Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.
Příspěvek na zvláštní pomůcky
V hotelích mívají debilní malý dálkový ovladač a nejdou pustit titulky na televizi. Jenže v době, kdy se nepouští přes teletext, by bylo bezva, kdyby je uměl personál pustit, zašel při ubytování SP na pokoj s normálním dálkovým, zapnul je a po skončení ubytování vypnul, přičemž by právě ten malý dálkový ovladač potom úplně stačil. Teď se však konečně začalo něco dít. V některých zemích totiž mají v ubytovacích zařízeních dokonce povinnou výbavu pro sluchově znevýhodněné. Součástí je např. signalizační zařízení pro případ požáru, psací telefon pro komunikaci s recepcí, vibrační budík, signalizátor klepání dveří a zesilovač telefonu pro nedoslýchavé. Paní Danišová dělá průzkum situace v ČR pro tato zařízení, která to zatím nebudou mít povinné, ale dobrovolné a je potřeba zjistit, o co by byl zájem. Zapojte se svým příspěvkem do průzkumu. Dotazník, co nezabere ani 5 minut, je na této adrese.
Zdroj: kochlear.cz
Úplněk nastane 19.11. v 9.57 hodin.
Vysoká škola báňská v Ostravě otevřela laboratorní home care byty. Určené jsou pro lidi s postižením anebo seniory. Proto je součástí vybavení třeba elektronický dávkovač léků anebo brýle ovládané pohledem. Akademici teď všechno testují, a tak v jednom z bytů teď žije dobrovolně jeden ze studentů.
Na první pohled se laboratorní byt od těch běžných nijak neliší. Na gauči sedí jeho momentální obyvatel David Očka. „Je to zvláštní pocit, když víte, že jste neustále monitorováni – každý váš krok, každé otevření dveří, lednice. Každý, kdo má přístup k datům, ví, kdy jste kterou akci provedli,“ říká. Byt působí příjemně. Je světlý, možná trochu v provensálském stylu a taky útulný, na gauči nechybí ani polštáře, na kuchyňské lince zase bylinky. Senzory ani jiná zařízení nejsou na první pohled vidět.
„V bytě je instalováno a umístěno opravdu hodně technologií z oblasti telemedicíny, asistovaného bydlení a zařízení pro lidi s různým hendikepem,“ prozrazuje Martin Černý z katedry kybernetiky a biomedicínského inženýrství. Už za dva týdny skončí pobyt studenta v laboratorním bytě. Po vyhodnocení výsledků do něj akademici nastěhují seniora – dobrovolníka. Ten tady ale také nebude natrvalo.
Sekce dvou plnohodnotných bytových jednotek (integrace senzorických systémů a akčních členů, možnost změn instalací senzorických technologií s přístupem skrze zdvojené zdi a přístupné stropní konstrukce, sledování, řízení a analýzy energetických toků do úrovně každé jednotlivé zásuvky pro elektrické spotřebiče, vzdálené sledování a analýzy spotřeby tepla a vody). Jeden byt koncipován jako sledovací s reálným životem osob. Druhý byt koncipován jako zrcadlo reálného sledovacího bytu pro přístup pracovníků/studentů pracujících na realizovaných projektech.
‚Předpokládáme, že tady bude bydlet měsíc, maximálně šest týdnů, tak abychom naměřili co nejvíce dat pro vyhodnocení. Abychom věděli, zda ty technologie, které používá, ty skryté technologie, jestli jsou užitečné pro jeho život,“ dodává Černý. Už v tuto chvíli o některé technologie mají zájem poskytovatelé sociálních služeb v kraji. Univerzita dokonce v září otevřela i nový bakalářský obor zaměřený na biomedicínské technologie.
Zdroj: irozhlas.cz
Za otce znakové řeči lze považovat anglosaského mnicha Bedu Venerabilise (kolem r. 672–735), který sestavuje zřejmě první prstovou abecedu. O několik století později se znakováním zabývá významný františkánský filozof, teolog a světec Bonaventura (1221–1274). Zaznamenává určité znaky a jejich významy. Tehdy ale ještě ani zdaleka nejde o jazyk určený pro dorozumívání neslyšících.
