Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.
Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel vydala publikaci nazvanou Technické a funkční parametry titulků pro osoby se sluchovým postižením.
V podstatě celý svůj život se Lucie Dokulilová potýká s nedoslýchavostí, sluchadla používá od svých tří let. Tímto handicapem se však šestadvacetiletá žena, nyní i maminka devítiměsíčního syna, nenechává příliš omezovat a jde si vytrvale za svými sny. Jedním z nich je touha věnovat se učení druhých. Jejím cílem je nejen naučit žáky jazyk samotný, ale také jim ukázat, jak správně komunikovat s nedoslýchavými a neslyšícími.
Nedoslýchavostí trpíte od dětství. Bylo těžké si vzhledem k tomuto handicapu vybrat studijní obor, jemuž se budete věnovat? – Baví mě vaření i pečení, zvolila jsem žďárskou Střední školu gastronomickou Adolpha Kolpinga, obor Kuchař. Potom jsem si ještě dodělávala 2letou nástavbu ukončenou maturitou. Později, v praxi jsem zjistila, že práce v kuchyni pro člověka se sluchadly ideální není. Přece jen během vaření je vždy plno ruchu, běží různé spotřebiče, digestoř, všude je spousta páry, shonu a do toho jde jedna objednávka za druhou… Je to velký stres.
Jak dlouhou jste tam pracovala? - Strávila jsem tam 3 měsíce. Bylo to velmi náročné, každý den se jednalo o více než 12hodinové směny. Člověk si ale během této doby vyzkoušel opravdu vše – od amuse bouche (velmi malý předkrm – pozn. red.) až po dezerty a různé sekty. Podílela jsem se na přípravě předkrmů, masa, ryb i sladkého.
Vy jste však maturitou neskončila a pokračovala na vysoké škole. Jak se dá vůbec se sluchovým omezením zvládat studium? - Ve škole byla výhoda, že jsem mohla používat didaktické pomůcky. Velkou pomocí byl i mikrofon, který měl vyučující na krku, a mně šel zvuk přímo do sluchadel. Některé přednášky jsem si zase mohla nahrávat na diktafon a pouštět si je zpětně. Tam už to ale bylo horší, jelikož zvuk rušily různé hlasy, šumy a zvuky z okolí.
Proč jste se rozhodla pro pedagogické zaměření? - Já jsem vždy chtěla vyučovat druhé. A dle toho jsem volila i obor. Po maturitě jsem byla přijata na Univerzitu Palackého v Olomouci na Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku. Po bakaláři jsem navázala magisterským studiem – Řízení volnočasových aktivit. Během praxe jsem totiž zjistila, že můj handicap mi neumožňuje učit větší množství dětí naráz, jako je tomu třeba ve třídě plné překřikujících se školáků. Menší skupiny mi vyhovují mnohem více. I proto mé kurzy znakového jazyka mají do deseti účastníků.
Jak výuka probíhala? - Bylo to hodně zajímavé. Kurzy byly totiž vedeny přímo neslyšícími a neměli jsme možnost tlumočníka, takže člověku chvíli trvalo, než pochopil, co nám lektoři vysvětlují. Místy to vytvářelo i vtipné situace, takže na to vzpomínám moc ráda. Občas se tam objevili i účastníci, kteří měli kochleární implantát nebo také nosili sluchadla. Mnozí ale normálně slyšeli.
A jak je to v kurzech, jež vedete v knihovně? Kdo na ně chodí? - Zatím jsem tam nikoho neslyšícího ani nedoslýchavého neměla. Jsou to lidé, kteří se učí znakový jazyk buď jen tak pro zajímavost, nebo pro něj mají využití v práci. Uplatnit jej mohou například asistenti pedagoga či sociální pracovníci. Málokdo také ví, že i v rámci českého znakového jazyka je řada nářečních odlišností. Jiné znaky mohou být pro určitá slova na Moravě, jiné v Čechách.
