Paprsek ze tmy, říjen-prosinec 2015

Úvodní stranaPaprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, říjen-prosinec 2015

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Milí přátelé, přicházíme s posledním Paprskem roku 2015. Ohlížíme se v něm za zajímavými klubovými aktivitami, ve kterých se dozvíte i zajímavosti z historie a architektury. Martin Tarčinec se ve svém příspěvku vrací k Valné hromadě KPČH a k volbám a loučí se s námi jako náš předseda, ale i nadále zůstává členem předsednictva. Stejně jako on, i já věřím, že se našemu Klubu bude i nadále dařit a kdo ví, snad oslavíme další desetiletí trvání KPČH. Ale to už bude záležet na nás všech. Přeji vám všem pokojné prožití vánočních svátků a šťastné vykročení do roku 2016.

Martina Hanusová

O čem přemýšlíme

Slovo bývalého předsedy

V sobotu 28. listopadu 2015 se konala Valná hromada v Praze v sídle ČUN. Do volební komise byli vybráni paní Hovorková, Tarčincová a Tesková. Moderátorem byla paní Ota Pačesová. Nejvíce hlasů ze všech kandidátů obdržel pan Ladislav Berky (21 a 8), druhým postupujícím do Předsednictva se stala paní Dana Hovorková a zbylí tři kandidáti měli po 15 hlasech. Při dodatečném hlasování získal Martin Tarčinec 8 hlasů, což mě potěšilo.

Předsednictvo se tedy skládá z: předseda Ladislav Berky, místopředseda Dana Hovorková, člen předsednictva Martin Tarčinec. Kontrolní komisi tvoří: předseda paní Jarmila Tarčincová, dalšími členy jsou Martina Hanusová a Karla Jandlová. Myslím, že je to nejlepší Předsednictvo i Kontrolní komise, které kdy bylo. Láďa je šikovný muž, který má také spoustu dobrých nápadů. Nejen Láďovi, ale všem členům vedení KPČH přeji jako bývalý předseda! Hlavně hodně zdraví, co nejméně potíží. Také, aby se nám dařilo a náš spolek vzkvétal.

Martin Tarčinec

Klubové aktivity

Výlet do Mníšku pod Brdy – areál Skalka

V rámci babího léta jsme si udělali výlet na Skalku u Mníšku pod Brdy. Byl krásný slunečný den a dobrá parta. Z počátku byl trochu zmatek, protože jsme nemohli najít zastávku autobusu na Smíchovském nádraží – opět přemístěna. Sešlo se nás celkem deset včetně mých vnoučat.

Vystoupili jsme na náměstí v Mníšku a veselá parta se vydala směr Skalka. Po docela náročné cestě jsme vyšplhali jako kamzíci k překrásnému prostoru před kostel sv. Máří Magdalény. V kostelíku jsme si prohlédli vystavená díla umělců se zrakovým postižením z Okamžiku. Odměnou za výstup nám bylo příjemné občerstvení u ohýnku před dřevěným stánkem s milou obsluhou.

Po občerstvení jsme se statečně vydali pěšky z kopce dolů do Řevnic. Z počátku byla cesta příjemná a pohodlná. K závěru jsme se skoro šplhali po skalách. Nakonec jsme zvolili cestu po frekventované silnici. Což nebylo ani trochu příjemné. Vše jsme však překonali bez úrazů a šrámů a dorazili do příjemné hospůdky u nádraží, kde jsme pojedli a popili. Vláček nás potom dovezl na Smíchovské nádraží a zde jsme se rozloučili. Byl to příjemný výlet na rozloučení s létem.

Něco málo z historie Skalky

Barokní areál Skalka tvoří tři objekty - kostelík sv. Maří Magdalény, klášter a rekolekční dům (poustevna), které jsou vzájemně vertikálou propojeny 14 kapličkami křížové cesty. Historie Skalky je pohnutá a nelehká, jak už to u výjimečných míst bývá. V roce 1692 byly započaty práce na stavbě kostelíka a v roce 1694 byly stavební práce dokončeny. Všechny stavby vedl Kryštof Dienzenhofer. Klášter, kostelík a na samém vrcholu Skalky poustevna, byly určeny pro benediktinské mnichy.

Od r. 1762 až do konce 2. světové války působil na Skalce řád františkánů. Skalka se záhy stala známým poutním místem, zejména po dokončení křížové cesty, kterou dala v 18. století zbudovat hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic. Kostelík i celý areál utrpěly necitlivým poddolováním Skalky v padesátých letech. Začátkem 80. let započaly rekonstrukční práce na kostelíku sv. Maří Magdalény a postupná obnova kapliček křížové cesty. Obnovou prošla i budova kláštera, v němž byly zahájeny práce ve druhé polovině 90. let minulého století.

Kostelík sv. Maří Magdalény, vybudovaný v letech 1692-1693 stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem, byl první stavbou na ostrohu nad městečkem. Kostelík byl postaven na náklady Serváce Ignáce Engela z Engelsflussu. Vzorem pro vybudování kostelíka byla skalní kaple ve francouzském Aix en Provence, kde sv. Maří Magdaléna dlela na pokání. Zvláštností této stavby byly vnitřní omítky napodobující krápníkovou jeskyni. Na oltáři byla umístěna socha klečící sv. Maří Magdalény a ve výklencích sochy svatých poustevníků. Podlaha byla dlážděna oblými kameny, tzv. kačery z nedaleké řeky Berounky.

Klášter

Dílo Kryštofa Dienzenhofera bylo dokončeno v r. 1694. Působili v něm nejprve benediktinští mniši, později františkáni. Po jejich odchodu v první třetině 19. století byl klášter ve správě Náboženské matice. Po 2. světové válce, v době poddolování skaleckého masivu, byl určen výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury (jež dalo souhlas k sejmutí střešní krytiny) de facto k zániku. Odkrytá budova brzy zchátrala, část stavebního materiálu byla rozkradena a použita na stavby v Mníšku a okolí. Po listopadu 1989 dochází i k postupné obnově kláštera. V červenci 2001 byl klášter znovu zpřístupněn. V současné době je sál od jara do podzimu využíván k pořádání výstav a občasných koncertů.

Rekolekční dům (poustevna)

Poustevna na samém vrcholu Skalky, další významné dílo Kryštofa Dienzenhofera, byla stejně jako klášter určena pro benediktinské mnichy. Byla stavěna souběžně s kostelíkem sv. Maří Magdalény a dokončena v r. 1694. Jako celý areál, jenž byl záhy po druhé světové válce nákladně opraven, podlehla později za vlády komunistického režimu zkáze. V první polovině devadesátých let se stalo majitelem zcela zdevastované budovy, z níž zůstala jen torza obvodových zdí, město Mníšek pod Brdy. V r. 1994 došlo k zastřešení objektu a započala rozsáhlá rekonstrukce, jež byla dokončena v roce 1996. Do vnitřní apsidy byla umístěna Pieta - vynikající sochařské dílo Jana Brokofa. Uživatelem objektu pak bylo Arcibiskupství pražské - budova do roku 2012 sloužila jako přechodné sídlo kardinála Miloslava Vlka.

Kapličky (křížová cesta)

Pochází z let 1755-1762, z období, kdy v klášteře na Skalce sídlila hraběnka Benedikta Čejková, tchyně hraběte z Unwertu. Ta dala kapličky křížové cesty, propojující poustevnu s kostelíkem, vybudovat. Díky tomu se Skalka záhy stala známým a vyhledávaným poutním místem. Jako ostatní objekty na Skalce, i křížová cesta v období po r. 1948 postupně chátrala. V době dokončování oprav kostelíka sv. Maří Magdalény počátkem 90. let 20. století bylo započato i s její obnovou.

Ota Pačesová

Návštěva Libeňského zámečku a kaple Neposkvrněného početí Panny Marie

Dne 1.12.2015 naše malá 10-ti členná skupinka přátel Klubu červenobílé hole pod vedení paní Oty Pačesové navštívila Libeňský zámeček a kapli Neposkvrněného početí Panny Marie. Sešli jsme se v galerii ÚMČ Praha 8 – tzv. Bílém domě, kde jsme naposledy shlédli naši výstavu „Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme…“. Výstava byla pěkně připravená. Předvánoční období nám zpestřila dobrá nálada, prohlédli jsme si vánoční betlém, vánoční přáníčka a další výrobky našich šikovných přátel. Poobědvali jsme, vypili kafíčka, přátelsky si poklevetili a vydali se na plánovanou prohlídku.

V kapli Neposkvrněného početí Panny Marie jsme usedli v dřevěných lavicích, kde na nás dýchly tajemné starodávné časy a pokoj v duši. Mile nás přivítala místostarostka Prahy 8 paní Borhyová a slovem nás prováděla celou dobu paní Tomšíková z ÚMČ Prahy 8. Ti z členů, co trochu viděli, mohli shlédnout krásný starodávný oltář, který je dílem sochaře a řezbáře R. J. Práchnera. Boční oltář a kazatelnu vytvořil staroměstský řezbář A. Krimm. Lavice, zpovědnice a křtitelnice jsou rokokového stylu. Nevidomí se zaposlouchali do příjemného přednesu paní Tomšíkové. Panu předsedovi Berkymu tlumočila do znakového jazyka paní Pačesová.

Poté jsme se přesunuli do slavnostního sálu v prvním patře Libeňského zámečku, který patří od začátku 60. let minulého století k nejvyhledávanějším svatebním síním, obřadům - vítáním občánků, koncertům atd. Libeňský zámeček stojí na místě kdysi gotické tvrze. Roku 1595 paní Eliška Hoffmanová z Donína zakoupila panství za 52 000 míšeňských kop a dala zde postavit menší renesanční zámek. Zámek od té době prošel v pohnutých dobách různých změn. V r. 1651 je pánové Nosticové rozšířili a barokně přestavěli. Dnešní podobu získal zámek při přestavbě v letech 1769 -70 pražským architektem J. J. Prachnerem. V přilehlých budovách jsou nyní kanceláře ÚMČ Prahy 8. Z interiéru se toho mnoho nezachovalo, ale nemohli jsme přehlédnout krásné, majestátně se tyčící, pozdně empírová kamna. Setkání s přáteli bylo příjemné, prohlídka splnila naše očekávání.

Na další akce se těší Dana Hovorková

Aktuálně před uzávěrkou

Rádi bychom vás informovali, že Dana Ťukalová už sice nebude v předsednictvu, ale zahálet rozhodně nebude. Od ledna 2016 povede klubové akce. Otě Pačesové tak ubyde práce, která poslední dobou narůstala. Neznamená to, že by se klubových akcí neúčastnila, jen jejich organizování převzala na svá bedra Dana. Dana je schopná organizátorka, tak se budeme těšit na její nápady. Doufáme, že ostatní členové jí také sami budou podávat své návrhy, co by se jim líbilo a kam by se třeba rádi podívali. Takže Dani, držíme palce a přejeme hodně úspěchů v nové činnosti.

Martina Hanusová

Zajímavosti

Zajímavosti ze světa drahých kamenů: Unakit - příznivě působí na bolesti břicha, léčí astma, posiluje imunitní systém. Vládne znamení Vah. Místa nálezu: Namibie, Mexiko, Barma, Keňa. Barva: mozaika zelené a červené.

Býčí oko - zastavuje krvácení, pomáhá při zánětu spojivek, uvolňuje svalová napětí a křeče. Posiluje sebedůvěru, paměť, koncentraci, zmírňuje bolest a zánět nervů. Vládne znamení Štíra. Místa nálezu: Jižní Afrika. Barva: tmavě červená v odstínových pruzích.

Chalcedon - je krystal s výborným očistným účinkem a pomáhá léčit vše špatné, včetně dosud nezhojených ran. Posiluje mateřský pud, zvyšuje tvorbu mateřského mléka a ukládání minerálních látek v těle. Současně likviduje usazeniny minerálů v cévách. Chalcedon snižuje příznaky demence a senility. Zvyšuje tělesnou energii. Uvádí do rovnováhy tělo, city, mysl a ducha. Hojivě působí na oči, žlučník, kosti, slezinu, krev a oběhový systém. Vládne znamením Střelce, Kozoroha, Raka, Blíženců. Místo nálezu: po celém světě včetně Česka. Barva: Bílý, růžový, modrý, červený, šedivý.

Pověra: Pátek 13. V pátek 13. října 1307 bylo po celé Francii, na příkaz krále Filipa IV. Sličného, zahájeno hromadné zatýkání rytířů z řádu Templářů. V následujících několika letech byli vězněni, mučeni a mnozí z nich potupně zemřeli na hranicích jako kacíři.

Pokud vyjdete z domu a zamknete, v žádném případě se pro nic nevracejte. Každý návrat pro zapomenutou věc nebo z jiného důvodu prý nese smůlu. Pokud se skutečně musíte vrátit, sedněte si doma na chvíli na židli – jen tak smůlu zažehnáte.

Při štědrovečerní večeři snězte kousek okoralého chleba, bude se vás držet štěstí celý příští rok.

Jana Rzepecká

Nabídka pro čtenáře

Levin Ira – Rosemary má děťátko

Mladým manželům toužebně čekajícím na vlastní bydlení, je nabídnut byt v tajuplném domě, který neoplývá nejlepší pověstí. Bylo zde nalezeno mrtvé dítě, hovoří se, že v něm kdosi vyvolával ďábla. Rosemary a Guy se sem přesto nastěhují. V suterénu domu se Rosemary brzy seznámí s milou dívkou, schovankou jejich sousedů Castevetových. Příští den však je tělo této dívky nalezeno před domem rozdrcené pádem z vysokého patra. Staří manželé Castavetovi velmi touží po přátelství s Rosemary i jejím mužem. Věnují ženě vzácný starodávný přívěsek, bohužel s velmi nepříjemně páchnoucí náplní. Mladí manželé se jim svěří s velkým přáním. Rosemary by si přála otěhotnět a Guy, povoláním herec, touží po velké roli, která by vyřešila finanční nejistotu. Následující ráno se Rosemary probudí z hrozného snu, ve kterém byla rituálně znásilněna, a tuší, že je těhotná. Guy dostane roli místo svého zkušenějšího kolegy, který náhle oslepl. Těžce zraněn je i přítel, který Rosemary varoval před nastěhováním do domu. Před smrtí jí daruje knihu o čarodějnictví. Rosemary trpí velkými těhotenskými obtížemi, lékař, kterého jí doporučili manželé Castavetovi, ji však ujišťuje, že je vše v pořádku. Po těžkém porodu, při němž je utlumena, se Rosemary dozví, že dítě zemřelo. Zdrcená odchází domů, kde však den co den slyší tlumený dětský pláč. Americký režisér Roman Polanski natočil r. 1968 podle této knihy stejnojmenný film, ve kterém stísněnost a paranoiu celého příběhu, mistrovsky zobrazil. Roli Rosemary ztvárnila Mia Farrow, roli Guye John Cassavetes. Ve filmu si zahrála také Polanského 26letá žena Sharon Tate, v té době těhotná. Brzy po jeho dokončení, 9.8.1969 se stala ona a hrstka jejích přátel, obětí fanatického vraha Charlese Mansona a jeho příznivců. Polanski, v té době pracovně mimo USA, tak přišel v jednom večeru o manželku i syna. Útočníci byli po řadě let průtahů odsouzeni na doživotí.

McCoy Horace – Koně se přece střílejí

Amerika 30. let, největší hospodářská krize, zoufalí lidé hledají jakékoli možnosti obživy. Mezi krátkodobé výdělky patřily i různé soutěže, například taneční maratón. Do soutěže se přihlásí i neúspěšní filmoví komparsisté Gloria a Robert s vidinou pozdější nabídky filmové role. Dalšími přihlášenými jsou vesměs podivné figurky, žena v 5. měsíci těhotenství, hledaný zločinec, údajná filmová hvězda apod. Publikum se plní osobami dychtícími po pohledu na vyčerpané a ponížené tanečníky. Vše ovládá bezohledný organizátor akce a fanatický rozhodčí. Organizátoři nabízejí jídlo a nocleh pro všechny soutěžící, hlavní výhra činí 1000 dolarů. Robert a Gloria tančí spolu. On, věčný optimista, ona, zahořklá a nenávistná žena, toužící po smrti. Vyčerpané páry postupně odpadávají a vztahy mezi zbývajícími tanečníky se začíná vyhrocovat. Fanynka v publiku, paní Laydenová našla v Robertovi zalíbení a přislíbila mu po skončení soutěže trvalou práci. Jedné noci je však při přestřelce v blízkém baru zabita zbloudilou kulkou. Soutěž proto musí být předčasně ukončena. Končí tím i naděje Glorie a Roberta v budoucnost. Jdou se projít ven, Glorie vytáhne z kabelky pistoli a požádá ho, aby ji zastřelil. Robert, zklamaný ztrátou všech nadějí, si vzpomene na historku z dětství, kdy jeho děda zabil zraněného, tedy nepotřebného koně a zmáčkne spoušť.

Wallace Lewis – Ben Hur

Jeden z nejúspěšnějších románů všech dob se odehrává v Palestině a v Římě za doby římské nadvlády nad zeměmi blízkého Východu. Juda Ben Hur, člen jedné z jeruzalémských knížecích rodin, se po letech setkává s přítelem z dětství, římským patricijem Messalou. Dojde však k nehodě, Ben Hurova sestra Tirza shodí ze střechy uvolněnou tašku, která dopadne na hlavy projíždějícího římského průvodu. Ben Hur vezme vinu na sebe a snaží se Messalu obměkčit. Při hádce je zajat a odsouzen na galeje. Jeho matka a sestra putují do temné kobky. Po třech letech otrocké práce na galejích je loď napadena piráty. Ben Hurovi se podaří osvobodit z pout a navíc zachrání topícího se velitele, vysokého římského úředníka Quinta Arria. Ten zato Ben Hura adoptuje a odkáže mu své bohatství. Zmítán steskem, strachem o příbuzné i touhou po pomstě, vrací se Ben Hur do Jeruzaléma. V Palestině se setká s Kristem, kterého provází pověst, že uzdravuje malomocné a křísí mrtvé. Malomocnými se za dobu pobytu v kobce staly i Ben Hurova matka a sestra. Juda se rozhodne stát po Ježíšově boku i při osvobozování své vlasti od římské nadvlády. Jejich spojenci je však zradí a lid volá po ukřižování falešného Mesiáše. Juda není schopen pomoci a s úžasem vidí, jak pokorně Ježíš umírá na kříži a modlí se za své vrahy.

R. 1959 natočil slavný americký režisér William Wyler podle románu generála Wallace stejnojmenné historické drama s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Film má téměř 3,5 hodiny a patří mezi skvosty stříbrného plátna. Získal 11 Oskarů, tedy téměř za vše, za co je Akademie uděluje. Provázelo ho však neštěstí. Producent Sam Zimbalist zemřel během natáčení na infarkt a Oskar za nejlepší film získal in memoriam.

Jana Rzepecká

Literární okénko

Tančím sama (verse.cz)

Ach vy večery melancholické,
ve vás snoubí se smutek i krása.
Stromy už svlékají svůj podzimní šat.
Jsou samoty, kterým neutečeš,
ve sklence vína je neutopíš,
v prázdné dlani neudržíš.
Ohlédneš-li se, zkameníš.

Jan Skácel – Kvetoucí alej

V aleji bílé tajili jsme dech.
Jak sníh ležely květy vysoko na stromech.
A každý strom tu pyšně život slavil
A třímal bez únavy rozkvetlou sílu svou.
Slova jsem lámal jak kámen ze starého lomu.
Má žena řekla jen: Chtěla bych žít v tom stromu.

Autor: Mamula

Mikuláši, Mikuláši,
copak mi dáš z nadílky,
zažeň čerty, co mě straší,
já mám radši andílky.
Stačí kousek čokolády,
hračka nebo ovoce,
já nezlobím, na mou duši,
těším se na Vánoce.

Básně vybrala Jana Rzepecká

Výročí

V měsíci říjnu oslavili své narozeniny Lenka Klemerová, Marcelka Machovičová, Ota Pačesová, Honzík Lata a Jarmilka Latová. Svátek měla Věruška Vondráčková. V listopadu a prosinci slavili narozeniny Karlička Jandlová, Jiřinka Bartáková, Jirka Javůrek, Irenka Šepsová, Jitka Menclová a Maruška Doležalová, svátek pak Karlička Jandlová, Martin Tarčinec, Jitka Menclová, Blanka Berkyová a Dana Ťukalová. Všem oslavencům gratulujeme a přejeme hodně životní pohody.

Co nám chutná

Silvestrovské šnečky

Připravíme si listové těsto, 250 g nakrájeného gothaje, ostrý kečup, tvrdý sýr asi 200 g (nastrouhaný), grilovací koření (nebo dle chuti), vajíčko (na pomazání). Těsto si rozválíme asi na 1 a půl milimetru, potřeme kečupem a poklademe gothajem, nebo i jiným oblíbeným salámem. Posypeme hustě tvrdým sýrem a pevně stočíme. Krájíme asi 1 cm široká kolečka a dáváme na pečící papír, potřeme vajíčkem, do kterého zamícháme grilovací koření a pečeme dorůžova.

Vybráno z www.toprecepty.cz

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)