Paprsek ze tmy, leden 2009

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, leden 2009

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Milí přátelé, oznamujeme vám, že naše stránky www.klubpratel.wz.cz byly otestovány Tyflocentrem Brno, o.p.s. a poté získaly logo Blind Friendly, které je znakem středního stupně přístupnosti pro zrakově postižené. Výjimkou je zatím jen fotogalerie, která bude postupně také nějakým způsobem zpřístupněna. Děkujeme touto cestou našemu webmasterovi Jaroslavu Hanusovi za vynaložené úsilí, potřebné ke splnění všech podmínek.

Také bychom vám rádi sdělili, že náš občasník Paprsek ze tmy oslaví v dubnu letošního roku své páté narozeniny. Od prvního čísla Duben 2005, které mělo pouze jednu stránku, se jeho šat hodně změnil. Stal se z něho téměř měsíčník. Počet stránek se také rozrostl a někdy až na 12 stran. Do dnešního dne vyšlo 33 čísel. Změnila se a upravila k lepšímu i jeho struktura. Budeme rádi, když se budete na jeho tvorbě podílet a zasílat nám co nejvíce příspěvků.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Slovo do pranice

Jaruška Dvořáková, která je poměrně mladá, mě občas překvapí svým vyzrálým pohledem na život. Její příspěvek je zajímavý a určitě je v něm několik slov do pranice, na které můžete reagovat.

Marcela Machovičová

Dary nečekej, ale rozdávej

Co jsou to vlastně dárky, dary? Co vyjadřují? Každý si pod tímto krátkým slovíčkem představuje něco jiného. Někomu se vybaví pouze něco hmotného a drahého, dalšímu vyvstanou na mysli dary ve formě duchovna - láska, přátelství, pomoc.

Jako malá jsem dárky velice ráda dostávala. Při každé příležitosti, ať se jednalo o mé narozeniny, svátek či Vánoce, se ve mně skrývala taková malá, zvědavá dušička, copak asi pod těmi krásnými dárkovými papíry naleznu. Zvláštní kouzlo pro mě měly dárky vánoční. Posuzovala jsem je podle balícího papíru. Vždy jsem si ho dlouho prohlížela. Fantazie pracovala na plné obrátky, co se tam asi skrývá. Měkké balíčky většinou skrývaly nějaké oblečení, což mě tolik nezajímalo. Tvrdé balíčky byly lepší, tam jsem vždy našla nějakou hru nebo knížku. Měla jsem je moc ráda. Přestože nevidím, rodiče mi sehnali takové věci, které rozvíjely můj hmat a fantazii. To však dovedu posoudit až s odstupem času.

A jak roky běžely, měnily se i mé priority včetně těch, které se týkají dárků. Přijímám ráda i ty měkké, které ukrývají již zmíněné oblečení. Zároveň jsem začala přemýšlet i o tom, že je důležité nejen dárky dostávat, ale i dávat. Již ani nevím, kde jsem si to přečetla, že dárek má být něco, co druhého potěší, ale sám by si to nekoupil. Nemusí to být k Vánocům a narozeninám, ale třeba jen tak pro radost. Tím dáme najevo svému blízkému, že ho máme rádi a myslíme na něj. Proto se domnívám, že dary nejsou jenom věcné hmatatelné, ale i duševní.

K nezaplacení je mít dobrého kamaráda, na kterého se mohu obrátit s jakýmkoliv problémem. To je ten největší dar, jaký může člověk dostat. A zároveň i dary rozdává v podobě vzájemného přátelství.

Přestože mé možnosti jsou omezené, snažím se pomoci, když mě o to někdo požádá. Poskytnutá pomoc člověku, který ji potřebuje, je také určitou formou poskytnutého daru. Mrzí mě však, že v dnešní hektické moderní společnosti na toto mnoho lidí zapomíná. Každý se honí za slávou a vyšším společenským statutem. Začíná více darů brát než rozdávat. Jak ale praví jedno staré rčení - boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Jaroslava Dvořáková

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

V minulém čísle nás Mirek Klemera seznámil se svojí cestou do Mnichova. Dnes je tu pokračování, které v příštím Paprsku dokončíme.

Z německé strany mě zaujala informace, že noví zrakově postižení uchazeči a jiní postižení zájemci (kombinované postižení a vozíčkáři) se seznamují s prostředím a učí se samostatnému pohybu. Podle našich průvodců, kteří viděli plánek zařízení, se v objektu nachází asi deset domů. Na vlastní kůži jsme poznali dům s ubytováním, kde jsme byli také ubytováni. Vedle něj se nacházel další dům s jídelnou, zřejmě s kuchyní v přízemí. V hořejších patrech tohoto domu se nacházejí dílny. Ve třetím domě měli velký sál (něco jako multifunkční sál nebo společenský sál), tam se konala zmíněná konference o prostorové orientaci a samostatném pohybu.

Zmíním se ještě o dvou domech, kde v jednom z nich se nacházela místnost s muzikoterapií, kde jsme si vychutnávali muziku na posteli s vibrační technikou (zřejmě reproduktory). V posledním domě, který jsme mohli navštívit a do něhož nám nabídli nahlédnout, byla umístěna tzv. místnost smyslů. V místnosti měli několik velkých přepravek, které byly naplněny různým materiálem, například pískem, senem, štěrkem, kamením, papírem, hadry (filcem, vlnou) a podobně. V nádobách se nacházely také různé keramické výrobky, které představovaly zvířátka či věci.

Zmíním se také o reliéfních linkách z keramiky, které jsou připevněny přímo na stěnách chodeb. Každá chodba má na stěnách kachle s nezaměnitelným a nenapodobitelným tvarem, a to po celé délce chodby. Takže každý nevidomý, který dlouhodobě zná prostředí objektu, ví přesně a jistě, v které chodbě a ve kterém domu se nachází.

Zajímavá informace byla také ta, že ani v Německu a ani ve Španělsku nepoužívají hluchoslepí červenobílou hůl.

Miroslav Klemera (pokračování příště)

zpět na obsah

Náš host

Možná vás to překvapí, ale jako dnešního hosta bych vám ráda představila svoji maminku. Právě jí totiž vděčím za to, že komunikuji tak, jak komunikuji. Nikdo tomu nevěří, ale ve skutečnosti mám zbytky sluchu. Všechno se to samozřejmě zhoršilo postupnou ztrátou zraku, protože už nemohu odezírat tak, jako dřív. Ještě že je stále dokonalejší technika a že celkem slušně slyším s naslouchátkem. Má to ovšem háček. Kdyby se moje maminka nepostarala o moji slovní zásobu, slyšela bych patrně jen zvuky, kterým bych nerozuměla. Slova by nedávala smysl a dopadla bych tak, jako dopadla většina dětí, které jsem měla ve škole jako vychovatelka na starosti. Slyšely podstatně lépe než já, ale působilo to dojmem, že já jsem slyšící a oni neslyšící. Takový rozdíl způsobuje dobrá slovní zásoba a tvrdé lekce v odezírání. Tenkrát se bohužel nesmělo znakovat na školách pro nedoslýchavé děti, a tak jejich slovní zásoba byla na minimální úrovni. Dnes vám jen v krátkosti řeknu něco o tom, jak mě moje maminka vedla k lásce ke knihám.

Maminka od okamžiku, kdy zjistila, že špatně slyším, vzala knihu do ruky a ukazovala mi obrázky a vysvětlovala, co na nich je. Vedla mě k četbě knih, což nebylo obtížné, protože moje maminka byla a stále je vášnivou čtenářkou, takže jsem ji měla jako příklad před sebou. I můj bratr hodně četl a Vánoce u nás vypadaly tak, jako když různé rasy psů zalezou do kouta a koušou tu svoji kost. Bratr historické knihy, já pohádky a maminka romány. Tatínek chudák neměl čas, tak to všechno bylo na nás.

Za život jsem přečetla hodně knih. Tak jsem rozvinula svoji slovní zásobu. To, že mě maminka učila odezírat tak, že zcela neslyšně předčítala z knih, vedlo k tomu, že se můj zájem o knihy prohloubil. Roli také možná hrálo to, že v mém dětství vybírala kvalitní literaturu, takže jsem měla opravdu hodně prostoru k tomu, abych o jednotlivých slovech mohla přemýšlet. Svým způsobem rozvinula i moje kombinační schopnosti, které potvrdila foniatrička paní doktora Herčíková. Potřebovala totiž vědět, jak dobře slyším slova. Takže říkala čaj, máj, ráj, saj, laj a tak dále. Já všechna ta slova vyjmenovala a ona pochopila, že je sice neslyším, ale dokáži si je vybavit. Zkusila je potom dávat do věty a zjistila, že vyberu to správné slovo, které zapadá do významu věty.

Za to všechno vděčím svojí mamince.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Hmatová prohlídka Národního divadla

Při příležitosti 125. výročí znovuotevření po ničivém požáru připravilo Národní divadlo hmatovou výstavu, která představovala významné české osobnosti, které se na vzniku budovy podílely. Naučná stezka je nazvaná "Zakladatelé a tvůrci Národního divadla" a zahrnuje busty dvaceti významných kulturních postav české historie. Busty jsou technicky zajištěny proti pádu a opatřeny popisky v Braillově písmu. Z nich se mohou nevidomí návštěvníci dozvědět jméno autora sochy a osobnosti, kterou představuje. Stezka začíná ve sklepení budovy, kde jsou uloženy základní kameny. Pokračuje přes šatnu s bustami až do vstupní haly. Zde se nachází největší množství soch. Projekt spuštěný v rámci oslav od opětovného otevření scény po ničivém požáru z roku 1881 vznikl ve spolupráci Národního divadla a SONS. Finance poskytly Klub mecenášů Triga a Lions Club. Patronkou stezky je hraběnka Mathilda Nostitzová. Využili jsme tuto nabídku a zúčastnili se s KPČH hmatové prohlídky. O této návštěvě nám napsala paní Jana Rzepecká z Prahy.

Ota Pačesová

Ve středu 17.12.2008 se sešlo šest členů Klubu přátel červenobílé hole na speciální prohlídku Národního divadla. Naše průvodkyně slíbila povídání o historii a o věcech, které jsme v hodinách dějepisu neslyšeli. Svůj slib splnila.

U základních kamenů na nás dýchla atmosféra dávné minulosti, kdy velikáni národního obrození (např. František Palacký) usilovali o výstavbu tohoto významného kulturního stánku už od poloviny 19. století. Významnou částku na stavbu poskytl císař, část tvořila i národní sbírka. V roce 1868 začaly stavby položením základního kamene. Kamenů je několik, protože každé historicky významné místo naší země chtělo být v této významné stavbě zapsáno (Radhošť, Vyšehrad, Blaník, Trocnov, Buchlov ap.).

O několik pater výše jsme se seznámili s bustou architekta Josefa Zítka a jeho následovníka Josefa Schulze. Dále následují výtvarníci Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík, Alois Jirásek a jiní tvůrci.

ND bylo otevřeno v červnu 1881 premiérou Smetanovy Libuše. V srpnu téhož roku však budova vyhořela včetně opony F. Ženíška, hlediště a jeviště. Následovala nová národní sbírka a budovu dokončil architekt Josef Schulz. Oponu pak vytvořil Vojtěch Hynais.

V dalších patrech nás svou dokonalostí překvapily busty bardů české činohry: Eduarda Vojana, Hany Kvapilové, Zdeňka Štěpánka, Hugo Haase, Rudolfa Hrušínského aj. a nejvýznamnější operní pěvci jako Eduard Haken, Ema Destinová a představitel začátků baletu v ND A. Berger. Všech bust jsme se mohli podle libosti dotýkat, což dodalo autentičnosti nám, kteří hůře vidíme. Následovalo hlediště s Hynaisovou oponou a pěti patry pozlacených balkónů.

Po této krásné prohlídce jsme se vydali přes starou Prahu do sídla České unie neslyšících, kde je i klubovna KPČH. Cesta vedla vyzdobenými, svítícími uličkami kolem voňavých vánočních trhů na Staroměstském náměstí až do Dlouhé ulice. Zde jsme chvíli poseděli u malého občerstvení, popřáli si krásné svátky a vydali se do svých domovů bohatší o blízké setkání s českou historií.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Brno

Dnes nám svůj první příspěvek do Paprsku ze tmy poslal pan Luděk Coufal, takže se těším, že bude přispívat dál. Píše.

V Brně se dne 9.12.2008 konalo adventní setkání, kde nás bylo celkem 12. Program zajišťovala Brněnská tisková misie. Daný program se mi velmi líbil. Brněnskou misii zastupovala paní Libuše Ranšová. Paní Ranšová měla velmi zajímavou přednášku a také nám povídala částečný životopis člověka, který v době druhé světové války utekl do Anglie a po válce se vrátil do Československé republiky, až tady skončil komunismus. Také nám ukazovala svoje letáčky a hry, které vyrábí ve společnosti věřících pro děti. Mně se daný program velmi líbil a ostatním také.

Luděk Coufal

Dále tu máme příspěvek od našeho předsedy, který je nejen zamyšlením o údělu člověka, ale také o činnosti brněnského klubu.

Silvestrovské svědectví

Já jsem přesvědčen, že každý upřímně věřící člověk může vydávat svědectví z každodenního života. Někdy mi však stojí v cestě společenské dekorum či zvyklost. Jsem pasivní a na výzvu o svědectví si mohu povědět, proč zrovna já a nehas, co mě nepálí. Ano, nejsem v božích očích ani horký a ani studený, tedy nepoužitelný. Musím pozorně poslouchat boží hlas, abych promluvil, kdy mám promluvit a rovněž dovedl mlčet, když chci promluvit, ale boží vůle je jiná.

Stalo se to v úterý 9.12.2008 mezi jednou a druhou hodinou. Ten den jsme měli klub hluchoslepých v domě s pečovatelskou službou Štefánikova 63a. Modlil jsem se a prosil jsem o návštěvnost a především smysl a naplnění přítomných božím poselstvím. Práce s lidmi s kombinovaným postižením zraku a sluchu je jedinečná v tom, že je zde velké omezení v prostorové orientaci a žel i v komunikaci. Je však pravdou, že totální hluchoslepota se vyskytuje vzácně a zpravidla jeden ze smyslů lze po použití kompenzačních pomůcek využít. Ten den paní Růženka, která chodí o francouzské holi a má i bílou hůl a která vedla malou skupinku, zavolala z mobilu, jsme na zastávce, přijď pro nás. Bylo nás celkem dvanáct, zaznělo adventní poselství a na závěr průvodce paní Jany Brožkové vyjádřil za celou skupinu klientů, aby se pokračovalo v programech, které lidem pozvedají hlavu.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

Jaruška Žáková pro orientační výstavku nakonec ještě udrhala pět krásných záložek. Takže na tabuli se ocitnou její záložky, několik vánočních ozdob a nástěnné tapisérie. Před třemi nedělemi jsem učinila rebelskou akci, abych zjistila, zda její práce udrží oboustranná lepící páska. Na zadní stranu podobné tabule jsem přilepila čtvrtku s její prací. Stalo se to, co jsem neočekávala. Její práce nejenže zůstala na místě, ale nejde sundat. Takže oboustranná lepící páska je zaručeně kvalitní a jsem zvědavá, jak tuto věc nakonec sundám z tabule. Držte mi palce, abych se sama nepřilepila. Pro ty, co nechápou černý humor, bych jen ráda dodala, aby se nebáli, že vše dobře dopadne.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Milí přátelé. V tomto čísle jsme ukončili medailony pana Leopolda Brücknera. Možná je to škoda, protože jeho příspěvky byly zajímavé. V příštím čísle nás čeká životopisný údaj o panu Janu Jakešovi a v dalším čísle to bude zamyšlení paní Oty Pačesové. Prosím všechny ty, kdo by o sobě mohli něco zajímavého říct, aby poslali svůj příspěvek do rubriky Medailony. Nejde o to, abychom tu o vás shromažďovali životopisné údaje, stačí malý příspěvek o nějaké události, která by mohla ostatní inspirovat. Například někdo prodělá těžkou nemoc a musí se s ní poprat. Je zajímavé zjistit, jak to kdo umí, co mu to přineslo. Někdo jiný zažil něco zajímavého ve svém osobním životě.Takže neváhejte a pište.

Vaše Marcela Machovičová

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Milí naši čtenáři, máme pro vás důležitou zprávu. V tomto roce bude Paprsek ze tmy ochuzen o několik řádků. K tomuto řešení jsme museli přistoupit z důvodu úspor, ale pokud byste si přáli Paprsek dostávat v podobném rozsahu, jako tomu bylo v minulém roce, ohlaste se, dejte vědět. Můžeme se pokusit najít nějaké řešení.

Vaše Marcela Machovičová

zpět na obsah

Medailony

Dnes tu uvedeme poslední část osobního svědectví od pana Ing. Leopolda Brücknera. Je upřímné, takže ho, prosím, přijměte takové, jaké je. Příště tu uvedeme krátké povídání o panu Janu Jakešovi.

Marcela Machovičová

V. díl osobního svědectví předsedy KPČH - Ing. Leopolda Brücknera

Tento závěrečný díl mohu nazvat manželství, rodinné poměry. Přirozeně procházíme zkouškami a krizemi a největším nepřítelem jsem byl častokrát sám sobě. Slovo boží o tom jasně hovoří, že lidské srdce je lstivé a převrácené a kdo mu vyrozumí. To je diagnóza každého a nejsem zde výjimkou. Jsem přesvědčen o tom, že to byly právě modlitby mých nejbližších a okolí, které způsobily, že jsme prošli zkouškami a krizemi. S dospělými dětmi mám stále kamarádský vztah a u manželky je to kvalitní, vyzrálý vztah s velkou výdrží. Osobně jsem přesvědčen, a tak se s tím i v životě setkávám, že vzděláním a cílenou snahou mohu to své já zkultivovat a uhladit do pěkné formy, ale pokud tam není zasažení živou vírou, pod krásnou slupkou se skrývá to lstivé a převrácené srdce, které vidí především samo sebe, a naopak pod hrubou slupkou a méně kultivovanou formou se skrývá kvalitní jádro. S mnohými si pěkně rozumím, dobře se mi s nimi komunikuje a dovedl bych jim například nezištně pomoci a zde je jádro věci. Stejně tak o tom hovoří bible "víra bez skutku je mrtvá víra".

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Dnes tu nechci popisovat obsah knihy, kterou jsem si zrovna přečetla, ale ráda bych se podělila o duševní zážitek, který s knihami souvisí. Ve Slovu do pranice o tom psala Jaruška Dvořáková, jak člověku udělá radost, když dostane dar duševní. Dostala jsem několik knih a žádná mě po této stránce nezklamala. Dokonce jsem prostřednictvím jedné knihy, která se jmenuje Připomínky zašlých časů a je o pomníčcích v Jizerských horách, navázala kontakt s člověkem, který bydlí blízko Smržovky. Ptala jsem se ho na jeden údaj z této knihy a on mi sdělil, že mi zjistí bližší podrobnosti. Naprosto nezištně a pokorně. I to dokáže dárek jako knížka, kterou dostanete od člověka, který ví, že právě tímto dárkem vás nejvíc potěší.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Poetické okénko

Máme tu čest předložit vám Hymnu ústavu, kterou složila Lenka Řehánková pro Komorní klub Josefa Zimmermana.

Moji milí, moji drazí,
přeji vám všem hezký den.
To co dnes chci povědět vám,
není vůbec žádný sen.
Od rána až do večera máme spoustu vyžití.
Člověk někdy věru neví, co má dříve zvoliti.
Jedni sotva posnídají,
už do dílen spěchají.
Jiní zase čtení tisku ujít si nenechají.
V dílnách nás čeká šití, keramika, košíky.
Pod rukama všech se tvoří vždycky zázrak veliký.
Nechybí nám ani pohyb a to při sportování.
Hrajeme kuželky, šaudaun, jezdíme na plavání.
Vévodí tu též kultura, koncerty jsou nádherné.
Na výletech poznáváme kraje blízké, vzdálené.
Naše hymna dokazuje,
že zde rádi zpíváme,
proto prosím přidejte se,
jak tuhle píseň známe.

zpět na obsah

Výročí

Je to neuvěřitelné, rok utekl jako voda a na krku máme další křížek. Všechno dobré přeje Klub přátel červenobílé hole Janě Kroulové, Jarušce Navarové a Zdeňce Menclové. Životu zdar!

Váš Klub přátel červenobílé hole

zpět na obsah

Co nám chutná

Tak a máme po Vánocích. Myslím, že nám přijde vhod recept, který zde uvedu.

Tak nejprve uvařím brambory ve slupce. To, pokud jsou ty jarní. Ty starší brambory již raději vezmu škrabkou. Uvařím je tak, aby nebyly úplně měkké, spíš takové tuhé, ale taky ne nedovařené. To chce cit. Jde o to, aby se při opékání nerozpadly. Pak je pokrájím na půlky a ty vhodím do horkého sádla a opékám, dokud nezezlátnou. Nesmí zhnědnout. Trvá to tak dvacet minut. Opékám na nejnižší teplotě. Proto to trvá asi dvacet minut. Opatrně je obracím. Rychle přendám do hluboké mísy, přidám rozetřený česnek a sůl a celá rodina nabírá a mlaská u toho. K tomu čerstvé podmáslí, vychlazené a kysané zelí, nelépe červené. Tato věc, tedy tato svátost, se dá dělat celá v troubě ze syrových brambor, ale trvá to podstatně déle a jsou na to dobré jen některé druhy brambor, zejména jarní brambory. Také se dají brambory opékat bez tuku na pánvi. Brambory se pak dají do mísy a na horké položíme kus sádla, které se pomalu rozpouští a v gurmánovi probouzí ty nejkrásnější pocity, přidá se česnek a sůl.

Pak je tu druhá varianta. Svátečnější a finančně náročnější. Nevím, co je chutnější. Asi je to stejně dobré, ale má to úplně jinou chuť. Sbíhají se mi sliny, tak rychle popis.

Brambory uděláte stejným způsobem. Jen si předem osmažíte na sádle na kostičky cibulku. Já nešetřím, na jednu osobu dám jednu středně velkou cibuli. Cibule musí být usmažená do zlaté barvy, nesmí zhnědnout, protože pak je hořká. Když jsou brambory opečené, tentokrát lze dát na opékání méně sádla, protože toto sádlo je zčásti pod cibulkou, smícháme tyto brambory s brynzou. Tu si musíte koupit. Dříve byla levná, dnes je to pomalu lahůdka. Počkáme, až se brynza rozpustí, pak přidáme osmaženou cibulku, promícháme a případně dosolíme, ale stačí málo nebo raději vůbec ne, protože brynza je slaná. Popíjet můžete opět podmáslí. Já někdy do podmáslí přidám utřený stroužek česneku a kopr a našlehám. Někdy popíjím rajčatovou šťávu, kterou jsem opepřila a zakápla citronem.

Lidička zlatý, a teď jdu vyprázdnit ledničku.

Vaše Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)