Jak to ve vašich kurzech chodí? Jakou látkou začínáte? - Začátečníci se v úvodu učí takzvanou obouruční abecedu, kdy každé písmeno má svůj vlastní znak, který v podstatě kopíruje tvar písmene. Potom probíráme znaky pro základní pozdravy, rodinu, barvy, lidské tělo a podobně. Snahou je co nejvíce rozšířit slovní zásobu, aby šly tvořit věty. V kurzu pokročilých už se pak věnujem konverzaci, pouštíme si pohádky, videa a nově jsme se učili ve znakovém jazyce i písničky. Žáci si samozřejmě vše zapisují do poznámek a na začátku hodiny máme vždy opakování.
Každé slovo má svůj znak? - Některá ne – například různé názvy či jména. Tato slova lze ale vyhláskovat právě zmíněnou obouruční abecedou. Málokdo také ví, že i v rámci českého znakového jazyka je řada nářečních odlišností. Jiné znaky mohou být pro určitá slova na Moravě, jiné v Čechách.
Co vše se zvládnou lidé v deseti lekcích naučit? - Je až neuvěřitelné, jak se za tu dobu účastníci posunou, kolik jsou schopni se naučit znaků. Mají opravdu skvělou vizuální paměť. A pro mě je to i zpětná vazba, abych věděla, jak učím. Kurz ale beru i jako poslání. Nejde jen o nové znaky, ale snažím se předávat lidem také informace o tom, jak správně mluvit s nedoslýchavými. Lidé na to občas zapomínají, nebo tato pravidla ani neznají.
I já patřím mezi ně. Můžete tedy zmínit alespoň pár pravidel? - Například neotáčet se k nedoslýchavým zády. Ideální je být k nim čelem, aby zvuk nešel někde mimo. Důležitá je i vzdálenost když jste od sebe na 30 centimetrů, je to v pořádku, pokud ale odstoupíte ještě o metr, už se tím ztěžuje možnost odezírání, a i kvalita zvuku je horší. Dost také pomůže, když lidé mluví srozumitelně, hezky artikulují. A máte-li pocit, že vám neslyšící nerozuměl, je dobré ho na to upozornit – nabídnout, že mu vše zopakujete. My totiž máme občas tendenci zakrývat, že jsme nerozuměli, a přejít to.
Co v kurzu probíráte? - Věnujeme se tématům, jako je třeba cestování, zvířata, umění či znakový jazyk obecně. V tomto systému se navíc používá nikoliv obouruční, ale jednoruční abeceda, již využívají neslyšící ze všech koutů světa. Na jednu stranu je škoda, že znaky nejsou pro všechny jazyky stejné, ale je to vlastně logické. Každý jazyk je spojen s určitou komunitou, která je svým způsobem uzavřená, a má tedy i vlastní znakový systém, gramatiku.
Mohla byste se stát tlumočnicí znakového jazyka? - To kvůli mé vadě sluchu bohužel nejde. Je potřeba opravdu vše správně slyšet, aby to člověk mohl dobře překládat. Mám ale kamarádku, která se tomuto oboru věnuje. Na kurzu nás navštívila a popsala nám, jak jeho studium probíhá. Máte malého syna, učíte už znakový jazyk i jeho? - Syna vyučuji. Má z toho legraci a rád také sleduje, jak máma „znakuje“ s jinými lidmi.
Zdroj: www.idnes.cz/jihlava
Úplněk nastane 28. 10. 2023 ve 22.23 hod.
Intaktní (zdravou, vidící) veřejností stále kolují nepravdy a mýty o lidech, kteří mají zrakové postižení. Pojďme si tedy v textu osvětlit, jak to s těmito mýty a předsudky ve skutečnosti je.
„Slepci“ a mobilní telefony
Častým přesvědčením intaktní veřejnosti je, že je přece slepý, tak nemůže používat mobilní telefon. „Kouká přece do telefonu, tak není pravda, že nevidí.“ Mobilní telefony, tablety či výpočetní technika jsou opatřeny speciálním softwarem tak, aby tyto technologie byly zpřístupněny uživatelům s těžkým zrakovým postižením. Je tedy jedno, zda je člověk nevidomý zcela, či má jinou formu zrakové vady, může používat mobilní telefon se všemi jeho funkcemi.
Ti, co vidí na obsah obrazovky, mohou mít také těžkou zrakovou vadu, která jim sice umožní rozpoznat předměty na blízkou vzdálenost, ale v prostoru se orientují za pomoci bílé hole či vodicího psa. I zde není na místě zpochybňovat něčí zrakové postižení.
Alternativní popis
Setkala jsem se s komentářem, kdy diskutující psal pod tweet, proč paní popisuje něco, co je očividné, co přece každý vidí… Opravdu každý na sociálních sítích nevidí. Proto Facebook, Instagram, ale i Twitter nabízí možnost alternativního popisu fotografií, aby i ti, co nemají zrakovou kontrolu, věděli, co na fotce je. Zde se popis týkal obsahu videa, který mě velmi potěšil, protože autorka myslela na to, že má mezi sledujícími někoho, kdo nevidí. V tom samém komentáři padlo právě také tvrzení, že slepí lidé nevlastní mobilní telefony. Jak jsem již vysvětlila výše, tak samozřejmě nevidomí vlastní mobilní telefony. Jsou to nejen dotyková zařízení, ale i zpřístupněné telefony tlačítkové jako např. Blindshell či Kapsys.
Slepí vs. Vidící
Stále panuje přesvědčení, že jsou lidé, kteří nevidí nic, nosí černé brýle, hůl a mají někdy i psa. Pak jsou ti, co vidí, kteří „přihrávají“ svůj zdravotní stav, protože přece něco vidí…Podle klasifikace WHO rozlišujeme pět stupňů zrakových vad, a to od střední slabozrakosti až po úplnou slepotu. Pokud nejsou lidé tedy zcela nevidomí, tak v nějaké míře mají zachovanou zrakovou ostrost, a tak něco vidí. Avšak míra vidění se odvíjí právě od různých podmínek – světlo, tma, oslnění, přechod ze světla do tmy, aktuální zdravotní stav aj. Takže jsou dny, kdy daný člověk něco vidí, ale následující den nemusí rozpoznat to, co viděl den předtím. Není to tedy jeho rozmar, ale typ jeho zrakového znevýhodnění.
A většina těch, kdo má jednu ze zmiňovaných zrakových vad, využívají mobilní telefon. Někdo čte obsah obrazovky s lupou, někdo využije možnosti nastavení kontrastního zobrazení, další využije hlasový výstup, a dokonce jiný použije tzv. hmatové (braillské) zobrazení. A dle možností naší zrakové ostrosti můžeme využívat kombinaci zde popsaného.
Zdroj: www.medium.seznam.cz
Zjistili jste, že máte diabetes neboli cukrovku, a ovládla vás panika, co teď? Budete si ještě moci někdy dát sladké? Co budete moci jíst? A jak budete sportovat? Jak žít? Určitě vám hlavou běží spousta podobných otázek. Strach z neznáma je pochopitelný. My pro vás máme pár odpovědí. Ještě před pár desítkami let byl diabetes mellitus neboli cukrovka považován za takřka fatální onemocnění. Od té doby ale naštěstí medicína poskočila mílovými kroky. A tak dnes ani cukrovka 1. typu s optimální léčbou a hlavně s dodržováním správné životosprávy neznamená konec plnohodnotného života.
Jak poznáte, že máte cukrovku? - Hlavním projevem cukrovky je snížená nebo úplná absence inzulinu, který má v našem těle za úkol udržet hladinu krevního cukru v mezích normy. Mezi varovné příznaky patří nadměrná žízeň, časté močení, ale také třeba rychlé hubnutí a častá únava. K diabetu 2. typu může přispět sedavý životní styl, dlouhodobý stres nebo nekvalitní strava.
Jaké druhy cukrovky existují? - Diabetes 1. typu: je autoimunitní onemocnění, které se vyskytuje většinou v dětském nebo mladším věku a vzniká v důsledku poškození slinivky břišní. V tomto případě se podávání inzulinu bohužel nevyhnete. - Diabetes 2. typu: postihuje většinou osoby ve středním a vyšším věku a velkou roli zde hraje dědičnost. Zásadní roli v léčbě diabetu 2. typu hraje včasné zachycení nemoci. V počátečním stadiu nemoci totiž stačí dieta, antidiabetika a dodržování některých důležitých zásad spojených s životosprávou.
Budu muset držet tvrdou dietu? - Strava člověka trpícího diabetem 1. typu, který dodržuje pravidla inzulinové terapie a umí si správně spočítat množství sacharidů v jídle, se prakticky nijak zásadně neliší od stravy zdravého člověka. Důležitý je ale pestrý a vyvážený jídelníček. - Diabetikům 2. typu se nedoporučuje konzumovat cukr a potraviny obsahující cukr, tzv. rychlé sacharidy. Většina těchto pacientů má také nadváhu, a tak je třeba omezit i příjem tuků. Naopak je vhodné zvýšit příjem proteinů a vlákniny.
Mohou diabetici sportovat? – Klíčem ke komfortnímu a plnohodnotnému životu diabetika je právě přiměřená pohybová aktivita. Není úplně optimální dřít a vysilovat tělo pohybem, ale spíše si najít pohybovou aktivitu, která vás bude bavit a bude fungovat pro tělo jako aktivní způsob relaxu. Ideální je třeba chůze, kolo, plavání nebo jóga.
Důležitá je nejen prevence, ale i podpora
Pět novinek a na dvě desítky zvýšených příspěvků, tak budou vypadat bonusy, které na příští rok pro své klienty připravila Všeobecná zdravotní pojišťovna. Navíc ve fondu, z nějž je pojišťovna zpětně proplácí, bude opět více peněz. Stejně jako letos se i příští rok proto dostane na všechny žádosti. VZP proto v příštím roce navýší bezmála dvacet již existujících příspěvků z fondu prevence a od ledna zavede pět novinek.
Novinky v bonusovém programu VZP
Příspěvky na očkování
Níže jsou vyjmenované ty, které již existují a zůstanou zachovány i v roce 2024, ale VZP u nich příští rok navýší proplácenou částku.
Pro děti
Pro dospělé
Pozn.: Příspěvky mohou čerpat jen ti, kteří nepatří mezi pojištěnce, jež mají nárok na hrazené očkování.
Bonusy pro těhotné, mámy a miminka
Viz https://www.vzp.cz/pojistenci/vyhody-a-prispevky
Příspěvek na dentální hygienu
Letos VZP do bonusů vrátila oblíbený příspěvek na dentální hygienu, který činí 500 Kč. Příští rok jej zdvojnásobí a pojištěncům, kteří si o něj požádají, proplatí 1000 Kč.
Pohybové aktivity
Vítanou vratkou do rodinného rozpočtu bývají příspěvky spojené s pohybem. Část z nich VZP příští rok navýší a také zavede jednu novinku. Dospělí budou moci místo 500 Kč čerpat v roce 2024 1000 Kč. Příspěvek se vztahuje také na startovné.
Odpočinek ve jménu zdraví
Také příští rok si budou moci dospělí, kteří si prošli prevencí proti rakovině, požádat o příspěvek na rekondiční či rehabilitační aktivity. Letos pojišťovna proplácí až 1000 Kč na saunování či zdravotní masáže. Příští rok se bonus zdvojnásobí na 2000 Kč a bude možné ho čerpat také na elektroterapii, vakuum kompresní terapii, termoterapii, hydroterapii či ošetření laserem apod. Navíc nově příspěvek na tyto formy terapií budou moci čerpat také děti.
Příspěvky spojené s dietami
V platnosti zůstávají příspěvky na bezlepkovou dietu, které budou v příštím roce v podobě 2× 4000 Kč. VZP i v roce 2024 přispěje také na nízkobílkovinnou dietu, a to 2× 6000 Kč. Diabetici budou moci i nadále čerpat příspěvek 1000 Kč na nehrazené pomůcky (platí pro děti i dospělé) a na odbornou péči o nohy 3000 Kč (jen dospělí).
Příspěvky pro dárce
Jde o příspěvky pro ty, kteří darují krev, plazmu, krevní destičky, kostní dřeň či ledvinu. VZP je nově bude dělit, což bude mít také vliv na bonusy. Aktivní dárci – z pohledu VZP to budou ti, kteří si prošli za rok alespoň jedním bezplatným odběrem. Tito dárci budou mít v roce 2024 nárok na příspěvek 4000 Kč (nyní to jsou 3000 Kč), a to na rehabilitační, rekondiční aktivity lázeňského typu a zdravotní cvičení.
Neaktivní dárci – tedy ti ocenění medailí Zlatý kříž ČČK, Plaketou ČČK.Tito dárci získají navíc 500 Kč za rok na rehabilitační a rekondiční aktivity lázeňského typu. Dárcům orgánů VZP příští rok přizná bonus 10 000 Kč, které budou moci využít na lázeňskou péči, nákup sportovního vybavení nebo vitaminů či jiných doplňků stravy.
Ostatní příspěvky
VZP příští rok zachová příspěvky na preventivní prohlídku v onkologických centrech, ultrazvukové vyšetření prsu, prevenci melanomu či příspěvek na pomůcky při onkologické léčbě nebo alopecii (2000 Kč). Výše těchto bonusů se až na zmíněné pomůcky nemění, zůstává stejná jako letos.
Novinkou ale je, že dosavadní příspěvek 2000 Kč určený na paruku u onkologických pacientů mohou nově využít i pacienti s alopecií. Navíc příspěvek je rozšířen i o nákup speciální podprsenky pro ženy, které následkem rakoviny přišly o prs. Onkologičtí pacienti tuto částku mohou využít nově jako příspěvek při použití chladicí čepice při chemoterapii.
VZP také příští rok zachovává příspěvek pro dospělé na odvykání kouření, který navyšuje z 1000 Kč na 2500 Kč, příspěvek na trénink paměti pro klienty nad 65 let, který navyšuje z 500 Kč na 1000 Kč. V platnosti zůstává také příspěvek na zvýšení dostupnosti psychosociální podpory, který činí 500 Kč na jedno sezení. Celkem lze za rok čerpat 5000 Kč.
Jak proplácení bonusů funguje
Všechny výše uvedené příspěvky vyplácí VZP zpětně těm klientům, kteří o ně požádají. Peníze vydává ze svého fondu prevence, z nějž se nehradí běžná zdravotní péče (ta je hrazena ze základního fondu ZP).
Pravidla pro čerpání příspěvků pro příští rok zůstávají téměř shodná. Je potřeba vyplnit žádost, většinou poslat kopii dokladu o zaplacení ne starší tří měsíců. Tato podmínka ale neplatí např. u příspěvků na očkování. Klienti ale musí počítat s tím, že žádosti o některé příspěvky pojišťovna přijímá pouze online – letos to je např. žádost o příspěvek na dentální hygienu, saunu či masáž. Příští rok to bude dentální hygiena i příspěvek na rehabilitační aktivity.
Další příspěvky proplatí pouze tehdy, pokud pojištěnec absolvoval prevenci. Jde o dentální hygienu u dospělých nebo příští rok nový příspěvek na rehabilitační a rekondiční aktivity lázeňského typu, kde dospělý zájemce o něj musí v uplynulých 24 měsících absolvovat některých ze screeningů zaměřených na onkologická onemocnění. Tedy vyšetření zaměřené na rakovinu tlustého střeva, děložního hrdla či prsu.
Ideální je vše s pojišťovnou řešit online přes aplikaci Moje VZP. Do ní si rodiče mohou přidat i děti, ale musí počítat s tím, že chvíli trvá, než žádost o přidání dítěte pojišťovna schválí. Vyplatí se tak tuto záležitost řešit dříve než v prosinci, kdy proplácení příspěvků končí.
Zdroj: vitalia.cz
Viry tvoří nejpočetnější skupinu živých organismů na planetě.
Deště v říjnu znamenají příští úrodný rok.
„Nešetrná a neopatrná hospodyňka, která používá k obracení pekáčů a koláčových plechů v troubě pěkných utěrek, diví se pak, když tyto po vyprání jsou samé žluté skvrny; takové utěrky nedají se již zcela vyprati."
Roku 1738 se v Paříži na rybím trhu narodí chlapec, jehož matka se ho pokusí zabít. Dítě je zachráněno a matka popravena. Farář mu dá jméno Jean-Baptiste Grenouille a svěří ho kojným. Ty však dítě po nějaké době odmítají, protože se jim zdá podivné. Příliš saje a vůbec nevoní. Jean skončí v sirotčinci a poté vyrůstá u koželuha Grimala. Grimalovi pomocníci nemají dlouhý život kvůli krutému zacházení, ale osud Jeana je jiný.
Rozvíjí se jeho vynikající čich a tím si u koželuha vybuduje určitou úctu. Zabije své první děvče, které mu učarovalo svou vůní, aby je mohl stále nasávat. Je poslán s kůžemi k významnému výrobci voňavek, který je ale zoufalý. Jeho kouzelný parfém se mu stále nedaří vyrobit. Jean mu nezištně pomůže a vyrobí parfém nevídaných kvalit. Okamžitě se rozhodne chlapce od koželuha koupit.
Mladík se svým parfémy brzy proslaví doma i v zahraničí. V 18 letech však z Paříže odchází a putuje na jih, do kolébky parfémů. Cestou objeví jeskyni, kde zůstane sedm let. Věnuje se jen čichu a uchovávání různých vůní v paměti. Když jeskyni opustí, je zarostlý a neupravený.
Ujme se ho markýz a pomůže mu být zase člověkem. Jean však brzy pokračuje za svým snem, až dorazí do města Grasse. Tam mu místní parfémář nabídne dílnu a Jean začne vraždit mladé dívky. Jejich těla balí do tuku, aby získal a uchoval jedinečné vůně. Má v plánu zabít jich celkem 24. Zamiluje se do Laury, jejíž otec už nebezpečí tuší. Chce ji odvézt do kláštera a poté bezpečně provdat. Jean si však na ni počká a zabije ji.
V Grasse ho chtějí pověsit za vraždy tolika dívek, ale Jean s pomocí svého parfému unikne. Vrací se do Paříže, města plného nepříjemných zápachů. Rozlévá svůj zázračný parfém mezi lůzu a ta se mu patřičným způsobem „odvděčí“.
Ach běda, nebudu víc chodit pro vodu,
pro vodu, pro vodičku, k studánce při měsíčku.
Stáli tam za křovím, kdo - to vám nepovím,
mluvili temným hlasem, líbal ji - slyšela jsem.
Srdce mé plakalo, jen se usedalo,
síla mne opustila, bolest se na mne lila.
Sám ty, milý bože, polituj mé hoře,
upokoj lásku tu mou, smiluj se nad ubohou.
Přece tě, já to vím, můj milý, oželím;
ale mé lásky k tobě přestanu želet v hrobě.
V měsíci říjnu oslavili narozeniny Marie Kaniová, Marcela Machovičová, Ota Pačesová, Lenka Klemerová, svátek pak František Eliáš a Beata Adamcová-Vašíčková. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
Suroviny: 500g hub, 1 cibule, 4 lžíce másla, kmín, sůl, mletá sladká paprika, 1/8 l smetany nebo 5 lžic neslazeného kondenzovaného mléka, lžička hladké mouky
Noky: 40g tuku, sůl, 1 vejce, 300g hladké mouky, špetka prášku do pečiva, šálek mléka
Postup: Zaděláme těsto na noky. Tuk rozetřeme se solí a vejce a po lžících přidáváme střídavě mouku s práškem a mléko. Vařečkou dobře vypracujeme vláčné těsto a necháme chvíli odležet. Očistíme houby a nakrájíme je na plátky. Rozkrájíme cibuli, dáme ji zpěnit na máslo, vmícháme sladkou mletou papriku, přidáme houby, osolíme, přidáme kmín a dusíme. Podle potřeby podlijeme vodou. Lžičkou zavaříme do vařící vody noky, dobře ode dna zamícháme a vaříme asi pět minut. Potom je ocedíme. Mezitím dovaříme guláš. Ve smetaně nebo neslazeném kondenzovaném mléku rozmícháme lžičku mouky a nalijeme na houby. Zamícháme a necháme povařit. Při podání doplníme zeleninovým salátem.
Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz
Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením