Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.
Karel Čapek, Zahradníkův rok, Listopad. Ano, v listopadu se má obracet a kypřit půda; nabírat ji plným rýčem, to je tak chutný a labužnický pocit, jako byste nabírali plnou sběračkou, plnou lžicí jídlo. Dobrá půda, tak jako dobré jídlo, nesmí být ani příliš mastná ani těžká ani studená ani tuze mokrá ani tuze suchá ani mazlavá ani tvrdá ani kruchá ani syrová; má být jako chleba, jako perník, jako buchta, jako kynuté těsto; má se rozsejpat, ale nemá se drobit; má pod rýčem rupnout, ale nemá mlaskat; nemá dělat lavice ani hlavy, ani plástve, ani knedlíky, nýbrž, když ji plným rýčem obrátíte, má libostí vzdychnout a rozpadnout se v hroudy a krupičkovou prsť. Toto pak jest půda chutná a jedlá, vzdělaná a šlechetná, půda hluboká a vlahá, propustná, dýchající a měkká, zkrátka dobrá půda, tak jako jsou dobří lidé; a jak známo, v tomto slzavém údolí už není nic lepšího.
Karel Čapek, Zahradníkův rok, Prosinec. My, zahradníci, žijeme jaksi do budoucnosti; kvetou-li nám růže, myslíme na to, že příští rok nám pokvetou ještě líp; a za nějakých deset let bude z tohohle smrčku strom – jen kdyby už těch deset let bylo za mnou. Chtěl bych už vidět, jaké budou ty břízky za padesát let. To pravé, to nejlepší je před námi. Každý další rok přidá vzrůstu a. krásy. Zaplať Pánbůh, že už zase budeme o rok dál.
Ve středu 1. listopadu jsme oslavili Svátek všech svatých, ve čtvrtek 2. 11. jsme pak vzpomněli na všechny blízké, kteří již odešli, Památku zesnulých aneb Dušičky. V pátek 17. 11. jsme oslavili Den boje za svobodu a demokracii. Dříve se v tento den slavil Mezinárodní den studentstva. 9. listopad je Mezinárodním dnem boje proti fašismu a antisemitismu. 13. listopad je Mezinárodním dnem nevidomých, 14. listopad Mezinárodním dnem diabetiků, 16. listopad je Mezinárodním dnem tolerance. 20. listopad je Světovým dnem dětí, 21. listopad Světovým dnem televize.
3. prosinec je Mezinárodním dnem lidí s postižením, 10.prosinec Dnem lidských práv a 11.prosinec Mezinárodním dnem hor. Štědrý den 24. 12. letos připadne na neděli. První svátek vánoční, 25.12. na pondělí a druhý svátek vánoční, 26.12. na úterý. Silvestra oslavíme také v neděli.
Úplněk v listopadu nastal 4. 11. v 6.22 hodin. V prosinci byl úplněk 3. 12. v 16.47 hodin. V lednu 2018 budou úplňky dva, první 2. 1. ve 3.21 hodin, druhý 31. 1. ve 14.24 hodin
Jana Rzepecká
V tomto roce jsme úspěšně zvládli řadu úspěšných akcí. A to především díky paní Daně Ťukalové, která pro nás organizovala pravidelná klubová setkání. V příštím roce její žezlo převezme František Eliáš. Škoda, že na některých akcích byla tak malá účast. Přesto si myslím, že i když se zúčastní třeba jen dvě osoby, má to smysl. I takovou akci si lze hezky užít. Jak jsme si užili pobyt v Lučanech, vyjádřilo svými příspěvky hned několik osob. Pobyt se nám podařil. Tradičně jsme uspořádali i naší putovní výstavu „Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme..." Mělník, Městská knihovna Praha 5. Zúčastnili jsme se aktivně s prezentací výrobků Mezinárodního dne neslyšících.
V letošním roce nastaly změny ve vedení a do funkce tajemníka nastoupil od 1.července Bc. Marek Müller – student práv. V Paprsku povede právní poradnu. Také se ujme organizování pobytu v příštím roce. Díky paní Rzepecké se zvedla úroveň Paprsku ze tmy, a tak doufáme, že s námi bude spolupracovat i v příštím roce. Na závěr roku bychom chtěli poděkovat všem kolegům a dobrovolníkům za dobře odvedenou práci, nasazení a obětavost. Doufáme, že i v příštím roce naše společné úsilí bude plodné. Přejeme všem našim čtenářům hodně štěstí a zdraví v nadcházejícím roce. A hlavně se těšíme na vaše příspěvky, kterých je zatím poskrovnu. Přejeme příjemné a klidné prožití svátků vánočních.
Marek Müller a Ota Pačesová
Květiny pro zimu rozkvetou mrazem
slunečním jasem, pak stečou na zem,
pod parapetem je na zdi cestička
z těch zmrzlých kvítků teď zbyla loužička.
V parketách zapustí ten kvítek kořínky,
brzy tam uvidíš zelené lupínky,
pak za pár pátků jsou všude poupata
je to jak v pohádce, vykvetly do zlata.
Na každém kvítku jedna víla sedí
a trochu smutně pak ven z okna hledí,
vyhlíží malíře, co na okno kreslil
a jenom šeptají, ty jsi se ztratil?
Neztratil, povídá, byl jsem tu náhodou
teď se mráz schoval až v horách za vodou.
Potom se vrátil, na okna foukne si,
ty ledové květy vílám zas nakresli…
Jarka Navarová
Slovo "ovládat" může mít mnoho významů. Někdo může např. ovládat některý cizí jazyk, vyšší matematiku nebo třeba počítač. Jiný si pod tím slovem představí ovládání koně. Další si pod slovem „ovládat“ představí ovládání auta nebo letadla. Politik si možná pod slovem „ovládat“ představuje využívání (či zneužívání) moci. Slovo "ovládání" má něco společného ale i s odpuštěním, resp. s neodpuštěním. Tam se totiž kolikrát setkáváme s dvojnásobným ovládáním. První je ovládání, které něco uvedlo do chodu. Například děvče bylo někým znásilněno. Nebo někdo někoho křivě nařkl či pomluvil. Jindy se někomu podařilo jiného člověka finančně zruinovat. Silnější ovládl slabšího. V případě, že ten, kdo byl poškozen (znásilněn, okraden, psychicky zraněn), žije v myšlenkách na pomstu, dostavuje se u něj druhá forma ovládání. A ten, kdo kritickou událost zavinil, si třeba klidně žije na Bahamách. Postižený je ale zde a úpí. Dvakrát. Jednak tím, co se mu stalo, jednak myšlenkami na pomstu.
Myšlenky na odplatu a pomstu dovedou člověka ovládat někdy až k nepříčetnosti. Oč jde, se mi ujasnilo jednou v nemocnici. Stál jsem u lůžka umírajícího pacienta. Držel jsem ho za ruku a on mi najednou povídá: „Pane doktore, co bych za to dal, kdybych mohl být jeden den ve vaší kůži a chodit." Když jsem se ho zeptal, co by udělal, povídá: "zašel bych tam, kde bydlí J. L., a zabil bych ho. Pak bych mohl klidně umřít.“ Otázkou je, zda by umřel klidně. Mně však naznačil, jak strašné břímě nese ten, kdo se zapřisáhne, že nikdy neodpustí, a kterého, třeba i po celý život, ovládá touha po pomstě.
Co znamená odpustit? aneb inspirace pro šťastnější život. Odpouštět znamená vidět zlo v celé jeho nahotě, a přesto se jím nedat uchvátit. (Johann Christoph Arnold)
Zdroj: Jaro Křivohlavý, O odpouštění
8.11.17 v dopoledních hodinách jsme, bohužel samy (já a organizátorka klubu paní Ťukalová), nasedly na autobusový spoj směr královské město Rakovník (rodiště paní Ťukalové). Jméno tomuto městu dali dle pověsti raci, kteří v dobách hladomoru sloužili jako zdroj jídla. Rakovník leží v západní části Středočeského kraje, 60 km západně od Prahy, a v současnosti má cca 16 000 obyvatel. Projížděly jsme členitou krajinou křivoklátských lesů. Cesta nám pěkně ubíhala a trvala cca 50 minut.
Počasí nám trochu nepřálo, vytáhly jsme deštníky a vydaly se k prohlídce druhého nejdelšího Husova náměstí v ČR, na kterém se nachází unikátní památky. Dominantou náměstí je Mariánský sloup, radnice, historické domy. Opodál stojí děkanský kostel Sv. Bartoloměje a v těsné blízkosti se týčí Zvonice z r. 1495, která nese 2 zvony(Bartoloměj-Žebrák) a Václav (Mlynář). Chrám, Zvonice a malebná Pražská brána tvoří podmanivou středověkou atmosféru města.
Blížil se cíl naší cesty. Před námi se objevila krásná stavba, původní barokní dům plaských cisterciáků, od r.1933 se započalo s jeho adaptací a od r.1936 zde byla instalována expozice. Od r. 2002 tato budova nese název Muzeum T. G. Masaryka Rakovník. Je to chráněná kulturní památka ČR. V průběhu 20. století prošly expozice rakovnického muzea několika proměnami. V současnosti prezentuje několik stálých expozic. Nejprve jsme si prohlédly expozici "Vánoční stůl" v Petrovcově výstavní síni, kde se nám líbily vánoční motivy, příprava jídla, ozdoby, stolování. V mansardě jsme si prohlédly expozici "Ve stínu Impéria". Nejvíce času jsme věnovaly expozici "Pravěk a středověk na Rakovnicku". Po malém odpočinku jsme zavítaly na další expozice: "Historické sbírky 19.století", Příroda Rakovnicka, "RAKO 1883–2003" (výroba keramického obkladového materiálu od r.1883-2003) a "Geologii a hornictví na Rakovníku". Výlet splnil mé očekávání a byla jsem mile překvapena atmosférou města.
Dana Hovorková
Ve středu 15.11.2017 nás pan Eliáš spolu se SONS z. s. pozvali na výlet do DINOPARKU Praha, který se nachází ve dvacetimetrové výšce, na střeše OC Galerie Harfa Praha. Sešlo se nás cca 20 účastníků, převážně nevidomí a hluchoslepí členové s průvodci pod záštitou SONSu. Z našeho KPČH z. s. se zúčastnilo 5 členů (manželé Eliášovi, Jaruška Dvořáková s doprovodem a já). Sešli jsme se na stanici metra Českomoravská a společně se vydali na prohlídku na scénu druhohorní přírody s modely dinosaurů ve skutečných velikostech, poté do tunelu času a do pavilonu Cesty do minulosti země. Všichni zúčastnění byli nadšení možností ohmatání si všech vystavených prehistorických modelů druhohorních zvířat (statických i robotických) propracovaných do nejmenších detailů a doprovázených i zvukovými efekty.
V centrální části mě např. upoutal 30 metrů dlouhý a 5 metrů vysoký pohyblivý DIPLODOCUS. Byl to robotický model s pohybem krku, čelistí, ocasu. Jeho senzorové čidlo vnímá návštěvníka a jeho pohyb spustí mrkání očima.
V malém pavilonu Cesta do minulosti země jsme se seznámili s artefakty datované již od starohor do současnosti. Mě zaujal třetihorní škorpion. S manžely Eliášovými jsem se pozastavili i u otisku křídel pravěkých vážek, zajímavé pro nás byly i fosilie přesliček nalezených na našem území a jiné. Tunel času pro nás byl trochu strašidelný. Tuto zábavní a vzdělávací akci všem doporučuji.
Dana Hovorková
Manželé Škramlíkovi: My jsme byli moc spokojeni. Měli jsme samostatný pěkný pokoj se sprchou a wc, jak jsme požadovali. Jídla bylo dost a bylo chutné a každý den jsme měli ovoce. Kolem penzionu byla kouzelná příroda a bylo sezení i ve stínu. O zábavu bylo postaráno. Byly výlety, procházky, soutěž v orientaci v prostoru u penzionu, zajímavé přednášky o bižuterii a okolí kraje Jizerských hor. Poslední večer jsme měli taneční zábavu s živou hudbou. Paní Hovorková měla dobře organizovaný pobyt. Byli tam klienti různého věku a zdravotního postižení. Případné nedostatky řešila ihned. Touto cestou ještě znovu děkujeme paní Hovorkové za obětavou péči na pobytu v Lučanech a těšíme se na její další akce.
Ludmila Jirásková: Pobyt v Lučanech nad Nisou v červenci t.r. Pobyt byl po organizační stránce velmi dobře zajištěn, na každý den byl připraven program, kterého se zdravotně postižení mohli v plné míře zúčastnit, a to také díky asistentkám, což byly velmi milé, mladé a pohledné studentky. Ubytování bylo příjemné, čisté, pan správce sice úsměvy neoplýval, ale zajistil, co bylo třeba. Až při přednášce o místopisu a historii Lučan se pan správce projevil jako velmi vtipný, a dokonce veselý člověk. Stravovali jsme se společně s dětmi z Kouzelné školy, tudíž strava někdy připomínala školní jídelnu. Přesto bylo jídlo chutné, bylo ho dostatek a mohli jsme si také přidat, když se oběd zvlášť vydařil.
Přitom jsme si mohli zavzpomínat na svá školní léta, zvláště když se v nabídce objevily dukátové buchtičky. Kdo neměl chuť vzpomínat, mohl si vybrat „dospěláckou“ stravu. Velmi oceňuji pracovní nasazení vedení, které zorganizovalo uvedený pobyt. Pro zdravotně postižené má takový pobyt nesmírný význam, neboť jim pomáhá zařadit se do tzv. normálního života. Děkuji místopředsedkyni Daně Hovorkové, která měla vzhledem ke svému úrazu, velmi ztížené podmínky při práci na zajištění a fungování celého pobytu. A taky děkuji pí Pačesové, která jí byla nápomocná, aby celý pobyt splnil svůj účel, tj. byl prospěšný a radostný pro všechny zúčastněné.
Michaela Jelínková, Zlín: Můj náhled na pobyt Klubu červenobílé hole v Lučanech 2017. Připomínky k článku uvedenému v časopisu Paprsek. 1) Pan správce Uher byl vždy připraven nám v čemkoliv vyhovět, fungoval jako spojka mezi městem a penzionem, nahradil i sanitku v případě úrazu, který se zde stal. A jeho přednáška o zdejším kraji byla bezkonkurenční. 2) Ubytování – světlé, prostorné, příjemné. 3) Strava – výborná. 4) Program a organizace plynulé, zábavné i poučné. 5) Ráda si pobyt zopakuji. Závěr : tyto připomínky jsem napsala, aby uveřejněný článek nevrhal špatné světlo na penzion Kitty a potažmo na jeho personál.
Vedle pravidelně se opakujících ošetřovatelských úkonů je ostatní program od pondělí do neděle velmi pestrý a rozmanitý. Kondiční cvičení organizují rehabilitační sestry tak, aby odpovídala fyzickému stavu a mohli se jich aktivně zúčastnit i klienti pohybující se třeba jen na vozíku. Cvičení paměti obvykle střídají aktivizační pracovníci se vzpomínkovou terapií spojenou s přátelským posezením při kávě.
Protože v domově pro zrakově postižené patří k hlavním předpokladům soběstačnosti jemná motorika rukou a schopnost orientace v prostoru hmatem, věnuje se dennodenně velká pozornost ergoterapii a arteterapii. Jejich obsahem jsou nejrůznější drobné činnosti, jako je například příprava jednoduchých jídel v cvičné kuchyňce, ale také vytváření dvojrozměrných nebo trojrozměrných objektů –figurálních nebo abstraktních maleb, keramiky, krajek, předmětů pletených z proutí. Některé z nich mívají podobu výtvarných artefaktů.
Obsahem oblíbené muzikoterapie je především zpěv, který zaznívá na Palatě skoro všude. Nejen v budově, ale za příznivého počasí i venku na lavičkách nebo při táboráku, a také na adaptačních skupinách, kde se setkávají lidé, kteří žijí na Palatě zatím jen krátce a změněnému způsobu života si teprve přivykají. Kupodivu nejoblíbenější terapií je v domově s průměrným věkem přes osmdesát terapie taneční. Terapeut umí totiž při ní podnítit k účasti skoro každého – i klienty se slabší fyzickou kondicí a pohybově hendikepované, kteří by jinak na tanec ani nepomysleli…
Taneční parket nezůstává prázdný ani při pravidelných „kavárnách“ – příjemných společenských posezeních s hudbou, s barovým pultem i roznáškou zákusků a nápojů, pro zdravotně indisponované a ležící až na pokoj k lůžku. Dnešní Domov pro zrakově postižené Palata poskytuje nesrovnatelně větší komfort než kdykoli předtím. Sto třiceti osmi klientům se v současnosti už může věnovat skoro celá stovka odborně připravených pracovníků všech profesí, kteří by si ovšem představovali stav ještě ideálnější. Pro ně je tím největším zadostiučiněním, když se staří nevidomí lidé cítí na Palatě jako doma.
Zdroj: palata.cz
Uhradit účet za plyn, koupit si v e-shopu nabíječku na mobil, zaplatit online dárek k Vánocům – běžná věc pro většinu české populace, a naopak neřešitelný problém pro tisíce slabozrakých a nevidomých. Když potřebují zadat platbu, musí požádat o pomoc někoho ve svém okolí anebo vzít hůl a psa a vyrazit do banky osobně.
Po internetu brouzdá 75 % populace starší 16 let. Statistiky praví, že 7 z 10 Čechů komunikuje s okolím prostřednictvím e-mailu, 65 % čte na internetu zprávy, 59 % využívá online bankovnictví a 42 % si za poslední rok něco koupilo v e-shopech. To, co je zcela normální pro většinu lidí, je takřka neřešitelný problém pro většinu těžce zrakově postižených. Konkrétně internetové bankovnictví v současné době využívají odhadem pouze stovky z nich.
Jedním z hlavních důvodů je malá dostupnost počítačů vybavených programem, který zrakově postiženým „přečte“ co je na obrazovce. Cena speciálně vybaveného počítače s odečítacím či zvětšovacím programem se pohybuje kolem 100 tisíc korun. Na pořízení této pomůcky významně přispívá stát, ovšem v letech 2012–2016 získalo příspěvek pouze 1 731 lidí. Pracovat s počítačem „poslepu“ není snadné a mnoho nevidomých a slabozrakých si na složitější služby, jako je například internetové bankovnictví, netroufne. Musíme si uvědomit, že stále větší procento lidí přichází o zrak ve vyšším věku, kdy už se schopnost adaptace na ztrátu zraku snižuje.
Naději na změnu současné situace přináší záměr, se kterým přichází Nadační fond Friendly Vox, který stojí mj. za stejnojmenným ozvučeným portálem pro jednoduché zpřístupnění internetu zrakově postiženým. Jako možné řešení se ukazuje jednotná aplikace vyvinutá s ohledem na specifické potřeby zrakově postižených, která by poskytla online přístup k platebním službám bez ohledu na to, u které banky mají vedený svůj účet. Tato možnost se otevírá se zavedením nové evropské direktivy o platebním styku, která vstupuje v platnost 13. 1. 2018. Vzhledem ke lhůtám vyhrazeným pro zavedení nezbytných technických standardů počítáme se zprovozněním nové služby v průběhu roku 2019.
Zdroj: p12.helpnet.cz
Ve spolupráci s firmou TextCom se NRZP ČR rozhodla umístit na svém webu službu pro online přepis telefonních hovorů. Služba telefonický hovor s online simultánním přepisem mluvené řeči je určena osobám s poruchou sluchu, které preferují při komunikaci psanou češtinu a potřebují při telefonování zprostředkovat řeč slyšícího písemnou formou. Tuto službu nejefektivněji využijí lidé ohluchlí, nedoslýchaví, nositelé kochleárního implantátu či senioři, kteří, vzhledem k věku, trpí nedoslýchavostí. Komunikace pomocí online simultánního přepisu činí tyto osoby v rámci telefonické komunikace rovnoprávnými se slyšícími. Hovor probíhá v reálném čase, lidé se mohou kdykoli ptát, bezprostředně reagovat a předcházet tak nedorozuměním.
Užití služby je velmi jednoduché. Na webu NRZP ČR si klient otevře na horní liště záložku Poradenství a služby, dále otevře záložku Poradna NRZP ČR a zde najde nadpis Hovor s textovým přepisem. Otevře se speciální okno pro přepis, kam klient napíše telefonní číslo, z něhož bude následně poradnu kontaktovat. Poté se mu na webu objeví číslo, na které má zavolat. Po zadání tohoto čísla na svém telefonu vyčká na písemné sdělení přepisovatele, že může začít mluvit. Dále již klient sám mluví a doslovný přepis řeči poradce se mu zobrazuje v okně pro přepis. Tato služba je dostupná pro tři poradny NRZP ČR, a to pro poradnu v Ostravě, Pardubicích a v Brně. Každá poradna má svůj speciální odkaz, který je potřeba otevřít.
Poradna Ostrava: http://nrzp.infolinky.textcom.cz/app/?lt=il_nrzp&st=OSTRAVA
Poradna Brno http://nrzp.infolinky.textcom.cz/app/?lt=il_nrzp&st=BRNO
Poradna Pardubice http://nrzp.infolinky.textcom.cz/app/?lt=il_nrzp&st=PARDUBICE
Zdroj: nrzp.cz
Od 1. listopadu 2017 rozesílají Úřady práce postupně dopisy jednotlivým příjemcům příspěvku na mobilitu o zvýšení tohoto příspěvku ze 400,- korun na 550,- korun měsíčně. To znamená, že zvýšení příspěvku proběhne automaticky, aniž by kdokoliv musel činit nějaké aktivní kroky. Jak konkrétně to bude vypadat, vysvětluje na stránkách NRZP ČR její předseda Václav Krása. "Zvýšení platí od 1. ledna 2018. Vzhledem k tomu, že příspěvek na mobilitu je vyplácen měsíc pozadu, znamená to, že lednová zvýšená dávka se projeví až v únoru 2018. V lednu 2018 bude vyplacen příspěvek na mobilitu za prosinec 2017, tudíž ve výši 400,- korun," upozorňuje Václav Krása.
Dále připomíná, že od 1. ledna 2018 budou také nově posuzovány žádosti o příspěvek na zvláštní kompenzační pomůcku a příspěvek na nákup motorového vozidla. Žádosti, které budou podány do konce roku 2017 a bude o nich rozhodnuto až v roce 2018, budou posuzovány již podle platné legislativy, která bude platit v roce 2018. Přesto předseda Krása doporučuje určitou opatrnost a žádosti podávat nejdříve v prosinci 2017, protože tím je jistota, že žádosti budou posouzeny podle nové legislativy.
Otázka: Dobrý den, v březnu mě vytopil soused a odmítá způsobenou škodu uhradit. Do vytopené kuchyně jsem ho zavedla, ale tvrdí, že mu v bytě nic nevyteklo a škodu (zmáčený a oprýskaný strop) jsem si způsobila sama. Byt se nachází v domě ve společenství vlastníků a není pojištěn. Soused údajně pojištěn je. Kuchyně je dosud v původním stavu, tedy se stropem, z něhož padá omítka. Od vytopení uplynuly cca 7 měsíců a soused více nekomunikuje. Jak mám postupovat? Děkuji za odpověď. Čtenářka Jana
Odpověď: Pokud jste byla vytopena sousedem, nejideálnější je, aby soused uznal skutečnost, že Vás vytopil a nějakým způsobem škodu nahradil. Má-li Váš soused uzavřenou nějakou pojistku, bylo by od něho zapotřebí zjistit o jakou pojistku se jedná. Z Vašeho dotazu vyplývá, že soused s Vámi více nekomunikuje. V takovém případě bych se ještě pokusil obrátit na společenství vlastníků, aby se pokusilo přimět Vašeho souseda alespoň ke komunikaci s Vámi a k případné nápravě jím způsobené škody. Dále bych se obrátil na souseda s písemnou výzvou s tím, kde mu bude v písemné formě vylíčeno, jakou škodu a jakým jednáním Vám způsobil s dodatkem, že nebude-li z jeho strany škoda uhrazena či sjednána jinak náprava, budete nucena se obrátit na soud. Před soudním jednáním by pak probíhalo dokazování o tom, kdo a jak byt skutečně vytopil. Musela byste pak předložit soudu důkazy o vytopení Vašeho bytu Vaším sousedem.
Marek Müller
Oční bulvy mají po celou délku života stejnou velikost jako při narození. Zato nos a uši rostou pořád.
Každý člověk strávil asi půl hodiny jako jedna buňka – jde o čas, po kterém se spojené vajíčko a spermie začínají dělit.
Kůra z buku na Karla Boromejského uťatá, když suchá, malou, když mokrá, velkou zimu znamená. (4. 11.)
O svatém Františku Xaveru ledový vítr fičí od severu. (3. 12.)
Listopad: Den díkůvzdání (anglicky Thanksgiving Day) se řadí nejoblíbenější svátky v USA. Dle tradice se scházejí rodiny u večeře, peče se krocan s nádivkou a brusinkovou omáčkou a jako dezert se podává dýňový koláč. Původně byl Den díkůvzdání poděkováním za bohatou úrodu, dnes je spíše ve znamení nákupů a přejídání se. Den díkůvzdání v USA připadá vždy na čtvrtý čtvrtek v listopadu, v Kanadě se slaví druhé říjnové pondělí.
Oslavy Dne díkůvzdání mají původ v 16. století, kdy španělští kolonizátoři začali děkovat Bohu za úrodu a sklizeň v končícím roce. Evropští osadníci nebyli zvyklí na odlišné podnebí Severní Ameriky, a tak jejich úroda nebyla vždy bohatá. A jak bylo v té době zvykem, nezdar přičítali Bohu. První doložené oslavy Dne díkůvzdání uspořádali Pilgrimové ve městě Plymouth v Massachusetts v roce 1621. Hostina trvala tři dny a kromě 54 Pilgrimů se jí zúčastnilo 90 domorodých Indiánů. Z oslavy se stala tradice a z 28. listopadu se stal nový svátek, velmi brzy známý v celé Severní Americe. Datum svátku se několikrát měnil.
V roce 1863 prohlásil Abraham Lincoln Den díkůvzdání za státní svátek připadající na poslední čtvrtek v listopadu. Poslední úpravu provedl prezident Roosevelt v roce 1941, kdy ho posunul na čtvrtý čtvrtek v listopadu. Změnou chtěl pomoct americké ekonomice. Všechny státy USA uznávají Den díkůvzdání jako státní svátek. Lidé nepracují a od brzkého rána připravují nádivku do krocana, který se ten večer podává v 92 % amerických rodin.
Krocani mají v průměru 7 kg a recept na nádivku je pečlivě střeženým tajemstvím, jež se dědí z generace na generaci. Ke krocanovi se podává brusinková omáčka nebo hnědá masová omáčka gravy, batáty, sladká kukuřice a dýňový koláč. U svátečního stolu se schází celá rodina. Důležitým prvkem je odříkání modlitby před započetím, nebo po ukončení hostiny. Časté jsou charitativní akce, kdy dobrovolníci a různé organizace rozdávají jídlo bezdomovcům.
Po Dnu díkůvzdání následuje Černý pátek (Black Friday). Otevírá se jím vánoční sezóna a slevy na vše od elektroniky po oblečení dosahují až 70 %. Obchody mají v tento den nejvyšší tržby za celý rok, mnohé z nich otevírají již po půlnoci. Black Friday není státním svátkem, ale 75 % zaměstnanců si bere placené volno. Rodiny obvykle zůstávají pohromadě až do neděle. Kromě nakupování sledují americký fotbal a slavnostní průvody v ulicích. Tím největším je Macy’s Thanksgiving Day Parade pořádaný každoročně v New Yorku již od roku 1924. Dav 750 000 lidí sleduje průvod plný alegorických vozů a bizarních kostýmů na cestě z Central Parku k obchodu Macy’s na náměstí Herald Square. Od roku 1924 se pořádá průvod America’s Thanksgiving Parade také v Detroitu.
Zdroj: chcidoameriky.cz
Prosinec: Tradičním svátkem na každé vesnici byla v minulosti zabijačka. V dobách bez lednic a mrazáků se dělaly zabijačky v chladnějších měsících roku a tato tradice se zachovala dodnes. Krásně je zachytil na svých malbách i Josef Lada. Nejednalo se totiž pouze o porážku prasete a zpracování masa, ale hlavně o důležitou společenskou událost, při které se scházela celá rodina i sousedé. V české kuchyni má vepřové maso nezastupitelné místo. Nejen národní klasika vepřo-knedlo-zelo, ale i modernější odlehčené varianty pokrmů s vepřovou panenkou stojí na pevných základech tradic chovu jednoho z prvních domestikovaných zvířat – prasete.
Dříve nebylo možné navštívit řeznictví a nakoupit si, na co je zrovna chuť. Takové možnosti máme dnes a mnohdy si ani neuvědomujeme, jak se na maso pohlíželo v minulosti. Například ve středověku šlechta dávala přednost zvěřině, vznešenějším druhům masa, a vepřové mělo své místo spíše na svátečních talířích prostých lidí. Tuto tradici v oblibě vepřového masa si český národ přinesl až do dnešní doby. Přitom ještě před několika desítkami let bylo zcela běžné, že téměř každá rodina měla na vesnici chlívek a vykrmovala si své vlastní prase.
Zabijačka, jako společenská událost, byla v podstatě setkáním celé rodiny, příbuzných a sousedů. Každý měl nějaký úkol a zodpovědnost. Muselo se nachystat nádobí, hrnce a nabroušené nože. Tetičky napekly housky a neslazené buchty. Namlelo se koření, oloupala zelenina a navařily kroupy na jelita. Začínalo se již za rozbřesku, kdy přicházel řezník. Po porážce prasete následovalo vykrvení, očištění, porcování masa a zpracování vnitřností. Tradičně se pak zužitkovalo celé prase, aby nic nepřišlo na zmar.
Zabijačkových pochoutek je celá řada. Když si představíme, že se prase zpracovává skutečně od hlavy k patě, namátkou můžeme vyjmenovat např. prasečí mozeček s vejci, zabijačkovou polévku z krve (tzv. prdelačku), jitrnice z jater a masa plněné do střívek, či klasický ovar z jazyka a kolene. Nutno dodat, že každá lokalita měla a stále má trošku odlišné recepty, a tak se v různých koutech země můžeme těšit odlišným chutím. V jisté podobě se zabijačky zachovaly dodnes. Jejich počet se však významně snižuje a díky modernímu vybavení se mohou dělat po celý rok.
Zdroj: jomagazin.cz
Jak snadno oloupat vařené brambory na salát. Uvařené horké brambory ve slupce zalijeme studenou vodou a necháme vodě až jsou vlažné. Potom vodu slijeme a snadno jen rukou slupku odstraníme. Na kvalitě brambor se tím nic nemění.
Loupání česneku. Abyste si práci při loupání česneku usnadnili, dejte stroužky na chvíli do vařící vody. Potom už půjdou slupky dolů jedním pohybem.
Jak na cibuli. Před krájením cibule si opláchněte a navlhčete prkénko. Tak vám éterické oleje nebudou tolik stoupat do očí. Používejte zásadně ostrý nůž. Jinak na něj budete muset tlačit a tím se opět uvolňují nepříjemné štiplavé složky. Rozpůlená cibule vydrží v lednici pět dní jako čerstvá, pokud místa řezu potřete máslem a zabalíte ji do alobalu. Aby nevyklíčila, dejte do nádoby, kde se skladuje, kousek chleba. Když cibuli smažíte, rychleji zhnědne, jestliže ji předem posypete trochou hladké mouky, a navíc bude hezky křupat.
Příběh je autobiografií. 23letá Angličanka se svým přítelem přiletí do Egypta, kde si chtějí ujasnit, zda pokračovat ve svém vztahu. Po nehodě se Jackie ocitne sama, seznámí se s mladou Egypťankou a její rodinou. Zamiluje se do jejího bratra Omara a po krátkém přemlouvání si ho vezme za manžela. Brzy se jim narodí dcera Lejla a zdá se, že ke štěstí už jim nic nechybí. Omar však začne být víc a víc agresivní a vymáhá si absolutní poslušnost své ženy a za sebemenší prohřešek ji trestá. Druhé dítě je počato už v době velmi konfliktní a proti vůli Jackie. Po útoku manžela a surovém bití dítě potratí.
Jackie se chce zachránit a konvertuje k islámu. Tím se její situace ale ještě zhorší, protože je jí vyčítáno, že se nechová jako správná muslimka. Když se jí narodí další dcera Amira, je Jackie přesvědčena, že musí ze země utéct. Nemá však pas ani rodné listy dětí, to vše jí zabavil manžel. Čeká ji strastiplná cesta za svobodou a poté, co se to jí i dětem podaří, na ní stále leží fatwa. Kletba, kterou na ni uvrhl manžel a jeho rodina, znamení, že ji chce a může kdykoli a kdekoli zabít. Autorka napsala také knihu Neviditelné ženy, ve které se věnuje příběhům dalších týraných a zotročených žen v muslimském světě.
Téměř 100 povídek o historii Prahy a jejího okolí. Jak začaly a probíhaly Křížové výpravy, a jak se na nich účastnili čeští vládcové. O stavbě nejznámějších mostů, jak přišli do země cikáni, jak měšťané trestali lapky, jaké prostředky používala města proti zvůli pánů, o vzpourách proti šlechtě a cestě ke zrušení roboty, o právu útrpném a trestech pro vzbouřence a raubíře, o historii Pražského jezulátka, o výstavbě Nového města, o Karlu IV. a jeho synovi Zikmundovi, o Maltézských rytířích, o Staroměstském orloji a mistru Hanušovi, o prvních pražských kavárnách a lékárnách, o travičích, jedech a protijedech, o zvonech a zvonařích, o obléhání Prahy, bojích a pustošení hlavního města, o bitvě na Bílé hoře, o útoku Švédů, o paličích a žhářích, o městských parcích a jejich osudech, o historii vzduchoplavby a balónových letech, o studních, kašnách, vodovodech a kanalizaci, o plesech a bálech v Praze, o národním obrození, o prvních českých automobilech, autobusech a městské dopravě, o módě a odívání, o první české pojišťovně, o hudbě, hudebních skladatelích, o umění, malířích, sochařích, o Petříně a Nebozízku a mnoho dalších. Tyto málo známé povídky a pověsti doporučuji na dlouhé zimní večery.
Jsou shluky stromů plny svaté tísně,
suknice dálek sluncem prohřáta,
o loňském listí pramen mluví přísně,
ó snad se bude líbit píseň ta.
Své sandály tak na chvíli jen zouti
a setrvati v srázném utkvění –
Tu píseň času, která jindy rmoutí,
se moudře daří zpívat prameni.
Kam pro tíhu svou více nemohu,
má slova ohňová ať aspoň jdou,
ať kovově mi zobou oblohu,
když nové kraje na staré se vrší,
kdy na vsi rozhozené namátkou
a na stoleté lesy teple prší.
Co ti mám zpívat zrovna dnes, když je tak smutné naše nebe?
Maličká, je tu Herodes! Zpívejme, dokud máme sebe!
Nic nevíš, ani netušíš, ale už také na raménkách,
nést pomáháš nám těžký kříž – ba, dnes ho cítí i ti v plenkách.
Z tvých slůvek klinká nesměle zvoneček řeči,
už se přidal k ostatním jako v kostele, aby mu hřměním odpovídal
zvon hlavní, rodné řeči zvon, a s ním se nesou naše hlasy,
široko, slavně, kam chce on, daleko za morové časy!
V měsíci listopadu oslavili narozeniny Jiřina Bartáková, Karla Jandlová, Jiří Javůrek a Irena Šepsová. Svátek měli Karla Jandlová a Martin Tarčinec. Všem přejeme hodně zdraví, štěstí a radosti ze života.
V prosinci oslaví narozeniny Dana Hovorková. Svátek mají Blanka Berkyová, Barbora Tesková, Dana Hovorková a Dana Ťukalová. Všem přejeme hodně zdraví, štěstí a radosti ze života.
V lednu oslaví narozeniny Jana Kroulová a Jaroslava Navarová. Svátek má Zdeněk Navara a Zora Hádek. Všem přejeme hodně zdraví, štěstí a radosti ze života.
Přerov – Písek – Choceň – Kyjov
Je prokázáno, že převážná většina lidí zapojuje do mozkové činnosti mnohem více levou hemisféru než pravou. Pokud chcete zapojit právě i tu pravou, zkuste např. dělat všechny běžné denní činnosti pouze levou rukou (platí pouze pro praváky). Pravá hemisféra je také „sídlem“ kreativity, takže nezanedbávejte ani tuto oblast.
Doplňte ke každé zemi její hlavní město:
Albánie -
Andorra -
Belgie -
Bělorusko -
Bosna a Hercegovina -
Správné odpovědi na předchozí kvíz: Tirana – Andorra la Vella – Brusel – Minsk – Sarajevo.
Doplňte ke každé zemi její hlavní město:
Bulharsko -
Dánsko -
Estonsko -
Finsko -
Francie -
Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle.
Vitamínů pro letošní rok už bylo dost. Vánoce se blíží a konec roku jistě mnozí rádi završí nějakým tím přípitkem. Proto je zde recept na domácí vaječný koňak.
Suroviny: 5 lžic cukr moučka, 5ks žloutek, 1 konzerva sladké Salko (kondenzované mléko), 0,5l rum, 1 balíček vanilkového cukru
Postup: Žloutky dáme do šlehače spolu s vanilkovým a moučkovým cukrem. Šleháme 10 minut. Na chvíli vypneme a pak znovu šleháme 10 minut. Po vyšlehání přidáme sladké kondenzované mléko a šleháme dál. Čím déle šleháme, tím je vaječný likér lahodnější. Po vyšlehání žloutků, cukru a Salka přiléváme po troškách rum. Šleháme pak asi 7 minut. Vánoční vaječný likér uložíme do chladu a podle příležitosti podáváme.
Suroviny: 3/4 l černého čaje, 1/2 l červeného vína, 2 dcl rumu, 20 dkg cukru, skořice, hřebíček, 3 pomeranče, 1 citrón
Postup: Svaříme si v trošce vody skořici a hřebíček a vlijeme to do uvařeného čaje. Přidáme cukr, víno, rum, šťávu ze 2 pomerančů a 1/2 citronu. Už jen ohříváme, nevaříme! Přidáme na kostičky nakrájené ovoce dle chuti. Například pomeranč, mandarinku, ananas, jahody atd.
Suroviny: 300 g máslo (nebo jiný tuk), 800 g hladká mouka, 4 vejce, 1 dl mléko, 1 lžička skořice, 10 ks rozdrcených hřebíčků, 300 g med, mletý badyán, 1 velká lžíce kakaa, anýz, 2 lžičky jedlé sody, 300 g cukr krupice
Postup: Med, cukr, máslo a žloutky dobře promíchat, pak přidat mléko a všechno koření. Znova promíchat, přidat mouku a sníh z bílků. Vše dobře zpracovat, udělat bochníček a vložit do moukou vysypané nádoby, a přikryté nechat odpočívat nejméně 12 hodin na dně lednice. Poté těsto vyválet na tloušťku asi 3 až 4 mm, vykrajovat různé tvary. Pokud nechceme zdobit, před pečením potřít vejcem. Na potřené můžeme rozsypat drobné barevné dortové kuličky apod. Není třeba připravovat v předstihu, neboť jsou hned měkké a konzumovatelné.
Suroviny: 330 g polohrubé nebo hladké mouky, 120 g lískových oříšků, 240 g moučkového cukru, 50 g kakaa, špetka mleté skořice, špetka mletého hřebíčku, 250 g másla, vanilkový cukr na obalení
Postup: Nejprve orestujte lískové ořechy v troubě na plechu, 10 minut na 180 °C. Až se rozvoní, vsypte je do utěrky, promněte a zbavte hnědého obalu. Umelte najemno.
Oříšky promíchejte s cukrem, kakaem, moukou i kořením a přidávejte po kouscích rozměklé máslo. Uhněťte bochánek, je to trochu fuška a chce to svůj čas. Připravené těsto nechte přes noc odpočívat v lednici. Druhý den si připravte formičky a uždibujte kousky těsta. Pozor, ve formičkách tlapky hodně nabydou, dělejte vprostřed důlek a těsta pod okraj. Pokud máte formičky z loňského roku, nemusíte je vymazávat, tlapky jdou ven krásně samy. Pečou se na 160 °C, stačí 20 minut. Horké vyklopte, a ještě za tepla vyválejte v cukru. Nebo je pocukrujte, cukru je potom méně a vypadá to pěkně.
Suroviny: 100 g pohanka, 1 hrst sušených hub, 1 velká cibule 3 stroužky česneku, sůl, mletý pepř, majoránka, drcený kmín, sádlo nebo olej
Postup: Houby dáme do hrníčku, zalijeme vodou a necháme přes noc nabobtnat. Pro lepší chuť pohanky můžeme pak vodu z hub přidat k propláchnuté pohance, kterou budeme vařit dle návodu na obalu cca 12 minut doměkka nebo kratší dobu, kdy jí poté ještě necháme pod poklicí v teple nabobtnat a změknout. Drobně pokrájenou cibuli osmažíme na rozpuštěném sádle nebo rozpáleném oleji dozlatova. Přidáme pokrájené, předem namočené houby, promícháme a nechme zvolna krátce podusit. Pak přidáme nastrouhaný nebo se solí rozetřený česnek, kmín, majoránku a pepř dle chuti. Do houbové směsi přisypeme hotovou pohanku, promícháme, případně ještě dle chuti dosolíme a můžeme podávat jako hlavní chod i jako netradiční přílohu, například k volskému oku, přírodnímu plátku... Na talíři můžeme pohanku dozdobit nasekanou petrželkou, smaženou cibulkou, ale nutné to není. Zapékat také není nutné.
Vážení čtenáři, přeji vám krásné Vánoce, bohatého Ježíška a hodně pohody. Články a náměty do časopisu mi posílejte, prosím, vždy do posledního dne v měsíci. Později zaslané materiály se objeví až v následujícím čísle.
Děkuji. Jana Rzepecká
Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz
Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením