi a na první pohled je jasné, že je to dobře zajištěno proti vandalům.

Jdu dál, procházím technickou správou s jiskřičkou naděje, že tam přece někdo musí být, žel nikdo.

Mám mobil, policii zatím nevolám, protože ti by mi to vysvětlili minimálně za pět set Kč.

Konečně přicházím k hrobkám movitých našich předků, které jsou u zdi. Hřbitovní architektura má něco do sebe. Pojednou stojím před tím pravým náhrobkem. Je tma, a tak pro mě je to funkcionalistická pamětihodnost, po které pohodlně vystoupím na vrch zídky a po divokém vínu se pohodlně spouštím na chodník ulice.

Jsem zachráněn a beru si z toho poučení. Je potřebí chodit všude včas. Svým přičiněním jsem mohl být o něco chudší a nebo se dostat do zaslouženého invalidního důchodu.

Leopold Brückner

Slovník:
z jiného soudku - jiného druhu, něco jiného
žel - bohužel, opak bohudík
kanapíčko - pohovka, postel
movití - bohatí
z gruntu - od podlahy, od základu
vycajchnoval - vyznamenal
exkurze - prohlídka
vandal - ten, kdo něco ničí
architektura - stavitelství, umělecký směr, který se zabývá stavbami nebo interiéry, vnitřky staveb
funkcionalistický - stavební sloh
hrknout - polekat se

zpět na obsah

Slovo do pranice

Nedávno jsem viděla jeden německo-americký film. Americké filmy se mi už dlouho nelíbí, kde je ta slavná éra amerických filmů? Zjistila jsem ale, že spolupráce německých a amerických filmařů je přínosná.

Viděla jsem totiž jeden film, který byl o vyjednávači a hráli v něm výteční herci. Řekla jsem si tenkrát, že jsem už dlouho tak dobrý film neviděla. Ale chci mluvit o jiném filmu, takže k němu.

Film, o kterém tu chci mluvit, nebyl nijak náročný, ale vzal mě za srdce. Film zaštiťovala slavná americká herečka, která je mimochodem velmi krásná. Tento aspekt tu nezdůrazňuji jen náhodou. To, že v tomto filmu hrála, naznačuje, že má i dobré srdce.

O co v tomto filmu šlo? Jistý muž miluje krásné ženy. Nejspíš i bohaté a ambiciózní. Vybírá si ty nejkrásnější. Jednoho dne potká muže s magickými schopnostmi a ten mu přičaruje růžové brýle. Muž se opět zamiluje do krásné ženy. Neví ovšem, že mu magický muž nasadil růžové brýle. Ostatní jsou zděšení jeho volbou. Rozmlouvají mu ji. On ale na ně nedá. Obdivuje i její přátelé, kteří jsou podle jeho slov krásní a úspěšní. Jeho milá pomáhá dětem v nemocnici. I ty muži připadají okouzlující. Jednoho dne mu magický muž růžové brýle odčaruje. Před mužem stojí obézní žena, která je jeho milá. Děti jsou ve skutečnosti na oddělení popálenin a jsou popálené. Přátelé jsou nějakým způsobem poznamenaní.

To, co vnímal jako krásu, nebyla krása vnější, ale krása vnitřní. Trvá delší dobu, než si to uvědomí. Nakonec se ke všem těmto lidem vrací. Je šťastný.

K čemu je fyzická krása, bohatství a dokonce i zdraví, když má člověk prázdné srdce, když někoho nemá opravdově rád nebo někdo nemá rád jeho?

A ještě jsem si vzpomněla, jak mi v prvním ročníku střední školy jedna spolužačka řekla, že se jí nelíbí moje sluchátko. Co jsem měla dělat? Jedno ale vím jistě. Vnější krása nemusí korespondovat s krásou vnitřní a naopak. Ten film se mi moc líbil.

Marcela Machovičová

Slovník:
zaštiťoval - jistit, zaručovat
éra - doba
magický - kouzelný
růžové brýle - všechno se nám líbí, všechno je hezké
volba - příklon k něčemu, někomu, rozhodnutí
obézní - tlustý, nadváha
korespondovat - být v souladu
aspekt - upozornění na něco
ambiciózní - mít ambice, přání, většinou souvisí s povoláním, chtít něčeho dosáhnout

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Paní Ota Pačesová nám poslala svůj příspěvek o kameře Logitech. Tady jen krátká poznámka. Je dobré popřemýšlet nejenom o tom, co by nám ještě pomohlo a jak své nápady zveřejnit, aby se dostaly k šikovným rukám a hlavám, ale také o těch, kdo pomůcky jako kameru Logitech vynalezli a dali do oběhu. Není to až taková samozřejmost a všem našim pomocníčkům bychom měli být vděční.

Marcela Machovičová

Nyní k příspěvku.

Dostala jsem nabídku od ASNEPu na webovou kameru Logitech, kterou jsem obdržela jako dar na tlumočnické služby. Hned jsem ji zapojila s pomocí své technicky zdatné dcery a zavolala Ládíkovi do Liberce.

Usměvavé tváře Ládi a Blanky se objevily na obrazovce mého PC a začala komunikace znakovým jazykem. Jediné, co je nepříjemné, je trhavý pohyb, který se na mém obrazu neobjevuje, ale od odesílatele tak přichází. Je potom těžké rozeznat některé znaky, a tak jsem si musela hodně domýšlet. Ale domluvili jsme si, co jsme potřebovali.

Následující den jsem se spojila s Brnem. Mirek a Lenka tam u PC čekali na moje zazvonění jako ústřice na skalisku (rčení našeho předsedy). Lenka měla z mého obrazu velkou radost, ale protože znakuje velmi rychle, viděla jsem jen šmouhy na obrazovce. Škoda. Snažila jsem se Lence vysvětlit, že nesmí tak rychle, ale ona v návalu radosti, že mě vidí, se nedala zastavit. Mirek bohužel neviděl téměř nic, a tak jsme si alespoň popovídali přes mikrofon.

A tak mám radost, že své přátele mohu vidět a některé také slyšet. Když jsem byla malá, tak jsem četla nějaký fantastický román, kde fungoval telefon s obrazem. Tehdy jsem tomu nevěřila, že by to bylo možné. A nyní je to skutečnost, ze které máme radost.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Náš host

Jak víte, představujeme vám v této rubrice našeho hosta, který má buď vztah k našemu klubu, nebo je to člověk, který je něčím zajímavý. Helenka Oplištilová je moje kamarádka a moje bývalá kolegyně. Je to také matka dvou dětí a babička čtyř vnuků. Jsou to samí kluci. Do Helenky by nikdo neřekl, že je to čtyřnásobná babička nejen kvůli jejímu mladistvému vzhledu, ale také kvůli jejímu temperamentu a především pracovitosti. Helenku si pamatuji jako vychovatelku, která měla vše v pořádku, byla vždy včas na místě a člověk se na ní mohl absolutně spolehnout. Její slovo platilo více než jiné. Dodnes si toho nesmírně vážím.

Paní Helenka Oplištilová nám poslala svůj zajímavý příspěvek o znakovém jazyku. Osobně doufám, že nebude poslední. Zde je.

Marcela Machovičová

V letech 1996-98 jsem absolvovala spolu s některými pedagogy ZŠ a ZVŠ pro sluchově postižené v Liberci kurz znakového jazyka, který pořádala Česká unie neslyšících v Praze. Kurz se střídavě konal v Berouně, Hradci Králové i v Zadově na Šumavě. Naším lektorem byl vynikající Václav Ptáček. Ráda na toto období vzpomínám, protože tento lektor nám osobitým způsobem pomohl upevnit základy českého znakového jazyka, abychom svým žákům zajistili kvalitní vzdělání.

V dubnu 1997, kdy probíhal jeden z několika intenzivních kurzů v Berouně, nás V. Ptáček seznámil s manželi Sauterovými z USA, kteří již delší dobu pobývali mezi neslyšícími v České republice. Tito dva američtí misionáři se podílejí na zkvalitňování života neslyšících lidí.

Znakový jazyk je základním dorozumívacím prostředkem mezi neslyšícími. Je všeobecně známo, že neslyšící děti neslyšících rodičů přicházejí do škol s daleko širší zásobou pojmů než děti slyšících rodičů. Ovládají-li rodiče znakový jazyk, mají velkou možnost svého potomka daleko lépe připravit do života, vzniká zde příznivější citový vztah a vzájemné porozumění. V opačném případě vede hluchota a s ní spojená obtížnost dorozumívání k ukončení nebo vyhýbání se rozhovoru s člověkem, který znakový jazyk neovládá.

Co mě nejvíce pálí z dlouholeté praxe s neslyšícími dětmi? Je to negativní přístup většiny slyšících rodičů neslyšících dětí ke znakovému jazyku. Tito rodiče dlouho otálejí se znakový jazyk vůbec naučit, někteří začnou, až když nastanou vážnější problémy s dítětem, hlavně v období dospívání. Najednou rodiče zjistí, že citová vazba mezi nimi a dítětem je na bodu mrazu. Tato vazba se pak přenáší často na neslyšící kamarády, se kterými si dítě daleko více rozumí než se svou rodinou. V průběhu školního roku se dítě znakovým jazykem učí myslet, číst, psát i mluvit. Velkým problémem jsou prázdniny, především ty letní, kdy neslyšící děti pobývají s rodinou a nemají možnost komunikace ve znakovém jazyce. Mnohokrát mi právě tyto děti na konci školního roku sdělovaly, že se na prázdniny z výše uvedených důvodů netěší.

Helenka Oplištilová

Slovník:
lektor - učitel
otálet - váhat delší dobu
osobitý - svým vlastním způsobem, zajímavě
vazba - pouto
intenzivní - zhuštěný, nabitý, silný, ve smyslu něčeho je hodně

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Návštěva Muzea MHD - vozovna Střešovice

Na podnět Ládíka Berkyho jsme uspořádali dne 11.10. návštěvu Muzea MHD v Praze. Měli jsme štěstí na počasí a sluníčko nás ještě trochu zahřálo.

Zavzpomínali jsme na jízdu tramvají našeho dětství a mládí. Kdy průvodčí procházel vozem, cvakal jízdenky a zacinkal na ruční zvonek v každé zastávce k odjezdu. Zastávky vykřikoval on sám osobně. Neradi jsme slyšeli oznámení: "Zatahujeme, jedeme do vozovny, všichni vystoupit". V létě bylo krásně na plošině, kdy pofukoval svěží vánek, v zimě to bylo horší. Každý se snažil dostat za zašupovací dveře a choulil se do kabátu. Okna tramvaje zamrzlá. Ale mělo to svoje kouzlo a lidé k sobě měli nějak blíž. Mohli jsme vidět i vozy trolejbusů, autobusů a starou koňku.

Na závěr prohlídky muzea nás čekala romantická jízda starou tramavají ze Střešovic až do Stromovky. Zde jsme využili pěkného počasí a prošli se podzimní přírodou.

Něco z historie pro ty, kdo s námi nebyli.

Dne 23. září 1875 poprvé vyjela do pražských ulic koněspřežná tramvaj, lidově zvaná koňka. Toto datum se tradičně slaví jako den, kdy Pražanům začala sloužit pravidelná městská hromadná doprava. Její dlouhou a pestrou historii připomíná sbírka 120 historických vozidel, modelů, fotografií, historických dokumentů, jízdenek a plánků, instalovaná v tramvajové vozovně v Praze - Střešovicích. K nejvzácnějším exponátům patří bývalý letní vůz koněspřežné tramvaje z roku 1886, salonní motorový vůz z roku 1900 a otevřený vyhlídkový motorový vůz z roku 1913, své místo ve sbírkách však má i moderní tramvaj nebo souprava metra. Samotná vozovna, jinak též technická památka z roku 1909, sloužila původnímu účelu až do roku 1992, kdy byla zahájena její adaptace na muzeum. Z jedné haly jsou však dodnes vypravovány soupravy historických tramvají, které v letních měsících projíždějí Prahou a představují vítanou turistickou atrakci. Zdroj internet.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Brno

Není každý den posvícení

V úterý 14.10.2008 jsme měli klub jako obvykle, avšak tentokrát v menším kroužku. Skupinka mladých se omluvila a je mimo republiku, jeden pár se omluvil pro náhlou zdravotní nevolnost. Sešlo se nás pět a v tomto malém kroužku jsme si připomněli narozeniny naší milé paní Růženky Paterové, a jak jinak, než slavnostním občerstvením s přípitkem. Zopakovali jsme si pozvání na připravovanou divadelní scénku v klubu, které se uskuteční 25.11.2008 ve dvě hodiny. Probírali jsme možnosti brněnského klubu a dohodli jsme se na jarní víkendové návštěvě Prahy. Ideální by bylo ubytování v účelovém zařízení v Karlíně. Na závěr roku 30.11. je možnost navštívit Prahu a naše přátelé v souvislosti s vystoupením Zimerklubu. Byli jsme rádi, že mezi nás zavítal nový člen pan Luděk Coufal. Cítil se mezi námi dobře, aktivně se zapojil do besedy a poctivě se připravuje na svoje vystoupení v Zimerklubu. K připravené hře na řemesla jsme se nedostali a rozluštění montáže tabule jsme dořešili až se svými přáteli na kuželkách. Sešlo se nás tentokrát pouze pět a nebylo to to pravé ořechové, ale byla v tom služba a jsem hluboce přesvědčen, že toto přátelské setkání mnohým z nás přineslo užitek a občerstvení na duši.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

Jak jinak. Stále pokračujeme, tentokrát v práci na vánočních ozdobách. Nejprve jsem si myslela, že pro Jarušku bude tato práce složitá, ale opět a ráda jsem se mýlila. Na drátek navlékáme korálky a drátek pak svážeme. Nakonec na tento drátek mezi korálky přichycujeme udrhanou část. V závěru udrháme ukončení a doplníme smyčkou. Myslím, že další slova nejsou třeba a že každý uvěří tomu, že děláme, co můžeme, ačkoliv nejsme klub v tom pravém smyslu slova, protože Jaruška není členkou Klubu, ale taková malá dílnička, v níž hluchoslepí lidé provozují zájmovou činnost.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Jaruška Dvořáková se nám svěřila se svými pocity a popsala svůj den s pracovníkem ČNB. V minulém čísle jsme vás informovali o podobné aktivitě v Praze a Brně a abychom nic nezanedbali, zařazujeme sem i tento zajímavý příspěvek.

26. září jsem se setkala s dobrovolníkem České národní banky. Byl mi moc sympatický a já jemu také. Nejdříve jsme se chtěli jít podívat na výstavu, ale bohužel se nekonala. Takže jsme si udělali procházku městem. Ondru jsem poučila, jak nevidomého vodit. Potom jsme šli na oběd do zeleninového baru a dále jsme pokračovali k nám domů. Ondrovi jsem ukázala počítač a knížky, trochu jsme mu i četla. U nás doma se mu prý líbilo. Potom odpoledne jsme šli na koncert do kostela. To bylo moc hezké. Po koncertu následovalo pozvání na večeři. Po večeři mě Ondra doprovodil domů a ještě chviličku u nás byl a natočil mě na kameru, jak čtu a pár obrázků, hlavně atlas a Českou republiku. A samozřejmě práci s počítačem. Den se mi moc líbil, jemu také.

Jarka Dvořáková

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Dne 6.10. podepsal prezident Václav Klaus novelu Zákona o znakové řeči, která nyní nese nový název Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Při podpisu byli přítomní i dva zástupci organizací neslyšících a hluchoslepých, paní Ota Pačesová a pan Ing. Martin Novák. Pan prezident si s oběma na přátelské schůzce popovídal o tom, jak zákon neslyšícím a hluchoslepým lidem pomůže. Vyslovil i pochybnosti v tom smyslu, zda opravdu novela zákona pomůže neslyšícím osobám v praxi tak, jaké se do něho vkládají naděje. Je teď opravdu na nás, aby tato novela byla v praxi skutečně využívána. Aby si každý neslyšící či hluchoslepý člověk uhájil svoje právo svobodně si zvolit některý z komunikačních systémů. Každý teď má možnost si vedle českého znakového jazyka vybrat i z komunikačních systémů založených na češtině, a to jak pro neslyšící, tak i pro hluchoslepé osoby. Zákon se zmiňuje například o vizualizaci mluvené češtiny, Lormově abecedě, daktylografice či Braillové písmu s využitím dotykové formy. Jednou z novinek v tomto zákoně je přepis mluvené řeči v reálném čase, který uvítají lidé preferující češtinu. Poslanci schválili i to, aby se do budoucna už nepoužíval překonaný termín "znaková řeč".

Máme nyní v ruce nástroj, který nám pomůže usnadnit přístup k informacích, pokud budeme vědět, jak ho správně použít. Schválení zákona považujeme za naše vítězství, protože do zákona byly zahrnuty všechny pozměňovací návrhy tak, jak se zákon postupně připomínkoval. Podnět nesmířit se s původním zněním návrhu zákona, zpracovaným Vládním výborem pro zdravotně postižené občany, dala paní Mgr. Věra Strnadová. Té také patří největší dík a rovněž panu doktoru Janu Jakešovi, že zákon je v takové podobě, aby vyhovoval všem osobám s postižením sluchu.

Dne 20.10.2008 vyšel zákon ve sbírce zákonů pod číslem 384/2008 Sb. a tímto dnem vešel v platnost.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Medailony

III. díl osobního svědectví předsedy KPČH - Ing. Leopolda Brücknera

Nyní se budu věnovat zapojení do praktického všedního života v zaměstnáních.

V ruce jsem měl maturitní vysvědčení a diplom s akademickým titulem, ale neměl jsem praxi, zkušenosti a navíc jsem měl ještě zrakový handicap.

Byl jsem si toho vědom, a tak jsem ze začátku dělal malé krůčky a především poslouchal a doma v klidu studoval konkrétní materiály. Celý život mě provázelo, že jsem každý materiál musel nastudovat a udělat si stručný výtah či osnovu a z toho vycházet při svém výkladu.

Do sametové revoluce jsem prakticky pracoval v zemědělsko-potravinářském komplexu, a tak jsem plynule čerpal ze studijních zkušeností.

Nejprve jsem pracoval především s materiálem ve funkci kvalitáře-zbožíznalce v podniku Ovoce-zelenina Brno-město. Zjednodušeně řečeno, musel jsem se orientovat v odrůdách ovoce, chorobách a škůdcích zeleniny, určit jakost podle vzhledu a velikosti a stanovit vadu zboží atd. a provést kontrolní nákup.

V druhém zaměstnání v Zemědělském zásobování a nákupu s.p. jsem navázal na zkušenosti z Ovoce a zeleniny a začal jsem již samostatně pracovat s lidmi na různé úrovni řízení.

Byl jsem ve funkci podnikového kontrolora s působností v rámci jihomoravského kraje. V této funkci jsem, zjednodušeně řečeno, sledoval, jak jsou sklady se zrnem a luštěninami zajištěny s ohledem na jakost a proti odcizení. Všímal jsem si teploty a vlhkosti a množství skladovaného materiálu jsem prověřoval kubaturou. Sem sahají kořeny mé současné profese požárního a bezpečnostního technika. Všímal jsem si, jak jsou sklady zajištěny proti požáru a výbuchu, jelikož prach ze zrnin je velmi výbušný a nemohl jsem být lhostejný i k možnosti vzniku pracovního úrazu.

Posledním pracovištěm před revolucí byl potravinářský obchod GŘ Praha s působností v rámci celého dnešního Česka. Zde se jednalo již ryze o koncepční práci.

Příště vám sdělím, co jsem dělal po revoluci a co dělám dnes.

Slovník:
akademický - vysokoškolský
jakost - kvalita
odrůda - druh
komplex - větší útvar - například komplex budov, to znamená mnoho budov na jednom místě
koncepční, koncepce - představa, plán

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Máme tu upozornění na knihu Jiřího Mojžíška, která nese název Každý problém má řešení aneb netradiční kompenzační prostředky. Tuto knihu si vám dovolujeme z důvodů lepší dostupnosti pro lidi se zrakovým postižením nabídnout také v Braillově písmu. V případě zájmu nás kontaktujte telefonicky ( 233 371 277 ) nebo e-mailem ( a.bartovazavinačokamzik.cz ), také je možné vyzvednout si ji po předchozí domluvě osobně přímo ve VIP centru sdružení Okamžik ( Pacovská 31, Praha 4 ).

V této brožuře autor popisuje na základě vlastních zkušeností člověka, který nevidí, jak zvládat některé každodenní i méně obvyklé činnosti. Všechny metody popsané v této brožuře autor vyzkoušel sám na sobě. Čtenáři se například dozví, jakým způsobem se bezpečně pohybovat, jak manipulovat s horkými předměty a nepopálit se, nebo co je echolokace.

Ukázka: Barvy a všechno, co není bez zraku postižitelné, se může stát symbolem. Symbolem, na který se navážou emoce těch, kteří je vnímali, a zaplať Pánbůh, tyto emoce projevili.

Půjdete-li s nevidomým dítětem prohlédnout kostel nebo starý hrad, nechoďte tam v zimě, pokud možno si předem ujasněte, jestli si tam budete moci prohlédnout vyřezávanou sošku, lavici nebo kachlová kamna, leckdy ani takový meč není k zahození, když tam zazní varhany - úplná paráda. A povídejte o všem.

O barevných sklech v oknech, o andílcích na stropě, o hřebících, které trčí ze španělské boty. A co je důležité. Zvláště u menších dětí je důležitější to, jak mluvíte, co to s vámi dělá, než čistě technický popis.

zpět na obsah

Poetické okénko

A je tu roztomilé povídání od Jarky Navarové.

Kočička byla fajnšmekr

Jednou k nám na chalupu přišel řemeslník. Po dvou hodinách práce jsme ho pozvali ke stolu, který máme v létě na zahrádce, něco zakousnout a pochutnat si. A také jsme mu nalili štamprli slivovice.

Vše snědl a vypil, byl už na odchodu, když jsme mu nalili druhou štamprli. Tu už ale odmítl a vydal se k vratům. V tu chvíli naše kočka šmejdila okolo stolu. Uviděla nalitou slivovici. Vyskočila na stůl a štamprli vylízala až do dna. To už jsme ji zahlédli a snažili se ji zahnat.

Kočka skočila ze stolu na židli a ze židle na trávník. Tam se potvora olízla a jako kdyby říkala: "To ale byla dobrota". Pak spokojeně odkráčela.

Od té doby v létě říkáme každému návštěvníkovi, že musí štamprli rychle vypít. Jinak přiběhne naše kočka a slupne ji za něho.

Jarka Navarová

zpět na obsah

Výročí

Dnes tu máme snad nejpočetnější zástup oslavenců. Všem přejeme mnoho štěstí a zdraví! I vám Karlo Jandlová, Jiřinko Bartáková, Jiří Javůrku, Sylvo Vymazalová a Jitko Menclová.

Váš Klub přátel červenobílé hole

Oznámení

Tento podzim pro náš Klub začal smutně. První nás opustila v říjnu Mařenka Řeháková a zanedlouho jí na poslední cestě následovala naše milá Olinka Špinková. Obě nám budou moc chybět při přátelském posezení. Nezapomeneme a v našich srdcích jste stále.

zpět na obsah

Co nám chutná

Pro milovníky kuchařského umění tu mám opět dva zlepšováky a jeden recept.

Zásadně nevylévám přebytečný vývar z masa. Může to být i přírodní šťáva z masa, pokud vím, že ji brzy spotřebuji. Pak ji stačí jen dochutit a přidat k vašemu oblíbenému pokrmu. Francouzi mají ve zvyku dělat si zásoby vývaru. Mně stačí, když mám v ledničce jeden jediný a ten hned druhý den použiji.

S přípravou masa také souvisí další zlepšovák.

Když zbude maso, například kuřecí, pokrájím ho na malé kousky, zaleju vypečenou šťávou a odložím do mrazáku. Někdy v týdnu tyto kousky masa se šťávou zapracuji do rýže, udělám z toho pokrm rizoto, jen přidám hrášek nebo mrkvičku.

No a nakonec recept, na který použiji vývar z masa.

Uvařím špagety, jak se říká, al dente, na skus. Pak na olivovém oleji opeču česnek a cibuli, přidám plátky rajčat a zaliji vývarem. Upravuji do vysmažení, pak přidám špagety a ještě mírně dopékám. Ozdobím strouhaným sýrem a když mám náladu, přikusuji václavky nebo sušené olivy. To ale na tom musím být opravdu dobře.

Vaše Marcela Machovičová

Slovník:
václavka - podzimní jedlá houba

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)