Paprsek ze tmy Září 2024

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Září 2024

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Lidé s příspěvkem na péči nově ohlásí pečovatele i rozsah služeb

Žadatelé o příspěvek na péči (PNP) by měli nově uvádět jméno pečovatele, který jim pomáhá se zvládáním činností. To by daný pečovatel i písemně potvrdil a příjemce dávky doložil úřadům. Dávky pro postižené by se mohly vyřizovat i elektronicky.

Nejen tyto změny přináší novela zákona o sociálních službách, kterou má v budoucích týdnech projednat vláda.

Uvedení jména osoby nebo zařízení, které pro příjemce PNP zajišťují pomoc při omezené osobní soběstačnosti, má podle novely zajistit kontrolu toho, jak se příspěvek využívá. Zdravotní stav, míru osobní soběstačnosti a celkovou situaci žadatele o PNP by pak u něj doma prověřili pracovníci Institutu posuzování zdrav. stavu [IPZS], který spadá pod Českou správu sociálního zabezpečení [ČSSZ].

PNP, dávky pro postižené i průkazy ZTP a ZTP/P by mohla od dubna příštího roku začít místo úřadu práce vyřizovat a vyplácet sociální správa. Žádosti by lidé mohli podávat elektronicky přes aplikaci Jenda. Vyřizovací lhůty by se měly zkrátit. Posílit by se měla i kontrola využívání PNP. Vyplývá to z připravované novely o sociálních službách, kterou by měla v brzké době projednávat vláda. Výhrady k návrhu mají některé resorty, kraje, odboráři, ombudsman i Národní rada osob se zdravotním postižením.

PNP, na mobilitu, na zvláštní pomůcku i průkazy ZTP a ZTP/P dosud vyřizuje a poskytuje úřad práce. Stav žadatele kvůli nároku na podpory hodnotí Institut posuzování zdravotního stavu (IPZS), který spadá pod Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ). Ta vyplácí invalidní penze. Podle ministerstva práce je agenda dávek pro lidi s handicapy a omezeními roztříštěná a sjednocení pod jednu instituci usnadní řízení, digitalizaci i kontrolu a sníží také zátěž na úřady práce.

Digitálně by mělo být možné požádat i přímo v úřadu s asistencí pracovníků. Zůstala by také možnost podání papírových tiskopisů. Informace či vyrozumění by úřad doručil do aplikace, pokud by to klient nevyloučil. Spisy by správa měla vést už jen digitálně.

Zdroj: https://www.zdravezpravy.cz

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Počet lidí s postižením sluchu v České republice

Přesný počet lidí s postižením sluchu, dejme tomu na +-500 v České republice, nikdy nikdo nespočítá, protože neexistuje oficiální evidence osob se zdravotním postižením. Z dostupných zdrojů si však lze udělat představu.

Od poslední čtvrtiny 20. století panuje shoda v tom, že výpovědní je paradigma sociální. Osoby s objektivně týmž fyzickým specifikem se v důsledku psychosociálních faktorů chovají v praxi zcela odlišně a vykazují odlišné dovednosti.

Posuzovat např. sluch čistě lékařsky dává pro praxi stejně nepoužitelné výsledky jako měření inteligence dospělého bez ohledu na vzdělání (existenci znalostí a dovedností) a na výchovu (existenci etických hodnot, motivace apod.). Bohužel jedinou dostupnou metodou pro posouzení sociálního dopadu postižení je sebehodnocení posuzované osoby a její hodnocení druhými. Oba faktory jsou přirozeně subjektivní.

Sociálně se dělí osoby se sluchovým postižením do odlišných skupin než lékařsky, s jinak vymezenými hranicemi:

  • Nedoslýchaví – po intervenci organizační (změna komunikační vzdálenosti) nebo technické (kompenzace sluchadly či jinými technickými prostředky) nedoslýchaví lidé mohou přijímat akustické informace v míře potřebné k tomu, aby mohli komunikovat mluvenou řečí. Pro zajímavost je užitečné uvést, že neslyšící lidé řadí do této skupiny nedoslýchavých jednoduše ty, kdo se domluví s okolím mluvenou řečí a popř. mohou (byť za pomoci kompenzační techniky a třeba i omezeně) telefonovat. Přitom z pohledu lékařského mohou mít nedoslýchaví lidé shodnou ztrátu sluchu jako neslyšící.

  • Neslyšící – sluchová vada je takového stupně, že je znemožněno (i s využitím technických kompenzačních prostředků) přijímaní akustických signálů v míře a kvalitě nezbytné pro komunikaci prostřednictvím mluvené řeči.

  • Uživatelé kochleárního implantátu (CI) – podle individuálního vlivu kochleárního implantátu (viz níže) mohou z hlediska komunikačního spadat do obou výše uvedených skupin; psychologicky jde o samostatnou skupinu. Část neslyšících vnímá použití kochleárního implantátu jako ztrátu přirozenosti pocitově srovnatelnou například s genovou manipulací, a jeho použití odmítá.

Zdroj: https://www.teiresias.muni.cz

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Čitelnost titulků ve videích

Každý samozřejmě chce, aby byly titulky v jeho videu čitelné. Avšak to, co se zdánlivě tváří jako větší čitelnost, mnohdy čtení znesnadňuje. Titulek by měl být snadno k přečtení, aby šlo sledovat obraz, než naskočí další titulek.

Pokud není a někdo titulek vidí třeba jen na obrázku, nebo 20vteřinovou ukázku videa, ani mu nepřijde, jak nepříjemné to je (zejména když sám slyší), rovněž jak obtížně se čte, jako to je nepříjemné tomu, kdo celý den pouze čte, protože neslyší a denně přečte tolik textu, jako kdyby přečetl malou knihu. A vůbec není špatné, brát knihu jako příklad.

Problém spočívá v tom, že si lidé neuvědomují, že různé „jakotitulky“ jsou pouze pro slyšící lidi (například tzv. karaoke titulky, nebo se učí jazyk a porovnávají mluvenou a psanou formu). Normální titulky (vhodné pro lidi, kteří neslyší) „sežerou“ pozornost dejme tomu 30 % na přečtení a ve zbytku, než naskočí další titulek, lze sledovat obraz. „Jakotitulky“ však „sežerou“ dejme tomu 90 % pozornosti a musí se stále sledovat titulky, aby to neuteklo a není čas, sledovat obraz.

Zkuste si třeba to „naskakování po slovech“ (viz text níže) pustit bez zvuku. Nebo ještě lépe, pusťte to bez zvuku někomu, kdo video ještě neviděl a neví, co se v obraze odehrává. Smysl internetových videí je v jejich sledování a ne „čtení“. Titulek by měl skočit do oka celý naráz, a ne po kapkách. Navíc pokud jsou titulky jen po slovech, musí si divák s postižením sluchu dávat vše zpětně dohromady, sestavovat si v mysli celé větní celky a do toho sledovat další nový text. Mnohdy ani neví obsah sdělení zamýšlený autorem takových titulků a na sledování obrazu už toho moc nezbývá.

Zdroj: https://www.e-kos.cz/citelnost-titulku-ve-videich/

Jak člověk ke svému zrakovému hendikepu přišel?

Lidé, kteří nemají zkušenost se zrakovým postižením, často kladou těm, kterých se to týká, jednu zásadní otázku, a to, jak se to danému člověku vlastně stalo, že nevidí? Tento dotaz může být pro někoho velmi citlivou záležitostí, jiný na ni odpoví rád bez rozpaků…

Zvědavost

Příčinou této otázky, která přichází kolikrát nečekaně a náhle, a to klidně na cestě ve veřejné dopravě či venčení psa, pramení hlavně z neznalosti a zvědavosti toho, kdo se ptá.  Dotazující nepřemýšlí nad tím, zda jeho položený dotaz může mít nějaké důsledky a zda je vůbec vhodné, aby se cizího člověka na toto ptal. Chce prostě znát odpověď, proč je daný jedinec slepý? Často mi přišlo, jako by lidé hledali senzaci v podobě nějaké bulvární či kriminální události. Ale často se prostě náhle zeptali, zřejmě je jiný dotaz v tu chvíli nenapadl.

Když se o vhodnosti tohoto dotazu bavím s jinými lidmi, kteří mají různá postižení, pak jejich odpověď se často odvíjí od toho, jak k hendikepu přišli. Někteří nemají problém na dotaz odpovědět, protože jim to přijde přirozené a nikterak osobní. Ale pokud se hendikep pojí s nějakým životním traumatem a špatnou zkušeností, pak odpovídat na tuto otázku někde na ulici není komfortní.

V průběhu let

Já sama mám hendikep od narození. Tak to také prezentuji, i když pro mě zásadní životní změna v mém vidění začala až po autonehodě, které jsem byla účastníkem. Narodila jsem se s nějakou zrakovou ostrostí, a to byl můj svět. Neznala jsem jiné vidění, jiné možnosti a nikdy jsem více nevnímala. Ačkoli podle diagnóz i toto vidění bylo v kategorii praktické nevidomosti, kde jsem stále. Ale protože jsem s tímto uměla pracovat, prostě jsem to tak měla, tak jsem neměla potřebu chtít něco více.

Celý život jsem více používala levé oko, které mělo i lepší vizus. A tak ani při oslepnutí na oko pravé jsem necítila nějakou výraznou zrakovou ztrátu a omezení. Dominantní bylo oko levé, ztráta vidění na pravém mě výrazně neomezovala, tak jsem optimisticky tvrdila, že s katastrofami je na nějaký čas konec.

Píšu, že mě výrazně ztráta vidění pravého oka neomezovala, ale samozřejmě, že drobné zádrhely se objevovaly. Bylo to neustálé narážení do lidí, předmětů a všeho, co se nacházelo na pravé straně mého těla. Absolutně jsem neměla odhad vzdálenosti a zapomínala na to, že musím mít i prostor pro pravou část těla. Proto také preferuji, když můj průvodce jde po mé pravé straně, neboť moje zcela slepá strana je vykrytá.

Po nehodě

Poté, co jsem se vzpamatovala z následků nehody, jsem si myslela, že se budu už jen soustředit na učení k maturitní zkoušce. I když stále byla nutná rekonvalescence, tak jsem byla ráda, že jsem nehodu zvládla bez větších komplikací a následků. Byla jsem šťastná, že jsem nemusela podstoupit operaci hlavy po silném otřesu mozku, že veškeré orgány jsou v pořádku, kosti drží, bolavá hlava se snad časem také ustálí a že zlomeniny a podlitiny se zahojí. Doma jsme o pocitech moc nemluvili. Až dvacet let poté se ve střípcích dozvídám, jak to bylo pro moje blízké náročné a stresující.

Moje máma chodila do práce, po tom do noci sedávala u mě na JIP u lůžka. Doma byl můj 13 let starý bratr, se kterým bylo třeba učit se a připravovat do školy. A nesmíme opomenou záležitosti běžných dní, které k životu zkrátka patří, které bylo třeba obstarávat. A tak je přirozené, že když už jsem byla doma, tak tento stav mohl navodit po náročných týdnech jistou dávku klidu a uvolnění.

Proto mé pocity s nekomfortním a ubývajícím viděním, které jsem záhy po nehodě začala pociťovat, jsem si nechala více méně pro sebe. Myslela jsem si, že to zmizí, jak budou odcházet následky kontuze mozku, tak se zlepší i pocitově moje levé oko. Půjde mi lépe číst, nebudu tolik pociťovat nystagmus a zvládnu přečíst alespoň odstavec. Ani optické pomůcky moc nepomáhaly, práce s textem mi náhle nešla. Nemohla jsem sešity přečíst, ačkoli ještě před nehodou jsem rukopis některých mých spolužaček četla obstojně. I když mi to trvalo delší dobu, ale zvládala jsem číst a přepisovat sešity. Teď to ale najednou nešlo, když jsem to potřebovala nejvíce kvůli přípravě na maturitu…

Začalo mi to v hlavě dost hlodat, ani útěcha, že to časem přejde, že se nesmím divit po tom, co jsem prodělala, že se nemůžu soustředit a že nemůžu číst, nepomáhala. Znělo to logicky, ale já na pozadí v hlavě měla prostě myšlenku, že je něco špatně. Až po pár týdnech, jsem se vydala na oční kontrolu. Upřímně to ani dříve nešlo vzhledem ke zlomeninám a pohmožděninám, jsem byla ráda, že jsem zvládla vůbec se někam přesunout. Rekonvalescence po nehodě stále totiž probíhala. Píše se únor 2001 měsíc a půl po strážce s vozidlem.

Na očním

Vzhledem k tomu, že již v dětství jsem prodělala oční operace, celý život jsem měla glaukom, pak k tomu ještě velmi silný otřes mozku, dalo se předpokládat, že moje zhoršující vidění se jen tak samo neupraví. Padající a odchlipující se sítnice byla důkazem prodělané autonehody. Byl problém, že hodně moc let nikdo neviděl, jak to uvnitř oka vypadá. Jak bylo křehké a poškozené od narození, tak si řekněme upřímně, nikdo se do větších aktivit stran mého levého oka nepouštěl. Reálně jsem tedy šla na sál s tím, že lékaři nevěděli, zda se operace podaří a zda posléze ještě budu někdy něco vidět.

Sotva jsem se vzpamatovala z pobytu na JIPce, už jsem ležela na oční klinice s tím, jestli nepřijdu o zrak. I zde na klinice mě pronásledovaly stále následky nehody. Chodil za mnou neurolog, jelikož jsem měla pořád velké bolesti hlavy, takže to se muselo hlídat, a ještě operovat slepnoucí oko.

Zpracovávala jsem nové a nové poznatky a události, které jsem zažívala. Nemohla jsem se radovat z toho, že mám relativně hlavu a tělo po střetu s terénním vozem v pořádku, jelikož mi hrozila slepota, a ještě jsem za tři měsíce měla maturovat. Nevím, zda by nějaký člověk byl tak nad věcí, že by si tyto záležitosti uměl prioritně uspořádat. Stále jsem ale cítila, že mám být vděčná za to, že jsem naživu a že maturita počká… Jenže ono to přijmout a jít dál opravdu není tak snadné, ačkoli logika říká něco jiného.

Operace proběhla, oko se udrželo, ale já neviděla tak, jako předtím. Měla jsem ale být opět spokojená, že operaci oko zvládlo. Však jsem samozřejmě byla, jenže jsem nic nepřečetla. K čemu mi to tedy je, přicházelo mi stále na mysl… Již druhý měsíc jsem v nemocnici a k pořád k maturitě nic neumím. Ale já na texty nevidím. Jak to budu vše číst a kdy? Za rok to přece taky nepřečtu, jak jsem se dozvěděla…

Maturita pro mě byla moc důležitá z hlediska boje sama za sebe. Zlí jazykové nevěřili, že dívka ze speciální školy s tak špatným viděním se udrží v integraci na běžném gymnáziu a zvládne maturitu. Od počátku studia jsem chtěla dokázat, že dovedu vše, co si přeju a že moje píle a odhodlání mi v tom pomohou. Myšlenka, že teď můj plán selže, byla pro mě nepřijatelná.

Kdyby však zůstalo u té první operace, tak by to bylo bývalo ještě to nejlepší, co jsem si mohla přát. Těch operací oka do maturity bylo ještě několik a z nemocnice jsem odešla až koncem května. Byl to pátek, kdy ve čtvrtek další týden jsem maturovala.

A proč to píšu? Zpětně cítím, že jsem si měla vše více prožít. Nemusela jsem být na sebe tak tvrdá a náročná. Mohla jsem si dovolit více prožít emoce a říci si, žena jednoho člověka během pěti měsíců je toho prostě moc. Ale zase těžko říci, zda bych úspěšně odmaturovala a byla přijata na vysokou, kdybych na sebe měla menší nároky.

Chybělo mi asi si více promluvit o tom, že už nikdy neuvidím, že dvacet let jsem viděla nějak, což byl můj standard, a už se to nikdy nevrátí. Mé okolí se však radovalo, že jsem naživu, něco vidím, oko drží, a tak vlastně vše dobře dopadlo. Z pragmatické stránky to tak skutečně je. Vše dopadlo výborně, ale v tu dobu bych asi potřebovala více pochopení a nikoli hrdinství.

A vlastně proto i pro mě je otázka na mou ztrátu zraku spojená více s negací nežli tím, že by byla neutrální, a tak na potkání nikomu detaily nevysvětluji. Píšu řádky na můj blog. Mám je pro sebe jako osobní terapii s nadějí, že v nich někdo další najde třeba inspiraci, jak se popasovat s těžkou životní situací. Pro jiného snad mohou být moje texty nadějí a pochopením, že náročné životní situace máme všichni, že v tom daný jedinec není sám. Autor: Linda Albrechtová

Zdroj: https://www.blindicka.com/

Pobyt pacienta s postižením sluchu v nemocnici a jak zlepšit péči

Ztráta sluchu, ať už vlivem věku u seniorů, nebo v pozdějším věku, přináší obrovský životní zlom. Pobyt v nemocnici je pro ně často děsivý, zejména když ohluchnou ve středním věku či později.

Tichá epidemie

Ztráta sluchu je často označována jako „tichá epidemie“. S přibývajícím věkem se tento problém týká stále většího počtu lidí. Ačkoliv tito pacienti často mluví a komunikují česky (nechtějí nic tlumočit do pro ně neznámého jazyka – znakový jazyk je samostatný jazyk s vlastními pravidly a gramatikou), jejich schopnost vnímat mluvené slovo je značně omezena. V nemocničním prostředí se tak ocitají ve velké nevýhodě.

Pokud je totiž takovýto člověk hospitalizován v nemocnici, kde probíhá téměř veškerá komunikace mluvením, je to pro něj jedno velké hádání odezíráním a mnohdy i chybné. Odezírání totiž není „čtení ze rtů“, jak se někteří domnívají, ale „rovnice o několika neznámých.“ Kdyby to bylo čtení, stačilo by se přeci naučit 25 písmen (nebo kolik jich je) jako v první třídě a už by se jen četlo.

Někdo umí dobře odezírat v rodinném prostředí nebo mezi známými, protože má lidi ze svého okolí tzv. „nakoukané“. Odezírání od neznámých je však pro ně značné úsilí. Více se pak soustředí na odezření slov a obsah sdělení jim mnohdy uniká. Někdo (např. já) zas neumí odezírat vůbec, pouze jednovětá sdělení typu „chceš kafe?“

Komunikace jako most

Efektivní komunikace mezi lékařem a pacientem je nezbytná pro správné stanovení diagnózy, výběr vhodné léčby a celkovou spokojenost pacienta. V případě pacientů s postižením sluchu však často dochází k nedorozuměním, což může vést k zbytečným stresům, prodloužení hospitalizace, a dokonce i k ohrožení zdraví pacienta.

Pro všechny?

Dnes jsem četl článek, že má Ministerstvo zdravotnictví v současné době projekt „Bezbariérové nemocnice“. To je strašně chvályhodné, ale smutné je, že se neodbourávají bariéry pro všechny lidi s postižením sluchu, nýbrž pouze pro 2 % z nich. Pro ty, kteří komunikují ve znakovém jazyce. Pro 98 % lidí s postižením sluchu (viz článek „Počet lidí s postižením sluchu v České republice“), kteří převážně mluví a komunikují česky, by bylo lepší také nějaké řešení. Zatím se však zavádí pouze tlumočení do znakového jazyka přes QR kód (což je opravdu dobrý nápad), ale komunikace v češtině chybí.

Námět ohluchlého

Osobně jsem přišel o sluch zcela náhle ve věku 40 let, v roce 2003.  Od té doby jsem byl hospitalizován snad 10× a z toho ani jednou ve stejné nemocnici, takže námět jde z mé vlastní zkušenosti, kdy sice odezřu leccos, ale odmítám se bavit (hádat slova) víc než tu jednu větu. Chci se totiž soustředit na ten obsah.

V běžném životě si většinou vystačím se strojovým rozpoznáváním řeči a jejím převodem do textové formy (říká se tomu automat). Na nějaká důležitá jednání (třeba na úřadě, u lékaře atd.), kde záleží na každém slově, zase používám živý on-line přepis. Obojí mám v tabletu, který nosím v sumce neustále s sebou.

Živý přepis

K rozhovoru s lékařem ohledně diagnózy, postupu léčby apod. by byl vhodný právě onen živý přepis. Ten poskytuje sociální firma Transkript, která zaměstnává nevidomé rychlopísaře různou formou, telefonicky, nebo například v aplikaci eScribeDroid.

Živý přepisovatel je k dispozici v pracovní dny od 9 do 18 hodin. Přepisuje doslovně, co slyší ve sluchátkách, a pokud nerozumí, zeptá se, což zajišťuje maximální přesnost. Pro pacienta je tento způsob komunikace ideální, zejména při složitějších lékařských konzultacích, kde je důležité porozumět každému detailu.

Automat

Na běžná sdělení, zejména sester, v době, kdy není živý přepis k dispozici, by zase stačilo používat automat. I když aplikace eScribeDroid obsahuje modul přepisu automatem, rychlejší na spuštění, zdarma a bez registrace je aplikace od Google „Okamžitý přepis“. A udělat to tak, jak to máme doma nebo jak to mám se svými známými. Všichni totiž mají tuto aplikaci nainstalovanou ve svém mobilním telefonu, a když třeba přijedou vnučky a něco mi chtějí, nečekají, až spustím automat na tabletu, ale přijdou za mnou už s nadiktovaným textem.

A zrovna tak by to mohly dělat sestry. V dnešní době snad každá sestra vlastní mobilní telefon, nainstalovala by si Okamžitý přepis, a pokud by něco chtěla pacientovi sdělit, mohla by si to v rámci „nezdržování se“ nadiktovat už v sesterně a za pacientem přijít s připraveným textem.

Automatický přepis je dostupný non-stop, a přestože tento systém není tak přesný jako živý přepisovatel, pro běžnou komunikaci je zcela dostačující. Pacient tak má neustále k dispozici alespoň základní formu komunikace, což mu výrazně usnadňuje pobyt v nemocnici.

Výhody a nevýhody technologie

Technologie eScribeDroid přináší řadu výhod. Živý přepis zajišťuje přesnost a spolehlivost, zatímco automatický přepis poskytuje nepřetržitou dostupnost. Nicméně, automatický přepis může obsahovat chyby, což může někdy vést k nedorozuměním. Avšak pro jednoduché a každodenní situace je automat dostatečný a chyby lze snadno rozpoznat a opravit. Důležité je, že pacienti nejsou nikdy úplně odříznuti od komunikace.

Závěr

Pobyt v nemocnici může být pro osoby s postižením sluchu velmi stresující a izolující. Technologie jako eScribeDroid nabízí řešení, které jim umožňuje překonat komunikační bariéry a zlepšit kvalitu jejich života. Je to krok směrem k inkluzivní péči, která bere ohled na potřeby všech pacientů bez ohledu na jejich zdravotní stav. Přístup k přesným informacím a schopnost komunikovat dává pacientům s postižením sluchu pocit jistoty a bezpečí, což je v nemocničním prostředí neocenitelné. Ostatně příspěvek nadšené pacientky, která napsala poděkování na facebook hovoří za vše.

Zdroj: https://medium.seznam.cz

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti ze světa zvířat

Jak vlastně pije pes a kočka? Pes dělá z jazyka naběračku. Kočka pije jinak. Jelikož se umývá svým jazykem, má ho drsný. Při pití využívá přilnavosti a soudržnosti vody. Voda se zachytává na její drsný jazyk a kočka z vody vytahuje malé pramínky, které si přenáší do tlamičky.

Pranostika

Fouká-li počátkem září z Moravy, pak vorej, sedláčku, pomali. Fouká-li ale z Čech, pak si, sedláčku, s oráním pospěš.

Rady našich babiček

Ořechy lískové, ale i vlašské si udržíme po celou zimu čerstvé, když je vložíme do suchého písku a pokropíme trochou slané vody a uložíme v suchu.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Cibulka Aleš – Nataša Gollová

I – Život tropí hlouposti

II – Černobílé vzpomínání

Nataša Gollová, vlastním jménem Hodačová, se narodila 27.2.1912 do velmi dobře situované rodiny. Příjmení Gollová si zvolila podle svého dědečka, významného historika Jaroslava Golla. Absolvovala dívčí gymnázium a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Hovořila francouzsky, rusky, německy a anglicky. Od roku 1934 začalo její hostování v divadlech, nejdříve v Olomoucí, poté ve Vinohradském divadle v Praze. Největší popularitu jí přinesl film. Měla velký komediální talent a za doby protektorátu natáčela jeden film za druhým.

Uplatnila se také v německém filmu, kde vystupovala pod jménem Ada Goll. Tvořila velmi populární umělecký pár s Oldřichem Novým, s nímž hrála v několika filmech (Hotel Modrá hvězda, Eva tropí hlouposti, Roztomilý člověk, Kristián). V době protektorátu měla Nataša Gollová milostný vztah s Wilhelmem Söhnelem, který v době okupace prováděl dozor nad českými filmy. Kvůli němu se rozkmotřila se svou nejbližší přítelkyní Adinou Mandlovou, která se Söhnelem chodila před ní.

Na konci války, kdy začal hon na české herce a snaha je za spolupráci s německým okupantem lynčovat nebo alespoň zavřít, odjela Nataša Gollová pracovat do tyfem zasaženého Terezína. Tam se sama tyfem nakazila a ani to jí před trestem nezachránilo. Po válce byla stejně nařčena z kolaborace a s její filmovou kariérou byl konec. U filmu se objevila ještě po téměř 10 letech, ve dvojfilmu o císařově pekaři a pekařově císaři, s její velkou slávou byl však konec.

V roce 1947 se provdala za divadelního režiséra Karla Konstantina a odstěhovala se s ním do Českých Budějovic. Po jeho smrti se vrátila do Prahy, sužovaly ji však velké bolesti kyčlí a další zdravotní problémy, kvůli kterým se k velkým rolím už nikdy nedostala. Na sklonku života bojovala též s alkoholismem. Nataša Gollová, podle některých nejkrásnější česká herečka všech dob, zemřela 29.10.1988 a je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze.

zpět na obsah

Literární okénko

Guillaume Apollinaire - Podzim

Kulhavý vesničan pomalu ztrácí se
I se svým volečkem do mlhy která pluje
Přes teskná úbočí a plaché vesnice

A jak tak odchází ten muž si prozpěvuje
Písničku o lásce jíž kdosi vale dal
O prasklém prstenu a kráse zašlé lety

Podzime, podzime, kams léto pochoval
V mlze se ztrácejí dvě šedé siluety


zpět na obsah

Výročí

V měsíci září oslavili narozeniny Beata Adamcová-Vašíčková, Olga Trégrová a Lucie Ulrichová, svátek pak Michal Trégr, Hana Marie Kurková, Marie Tesková, Marie Kellnerová, Marie Kaniová, Linda Ingrišová, Jindřiška Linhartová, Jaromír Kubíček a Ludmila Tremlová. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Co nám chutná

Kuře na zelenině

Suroviny: Kuře, 1/2 kg vepřového bůčku, sůl, 5 stroužků česneku, 2 mrkve, 1 cibule, 2 petržele, 1/2 celeru, 100g anglické slaniny, lžíce kari, tymián, 1 lžíce kečupu.

Postup: Rozporcované kuře a bůček nakrájený na vyšší plátky osolíme, potřeme česnekem a dáme na pekáč. Přidáme pokrájenou zeleninu, tymián a slaninu. Podlijeme studenou vodou a pečeme. Po hodině maso obrátíme. Před dokončením do šťávy přidáme kari a kečup.

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením


zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)