Paprsek ze tmy, říjen - prosinec 2010

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, říjen - prosinec 2010

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení přátelé, připravili jsme pro vás v letošním roce poslední trojčíslo Paprsku a to za měsíc říjen, listopad a prosinec. Je čas Vánoc, klidu a pohody. Paní Machovičová nám věnovala v rubrice O čem přemýšlíme zamyšlení se nad Vánocemi a dárky, posuďte sami. Dále nám poslala článek se zaměřením na legislativní změnu týkající se snížení dávky příspěvku na péči. Poohlédneme se společně za minulým číslem, ve kterém se objevil článek o problematice cestování autobusem. Reflexi nám poskytl pan Brückner. Paní Martina Hanusová vám bude ve svém příspěvku vyprávět o návštěvě Botanické zahrady. Pan Javůrek nám do Paprsku věnoval relaxačně laděnou báseň o podzimu. Naše Ota a Martina se byly podívat na exkurzi na Slovensko, přečtěte si, jaké místo navštívily. A na závěr trocha dobrého jídla z receptů našich kuchařek.

Chtěla bych vám touto cestou popřát krásné prožití vánočních svátků a především hodně zdraví do nového roku 2011. Těším se na další spolupráci s vámi při vytváření občasníku Paprsek ze tmy v novém roce.

Michala Růžičková

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Je pořád o čem přemýšlet. Ale protože jsou Vánoce, malá úvaha o jejich významu. Bylo už toho řečeno hodně. Například o dárcích. Každý rok nacházíme pod stromečkem dárky. My doma jsme to v posledních letech zařídili jinak. Dříve si lidé nedávali tolik dárků během roku, jako je tomu v moderní době. Rozhodli jsme se na Štědrý den nadělovat dárek jiného ražení. Pohodu, klid, lásku. Posedíme, popovídáme si. Pojíme cukroví a večeři. Dáme najíst zvířatům, třeba ptáčkům. Přečteme si pohádku a na pohádku se také podíváme. Nejsme už malé děti, kterým bychom v žádném případě dárky neodepřeli. Nám stačí ten duševní, nebo chcete-li duchovní dárek.

Marcela Machovičová

Příspěvek na péči

Zdravotně postižení lidé jistě sledují půtky mezi vládní koalicí a opozicí. Škrtá se a škrtá. Osobně jsem vždy byla pro skromnost a úspornost. A to po celý život. V tomto případě se ale ptám, jaký smysl má snížení příspěvku na péči ze dvou tisíc korun českých na osm stovek korun? Přejdu rovnou k věci. Úspora se dotkne i těch postižených, kteří ve skutečnosti patří do kategorie těžšího postižení, ale buď o vyšší příspěvek nepožádali, nebo jim tento příspěvek z důvodu jejich "schopnosti" nebyl přiznán. Dočetla jsem se nedávno v novinách, že dochází ke snížení příspěvku u nejlehčích forem postižení. Možná tuto větu novinář špatně formuloval.

Všichni víme, že výše příspěvku je určena podle toho, kolik kdo zvládne úkonů. To mi právě přijde zajímavé. Někdo má postižení velmi těžké, ale je schopen úkony zvládnout prostě proto, že se snaží se svým postižením bojovat, není pohodlný a především měl možnost tyto dovednosti získat. Nezvládá je sice perfektně, ale nesedí s rukama v klíně. Nebo - nedej Bože - nedělá ze sebe většího chudáka, než je. Svoje postižení maskuje svým pozitivním přístupem k životu. Svoji poznámku jsem nemířila proti škrtu jako takovému, chtěla jsem jen poukázat na to, že jsou mezi námi lidé, na nichž na první pohled není znát jejich míra postižení, oni se ale musejí hodně přemáhat, aby věci zvládali jako zdraví lidé. Jejich problém, řeknete si. Ale nebylo by lepší posuzovat výši příspěvku podle jiných kritérií? Úplným paradoxem byla poznámka jedné čtenářky časopisu Můžeš. Stěžovala si na to, že systém zavedený u příspěvku na péči žene mnoho lidí do pasivity. Odpověď zněla, aby se nebála požádat o pomoc i přes tuto svoji výhradu. Na místě je otázka, komu tento systém mimo jiné slouží. Ale třeba se pletu.

Marcela Machovičová

Zkušenosti s autobusem

Po operaci pravého kyčle jsem až dnešního dne začal jezdit v dopravních prostředcích městské hromadné dopravy zásadně u řidiče, a v autobusu u schodů, kde jsme měli lepší kontakt s řidičem navzájem. Je pravda, že jedenkrát jsem byl upozorněn řidičem autobusu, že si mám přesednout, protože zde hrozí nebezpečí úrazu při náhlém zabrždění. Byl jsem k tomu slušně vyzván a tak jsem si přesedl za záda řidiče, kde jsem měl horší přehled o vystupování a vazbu na řidiče. Včera při jízdě do zaměstnání jsem seděl u schodů u řidiče, autobus náhle zabrzdil a málem došlo k úrazu. Je pravda, že v některých autobusech jsou tato sedadla zakázána pro děti do 12 let a je zde upozorněno na nebezpečí. U některých modelů autobusů nebezpečí úrazu nehrozí při sezení u předních dveří.

Rozhodně však není namístě jednat s cestujícím hrubě a s osobou se zdravotním postižením jako s nesvéprávným člověkem. Milí přátelé, jsem přesvědčen o tom, že s úsměvem a v klidu jde vše lépe. Neznamená to však, že musíme ustupovat a rezignovat, ale v klidu oznámit například panu řidiči, že tento konflikt budu řešit s jeho nadřízeným, když se nemohu s ním domluvit a neumí se chovat slušně k cestujícím. Je to závěr především pro mě, že se musím snažit být více důsledný, vykazovat více osobní odvahy a dotahovat věci do konce.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Klubové aktivity

Praha

Návštěva Botanické zahrady

Ve čtvrtek 21.10.2010 jsme navštívili Botanickou zahradu v Praze - Troji. Konala se zde výstava s názvem "Vůně jehličí aneb Poznávejte jehličnany všemi smysly". Jak z názvu vyplývá, výstava byla hmatová.

Do Botanické zahrady jsme došli pěšky od autobusové zastávky Zoologická zahrada. Po zakoupení vstupenek jsme se vydali do výstavního sálu, který se nachází v areálu venkovní expozice. Přivítala nás mladá příjemná průvodkyně. Nabídla pro zájemce walkmany s nahrávkou popisu celé výstavy. Nabídku využil pouze Jirka, který má moc rád podobná zařízení, ostatní poslouchali výklad průvodkyně. Průvodkyně podrobně popsala veškeré vystavené druhy jehličnanů. Byly zde ukázky nejen stromů, které dobře známe z našich lesů, ale také stromy cizokrajné. Každý si mohl osahat větvičky, šišky a plody jednotlivých stromů, k dispozici byly také éterické oleje z jehličnanů, takže člověk mohl výstavu vnímat opravdu všemi smysly. A samozřejmě u vystavených exponátů nechyběly popisky v Braillově písmu. Po skončení výstavy jsme si prošli také venkovní expozici. I přes pokročilý podzim se zde našly kvetoucí rostliny. Na travnatých plochách pak lákala k odpočinku dřevěná lehátka.

Všichni jsme měli chuť zajít se ohřát do hospůdky a dát si něco dobrého. Bohužel obě restaurace u zoo byly uzavřené, tak jsme zajeli jednu zastávku autobusem do cukrárny. Nabízeli tu kromě nápojů také sladké i slané dobrůtky. Po milém posezení jsme se rozešli do svých domovů.

Martina Hanusová

Návštěva Majáku na Slovensku

Dne 4. listopadu jsme se vypravily s kolegyní Martinou Hanusovou nočním vlakem do ciziny. Nyní asi netrpělivě očekáváte, do jaké asi ciziny jsme to odjely. Nebylo to tak daleko, jely jsme na návštěvu na východní Slovensko do malé vesničky u Košic, která má název Zdoba. Co znamená název obce Zdoba nevím, ale určitě první domov pro hluchoslepé mladé lidi - Maják n.o. je ozdobou obce Zdoba.

Zřízením tohoto domova v roce 2007 byly splněny touhy osmi mladých lidí s hluchoslepotou. 1. ledna 2007 mladí hluchoslepí vyletěli ze svého rodinného hnízda a začali žít "dospělácký" život. Žijí tady v dospělém věku bez rodičů, mohou prožívat téměř samostatně svůj život. Odborný personál Majáku jim pomáhá, aby jejich život byl plnohodnotný, kvalitní. Zajišťuje jim péči ve všech životních situacích tak, aby se přiblížil co nejvíce běžnému životu. Toto jen krátce na úvod.

Do Košic jsme přijely kolem sedmé hodiny ranní. Očekávala nás tam paní ředitelka Mgr. Henrieta Hajdeckerová. Milá, usměvavá, mladá žena. Nikdo by v této nenápadné osůbce nehledal tolik energie, kterou určitě vynaložila, aby se tento již zmíněný domov otevřel a začal fungovat, tak jak funguje. Naložila nás do auta a už jsme stoupali do kopců nad Košicemi.

Auto zastavilo před normální rodinou vilkou. Na schodech nás už s úsměvem vítala jedna z vychovatelek domova. Uvedla nás do jídelny, nabídla nám snídani a kávičku. V jídelně je jenom jeden stůl, u kterého se jí společně tak jako doma. Všichni kdo v domově působí tam jedí a to od paní ředitelky až po uklízečku. Na snídani si může domácí osazenstvo dojít v rozmezí od půl osmé až po téměř devátou hodinu. Nemusí tam být na povel přesně v určitou hodinu. Prostě jako doma.

Ptali jsme se kolik lidí Maják zaměstnává. Je to celkem 12 osob. Z toho jsou 4 osoby se zdravotním postižením a našli zde pracovní uplatnění. Většinou jsou neslyšící. Výchovný a pečující personál tvoří jeden speciální pedagog, tři vychovatelé, dva pomocní vychovatelé a dva noční vychovatelé. Pracují celotýdenně a to v 12-ti hodinových směnách. Kdo pečuje, či pracuje s osobami takto postiženými si jistě dovede představit, jak náročnou směnu tito pracovníci musí denně absolvovat. Ale z finančních důvodů není žádné jiné řešení. Někteří zaměstnanci vykonávají dokonce i noční dobrovolnické směny. Neuvěřitelné!

Po snídani jsme se sešli v menším obývacím pokojíku. Probíhá zde takzvané uvítací kolečko. Aby mládež věděla, kdo s nimi ten den bude pracovat a kdo z nich je doma. Dozvědí se denní rozvrh, který se různě každý den podle potřeby mění. Není zde žádný stereotyp, pokud ho některý z "klientů" sám nevyžaduje. Jako například Peter, který musí mít každý všední den matematiku. Samozřejmě dodržuje i školní prázdniny, to se neučí. Navzájem jsme se představili. Nejprve oni a potom my. Každý nám řekl (ve znakovém jazyce) stručně něco o svém životě a o svých zálibách. Zřejmě z naší návštěvy měli i oni radost, zrovna tak jako nám bylo s nimi moc dobře. Upřímně jsme se zasmáli pantomimickému vystoupení Juraje, Martina a Petera.

Předváděli své vychovatelky a i paní ředitelku, tak jak je vnímají oni. Bylo to až neuvěřitelné. Tady neexistuje hranice my a vy. Tady jsou pouze MY. Nikde nenajdete vyvěšené provozní řády, etický kodex. Proč taky, máme ho snad někdo z nás vyvěšený doma? To všechno musíme mít v sobě, osobní přirozenou disciplínu a dobrý vztah a lásku k bližnímu. Na co jsou všechny několikastránkové standardy kvality péče na papíře, když občas skutek utek? Určitě tyto papíry někde v tomto domově jsou vzorně zpracovány a uloženy, ale nejsou okatě vystavovány a zřejmě je mají zaměstnanci v malíčku a ve svých myslích a srdcích. To je cítit z atmosféry tohoto domu.

Dobře naladěni jsme se přesunuli do výtvarné dílničky. Seznámili jsme se zde se skvělým člověkem, profesionálním umělcem panem Helmutem Bistikem. Působí zde jako arteterapeut a vytváří se svými svěřenci neuvěřitelná dílka. V Majáku tvoří výzdobu všech prostor pouze výrobky pocházející z této dílničky. Maják je nejen domovem, ale také jednou velkou galerií. Je opravdu na co se podívat. Pro Martinu, naší lektorku arteterapie, bylo vše velkou inspirací pro její práci.

Následovala malá svačinka a my s Martinou jsme si prošly pokojíky hochů a dívek. Nahlédli jsme tak trochu do jejich soukromí. Pokoje jsou sice malé a skromně zařízené, ale každý má možnost si je vyzdobit, tak jak chce. Dokonce jsme objevily v jednom pokoji akvárium s rybičkami, vzorně čisté a upravené. A samozřejmě obrázky a ozdoby vlastní výroby. Podívaly jsme se také na podzimní zahradu, záhonky se zbytky zeleniny. Nesmělé sluníčko dokreslovalo podzimní náladu.

A už jsme byly posazeny k jednomu velkému stolu k výbornému obědu se všemi obyvateli i zaměstnanci, včetně paní ředitelky. Pan kuchař vaří jako v interhotelu. Výborná polévka fazolačka a chutně upravená rybička s bramborovou kaší. Recept na tento den dala neslyšící paní uklízečka a usměvavý pan kuchař to podle toho uvařil. A když se vaří s úsměvem a chutí, tak do podle toho také chutná.

A nastalo loučení, předání dárku. Vezeme si do Prahy krásný autoportrét Juraje. Bude pro nás příjemnou vzpomínkou na pěkně a účelně strávené dopoledne. Nelitujeme té dlouhé noční cesty na východní Slovensko. Mile nás překvapilo, že domov je opravdu domovem. A ač je špičkově profesionálně i odborně veden neztratily se zde lidský přístup, láska a ani neformálnost. A tak odjíždíme s trochou závisti, že u nás v České republice, něco tak krásného dosud nemáme. Naše návštěva splnila veškerá očekávání i představy, že takto by měly vypadat všechny domovy pro lidi se zdravotním postižením, kteří pro svůj těžký handicap nemohou žít úplně sami. Klobouk dolů před vámi, přátelé z Majáku!

Ota Pačesová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Soutěž pro tvůrce hmatových knížek

Přetiskujeme informaci ze Zpravodaje (říjen 2010) od Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, o. s., že vyhlašuje 3. ročník české soutěže tvůrců hmatových knížek Tactus.cz 2011. Může se ji zúčastnit každý, kdo je kreativní a rád vytváří jakékoliv výtvarné či jiné výrobky. Organizace zároveň nabízí odborné semináře či konzultace na začátku i v průběhu tvorby, a to pro skupiny i jednotlivce. Hlavním cílem soutěže je zvýšení počtu hmatových knížek, které budou dále k dispozici nevidomým čtenářům. Soutěž pořádá naše Asociace ve spolupráci se Střediskem pro ranou péči Praha. Veškeré informace naleznete na www.tactus.wz.cz.

Upravila Michala Růžičková

zpět na obsah

Zajímavosti

Přetiskujeme informaci z říjnového Zpravodaje Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, o.s. o nové kompenzační pomůcce s názvem RNIB PENFRIEND. Jedná se o čtečku, která umožňuje nahrávat na samolepící etikety až hodinový záznam. Na etikety smíte nahrát prakticky cokoliv, má však omezenou paměťovou kapacitu. Etikety, jak jsem se směla dočíst jsou vhodné i do mrazničky. Tato pomůcka je ke koupi v prodejně Tyflopomůcek v Praze, Krakovské ulici. Cena je údajně vyčíslena na 2 500,- Kč, úřad může navíc přispět až 60 %. Přesnější informace o výrobku by vám jistě poskytla příslušná prodejna tyflopomůcek.

Upravila Michala Růžičková

Hodnoty života

Pod tímto názvem proběhla první víkendová akce HKB (Handicap klub Brno) ve dnech 10.-12.09.2010 v Praze.

Po příjezdu na Florenc nás již očekávala naše milá členka z Jihlavy slečna Barbora Tesková. Bylo poledne, a tak jsme zamířili do osvědčeného bufetu na Dlouhou třídu. Měli jsme zavazadla, absolvovali jsme tedy pouze malou procházku přes Staroměstské náměstí do nejbližší stanice metra Staroměstská. Po příchodu do Dědiny - centra pro nevidomé, jsme provedli velký nákup pro zajištění večeří a snídaní a tradičně jsme zajeli na Ruzyňské letiště. Zde nám paní Marta provedla praktickou instruktáž pro leteckou přepravu cestujících.

V sobotu po snídani začala vlastní akce „Hodnoty života“. Paní Ota Pačesová, tajemnice KPČH (Klub přátel červenobílé hole o.s.), nám stručně, ale velmi srozumitelně pověděla svůj životní příběh, seznámila nás se svojí životní filosofií a přečetla poselství paní Marcely Machovičové, která je rovněž zdravotně postižená. Osobně jsem si velmi vážil a cenil svědectví a zkušenosti slečny Barbory Teskové. Pověděl jsem pár slov o naší milé mladé člence slečně Lence Řehánkové a potom paní Ivanka přednesla její báseň.

Luděk Coufal, který je obdařen uměleckou hřivnou, v pátek večer zahrál několik lidových skladeb na místní piáno a v sobotu přednesl svou báseň. Jako masér rovněž nezahálel, i když se mně nepodařilo zajistit mu takové podmínky, jak jsem si představoval. Po prvním bloku následovala prezentace kompenzačních pomůcek. Po obědě jsme jeli na Karlův most a na Petřín. V průběhu celého víkendu se starala o duchovní program paní Jana Štrajtová, která nám denně předčítala Slovo Boží s výkladem a následovaly modlitby vděčnosti a proseb za ochranu před úrazy a nepředvídatelnými problémy.

Následovala krátká exkurze po středisku Dědina a návrat do Brna. Náš klub nezahálí, je nám spolu dobře a na každý další výlet se moc těšíme.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Tip na zajímavou knížku

V poslední době moc nemám čas na čtení, ale naposledy před týdnem jsem dočetla knížku 33 moravských legend. Napsala ji Alena Ježková a dýchnou na nás téměř pohádkově. Je tam například o vzniku propasti Macocha, O králi Ječmínkovi, O Štramberských uších, což je, jak jsem se dočetla, zákusek a další. Tak hezké počtení.

Jarka Dvořáková

Časopis GONG

Dostala se k nám informace od redakce časopisu GONG, jehož vydavatelem je nestátní organizace ASNEP, že GONG příští rok slaví 40 let svého trvání. Časopis ale v současné době prochází krizí, neboť je pravděpodobné, že tento velmi kvalitní časopis zcela zanikne a vymizí z trhu. A proto organizace hledá nové čtenáře. Pokud jím ještě nejste, podpořte časopis GONG v jeho další existenci.

O náplni časopisu si můžete přečíst na www.gong.cz. Předplatné na rok činí 288 Kč, na půl roku za 144 Kč. V rámci předplatného je zvýhodněna cena časopisu - jedno číslo vychází na 48 Kč. Běžná cena v prodeji je 55 Kč. S předplatným tedy ušetříte téměř 15 % ceny a navíc získáte dárek! Dárek vám bude zaslán po uhrazení předplatného.

Pro ty, kdo nemají internet uvádíme přehled dárků:

  1. Věra Strnadová: Jak se úspěšně vyrovnávat se ztrátou sluchu - 1. díl; Eva Tesárková: Sosna; Věra Strnadová: Hádej, co říkám aneb odezírání je nejisté umění
  2. bylinná kosmetika firmy Herbavera

Využít můžete různé možnosti objednání předplatného. Je potřeba uvést typ předplatného (roční nebo půlroční) dárek, který jste si vybrali, vaše jméno a adresu (jméno, ulice a číslo, PSČ, město).
On-line formulář - na www.gong.cz
E-mail - redakce.gong@volny.cz
Fax - objednávku zašlete na číslo 235 521 411
Poštou - objednávku zašlete na adresu Hábova 1571, 155 00, Praha 5

Upravila Michala Růžičková

zpět na obsah

Literární okénko

Pan Jiří Javůrek složil před svou vycházkou s námi do Botanické zahrady tuto báseň. Nechte se unášet atmosférou podzimu.

Podzim

Mám náladu, listí padá ze stromů.
Je tady podzim, já to vím
zahradu si uklidím.
Půjdu ven,
to bude krásný
a hezký podzimní den.
Mám krásnou a pěknou náladu,
a zítra se podívám na hezkou podzimní přírodu.

zpět na obsah

Výročí

Nesmíme zapomenout na naše prosincové oslavence. Přání pevného zdraví a životní pohody přejeme k narozeninám Marušce Doležalové a Milušce Kvašové a k svátku Báře Teskové a Daně Ťukalové.

zpět na obsah

Co nám chutná

Vánoční pečený čaj

Paní Jaroslava Navarová si pro Vás přichystala velice originální recepturu na Vánoční pečený čaj. Zkuste jej a uvidíte.

Ingredience: 1 kg ovoce (může být mražené i čerstvé) hrušky, jablka, pomeranče, rybíz, švestky, mandarinky, jahody, maliny, borůvky
1 kg cukru krystal
2 dcl rumu (nemusí být)
1 citron
lžička skořice
3 nemleté hřebíčky

Postup: Ovoce nakrájíme na kousky (jablka a hrušky nemusíme loupat). Ve větší misce smícháme nakrájené ovoce a cukr, přidáme rum (nemusí být), citron (nakrájený na kousky), skořici a hřebíček. Vše důkladně promícháme a dáme do vyhřáté trouby v hlubším pekáči na 220 stupňů, na cca 45 minut. Pečte tak dlouho, aby ovoce pustilo šťávu. Podle toho se řiďte. Čas pečení je pouze orientační, protože každý má jinou troubu. Během pečení občas promíchejte. Po upečení, ještě horké, dáváme do skleniček, které zavíčkujeme a otočíme na 5 minut vzhůru nohama.

Podáváme tak, že do hrnečku dáme 1-3 lžičky pečeného čaje a zalijeme horkou vodou. Necháme vyluhovat a pijeme. Voní po tom celý dům a každý chce recept.

Jaroslava Navarová

Kapr na kopru

A jsou tu zase Vánoce. A hned receptíček. Kapr na kopru s červenou řepou. Je to jednoduché a moc dobré. Kapra očistíme, jak jsme zvyklí. Nakrájíme na podkovy. Dáme restovat na olivový olej, předtím jsme si kapra nasolili, opepřili a zakapali citronovou šťávou. Když je kapr hotový, do olivového oleje přidáme kopr. Mezitím si připravíme červenou řepu. Nastrouháme na nudličky. Dáme na olivový olej, orestujeme a mírně podlejeme vodou. Dusíme. Pak přidáme sůl, cukr a pepř. V závěru červenou řepu okyselíme octem nebo citrónovou šťávou. Ke kapru podáváme teplou řepu a třeba pohankovou kaši.

Dobrou chuť přeje kuchtička Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)