Paprsek ze tmy, listopad - prosinec 2014

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, listopad - prosinec 2014

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Milí přátelé, právě čtete poslední Paprsek v roce 2014. Vánoce nám klepou na dveře, doufám, že se nenecháváte strhnout předvánočním shonem a najdete si čas také sami na sebe a své blízké. Doufáme, že letošní svátky budou plné klidu, příjemných zážitků a setkávání s milými lidmi. Do nového roku přejeme hodně zdraví, štěstí a lásky. Těšíme se na setkání s vámi všemi v roce 2015.

Martina Hanusová

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

K přemýšlení mě donutil zážitek z letošního předvánočního posezení našeho klubu. Konal se již tradičně v prostorách České unie neslyšících v pátek 12. 12. Ota Pačesová zarezervovala termín s dvouměsíčním předstihem, zorganizovala vše od pozvánek, průvodců a občerstvení. Do Unie jsme dorazili v půl desáté a v místnosti, kde se mělo setkání konat, byla skupinka neslyšících a připravovala si věci na svůj odpolední program. Domluvili jsme se s nimi, že budeme ve druhé místnosti, aby mohli v klidu dělat svou práci. Poté, co jsme si místnost začali upravovat, neslyšící opět přišli s tím, že si to rozmysleli a chtějí být zde. Začali opět přesunovat námi upravené stoly. To už i jinak klidné Otě došla trpělivost a šla si stěžovat jedné z pracovnic. Nakonec jsme se vrátili do původní místnosti a někteří z neslyšících nám pomohli sestěhovat stoly. Velmi nás to zdrželo, bylo už nutné zajistit doprovody našich členů. Ani pak jsme ale neměli klid, do kuchyňky, kde jsme připravovali občerstvení, stále někdo chodil a bral si věci.

Samotné klubové setkání bylo příjemné, sešlo se nás dvacet a myslím, že si ho všichni užili. Bohužel onen nepříjemný začátek ve mně zůstal. Vánoce mají být přece časem zklidnění, vzájemného setkávání lidí, obdarovávání (a tím nemyslím nákladné hmotné dary), tolerance. Proč se tedy někteří lidé k sobě chovají netolerantně, neurvale, snaží se urvat si jakousi vánoční pohodu pro sebe? Divíme se a pohoršujeme nad tím, jak se k sobě chovají naši politici z různých politických stran, nad tím, že se stále vedou lokální války, že se mezi sebou nedokáží dohodnout vlády různých zemí a věřící jiných náboženství. Ale proč nás to vlastně překvapuje, když se mezi sebou nedokáží přijímat ani lidé, kteří by si mohli být blízcí, už jen tím, že jejich životy jsou složitější z důvodů zdravotních handicapů?

Martina Hanusová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Návštěva Lysé nad Labem

V rámci klubových akcí jsme se vypravili na veletrh piva a vína, který se konal na výstavišti v Lysé. Ale daleko zajímavější byla procházka přes město k zámečku. Nelze tam nahlédnout, protože dnes slouží jako Domov důchodců. Zachovaly se stropní a nástěnné malby. Historii má zámeček bohatou.

Původně na místě zámku stávala tvrz, zmiňovaná už v r. 1013. Pozdější lyský hrad byl v majetku Přemyslovců a také je uváděn jako majetek českých kněžen a královen. V průběhu staletí byl gotický čtyřkřídlý hrad v 16. stol. přestavěn Habsburky na renesanční zámek a v r. 1548 byl povýšený na královský. První velké přestavby byly uskutečněny za císaře Rudolfa II., který objekt používal jako lovecký zámeček.

V r. 1647 daroval císař Ferdinand III. Lysou generálovi hraběti Janu Šporkovi za vojenské zásluhy ve válce s Turky. Špork začal s novou přestavbou zámku. Nechal zbořit jižní křídlo a na východní straně zámku pravděpodobně založil park. Když zdědil lyské panství jeho syn – František Antonín Špork, začal v roce 1696 s další přestavbou. Východní křídlo bylo prodlouženo směrem k jihu o schodiště a průjezd. Kaple sv. Tří králů vznikla přebudováním (přestavěním) hradní věže za krátkého držení panství Czerníny (1722 – 1734). První zmínku o kapli nacházíme v urbáři z r. 1729.

Velmi krásný a udržovaný je zámecký park, ozdobený mnoha sochami z dílny I. Platzera. Po procházce zámeckým parkem jsme pomalu šli zpátky, zastavili jsme se v restauraci, kde naštěstí bylo dost místa pro naši skupinu asi 10-ti lidí. Dobře jsme se naobědvali, popovídali a vydali se dále na Výstaviště. Ve výstavním pavilonu byly stánky s pivem a vínem různých značek, prodávaly se klobásy, sýry a další pochutiny. Ve velkém sále vyhrávala kapela a mnoho lidí sedělo v hledišti a naslouchali popíjejíce hlavně pivo. Současně tam byla výstava nových aut všech možných značek, jedno krásnější než druhé. Pro nás byly dostupné spíš ty klobásy. Jako doprovodný program byly ukázky motokrosu, také tam bylo plno. Po prohlídce jsme šli na nádraží a plni dobré nálady jsme jeli domů.

Stáňa Kníchalová

Návštěva Jinonic

Ve čtvrtek 23. října jsem jela do Prahy, protože jsme šli s Klubem přátel červenobílé hole na výlet do Jinonic. Několik se nás sešlo. Nejprve jsme poseděli ve venkovní restauraci, kde jsme si dali něco dobrého, u mě zvítězila pizza. Pak jsme jeli metrem do Jinonic. Zde nás prováděla - nevím, zda cvičitelka nebo ředitelka -, ale její výklad byl pěkný a kdo měl otázku, měl možnost se zeptat. Paní Pačesová tlumočila Láďovi Berkymu do znakového jazyka. Po výkladu jsme si mohli prohlédnout vystavené pomůcky pro nevidomé a slabozraké. Pak mě paní Pačesová odvedla na autobus. Moc krásný výlet.

Jaruška Dvořáková

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Snazší výměna průkazů pro handicapované

Držitelé průkazu TP, ZTP a ZTP/P si budou moci vyměnit tyto průkazy bez zbytečných administrativních průtahů a správního řízení, které by znovu posuzovalo jejich zdravotní stav. Nárok na příspěvek na mobilitu bude navíc nově vázán přímo na nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P.

Zdroj: www.helpnet.cz

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti ze světa rostlin: Bolševník pravý, kterého se bojí všichni zahrádkáři, je léčivý. Kořeny, listy i šťáva hojí popáleniny, žaludeční katar nebo průjem. Kořen léčí i zácpu a pomáhá při souchotinách (tuberkulóze) nebo při oslabeném organismu. Jeho plody, které nepříjemně páchnou, se po léta používala na uklidnění psychiky nebo proti hysterickým záchvatům. Není plevel jako plevel, některému křivdíme neprávem.

Chcete-li sázet rostliny vedle sebe, zjistěte si, zda jsou k sobě přátelské či se nemají rády. Podle toho vám porostou a budou plodit. Málokterá rostlina či bylinka vedle sebe snese mátu peprnou. Petržel poroste dobře blízko rajčat, se salátem se však nesnese. Rajčata špatně prospívají blízko brambor, okurek, hrachu nebo dýní.

Pranostika: Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.

Mrazivý prosinec, mnoho sněhu, žíznivý roček bude v běhu.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Klostermann Karel - Ze světa lesních samot

Šumava – svět hlubokých lesů, močálů a samot, který byl čtenářům v době vydání knihy (90. léta 19. století) zcela neznámý. Děj se odehrává v šedesátých letech 19. století na hranicích s Bavorskem zejména v místní myslivně, která byla okolnímu světu zcela nepřístupná. Stávající obyvatelé samoty jsou na ni zvyklí a snášejí i mnohé nepříznivé podmínky. Nově příchozí se však s nimi potýkají velmi těžko. Do života lesníků, dřevorubců zasahují často pytláci, zloději dobytka i pašeráci. A také boj s všemocnou přírodou, se sněhovými vánicemi i vichřicemi. Klostermannova kniha Ze světa lesních samot skládá hold šumavskému kraji a je prvním románem z autorova volného šumavského cyklu.

Pešek Ladislav - Tvář bez masky

Slavný herec vzpomíná na své dětství, rodiče i na začátky u divadla. Peškovi rodiče i prarodiče byli herci, hráli divadlo už od roku 1860. Maminka malého Lálu nutila hrát holčičí role, což velmi špatně snášel. Pešek studoval a začínal svou kariéru v Brně, brzy však byl pozván do Prahy. Vzpomíná na režiséra a šéfa činohry Národního divadla Karla Huga Hillara, kterého měl moc rád a který nejvíc ovlivnil jeho budoucí divadelní osud. Ladislav Pešek zůstal věrný Národnímu divadlu celý života, až do roku 1976, a vytvořil zde více než 300 rolí. Před kamerou debutoval v roce 1931 a za více než 50 let vytvořil celou řádu filmových a televizních rolí. Aktivní byl také v rozhlase. Brzy po smrti K. H. Hillara, v r. 1935 začal Evropu strašit Hitlerův nacismus. Odpor se projevil i v divadelní tvorbě. Národní divadlo vedl Jiří Frejka. S tím si Ladislav Pešek zpočátku příliš nerozuměl. Později mu však přišel na chuť a vytvořili spolu skvělé divadelní role. V roce 1938 zemřel Karel Čapek, uštvaný lidskou a politickou spodinou, ale Národní divadlo, které jeho díla tolikrát hrálo, ani nevyvěsilo černý prapor. To se L. Peška velmi dotklo a řekl: „Člověk přetrpí i nejtěžší rány, snese nejtěžší prohry, ale zrada ohýbá a demoralizuje.“ Hysterický hlas Adolfa Hitlera zněl Evropou a všude vládla naprostá beznaděj. Přesto se v průběhu války hrálo a točilo dále, byť kvůli okupantům omezeně. Po osvobození byl ředitelem ND jmenován Václav Vydra. Jiří Frejka odchází do Vinohradského divadla. Ladislav Pešek zůstává a čekají ho další velké role.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Literární okénko

Jiří Žáček - Někdo

Někdo žije kopretinou, někdo je zas na růže.
Někdo je hňup vlastní vinou, někdo za to nemůže.
Někdo kypí, zvedá činky, někdo šidí žaludek.
Někdo má rád prasečinky, někdo je spíš na soudek.
Někdo bere tučné renty, někdo chodí bez gatí,
Někdo platí alimenty, někdo je zas neplatí.
Někdo bije svoji paní, někdo je zas od ní bit,
Někdo mlčí, někdo žvaní, kdekdo zpívá tenhle hit:
Někdo žije kopretinou, někdo je zas na růže,
Někdo je hňup vlastní vinou, někdo za to nemůže …

Josef Sadílek - Láska

Láska je náhlé rozednění, jež v číši blesky podá ti.
Všechno se naráz změní, hlubinnou, sladkou závratí.
Sytěji hoří barvy, čistěji zvoní zrna not,
Souhvězdí
z puklé larvy vylétá sličný motýl nejistot.

Básně vybrala Jana Rzepecká

zpět na obsah

Výročí

V listopadu a prosinci přejeme všechno nejlepší, hodně zdraví a životní pohody Karličce Jandlové, Jiřince Bartákové, Jirkovi Javůrkovi, Irence Šepsové, Jitce Menclové a Marušce Doležalové k narozeninám a Karličce Jandlové a Martinovi Tarčincovi, Jitce Menclové, Blance Berkyové a Daně Ťukalové k svátku.

zpět na obsah

Co nám chutná

Lehký bramborový salát inspirovaný Řeckem

Připravíme si tyto ingredience: 1 kg malých lojovitých brambor, 1 salátová okurka, 1 svazek kopru, 1 svazek pažitky, 150 ml bílého jogurtu, 150 ml krémovité zakysané smetany, 1 lžička octa, 2 lžičky dijonské hořčice, 2 stroužky česneku, 2 lžíce oleje, čerstvě drcený černý pepř a sůl.

Brambory uvaříme ve slupce, propláchneme studenou vodou, oloupeme a necháme prochladnout. Nakrájíme na kolečka. Neoloupanou salátovou okurku nakrájíme na velmi tenká kolečka. Hořčici, olej, ocet, jogurt, zakysanou smetanu a lisovaný česnek prošleháme v misce a dochutíme pepřem a solí. Vmícháme jemně nasekaný kopr a pažitku. V míse promícháme brambory s okurkou, zalijeme jogurtovou zálivkou, opatrně promícháme a necháme vychladnout v ledničce. Salát je velmi osvěžující a tvoří lahodnou alternativu klasického bramborového salátu. Vybráno z http://www.labuznik.cz/recept/lehky-bramborovy-salat-inspirovany-reckem/

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)