Paprsek ze tmy, říjen 2009

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, říjen 2009

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Pochod za mír a nenásilí

Jako předseda KPČH cítím povinnost morálně podporovat akce Klubu jednak svojí přítomností, jednak slovem uznání.

V pátek jsem měl krásnou zkušenost s přátelským setkáním u pana Nepraše. Jsem vděčný za přátelské přijetí a rovné a bezelstné jednání.

Druhý den ráno jsem doprovodil pana Nepraše na Černý Most, kde bylo místo srazu. Dalším milým počinem bylo setkání s přáteli a známými lidmi. V Liberci na konečné tramvaje č. 3 mně byla svěřena do péče paní Dohelská. Za odměnu jsem mohl vnímat kolem sebe krásnou přírodu a nádherné panorama Liberce.

Je vcelku možné, že ze známých se mohou časem stát i přátelé. Takovéto přátelství člověk pozná především v obtížné životní situaci, kdy to vyžaduje kus oběti a sebezapření.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Slovo do pranice

V dnešním čísle budeme pokračovat v příspěvku pana Jana Jakeše. Všichni již dobře víte, že se v této rubrice pokoušíme zmapovat bílá místa fyzického, duševního a duchovního světa hluchoslepých osob. I když je v popředí zdravotní problematika, není sporu o tom, že právě ona ovlivňuje duševní i duchovní vývoj takto postižených lidí.

K příspěvku Jana Jakeše mohu dodat jen to, že jsem neměla tušení, jak podobně, nebála bych se říct totožně, řeší lidé s Usherovým syndromem, ke kterým též patřím, svoje potíže.

Marcela Machovičová

V sedmnácti letech jsem přišel o sluch na levé straně. Ztratil jsem tak schopnost směrového slyšení. Nepoznal jsem, odkud slyšený zvuk přichází, ze které strany jede auto, kde je člověk, který na mě volá. Pokud mě někdo oslovil zleva, nevnímal jsem. Začal jsem chodit do tanečních. Vyhovovalo mi, že pán nabízí dámě pravé rámě, takže konverzace s partnerkou se dala zvládnout. Od té doby si zásadně volím taková místa, abych své společníky měl po pravé ruce a aby zvukové informace přicházely pokud možno zprava.

Naučil jsem se věnovat pozornost i méně výrazným zvukům, protože mohly přicházet ze strany, odkud jsem neslyšel, a přesto mohly být důležité. Znamenalo to každý zvukový podnět ověřovat zrakem a zjišťovat, nakolik je závažný.

Sluchová vada pro mě byla přirozenou součástí života. Rád jsem chodil do školy, protože zde jsem měl okruh svých kamarádů. Studium mě bavilo, měl jsem své zájmy a záliby, rád jsem cestoval. Byl jsem plně mobilní a přiměřeně k věku soběstačný.

Dnes s odstupem času musím upozornit na jediné, zato však velmi závažné omezení, které pramenilo ze sluchové vady, které jsem si tehdy nepřipouštěl. Je to omezení sociálních a interpersonálních vazeb. Sociální kontakty byly zúženy na oblast školy a rodiny. Širší společenské kontakty jsem nevyhledával. Charakteristickým znakem je často značná míra nejistoty. Sluchově postižený člověk díky své sluchové vadě pracuje s pravděpodobnostními informacemi. Jeho rozhodování provází nejistota. Slyšel jsem dobře? Rozuměl jsem dobře? Uniklo mi něco? Jsou moje informace správné? Popisuje zachycená informace nahodilý jev nebo podstatu věci? To nutí k zesilování zpětnovazebních kanálů. Ale i tyto informace jsou pravděpodobnostní. Možná, že tyto situace, kdy jsem měl k dispozici často jen útržkovité sluchové informace, ve mě vypěstovaly sklon vnímat a hodnotit skutečnosti, zejména sociokulturní a interpersonální sféry, ve formalizovaných (schematických) strukturách. (pokračování příště)

Nástup hluchoslepoty

Toto období spadá mezi 20. až 41. rok života. Zahrnuje úsek od prvních výraznějších projevů příznaků Usherova syndromu přes jejich postupnou gradaci po skutečnou hluchoslepotu.

Dokončil jsem studia na vysoké škole a našel si zajímavé zaměstnání v tehdy se rozvíjejícím oboru automatizovaných informačních systémů. V 21 letech mi lékaři poprvé zjistili vážnou oční nemoc. Můj život stále více ovlivňovala zraková vada. Intenzivně jsem se léčil při pravidelných dlouhodobých pobytech v oční léčebně v Nových Zámcích u Hostinného. Tento životní úsek končí odchodem do invalidního důchodu ve 41 letech. Tím také skončilo moje profesní působení v informatice.

Prvním signálem, že zrak není v pořádku, byla šeroslepost. Poprvé jsem si ji uvědomil, když mi bylo 19 let. Dlouho jsem své problémy s orientací za šera a tmy tajil. Vždy jsem našel záchytný orientační prvek (například asfaltový povrch, vyšlapanou pěšinu, trávník, čerstvě napadaný sníh, měsíční světlo, záři oblohy, obrys chodce přede mnou). Přes jistou nemotornost nikomu nebylo nic nápadné. Až jeden zimní večer při výstupu do Modrého dolu v Krkonoších jsem uprostřed cesty musel požádat o pomoc. Byla tma, mlha a tvrdý zledovatělý povrch setřel všechny rozdíly mezi cestou a necestou. Přesto, že jsem znal cestu prakticky nazpaměť, musel jsem se přiznat, že nevidím a nechat se dovést na Modrodolskou boudu.

Šeroslepost znamenala první vážné omezení mobility. Ztratil jsem schopnost orientovat se za šera a tmy v cizím prostředí a byl odkázán na průvodce. Hodně jsem služebně cestoval a často jezdil za rekreací do přírody. Vždy jsem musel cestu pečlivě naplánovat a načasovat tak, abych se v neznámém prostředí pohyboval za denního světla. Určoval jsem si záchytné body, pokud by něco nevyšlo. Nezbytnou pomůckou se stala baterka a kalendář východů a západů slunce. Při plánování jakékoli činnosti v exteriéru první otázka zněla: v kolik hodin bude svítat a kdy se začne stmívat. Požadavek na znalost prostředí dostal nový rozměr. Učil jsem se vnímat prostor plasticky geometrickou projekcí a všímat si jeho konfigurace. Začal jsem využívat až dosud okrajové informace jako kvalita a sklon povrchu terénu, čichové vjemy, světelné zdroje, kvalitativní rozhraní, například světlejší průhled lesním průsekem. Kdykoli jsem potřeboval, svítil jsem si baterkou. Protože mi chybělo směrové slyšení, nemohl jsem se orientovat sluchem. (pokračování příště)

Jan Jakeš

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Nedávno jsem nalistovala v časopisu Můžeš článek o tom, jak postižení lidé, nevidomí, vozíčkáři, zdolávají hory, dokonce skalní stěny. Postižení lidé se účastní akcí jako lidé zdraví, provozují adrenalinové sporty, dokonce skáčou z mostu do prohlubně nebo padákem z letadla.

Nechci, aby moje slova vyzněla jinak, než jak je ve skutečnosti myslím. Nemám nic proti zmíněným aktivitám. Je to věc každého člověka. Celkem to chápu. Postižený člověk chce poznat to, co zdravý, chce dokázat, že na to také má. Přeji mu to.

Ale jako zdravotně handicapovaný člověk - já osobně - mám jiný cíl. Někdo, kdo mě znal jako aktivního sportovce, může namítnout, ty to máš za sebou. Je v tom kus pravdy. Proto moje slova směřují k těm, kteří váhají nad smyslem zmíněných aktivit, kteří hledají jinou cestu. Novou, neprobádanou. Právě těm bych chtěla říct, aby hledali v cíli cesty něco, co nebylo dosud poznáno. Aby popsali, co jim běží hlavou, co je potřeba udělat pro zlepšení životních podmínek, v tomto případě hluchoslepých lidí. Vymýšleli způsoby, jak zdolávat psychické a fyzické překážky v běžném životě.

Napsala bych víc, ale myslím, že takovéto nakousnutí stačí. Opravdu nejde o to dělat to samé jako zdravý člověk. Jde o přínos, o bohatství, které pramení z jiného zdroje. O to něco, co může handicapovaný člověk nabídnout druhé straně. Je třeba hledat vlastní cesty. Jednou se určitě najde někdo, kdo bude této cestě rozumět a bude pokynům, které vy, handicapovaní určíte, naslouchat. Tato cesta bude vhodná nejen pro jednotlivce, ale i pro lidstvo, protože několik kamenů té cesty bude vhodné pro jeho vývoj.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Náš host

Bakule, který dominuje této rubrice již delší dobu, začal budovat dílny pro košíkářství, truhlářství, knihvazačství. Pozoruhodné na této skutečnosti je to, že tato řemesla neovládal, ale řekl si, že se sám stane žákem. (Osobně je mi tento přístup velmi sympatický, a jak víte, i já se stávám v oboru drhání občas žačkou, když Jaruška navrhla udělat tu věc takto nebo jinak, a přispěje tak rovným dílem k naší spolupráci). Stejným způsobem, jako učí své žáky, učí i sebe.

Když učí děti psát, vždy ve vazbě k jiné látce, to znamená prakticky. Již J. A. Komenský razil podobný přístup k učení. Psaní se pak na dlouhou dobu stává všeobecnou vášní.

Jistý žák pak potvrdil, že na škole, kde učil Bakule, uměly psát již malé děti, zatímco na jiných školách byly starší děti analfabeti. Bakule dětem zajišťoval co nejdokonalejší výchozí podmínky a kladl před ně náročné cíle, rozhodování však ponechával na nich samých.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Dne 22.10.2009 jsme se, v rámci klubové činnosti, zúčastnili zahajovací prohlídky hmatové expozice Doteky baroka, která se konala ve Schwarzenberském paláci v Praze, na Hradčanském náměstí.

Výstava byla zahájena ve slavnostním duchu, vyslechli jsme si úvodní projevy a zaposlouchali se do nádherných tónů barokní hudby v podání studentů Deylovy konzervatoře. Poté jsme sestoupili do suterénu, kde byla nainstalována hmatová expozice. Jedná se především o detaily kopií barokních soch. Všechny vystavené exponáty jsou opatřeny popisky v braillově písmu a také je k dispozici zvětšený černotisk. Vidící návštěvníci si mohli prohlédnout výstavu s klapkami na očích.

Hmatová expozice se stala trvalou součástí stálé expozice Baroko v Čechách - Sbírky starého umění Národní galerie v Praze ve Schwarzenberském paláci. Všem zrakově postiženým lidem, kteří se rádi seznamují s českou kulturou a historií, ji vřele doporučuji.

Martina Hanusová

zpět na obsah

Brno

Pod názvem "Chceme jezdit bezpečně aneb Bariéry v dopravě z hlediska smyslového postižení" byla v Brně 17.9.2009 zahájena expozice KPČH. Součástí této akce v rámci kampaně Evropského týdne mobility proběhla k tomuto tématu i beseda. Organizátoři akce Martina Hanusová a Ota Pačesová velmi dobře prezentovaly dané téma. Martina Hanusová přehledně a pomocí projektoru hovořila o architektonických a komunikačních bariérách u nevidomých a slabozrakých osob. Byl mezi námi vzácný host PhDr. Jan Jakeš, který krátce pohovořil o významu červenobílé hole. Velmi hodnotný příspěvek nám poslal Martin Tarčinec. Na závěr promluvila Ota Pačesová na téma Bariéry u neslyšících a nedoslýchavých lidí. Organizátorům patří dík a uznání za celou realizaci.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

Jaruška mě potěšila. Jak jinak. Připravila několik svých vlastních výrobků, které sama vymyslela a zhotovila. Obdivuhodné je, že ji nikdo nekontroloval. Minule jsem Jarušce slíbila, že ji naučím zakončovat výrobek tak, aby hezky vypadal. Existuje několik způsobů, jak výrobek zakončit, ale ne každý je vhodný pro tu či onu práci. Přirozeným zakončením jsou třásně. Pásek může být též zakončen třásněmi, většinou je ale zakončen kovovou sponou, do které se prostrčí druhý konec pásku. Zde je nutné udělat zakončení tak, aby nekazilo dojem celé práce. Někteří autoři navrhují nitě na koncích podlepit na rubové straně. Tento způsob mi ale příliš nesedí.

Zkusily jsme práci zakončit do špičky. Konce se pak zapošijí na rubové straně. Musím říct, že se Jarušce zakončení do špičky povedlo. Pro Jarušku bude ale v budoucnu vhodné zakončení pásku do vazačky, kde odpadá práce s nitěmi. Na tom budeme pracovat někdy v budoucnu.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

V sobotu 10.10. jsme pokračovali v podpoře akce "Světový pochod za mír a nenásilí" a to pochodem po naší krásné Praze stověžaté. Akce měla název "Napříč Prahou po pražských vrcholech".

Tentokrát s námi pražské vrcholky dobývali i účastníci z Brna a Českých Budějovic. Sešlo se nás celkem dvanáct, dva kočárky s dětmi a jeden pes jménem Fram. Z Bílé hory (381 m.n.m.) jsme putovali přes Petřín (324 m.n.m) zahradu Kinských, Vyšehrad (230 m.n.m.) a vrch Vítkov (270 m.n.m.). Svoje putování jsme skončili poblíž vrcholku Ládví (359 m.n.m) v nedalekých Kobylisích. Počasí nám trochu nepřálo, poprchávalo, ale nálada byla dobrá. Večerní návštěva kulturní akce „Mluvící ruce“ pořádaná Českou unií neslyšících, byla tečkou za příjemně stráveným dnem.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Organizace Plzeňská unie neslyšících založila jako první v Evropě kavárnu neslyšících pro celou veřejnost. Kavárnu "Pierot Café", která sídlí v centru města, obsluhují neslyšící zaměstnanci. Zákazníci si objednávají s pomocí obrazovky, na které jsou ukázány znaky. Její oficiální otevření proběhlo ve středu 30.září v 10 hodin. Kavárnu můžete navštívit na adrese Palackého nám. 3, Plzeň.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Medailony

V minulém Paprsku jsem psala o Alence. Dnes bych se ráda zmínila o její mamince, která mi popsala svůj přístup k výchově své dcery. Jak sama řekla, na první místo kladla lásku, laskavost. Hned ale dodala, že bez přísnosti by její výchova nebyla k ničemu. Možná by se místo slova přísnost dalo použít slovo důslednost.

Alenku bylo potřeba vést k hygienickým návykům, které si brzy osvojila. To znamená k mytí rukou před jídlem, po jídle, po každém příchodu domů. Učila ji oblékat se, zavazovat si tkaničky u bot. Maminka Alenku též učila pořádku. Musela mít svoje věci na místě, pěkně srovnané.

V pozdějším věku ji naučila utírat prach, přepírat základní věci, umývat a utírat nádobí, vařit čaj, připravit si jednoduchou snídani. Později Alenku naučila odemykat a zamykat dveře a nakupovat jednoduché věci (chleba, housky, mléko). Naučila ji poslouchat rádio a vnímat pohádky a předpověď počasí. Alenka se také naučila jednoduché počty.

Bylo by toho více. Napsala jsem to proto, abych na Alenčině mamince předvedla, že péče o mentálně postižené dítě je velmi důležitá. Alenka zvládá hygienu, oblékání, stravování, jednoduchý úklid, nákup. Je milá, umí zdravit a bavit se s lidmi o počasí, o tom, co nakoupila, kam jde, co bude dělat, jakou pohádku slyšela.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Mám pro vás výborný tip. Objevila jsem vynikající knihu, kterou vydala Karlova univerzita v roce 2005, nakladatelství Karolinum. Jmenuje se Historie a změny klimatu. Knihu napsal Pascal Acot.

Kniha pojednává o počátcích planety Země, o prvních organismech, rostlinách, zvířectvu a lidech. Jedinečnost této knihy spočívá v tom, že informuje nejen o vývoji, tedy historii nejen lidského rodu, ale doprovází ji i výkladem o klimatických podmínkách. Já osobně jsem se velice poučila.

Původně jsem měla zálusk na knihu Malá doba ledová, ale po přečtení tohoto skvostu jsem od zmíněné knihy upustila. Snad někdy jindy.

Marcela Machovičová

Slovník:
změny klimatu - změny podnebí
jedinečnost - výjimečnost, neopakovatelnost, originalita
zálusk - chtěla jsem to mít
skvostu - pokladu, ozdoby

zpět na obsah

Poetické okénko

Přichází doba, kdy se člověk zamýšlí nad svou vlastní smrtelností. Přispívá k tomu jak ponuré počasí, tak téma času, které je dušičkové. Lidé o smrti neradi přemýšlejí, ve skutečnosti dělají chybu. Protože uvědomění si konečnosti může vést k tomu, že člověk prožívá život mnohem intenzivněji a vášnivěji, chce ho vychutnat a taky chce porozumět tomu, proč se narodil, jaký je jeho cíl. Šťastný je ten, kdo cíl najde.

Dovolila bych si na tomto místě, v našem poetickém okénku, ocitovat velikána, autora knihy O smrti, samotného Arthura Schopenhauera, který napsal: "Tak pobývá všechno živé jen okamžik na tomto světě a spěchá smrti vstříc. Rostliny a hmyz umírají na konci léta, zvíře nebo člověk po několika málo letech. Smrt je neúnavný žnec. Přesto však, jako by toho ani nebylo, je všechno vždy znovu a znovu na svém místě, jako by se nic nestalo, jako by nic nebylo nepomíjivé. Rostlinstvo se vždy zazelená a rozkvete, třepotá se hmyz, ve svém nezdolném a věčném mládí tu je zvíře i člověk a již tisíckrát vychutnané třešně máme každé léto zase před sebou."

Věřím, že si na tato slova v nějaké slabé chvilce vzpomenete a jejich pravdivý obsah vás přiměje dívat se tím správným směrem.

Marcela Machovičová

Slovník:
ponuré - nevlídné
intenzivněji - hodně
vstříc - jít naproti
žnec - ten, kdo seká trávu nebo obilí kosou

zpět na obsah

Výročí

Hodně zdraví, hodně štěstí, hodně lásky přeje Klub přátel červenobílé hole Karle Jandlové, Jiřině Bartákové, Jirkovi Javůrkovi, Sylvě Vymazalové a Jitce Menclové.

zpět na obsah

Co nám chutná

V minulém čísle nás Jaruška Dvořáková seznámila s výrobou sushi. Možná někteří z vás neodolali a do výroby této pochoutky se pustili na vlastní pěst. Já jsem dala přednost zdravému salátu a o pochoutce Jarušky Dvořákové si zatím nechám jen zdát.

Salát, který vám chci dnes přinést rovnou pod nos, samozřejmě jen ve vaší fantazii, si nezapomeňte určitě udělat. Je zdravý a potěšíte i své blízké. A pak, je nabytý nejen vitamíny, ale také afrodiziaky, látkami, které příznivě působí na vaše prožívání lásky. Umocní vaši citovou náklonnost a tělesnou přízeň.

Tedy. V páře podusíte malý kousek filé. Filé pak nakrájíte na malé kousky. To samé uděláte s cibulí, kvůli barevnosti je vhodná červená cibule, stroužkem česneku, jedním rajčetem, jednou červenou paprikou. Nadrobno posekáte petrželku. V misce rozšleháte olivový olej se lžičkou francouzské hořčice a zakápnete citronem nebo octem, přidáte sůl a pepř. A trošku cukru. Málo. Nalijete na pokrájené filé a zeleninu. Zálivky by mělo být tolik, aby nasákla zeleninu.

Opečete bílý toust na pánvi nebo plotýnce, a to bez tuku. Toust by měl začít vonět, barva by měla být zlatavá. Na horký toust rozložíte směs, kterou jste připravili. Takto připravené tousty posypete strouhaným sýrem, například ementálem, a celou tu parádu, kterou máte rozloženou na plechu, vložíte na malou chvíli do trouby, dokud se neroztaví sýr. Stačí minutka. K tomu čaj nebo dobré víno.

Kdyby tato pochoutka nestačila kvůli vašemu zběsilému tempu citů, pak mám další návrh.

Do kysané smetany vlijte rozpuštěnou čokoládu na vaření a ušlehejte. Pak přimíchejte banán, který jste mezitím pokrájeli na kousky. Vlejte do misek a celou tu parádu číslo dvě ozdobte šlehanou smetanou. Dejte vychladit do ledničky, protože žár, který sežehne vaši milovanou osobu po konzumaci tohoto sladkého jídla, je třeba mít nějakým způsobem pod kontrolou.

Marcela Machovičová

Slovník:
afrodiziakum - látky, které zvyšují chuť na sex a erotiku
náklonnost - mít někoho oblíbeného

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)