Hlavním účelem znakování je možnost, aby se mniší dokázali mezi sebou dorozumět jinak než pouhými slovy. Proč?
Slova jenom rozptylují
Mniši se zavazují k jednomu asketickému projevu – budou navždy mlčet. Povídají si proto pomocí znakování. Některé kláštery mají dokonce už v 10. století mlčení přímo přikázáno. Je to z důvodů, aby se řeholníci nerozptylovali zbytečnými slovy a debatami. Pomocí jednoduchých prstových znaků si povědí to nejdůležitější a zbytek není třeba. Zákaz mluvení praktikuje například řád trpistů.
Vyzradí tajemství
O skutečné znakové řeči pro neslyšící, jak ji chápeme a známe dnes, píše až v 16. století Španěl Melchor de Yebra (1526–1586). Jeho současník Pedro Ponce de León (1520–1584) tuto řeč vyučuje ve španělském klášteře San Salvador de Ona.
Vzdělává zde dokonce už 12 neslyšících žáků. Do tajů znaků společně s ním pronikají i dva neslyšící potomci z řad urozených, jde Francosa a Pedra de Valasco. León svojí výukou pomocí prstů, psaní a znaků dokáže, že neslyšící zvládnou psaní, čtení i mluvení.
Knihu o výuce neslyšících publikuje v roce 1629 Manuel Ramirez de Carrion (1579-1652). Mezi jeho žáky patří dokonce syn španělského místokrále. Carrion o svých metodách ve spise ale mnoho neprozradí, považuje je za svoje tajemství. Nicméně v tajnosti se vše dlouho neudrží. Jeho postup prozradí Juan Pablo Bonet (1579-1633).
Zdroj: epochaplus.cz
Do Mníšku na prohlídku zámku i městečka jsme se vydali v sobotu 16. října 2021 v 10.40 hodin. Sešli jsme se na Smíchovském nádraží, odkud jede do Mníšku příměstský autobus. Přijelo nás celkem 10, z toho dva přijeli až z dalekých Českých Budějovic. Bylo to velmi milé setkání. V Mníšku na zámku jsme byli objednáni na 14. hodinu, prohlídka měla trvat celkem něco přes hodinu. Měli jsme tedy skoro tři hodiny času. Zamířili jsme proto do místní vyhlášené restaurace na oběd. Ten byl velmi dobrý a dozvěděli jsme se též o velmi kvalitní místní cukrárně, kam většina z nás též vyrazila. Kafíčko a dortík, to nám vyloženě sedlo. Počasí bylo tuto říjnovou sobotu přímo výstavní. Sluníčko a přiměřeně teplo, ideální počasí na výlet.
V zámku se nám též moc líbilo. Za první písemnou zmínku o hradu Mníšku pod Brdy lze považovat až zápis v zákoníku Karla IV. Majestas Carolina“ z roku 1348. Archeologické nálezy z nádvoří zámku však ukázaly, že na tomto místě stávala stavba již koncem 13. nebo začátkem 14. století. Nejspíše šlo o malý hrádek obklopený hradbou a příkopem, který ho odděloval od města. V roce 1487 na více než 150 let získal Mníšek významný rod pánů z Mitrovic. Tento rod spravoval sídlo s dvorem po celé 16. století, kdy zde nepochybně probíhaly značně rozsáhlé stavební práce. Nejstarší zobrazení zámku pochází z roku 1622 a přes veškerou schematičnost patrně zachycuje reálnou podobu sídla při pohledu od jihu. V roce 1639 švédská vojska generála Banéra zámek vyplenila a se dvorem vypálila.
