Hlavní navigace
Statistiky návštěvnosti
Obsah stránky
Pobytový festival, Svratka, 27.8.-1.9.2007
Horní navigace
Svratka z pohledu účastníka
Pobyt se konal od pondělí 27. srpna do soboty 1. září 2007. Pražská skupina jela vlakem z Prahy do Žďáru, kam jsme přijeli asi s 15 minutovým zpožděním a tak jsme měli na přesun na autobus do Svratky jen 20. minut. V pekárně u zastávky jsem si koupil nějaké pečivo. Po příjezdu do Svratky jsme došli na ubytovnu, kde jsme se setkali s brněnskou částí. Pak jsme šli na oběd. Na pokoji jsem bydlel s Leošem.
Ráno v úterý jsem šel sám venčit mou Elišku (vodicí pes). Za pár minut jsem chtěl jít domů, jenže po chvíli zjišťuji, že jsme úplně někde jinde. Musel jsem asi dvakrát říci „Elišo domů!!“. Naštěstí jsme k domovu přišli, ale pěkně jsme se prošli. Dopoledne nás Marcela Machovičová z Liberce učila tajemství drhání, které se ještě konalo ve středu.
Odpoledne jsme chodili ven. V úterý a ve čtvrtek byl táborák. Myslím, že ve čtvrtek jsme byli v lese. Každý měl svého průvodce, já se musel spoléhat na mojí chlupatou Elišu. Každý šel, kolik si myslil, že ujde. Když jsme se vraceli, tak každý byl u bůh ví kde a my sami. Byl jsem tedy zvědav, jestli mě dovede Eliša domů. Co když neodbočí, tam kde jsme odbočovali? No naštěstí si to zapamatovala. Pak jsem tam u mostu chvíli seděl na lavičce a Eli si tam pobíhala.
Kdo tu tedy byl alespoň s těch známých? Ota Pačesová a Anna, O. Nepraš, Michala Růžičková, Martina a Jaroslav Hanusovi, M. Klemera a Lenka, Jiří Czerný, Javůrkovi a další. Celkem 22 klientů a průvodců. Asi třikrát jsme byli v zajímavé hospůdce u hřiště. Dobré vínečko i pivečko a také třeba klobáska nebo utopenec, topinka, palačinka a spousta jiného jídla. Pivo asi 16 korun, 2 dl Frankovky za 24 Kč,.........
Jiří vždy večer přednesl krátkou básničku. V pátek byl večírek a každý měl říci nějakou básničku nebo i zajímavost a také zhodnotit, jak se mu zde líbilo. Bylo to moc pěkné. Příští rok si to snad zopakujeme!!!
No nevím, co bych ještě psal!!! Tak je tedy sobota, asi v 9:30 zbaleno a venku hnusný sychravý vítr. Kolem 11:30 odjíždíme autobusem do Žďáru. Brňákům to jede asi za 10 minut. My máme čas do 13:32. hod.. V restauraci jsem si dal moc dobrý bramborový salát se sekanou, za pouhých 35 Kč. Vlakem jedeme ze Žďáru do Prahy, kde na mě čekala milá slečna Markéta Chaloupková z o.s. Okamžik. Jeli jsme na ÚAN Florenc a v 17:45 odjíždím směr Karlovy Vary. Jelikož je na karlovarské objížďka, tak mě autobus dovezl až do mých Kryr. Doma jsme byli asi 19:15 hod.
Tento článek byl vytvořen Martinem Tarčincem v úterý 4. září v Kryrech.
Svratka 2007 z pohledu lovce okamžiků
Na úvod bych rád řekl, že nejsem mistr slova a proto doufám, že můj výkon dosáhne aspoň kvalit průměrného pisálka z nejmenovaného bulvárního plátku.
Co mi dala?
Zase trochu jiný pohled na svět.
V minulosti jsem se zúčastnil několika jednodenních akcí klubu. Z dnešního pohledu to byla jen letmá setkání. Zde jsem měl možnost se vším všudy prožít několik dní od rána do večera s lidmi, kteří se potýkají s různým stupněm svého handicapu. Viděl jsem, jak je těžké poslepu najít tak základní věc, jako je toaleta. Viděl jsem lidi, kteří pomáhají. Viděl jsem lidi, kteří se dívají na svět dětskýma očima. Viděl jsem ale také sehranou partu lidí, kterou spojuje společný zájem o veškeré dění kolem nich. Setkal jsem se s laskavým nadčasovým humorem. Velmi mě zaujala atmosféra při společné tvorbě betléma. Měl jsem pocit, že jsem se vrátil po časové ose zpět do mateřské školky. Jinak to zaujetí autorů nedokážu vyjádřit.
Co mi vzala?
Zbytek předsudků při pohledu člověka takzvaně normálního na člověka s jakýmkoliv handicapem.
Pojem normální bych raději ponechal pro vyjádření technického stavu skutečností při vědeckém výzkumu. Ostatní využití je dle mého názoru zcela relativní. Myslím si, že předsudky plynou z neznalosti a z nedostatku informací. Moje rada tedy zní, více poznávejme. Nerad bych ale sklouzl do polohy poučování, ke kterému mám údajně sklony. Proto bude lepší, když popíši ještě jeden zážitek.
Ve škole nás učili mnoho důležitých věcí pro život. Rád bych například uvedl, že nikdy nezapomenu, kdo byl náš první dělnický prezident či Pohádku o tom, kterak děda Mráz Ježíška ze sedla vyhodil a spravedlnost nastolil. Pod návalem látky k probrání ale tak trochu pozapomněli na život reálný. A to je to, co mě dostalo. Při pobytu jsem narazil na jeden zásadní problém. Lenka mi svými prostředky cosi říkala. S hrůzou jsem zjistil, že tam stojím jako malý Jarda, nerozumím ani slovo a že jsem to já, kdo potřebuje tlumočníka. Tímto děkuji Mirkovi za pomoc.
Doufám, že jsem svým stařičkým fotoaparátem značky Nikon dokázal zachytit aspoň zlomek toho, co jsem viděl. Děkuji všem za spoluúčast.
Při cestě domů se mi vrátil známý a smutný pocit, který jsem prožíval při návratu z letního dětského tábora v Bukovině u Čisté.
Třeba zase někdy příště...
Jarda Hanus