Dalším zásadním letopočtem je rok 1655, kdy panství od Mitroviců kupuje nobilitovaný pražský měšťan, původně koželuh pocházející z Flander, Servác Engel z Engelsflussu, který v letech 1656–1672 nechal zámek opravit. Tím byla zakončena etapa, která objektu dodnes přes četné i podstatné mladší úpravy vtiskla zásadní podobu i výtvarný charakter.
Ve druhé polovině 18. století za Unwerthů došlo k řadě stavebních úprav. Po smrti Ignáce Umwertha přešel majetek na Pachty z Rájova. Pro rodinné spory byl ale spravován úředníky desek zemských až do roku 1838. V roce 1848 zámek poznamenal požár. V roce 1909 po smrti hraběte Schirndinga majetek získal jeho příbuzný, Theodorich, svobodný pán Kast z Ebelsbergu, jenž přistoupil k zásadní obnově zámku podle projektu z roku 1910–1911, který vypracovala přední pražská kancelář vedená Matějem Blechou.
V roce 1945 byl zámek vypleněn a následně došlo k jeho konfiskaci. Poté se objekt dostal do správy ministerstva vnitra (1946), které zde ukládalo často významné a politicky citlivé archivní fondy. V roce 2000 byl objekt vyklizen a postoupen Národnímu památkovému ústavu – územnímu odbornému pracovišti středních Čech v Praze, který zde přikročil k rozsáhlé obnově. Obnova zámku v Mníšku pod Brdy započala v prosinci roku 2000. Jde o jedinečný projekt, který se snaží zachytit stav zámku na počátku 20. let 20. století.
Po prohlídce zámku jsme ještě navštívili kostel Sv. Václava. Historie mnišského kostela sahá do 13. století. Předchůdcem nynějšího kostela byl malý dřevěný kostelík, také zasvěcený Sv. Václavovi. Stál tady pravděpodobně už na přelomu 13. a 14. století v místě budovy dnešního městského úřadu. Písemně se poprvé o kostelu zmiňuje správa pražské arcijáhenské vizitace po venkovských farnostech z roku 1380. Po husitských bouřích, kdy byl kostel téměř zničen, byl zrekonstruován Pány z Mitrovic zřejmě po roce 1487, kdy Mitrovicové získali zámek.
Přišla však nová pohroma. V roce 1639 byl kostel i fara spolu s městem vypáleny Švédy. Před vypálením kostela ho vojsko používalo jako konírnu. Až v roce 1655 mělo město znovu svého faráře. Kostel byl však v žalostném stavu, proto až zbožný majitel panství Ignác Unwerth (zemřel r. 1769) přistoupil k výstavbě nového kostela. Stavitel barokního kostela není znám, architektura však ukazuje na školu Kiliána Dientzenhofera. Během totality nebyla vůle investovat do oprav kostela, také farní život nebyl z politických důvodů plnohodnotný.
Jana Rzepecká
Vážení přátelé,
rádi bychom se v Navigačním centru SONS pustili do nového projektu, který by měl zrakově postiženým usnadnit samostatné cestování, chceme si ale ověřit, že vám to stejně jako nám přijde smysluplné a že byste to využívali.
Účel nové služby by byl prostý – poskytnout všem zrakově postiženým uživatelům stručný a jasný textový popis, jak se i na složitém přestupním místě dostat z jednoho spoje na druhý.
Pokud cestujete na méně známé místo, často dopředu nevíte, kudy se vlastně vydat na přestup. Třeba v metru netušíte, zdali se ze soupravy dát vpravo či vlevo. Když z podzemí vyjedete eskalátorem do vestibulu, opět nemusíte vědět, kterým východem nejlépe vyjít na povrch, a když už jste nahoře, nemusí být zřejmé, ze které z několika zastávek vyjíždí vámi požadovaná linka autobusu. Přitom by často stačilo jen pár vět, které by vás již dobře nasměrovaly.
Plánujeme připravit online službu, která bude přestupní itineráře pro zrakově postižené generovat. Službu zpřístupníme provozovatelům všech běžných aplikací pro vyhledávání v jízdních řádech. U těch, kteří ji implementují, se potom po vyhledání spojení kromě běžných informací o spojích dostanete i k popisu cesty na přestupu od jednoho spoje k druhému. Už nyní je domluvená realizace zobrazování popisu cesty v aplikaci CG Transit. Věříme, že časem přibydou i další provozovatelé elektronických jízdních řádů, aby si tyto informace mohl zobrazit každý ve své oblíbené aplikaci.
Pro případnou finanční podporu na realizaci projektu je důležitý i názor komunity, jíž je projekt určen, tedy vás. Proto jsme pro vás připravili velmi jednoduchý dotazníček, ve kterém máte příležitost vyslovit se k užitečnosti výše popsaného projektu. Jeho vyplnění je otázkou maximálně dvou minut. Budeme rádi, když je uvažovanému projektu věnujete a ovlivníte svým hlasem případný další vývoj v informování cestujících se zrakovým postižením.
Moc děkujeme. Odkaz na formulář: https://1url.cz/@prestupuj.Odkaz na formulář bez obav šiřte mezi další zrakově postižené. Čím více odpovědí, tím lépe. Pro ty, co by raději reagovali zde přes email, najdete pod podpisem v textové podobě přepsané otázky. Vaše odpovědi zaškrtněte třeba písmenem X či znakem * Nicméně, pokud je to možné, budeme raději, když vyplníte internetový formulář.
S pozdravem za Navigační centrum SONS ČR.
Zdeněk Bajtl
Španělští hudebníci požadují, aby úřady uznaly poruchy sluchu za nemoc z povolání. Nejčastěji poruchami prý trpí hudebníci, kteří začínali svou kariéru v 80. a 90. letech minulého století. Tehdy často koncertovali v nevyhovujících podmínkách a svůj sluch chránili nedostatečně. Informoval o tom deník El País.
„Umělci a technici jsou dlouho vystaveni vysoké úrovni hluku, což způsobuje postupné zhoršování sluchu,” uvedl předseda sdružení španělských hudebních techniků Paco López. Potíže se sluchem neřeší zdaleka jen španělští hudebníci. V minulosti o nich mluvili také bývalý kytarista kapely Oasis Noel Gallagher, James Hetfield ze skupiny Metallica nebo zpěváci Eric Clapton a Ozzy Osbourne.
Podle šéfa svazu profesionálních hudebníků Guillema Arneda by španělský stát měl muzikantům poskytnout finanční kompenzaci. Arnedo chce splnění svých požadavků dosáhnout při vyjednávání se zástupci vlády o novém zákonu o uměleckých profesích.
Roberto Gaňán trpí šelestem v uších. Jedním z hudebníků, kteří trpí poruchami sluchu, je kytarista a člen mezinárodně známé kapely Ska-P Roberto Gaňán. Padesátiletý hudebník už několik let trpí šelestem v uších, takzvaným tinnitem Popisuje ho jako hučení tisíce cvrčků. To mu způsobuje poruchy spánku a stres. „Klukům z kapely jsem řekl – ti cvrčci mě zabíjejí,” řekl Gaňán, který se snažil nemoc léčit na vyhlášené klinice v Düsseldorfu.
Veškeré pokusy ale byly zatím marné. Podle lékařů v současnosti neexistuje léčba za použití léků či chirurgického zásahu, která by dokázala tuto poruchu odstranit. Řešení je psychologického rázu – člověk se musí naučit hučení v uších nevnímat.
„Pokaždé, když mě někdo požádá o radu, jak se stát hudebníkem z povolání, odpovídám – chraň si uši,” říká Victor Cabezuelo, člen kapely Rufus T. Firefly.
Hudebníci poukazují na to, že na začátku kariéry často hrají v malých a nevyhovujících prostorech. Navíc málokterý mladý muzikant pomýšlí na ochranu svého sluchu. Věc začnou řešit, až když nastane problém, což je často pozdě. Pak je totiž někdy jediným řešením přestat úplně hrát a koncertovat.
Podle české legislativy se nemoc z povolání uznává za přesně vymezených podmínek. „Pro naplnění pojmu nemoci z povolání musí být splněny podmínky uvedené v Seznamu nemocí z povolání,“ uvádí na svých stránkách Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR]. Nemoc z povolání zprvu na doporučení ošetřujícího lékaře posuzuje a uznává lékař z oboru pracovního lékařství. Oprávnění k tomu získávají od MZ ČR. Podmínky nároku pak navíc prověřují další státní orgány. Žádost k prošetření nemoci z povolání podává ošetřující lékař. Oprávněn je k tomu i sám zaměstnavatel, pokud na ni má podezření. Podnět k posouzení může podat také sama osoba při podezření, že jí v práci vznikla nemoc z povolání. „Žádost o posouzení možné nemoci z povolání lze podat i zpětně,“ upozorňuje MZ ČR.
Odškodnění za uznanou nemoc z povolání vyplatí zaměstnanci pojišťovna, se kterou má jeho zaměstnavatel povinně sjednáno pojištění odpovědnosti. Z pojistného plnění se pak poškozenému zaměstnanci dorovnává rozdíl mezi předchozím příjmem a vyplácenou nemocenskou dávkou.
Stejně jako snížení platu při přeřazení na jinou pracovní pozici či při uznání invalidního důchodu jakéhokoli stupně. Součástí odškodnění za nemoc z povolání je vyrovnání za ztížené společenské postavení a bolestné, to se vyplácí jednorázově. Zaměstnanec s uznanou nemocí z povolání může žádat o proplacení nákladů spojených s léčbou nemoci. Poskytnutá náhrada za snížený příjem kvůli nemoci z povolání podléhá dani z příjmů. Oproti tomu bolestné nebo vyrovnání za ztížené společenské uplatnění se nedaní.
V poslední době se nemoc z povolání řešila zejména kvůli onemocnění covidem-19. Jako nemoc z povolání tuto nemoc úřady loni uznaly 150 nakaženým, zejména zdravotníkům. Byť podle dat Ústav zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS] šlo v případě covidu-19 o pravděpodobnou pracovní nákazu v minimálně 64 587 případech [9 % ze 732 202 nakažených osob].
Zdroj: fintag.cz
Mastercard představil nový standard platebních karet Touch Card. Ten usnadňuje použití lidem s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku. S rostoucími počty nově vydávaných karet bez reliéfního embosování je pro osoby s postižením zraku obtížnější rozeznat, jaký typ karty právě drží v ruce.
„Karty standardu Touch Card poskytnou přibližně 2,2 miliardy lidí po celém světě, kteří žijí s postižením zraku, větší pocit jistoty a vyšší míru inkluze a nezávislosti. Pro lidi se zrakovým postižením je velice obtížné bezpečně rozeznat platební kartu, kterou se chystají použít. Naše hmatové řešení umožní spotřebitelům snadno a bezpečně určit nejen typ karty, ale i její orientaci,“ řekl Raja Rajamannar, ředitel společnosti Mastercard pro marketing a komunikaci.
S novými kartami Touch Card společnost Mastercard zavádí systém výřezů na jedné hraně karty a vylepšuje tak stávající podobu platebních karet. Díky tomu bude možné po hmatu snadno rozeznat jak typ karty, tak i její orientaci. Kreditní karty Touch Card jsou opatřeny oblým výřezem, debetní karty širokým čtverhranným a předplacené trojúhelníkovým. Karty nového standardu lze používat u platebních terminálů i bankomatů a nic tak nebrání jejich širokému nasazení.
Návrh značení karet společnosti Mastercard podpořil nejen Královský národní institut nevidomých (The Royal National Institute of Blind People, RNIB) ve Velké Británii, ale i organizace služeb pro nevidomé a slabozraké VISIONS ve Spojených státech. Na podobě karet se spolupodílela společnost IDEMIA, která vyvíjí mobilní řidičské průkazy a biometrické platební karty.
David Clarke z institutu RNIB k novým kartám uvedl: „S tím, jak bankovní sektor reaguje na současné trendy vývoje, je nezbytné, aby jakékoliv změny přinášely užitek všem, včetně osob s postižením zraku. Jsme proto velmi potěšeni tím, že si společnost Mastercard uvědomuje, jak je pro osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku důležité, aby měly k vlastním financím stejně snadný a bezpečný přístup jako ostatní.“
„Inovace by vždy měly vycházet ze snahy zlepšovat inkluzi, nenechávat nikoho stát opodál. Na světě se každý sedmý člověk potýká s nějakou formou postižení. Navrhovat nové produkty s ohledem na jejich potřeby znamená poskytovat jim stejné příležitosti snadno a bezpečně využívat možností digitálního světa. Na nikoho by se nemělo zapomínat,” dodal Raja Rajamannar, který je ve společnosti Mastercard zodpovědný také za péči o zdraví.
Společnost Mastercard kromě toho do platebních terminálů po celém světě přidává možnost přehrát svou korporátní melodii. Každý, a zejména osoby s postižením zraku, tak snadno pozná, že jeho platba úspěšně proběhla. Uvedení karet Touch Card je dalším přispěním společnosti Mastercard k posilování inkluze. Společnost již dříve uvedla na trh karty True Name, které podporují členy transgenderových a nebinárních komunit. Závazkem společnosti Mastercard není jen bojovat s nerovností, ale především být zprostředkovatelem pozitivních změn.
Zdroj: czechbanking.cz
O kočkách se ví, že dokážou urazit skutečně značné vzdálenosti, jenom aby se znovu dostaly domů. Rekordu dosáhla jedna perská kočka ve Spojených státech amerických, která při cestě za svým majitelem ušla více než 1550mil (2400 km). Pro nás zůstává záhadou, jak kočky dokážou najít cestu domů, i když je známo už více než 200 takovýchto případů.
Hřímá-li v listopadu, bude dobrý rok.
Nezpracujeme-li maso hned, ukládáme je pokud možno do chladu v kameninové nebo porcelánové misce s poklicí. Nemáme-li k dispozicí chladničku, v horkých letních dnech zabalíme maso do utěrky namočené v octové vodě.
Kniha populárního amerického spisovatele Kinga pojednává o známém spisovateli knih pro ženy Paulu Sheldonovi a jeho děsivém zážitku v horách. Na cestě z horského hotelu, kde dokončuje svou poslední knihu o krásné Misery, se zřítí ze srázu do lesa a ztratí vědomí. Najde ho ošetřovatelka Annie Wilkiesová, odtáhne ho do svého domu, ošetří ho a pečuje o něho. Paul přichází k vědomí za velkých bolestí a je zděšen, kde se nachází. Má zlomené obě nohy, takže je nucen zůstávat na posteli, odkázaný na pomoc neznámé ženy. Annie je kolem 40 let, je nehezká, v podivném oblečení, a ještě podivnějším výrazem v očích. Její jedinou zálibou je četba právě knih o Misery, sama se nazývá Paulovou „fanynkou číslo jedna“. Teď svůj idol zachránila a on se ocitá v její moci. Poprosí ho, zda by si jeho rukopis mohla přečíst a on, jen z vděku, souhlasí. Kniha se jmenuje Dítě Misery a skončí bohužel Miseryinou smrtí. Annie zuří, vždyť Misery pro ni byla idolem, ztotožňovala se s její krásou i bohatstvím, které sama nikdy neměla. Dávala jí naději, která je teď pryč a vrahem je její autor Paul.
Annie začne Paula terorizovat, odmítá mu dávat léky na bolest, na kterých se stal závislý. Je k němu velmi odměřená, přichází a odchází nečekaně, Paul nikdy neví, co od ní může čekat. Vzhledem ke své nepohyblivosti a neznámému prostředí, to v něm vyvolává hrůzu a deprese. Pak náhle nastane změna. Annie usoudí, že byla bohem předurčena k záchraně Misery a přinutí Paula spálit svou knihu, v níž Misery umírá a také svou další knihu na jiné téma. Koupí mu psací stroj, papír, dokonce i invalidní vozík, aby mohl sedět, a nutí ho psát další pokračování Miseryiných osudů. Paul se všemožně snaží Annie nerozzlobit, ale daří se mu to jen někdy. Za trest mu Annie způsobí mnohá další zranění, jako odříznutí nohy u kotníku, useknutí palce a další.
Postupem času, jak plynou měsíce, stává se Paul stále apatičtějším. S pomocí vlásenky se sice naučil odemykat pokoj, dále než do jiných místností se však nedostane. Objeví sešit s výstřižky z novin, které dosvědčují, že Annie je šílená a zavraždila již mnoho lidí v sanatoriích, kde dříve pracovala. Ani jednou však nebyla usvědčena a odsouzena. Pátrání po oblíbeném spisovateli se posune tak daleko, že kolem domu v horách začínají pátrat policisté. Jednoho Annie zabije a tuší, že se dny Paulova věznění i její, krátí. Přesvědčuje Paula, aby urychlil knihu o Miseryině návratu a pak spolu mají spáchat sebevraždu. V roce 1990 natočil podle Kingovy knihy americký režisér Rob Reiner film Misery nechce zemřít s Jamesem Caanem a Kathy Batesovou v hlavních rolích. Film patří mezi špičku v hororové žánru.
Od dětských let já nebýval jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.
Pak - v dětství - za jitra, jímž vzplálo
bouřlivé žití, vyvstávalo z hlubiny zla i nad dobrem
tajemství, kterým poután jsem:
z proudu, jímž pramen v dál se valí,
z útesu srázné rudé skály, ze slunce v zlatém víření
putujícího jesení, z blesku, když v letu oblohou
mžiknutím míjel duši mou, z hromu, z bouře, z černa mraku,
jenž v mém zádumčivém zraku (zbytek nebes modrý byl)
v démona se proměnil.
V měsíci listopadu oslavili narozeniny Jiřina Bartáková, Karla Jandlová, Jiří Javůrek a Irena Šepsová, svátek pak Karla Jandlová a Martin Tarčinec. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
Správné odpovědi na předchozí kvíz:
Nový kvíz:
Pokuste se vymyslet co nejvíce slov, která začínají a končí na níže uvedená písmena. Odpovědi pište do volných řádků. U tohoto cvičení posilujete svou slovní zásobu. To je pro Vás v této fázi onemocnění enormně důležité. Také se snažte co nejvíce číst, třeba i hlasitě, a také o přečteném diskutovat s nějakou Vám blízkou osobou.
Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle.
Těstoviny uvaříme v osolené vodě na zcela do měkka. Drůbeží játra nakrájíme na kousky, žampióny na plátky, pokapeme citrónem. Obojí opečeme na horkém oleji. Přidáme rajský protlak, červené víno a ještě krátce podusíme. Ochutíme sekaným rozmarýnem, solí a pepřem. Dobře okapané těstoviny dáme do vymaštěné ohnivzdorné formy, přidáme drůbeží omáčku s dostatkem sýra a vše přikryté v horké troubě dusíme asi 15 minut.
Suroviny: 250ml mléka, 150g másla, 150g krupicového cukru, 2 polévkové lžíce kakaa, 300g polohrubé mouky, prášek do pečiva, vanilkový cukr, 1 vejce
Postup: Mléko, máslo, krupicový cukr a přesáté kakao za stálého míchání svaříme. Necháme úplně vychladnout. Do vychladlé hmoty přimícháme polohrubou mouku smíchanou s práškem do pečiva, vanilkový cukr a vejce. Vzniklé těsto nalijeme do tukem vymazané a hrubou moukou vysypané bábovkové formy. Vložíme do předem vyhřáté trouby a pečeme na 170° C přibližně 35-45 minut. Hotovu bábovku vyklopíme a posypeme moučkovým cukrem.
Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz
Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením