Paprsek ze tmy Leden 2023

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Leden 2023

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení přátelé, stojíme na prahu Nového roku. Poslední tři roky jsou poznamenány ne příliš veselými událostmi - covidová pandemie a válka na Ukrajině. Pozitivní je, že i v těchto dobách jsme mohli uspořádat naše pobytová setkání a že se již v rámci klubových akcí můžeme scházet.

Přeji Vám do Nového roku jen to dobré, ať se Vám vše špatné vyhýbá. V příštím roce se budu těšit na některé z našich akcí. V roce 2023 pořádáme opět pobytové setkání, které si jistě všichni užijeme. Vše dobré přeje.

Marek Müller - tajemník KPČH

Na asistenčního psa nemluvte a nehlaďte ho, je v práci

K tomu, aby asistenční či vodící pes mohl plnit své poslání, potřebuje péči a lásku člověka. Jen tehdy s ním může tvořit úspěšný tým. Jak se provádí výběr vhodného asistenčního a vodícího psa? Psa sledujeme již od nejútlejšího věku po celou dobu jeho výchovy, abychom pro něj dokázali nalézt ten nejvhodnější typ práce. Než je pes zařazen do výcviku, musí úspěšně projít povahovými a zdravotními testy. Nesmí být agresivní, lekavý, bázlivý, štěkavý, musí mít klidnou a vyrovnanou povahu, toleranci vůči zvýšené hladině stresu, musí být schopen fyzicky plnit dané úkoly a hlavně musí mít velkou chuť ke spolupráci s člověkem.

Kdo má na tyto psy nárok, kolik takový pes stojí a kde je možné získat podporu na jeho pořízení? O asistenčního psa může zažádat osoba se zdravotním postižením, v případě dětí jejich zákonný zástupce jejich jménem. Asistenční psi pomáhají osobám s tělesným, zrakovým, sluchovým nebo psychickým onemocněním (autismus, posttraumatický syndrom atd.), osobám trpícím záchvatovými stavy či stavy bezvědomí.

Žadatel musí prokázat, že má výborný vztah ke zvířatům a že je schopen se o psa plnohodnotně postarat a dopřát mu kvalitní psí život. Náklady na výchovu, výcvik a předání psího pomocníka činí v současné době kolem 300.000 korun. Vodící psi jsou lidem se zrakovým postižením hrazeni až do výše 350.000 korun ze státních prostředků. Osoba se zrakovým postižením hradí minimálně 1000 Kč a maximálně 10 procent z ceny psa, dle své sociální situace. O příspěvek na kompenzační pomůcku - vodícího psa - si zažádá na příslušném Úřadu práce.

Trvá profesionální výcvik psů dlouho, a co po něm následuje? Dle mezinárodních standardů musí výcvik probíhat nejméně po dobu 6 měsíců. Je to proto, aby pes měl potřebné dovednosti správně zažité, prováděl je spolehlivě a byl také pro zařazení do služby psychicky dostatečně vyzrálý. Do výcviku se pes zařazuje po dosažení 12tého měsíce věku. V průměru výcvik trvá 8 měsíců, případně i déle, dle náročnosti dovedností, které se musí pes pro daného klienta naučit. Také každý pes je jiný, některý se učí rychle, jiný pomaleji.

Před předáním psa klientovi musí pes absolvovat výstupní prohlídku u veterinárního lékaře s výborným výsledkem, pak následuje secvičování psa s klientem. U klientů, kterým to dovoluje zdravotní handicap, probíhá první fáze secvičování v tréninkovém domě v Praze po dobu zhruba jednoho týdne, a poté následuje ještě několik dnů secvičování v místě jejich bydliště. U těch klientů, u kterých by přemístění do jiného prostředí bylo kontraproduktivní (např. děti s poruchou autistického spektra), probíhá secvičování se psem od počátku v místě jejich bydliště.

Již v průběhu výcviku klient dojíždí za svým budoucím psím pomocníkem, aby se dobře poznali, navázali vztah a výcvik se uzpůsoboval potřebám klienta. Po ukončení výcviku a závěrečné zkoušce nastává období secvičování. Klient nám posílá měsíční hlášení o spolupráci se psem, jezdí každý měsíc na kontroly a tréninky.

Do 6 měsíců od předání psa musí klient se psem úspěšně složit před nezávislým posuzovatelem Test chování psa na veřejnosti, tzv. přístupový test dle mezinárodních standardů, kde klient prokazuje, že psa plně ovládá, má ho pod kontrolou, pes mu opravdu pomáhá, a že z něho a psa je již výborně sehraný tým. Teprve po úspěšném složení tohoto testu získává klient služební průkaz asistenčního psa s platností na dobu jednoho roku. Test musí klienti se svými psími pomocníky absolvovat každý rok, aby se prokázalo, že pes stále vykazuje požadované chování a provádí správně potřebné úkony ve prospěch klienta.

Můžete popsat největší překážky pro vodícího psa ve městě? Největší překážkou bývají bezohlední lidé, kteří vyrušují vodícího psa při jeho soustředění na práci tím, že na něj sahají či mluví, chtějí upoutat pozornost psa na sebe, dále to jsou pohozená elektro kola, koloběžky, cyklisté, jezdící po chodnících či auta zaparkovaná na chodnících.

Jak může veřejnost usnadnit pohyb psa a klienta ve veřejném prostoru? Tím, že jim vytvoří prostor na projití, nebude rozptylovat psa hlazením, mlaskáním, oslovováním, nebude jim bránit při vstupu do veřejných prostor (obchody, divadla, restaurace, kina, zdravotnická zařízení, veřejná doprava ap.). Někteří klienti mají problém v komunikaci s cizími lidmi, proto není vhodné jim pokládat otázky typu, jestli si pejska lze pohladit, na co pejska mají, když žádné viditelné postižení nemají, protože ne každý náš klient má viditelné postižení. Např. posttraumatický syndrom či diabetes a mnoho dalších handicapů, viditelných není. Když ale vidíme, že na zemi leží osoba, a u ní leží pes s asistenčním postrojem, je nutné pomoc poskytnout, zavolat záchrannou službu, protože se nepochybně jedná o osobu s těžkým onemocněním, např. epileptika či diabetika.

Zdroj: i60.cz

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Jedna sklenka neuškodí. Jak alkohol ovlivňuje cukrovku?

Nalijme si čistého vína – alkohol škodí všem. Lidem zdravým i s diabetem, ale těm druhým přeci jen o něco víc. Pro diabetiky 2. typu užívající metformin může být dokonce požití jakéhokoli alkoholu smrtelné.

Nejlepší je nepít, ale… Neexistuje žádný objektivní důvod, proč alkohol pít. Pivo s mastnou kachnou k obědu nepomůže a pravidelná večerní dvojka červeného ani ranní štamprle zdraví nespasí. Ale všichni víme, že život v České republice abstinenci zrovna nepřeje. Alkohol patří k místní kultuře jako pěna k pivu, a kdo nepije, je často považován za podivína, který kazí zábavu. Bohužel, někdy není ve společnosti uznanou omluvou ani těhotenství, antibiotika, řízení auta nebo cukrovka. Odolat společenskému tlaku je těžké, ale kdo si nastaví jako prioritu své zdraví před názorem ostatních, může odolat snadněji. A stále je tu rozdíl mezi přípitkem na rodinné oslavě a prohýřenou nocí s kumpány v hospodě. Stejně jako si diabetik může dát výjimečně kousek dortu nebo jinou laskominu, může si dopřát i sklenku.

Alkohol versus diabetes - Alkohol brzdí tvorbu glukózy a snadněji tak vzniká hypoglykémie. Nejrizikovější je kombinace alkoholu a velké fyzické námahy, při sportovním turnaji či túře v horách pivo určitě vynechejte. Alkoholické nápoje navíc obsahují cukr, a rozhodně ne málo. Půllitr piva obsahuje kromě alkoholu ještě zhruba 14 gramů sacharidů. Nealko piva často mají podíl sacharidů ještě větší.

Pod vlivem alkoholu se člověk nehlídá, což je zrovna v případě diabetu velký problém. Je potřeba alkohol správně zkombinovat s jídlem, vyřešit kompenzaci, pohlídat hladinu glykémie zejména v noci a dodržet další zásady. U sklenky vína k večeři je to samozřejmě mnohem menší problém než při divokém večírku.

Kombinace alkoholu s některými diabetickými léky navíc zvyšuje riziko vedlejších účinků. Zejména kombinace s metforminem může opravdu ohrozit váš život, proto užíváte-li tento lék, alkoholu se zcela vyvarujte. Úplně abstinovat by měli také diabetici se závažnými vedlejšími projevy nemoci, tedy s postižením periferních nervů (neuropatií), postižením zraku (retinopatií) nebo s vysokým tlakem.

Sedm doporučení pro diabetiky při pití alkoholu

  1. Pijte s mírou. Toto pravidlo platí vždy a pro každého, bez ohledu na diabetes.
  2. Když už, dejte si suché víno a ještě lépe ve formě vinného střiku. Pivo nebo tvrdý alkohol obsahují více cukru a zdaleka nejnáročnější jsou pro tělo sladké likéry (například vaječný) nebo sladká a dezertní vína, typicky portské.
  3. Pijete-li ve společnosti, vždy se ujistěte, že někdo ve vašem okolí ví, že jste diabetik, a že ví, jak vypadá projev hyperglykémie a první pomoc. Projevy opilosti a hypoglykémie mohou být velmi podobné, pro jistotu si proto nasaďte i speciální náramek.
  4. Vždy u sebe mějte rychlé cukry. Bonbon, sladký nápoj, či jinou formu první pomoci.
  5. Kromě alkoholu pijte dostatek čisté vody. I toto pravidlo platí pro každého.
  6. Nikdy nepijte nalačno, naopak zvyšte příjem sacharidů. Riziko hypoglykémie v noci snižuje i extra porce sacharidů před spaním.
  7. Kontrolujte si glykémii průběžně, rozhodně před spaním a ideálně i okolo třetí hodiny ranní.

Zdroj: freestylelibre.cz

Jak zmírnit riziko mozkové mrtvice

Krevní cévy dopravují kyslík a živiny k buňkám našeho těla směrem od srdce. Krev chudá na kyslík a živiny je opačným směrem transportována k srdci. Bez kyslíku a živin by náš mozek nemohl pracovat a my žít. Když se začnou ve stěnách cév tvořit usazeniny, zužuje se průsvit cév a snižuje průtok krve do mozku. Neobdrží-li mozkové buňky dostatek živin a kyslíku, odumírají. Mnohdy se usazenina odlomí ze stěny cév a ucpe menší cévy. Výsledkem je v obou případech cévní mozková příhoda, označovaná odborně jako iktus. My ji známe pod názvem mozková mrtvice.

Varovnými signály, které mohou upozornit na blížící se mozkovou příhodu, jsou náhlá necitlivost nebo slabost v obličeji, ruce nebo noze, zvláště na jedné straně těla, náhlý stav zmatení nebo poruchy řeči či porozumění mluvenému slovu. Dalším varovným znakem je porucha vidění v jednom nebo v obou očích, poruchy chůze, závrať, motání hlavy, ztráta rovnováhy nebo koordinace.

Mnoho rizikových faktorů jsme schopni ovlivnit. Cévní mozková příhoda (CMP) má velké množství rizikových faktorů. Některé můžeme ovlivnit, jiné ne. Patří sem např. genetické vlivy, zejména v metabolismu tuků, dispozice k určitému typu reakce na stres nebo sklon k cukrovce. Od 60 let se riziko mrtvice prudce zvyšuje. Muži bývají postiženi častěji než ženy. S přibývajícím věkem se však tento rozdíl stírá. Nicméně každý člověk může udělat něco aktivně sám pro to, aby se CMP vyhnul.

Významným rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak, hypertenze. Zákeřné na hypertenzi je, že nevyvolává ze začátku žádné potíže. Nemocní se o ní dozvědí většinou, až když je pozdě. Je proto důležité si pravidelně krevní tlak měřit a užívat léky dle receptu lékaře.

Přestaňte s kouřením. Nikotin sám o sobě zužuje cévy a zvyšuje krevní tlak. Kuřáci mají dvakrát vyšší riziko, že dostanou mrtvici než nekuřáci. Dokonce i pasivní kouření může zvýšit riziko mozkové příhody. Ovšem ukončení kouření vede k rychlému poklesu tohoto rizika, přičemž k vyrovnání rizika s nekuřáky dochází do 5 let.

Shoďte nadváhu. Kdo nosí příliš mnoho nadbytečných kil, by měl začít hubnout. Správnou tělesnou váhu můžeme spočítat podle tzv. BMI (body mass indexu). Ten se vypočítá jako poměr naší tělesné hmotnost v kg a tělesné výšky v metrech (na dvě desetinné čárky) na druhou. Při hodnotách nad 25 už hovoříme o nadváze. Pro hubnutí se hodí diety méně. Naopak pomáhá dlouhodobá změna jídelníčku s větší porcí tělesného cvičení. Starší lidé by měli o svém hubnutí hovořit s lékaře. Ten by jim měl povědět, v jakém rozsahu má u nich redukce váhy smysl.

Hlídat si cholesterol. U zvýšených hodnot cholesterolu v krvi se zvyšuje nebezpečí tvorby usazenin ve stěnách cév. Zhoubně působí především zvýšené hodnoty LDL-cholesterolu (s nízkou hustotou). Cílené hodnoty určuje váš lékař. Záleží také, jaké jsou další rizikové faktory jako nemoci srdce a krevního oběhu. HDL-cholesterol má naproti tomu ochranný účinek. Jeho vysoké hodnoty zde působí příznivě.

Zdravě se stravovat. Pro zdraví cév je vhodný středomořský způsob stravování. Hodně ovoce a zeleniny, olivového oleje místo tuku ke smažení, méně uzenin a červeného masa a místo toho častěji rybu.

Pít alkoholu s mírou. Konzumace alkoholu zvyšuje riziko CMP. Zcela vzdát byste se ho ovšem nemuseli. Sklenička červeného vína za den je v pořádku.

Dostatek pohybu. Pohyb je nejlepší co pro své tělo můžeme vykonat. Odbourává nadváhu, zlepšuje krevní tlak a hodnoty tuku v krvi a cévy udržuje pružnými. Optimální je delší zátěž, při které se tělo rozumně zapotí. Aby bylo dosaženo účinku, trénujte každý druhý den alespoň tři čtvrtě hodiny. Pokud se sportem začínáte, poraďte se svým lékařem.

Poruchy srdečního rytmu a další nemoci srdce. Některé nemoci srdce zvyšují pravděpodobnost výskytu mrtvice. Patří sem fibrilace síní, infarkt myokardu, vady srdečních chlopní a další vady. Pokud se vyskytnou první potíže, neměli bychom je ignorovat a směřovat k lékaři.

Léčit diabetes. Lidé trpící cukrovkou bývají více jak dvojnásobně postiženi mozkovou mrtvicí než ostatní. Důvodem je zvýšená hladina cukru v krvi, která podporuje tvorbu plaků na stěnách cév. K tomu se u diabetiků častěji přidává zvýšený krevní tlak nebo zvýšené hodnoty cholesterolu v krvi. Nemocní by proto měli hlídat tyto parametry.

Vyhnout se stresu. Příležitostný stres není nic zlého, může být dokonce motivující. Dlouhodobý stres naproti tomu může zvyšovat krevní tlak a člověk je pak náchylnější k nemocem. Mezi ně se může řadit i cévní mozková příhoda. Stres můžeme zmírnit tím, že se věnujeme věcem, které příznivě působí na naši psychiku. Může to být zajímavé hobby, sport nebo uvolňující cvičení nebo i další činnosti a aktivity.

Léčit také poruchy spánku. Mezi rizikové faktory CMP patří i poruchy dýchání ve spánku. I tyto poruchy je proto nezbytné léčit.

zpět na obsah

Klubové aktivity

Vánoční klubové setkání

Po 2 letech jsme se konečně setkali. S některými jsme se neviděli i delší době. Setkání se zúčastnila i studentka Adélka z Brna, která některé z vás vyzpovídala ke své diplomové práci. Bylo to milé setkání a Adélka dovezla pro všechny moc dobré koláčky, byly ozdobou na stolech. A těm, se kterými vedla rozhovor, dala i dáreček. Nechyběl ani svařáček, káva nebo čaj a dobroty, které nám přinesl Honzík Beneš. Doufám, že se zase ve zdraví sejdeme i o příštích Vánocích.

Ota Pačesová

A jedna smutná zpráva

Dne 1. ledna 2023 nás navždy opustila paní Anica Dvořáková. Zemřela ve spánku. Dožila se krásného věku 89 let. Na akcích byla vždy veselá a hovorná. Víc se o ní dozvíte v dalším čísle, zaslouží si za svou dlouholetou práci ve prospěch sluchově postižených naši pozornost.

Ota Pačesová

Nevidomí bojují s ledovkou a sněhem. Chodníky často nikdo neodhrnuje

Velký problém mají v zimním počasí nevidomí. Na ledem nebo sněhem pokrytých chodnících ztrácejí orientaci a hrozí jim pád a zranění mnohem pravděpodobněji než ostatním. S jedním zrakově postiženým natáčel náš česko-budějovický štáb. Jakmile se chodníky začnou měnit v kluziště, Aleš Klabouch raději nechodí ven. Jenže na nákup nebo do lékárny musí. A chodníky pak pro něj představují obrovské riziko.

"Tak seďte doma na zadku! I tento argument už jsem slyšel," svěřil pan Klabouch. Nejen jemu, ale všem nevidomým dělají největší problém neupravené vodící pásy pro nevidomé. Ty navádí lidi například na přechody pro chodce nebo k zastávkám městské hromadné dopravy. Stačí ale trocha sněhu nebo ledu a přechod, jako by nebyl. "Ano, já chápu, že v tu chvíli, když padá, že to nelze řečeno hned odklízet. Ale když přestane padat sníh, tak na silnice najede okamžitě technika. Jak je možný, že na chodníku se to nechá třeba do rána?" nechápe pan Klabouch.

Na to jsme se města chtěli zeptat. Dotazy ohledně úklidu chodníků jsme zaslali tiskové mluvčí. Odpověď jsme ale bohužel zatím nedostali. Ve chvíli, kdy je všude kolem jenom sníh a led, nemá nevidomý člověk ponětí, kde právě je. V horším případě se může nechtěně dostat i na vozovku.

"Právě ty strany těch chodníků, kraje trávníků nebo třeba zdi domů, u kterých se nachází hromady sněhu, tak ty jsou pro nás vodícími liniemi, které se nám ztrácí," uvedla ředitelka spolku Spolu s vámi Š. Hambergerová. Velkou a také velmi častou komplikací je i sníh nahrnutý směrem k autobusovým zastávkám, který nevidomým komplikuje nástup do vozidel městské hromadné dopravy.

Zdroj: tn.nova.cz

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Víte, co nemáte činit v přítomnosti zrakově postiženého?

Osvěta je třeba k tomu, aby spolu mohli efektivně žít lidé bez postižení a s postižením. Je však třeba neustále připomínat některé záležitosti, které mohou zrakově postiženému škodit či jej stresovat. Popíšu pár typických událostí.

Netahat, nestrkat, nevléct - Velmi častým nešvarem intaktní veřejnosti, který je sice myšlen v dobré víře, je svévolné uchopení zrakově postiženého a vedení ho směrem neznámo kam. Není žádoucí jen tak někoho popadnout a např. ho vláčet přes přechod pro chodce, aniž byste se na spolupráci předem domluvili. Není třeba člověka se zrakovým postižením strkat násilně do tramvaje a už vůbec není žádoucí jej samovolně chytat a nějak se jej dotýkat, aniž by on s tímto jednáním souhlasil.

Chcete-li tedy pomoci, jemně se dotkněte paže, oslovte postiženého a zeptejte se, zda potřebuje pomoct. Další komunikace se již bude dále odvíjet dle toho, jak bude výpomoci třeba či netřeba. Chápu, že jistě chcete být nápomocní, ale vytržení ze soustředění, držení člověka a úprk s ním do neznáma není to správné řešení. Však v tu chvíli člověk, co nemá zrakovou kontrolu, absolutně neví, co se s ním děje, kdo se ho zmocnil a co s ním zamýšlí… Na tomto místě připomínám i svévolné sahání na vodicího psa v domnění, že psovod to stejně nevidí…Nedělejte to.

Bacha či pozor - S tím souvisí i upozornění na nebezpečí. Vodicí pes má naučeno stavět až úplně u okraje vozovky, u označníku, u kraje schodů. Často tedy kolemjdoucí vykřikují slova jako pozor, bacha…Takovým náhodným výkřikem však způsobíte spíše škodu nežli užitek. Protože ten, který nevidí, začne panikařit, jelikož neví, jaké nebezpečí na něj útočí. Můj táta tohle dělá stále – jdeme, najednou zazní: bacha. Začnu se ošívat, hledám nebezpečí a nevím, čí jsem. Stačí říci: jede kolo, výmol, nerovnost, sloup…Pokud se jedná např. o vozovku, tak zakřičet: auto, stůj. Je-li více času, tak říci: zprava paní, zleva strom, stůj auto aj. Obecnému upozornění se však vyvarujte, může být totiž nebezpečné.

Popis - Problém v komunikaci nastává, když se baví skupina o něčem, co je vizuální – ukazují si foto, ukazují na nějaký předmět, co je viditelný, ale nikdo ani nenaznačí, co je obsahem. A tak zrakově postižený tápe a neví, o čem se mluví. Stačí stručný popis, aby si mohl udělat představu a zapojit se do hovoru. Toto se ale děje často i u samotných lidí, co mají zrakový hendikep na sociálních sítích. Všichni vědí, že většina jejich přátel má zrakové postižení, a přesto postují fotky, u kterých napíšou: odpoledne u nás doma, takhle jsem dopadl…

A vy se pak můžete pouze domýšlet, co se děje, když obsah fotografie nevidíte. Sociální sítě mají funkci tzv. alternativního popisu fotografie, kde stačí stručně napsat, oč na fotce běží. Je jasné, že když napíšete, že jste odpoledne strávili na Karlštejně, že na fotkách je asi výlet, ale pokud napíšete, tak tohle jsem si dnes pořídil, tak to může být vlastně cokoli. Krátké popsání obsahu fotografie nezabere tolik času a zrakově postiženému to udělá obrovskou službu.

Pozdrav bez představení - Věc, která mě rozčiluje stále a pořád se děje i u těch, co vědí, že nevidím. Ahoj…Dobrý den…Já nemám věšteckou kouli, a pokud se nevídáme pravidelně, tak opravdu nepoznám celý svět po hlase. Kolikrát také odpovídám na pozdrav, který vůbec nebyl pro mě. Proto tedy za pozdrav doplňte ideálně jméno toho, koho zdravíte: Ahoj, Lindo, tady Lenka. A já už si člověka zařadím. Pokud ani na Lenku se nechytnu, ale vím, že byl pozdrav na mě, a tak se dotyčné dotážu, odkud se známe.

Pokud jsme se neviděly delší dobu, je žádoucí doplnit i tu informaci o tom, kde jsme se poznaly nebo odkud se známe. Nebudu pak v nejistotě, zda jsem měla či neměla zdravit, a kdo to vůbec byl. A už vůbec nezkoušejte zrakově postiženého, zda vás pozná. Nejsme děti a takové hry nejsou důstojné pro nikoho. Takže hádej, kdo jsem? Ty nevíš, kdo jsem? Ty jsi mě fakt nepoznala…, není zajímavé ani jako vtip.

Třetí osoba - Zrakově postižený člověk má problém se zrakem, nikoli sluchem (nemyslím teď kombinované vady), není ani nikterak zbaven svéprávnosti. Rozhoduje sám za sebe, vyřizuje si své záležitosti na úřadech, v lékařských zařízeních, ve škole, v zaměstnání. Podepisuje důležité dokumenty, uzavírá smlouvy.

Protože má problém se zrakem, tak chodí i na místa, kam cestu nezná, nebo prostě jednoduše sám nechodí, nebo sám zrovna jít nechce, jelikož kurz prostorové orientace je poměrně fyzicky i psychicky náročný, tak ne každý zrakově postižený jej absolvuje. Pro tyto účely existuje v České republice sociální služba, a to služba průvodcovská. Většinou je zpoplatněna a spočívá v tom, že si na určitou hodinu objednáte doprovod, který vás doprovodí na vámi určené místo, pomůže vám s orientací na místě určení, ale za zrakově postiženého v daném místě nic nevyřizuje, nepodepisuje, ale ani nepřijímá informace týkající se osoby samotného postiženého.

Může přijmout informaci, na jaké místo zrakově postiženého posadit, do jakých dveří jít, může pomoci s lístečkovým systémem či pomoct najít jméno na dveřích kanceláře. Zde však jeho pomoc končí, nejedná v záležitostech postižené osoby, a tak úředník, lékař, sociální pracovník nejedná s ním, ale s osobou, která přišla vyřizovat náležitosti. Není v žádném případě přijatelné, aby někdo hovořil v přítomnosti dané osoby o ní ve 3. osobě. Ať se paní posadí, ať se paní podepíše, paní rozumí, co se říká? Vždy mluvíme na samotného zrakově postiženého nikoli na jeho doprovod, vše řešíme s ním a jednáme s ním důstojně jako se sobě rovným.

Přemisťování věcí - Člověk, který nevidí, preferuje ve svých věcech pořádek. Není to pořádek ve smyslu toho, že by oblečení muselo být seřazené ve skříni v komíncích, že by hrnce musely stát jako vojáci v řadě podle velikosti či snad že se nesmí nikde nacházet ani zrnko prachu. Tento pořádek má charakter systému, který vyhovuje zrakově postiženému. Jeho věci mají přesně takové místo, které mají mít. A je úplně jedno, že to místo nezapadá do představy někoho dalšího.

Když nevidíte a zanecháte sluchátka vlevo od rychlovarné konvice, tak chcete, aby tam byla, až je budete potřebovat. Uvedla jsem záměrně tento nepraktický příklad, jelikož asi málokdo nechává sluchátka odložená vedle konvice. Tudíž se stává, že ten, kdo s vámi bydlí v domácnosti či přijde na návštěvu (většinou matka), má tendenci nepřirozeně odložené věci odnášet na nějaká praktičtější místa, např. k monitoru počítače, který je navíc v jiné místnosti.

Logiku to má i to vypadá více upraveně a uklizeně. Ovšem nikoli ve světě člověka se zrakovým hendikepem. A tak jsem velmi rozladěná, když ráno hledám kartáč na vlasy, který má své dané místo. To, že ho manžel položil na skříňku v koupelně, je jedno, protože pro mě, když nevidím, je to tak velký prostor, že stejně musím zavolat a ptát se, kde kartáč je. Když se spoléháte, že tam ta věc je a ona není, pak vám to naruší plány a postupy toho, co děláte, když věc, co potřebujete, chybí. Tyto příklady jsou maličkosti, ale může se to týkat důležitých věcí, jako peníze či klíče.

Uvedla jsem opět pár příkladů ze života se zrakovým hendikepem, které se při interakci se zrakově postiženým objevují v hojné míře. Pokud se těmto chybám vyvarujete, pak ti, kterých se to týká, to jistě velmi ocení.

Zdroj: www.blindicka.cz

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti z planety Země

Na světě je více než 3600 uhelných nalezišť, dohromady zabírají 15% pevniny.

Pranostika

Copak by to bylo za leden, aby nepustil kolejem.

Rady našich babiček

Z rybích šupin se vařením dá získat rosol.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Sienkiewicz Henryk – Ohněm a mečem

Děj historického románu nositele Nobelovy ceny za literaturu H. Sienkiewicze se odehrává v Polsku a na dnešní Ukrajině v polovině 17. století. Je prvním dílem slavné trilogie o dějinách polského národa. Následuje Potopa a Pan Wolodyjowski. V 17. století sahaly hranice Polského království až po dnešní Litvu a Ukrajinu.

Po smrti krále Vladislava IV. se vlády ujímá jeho bratr Jan Kazimír. Ten odmítl přidělit kozákům výsady za pomoc ve vláce. Kozáci se pod velením Bogdana Chmelnického vzbouřili a odtrhli část území od polského království. Na pomoc si přizvali hlavní nepřátele Polska – Turky pod velením prince Tuhaj Beje. Proti kozákům se postaví Jeremiáš Wisniowiecki, který drancuje a ničí vše, co mu stojí v cestě. Ke kozákům se proto přidává i většina vesničanů. Ve službách Jeremiáše je i hlavní hrdina románu, Jan Skrzetuski. Skupina, která jde na pomoc polským vojskům, zachrání kněžnu Kurcewiczovou a její neteř Helenu. Do ní se Skrzetuski zamiluje.

Helena je však zaslíbena kozákovi Bohunovi, protože jinak by její rodina přišla o sídlo. Janův dopis Heleně získá Bohun, obsadí sídlo Kurcewiczů a Helenu unese. Odveze ji do rokle čarodějnice Horpyny, která ji má střežit do doby než se s ní Bohun ožení. Plukovník Wolodyjowski se svou družinou lstí dívku najdou, čarodějnici zabijí a Helenu odvezou do bezpečí. Pronásledují je Tataři, ale musejí se dostat až k Janovi Skrzetuskému, jehož sídlo je obléháno Tatary a kozáky. Jan se dostane ke králi a varuje ho, aby zůstal doma. Král však nedbá a vydá se sjednávat s Tatary dohodu. Jan je zraněn a při léčbě u ranhojiče se setkává s Helenou. Tataři i kozáci jsou poraženi, Bohun má být nabodnut na kůl, Jan mu však dá milost.

Schyluje se k rozhodující bitvě se zbytky kozáků a Tatarů. V roce 1999 natočil slavný polský režisér Jerzy Hoffman podle této knihy stejnojmenný film s řadou známých polských herců. Film je považován za jeden z nejdražších v celé historii polské kinematografie. Zajímavé je, že filmy ze Sienkiewiczovy trilogie byly točeny v opačném pořadí, než kniha. Tedy jako první vznikl film Pan Wolodyjowski, poté film Potopa a Ohněm a mečem jako poslední. Všechny v režii Jerzyho Hoffmana.

zpět na obsah

Literární okénko

František Gellner - Jarní noc

Jarní noc působí sic blahodárně,
těžko však radovat se o vodě.
Má garderoba visí v zastavárně,
jako já visím v každé hospodě.

Je v světě velmi málo dobrých lidí
a ještě méně je tu kreditu;
za svoji zbytečnost v mé kapse stydí
se domovní klíč a klíč od bytu.

Rodičům lezou za nehty mé dloužky
a nešetřím jich, synek nevděčný,
a dělám všecko, jenom ne své zkoušky.
Však dobře vím: jsem člověk zbytečný.

Mne těší jen, že každý zbytečný je,
poslední trhan jak muž výtečný,
že zbytečné je všechno, co tu žije
i nežije. - Jsem člověk zbytečný.

zpět na obsah

Výročí

V měsíci lednu oslavili narozeniny Vilma Čubanová, Vítězslav Kryl, Jana Kroulová, Jaroslava Navarová, svátek Vilma Čubanová, Zora Hádek a Miloš Jungmann. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Co nám chutná

Pražský guláš

Suroviny: 250 g cibule, 4 lžíce sádla, 500g předního hovězího masa (nejlépe kližky), 2 lžičky hladké mouky, 2 vrchovaté lžičky sladké mleté papriky, rajčatový protlak, 7 dl vývaru z kostí, sůl, 2 stroužky česneku, kmín, mletý pepř, majoránka, 2 párky

Postup: Jemně nakrájenou cibuli osmahneme na sádle do světle zlatova, přidáme na kostky nakrájené maso a za stálého míchání osmahneme. Přidáme hladkou mouku a opět osmahneme. Zaprášíme sladkou mletou paprikou, přidáme trochu rajčatového protlaku, znovu krátce osmahneme a zalijeme vývarem. Osolíme, přidáme třený česnek, rozsekaný kmín, pepř a dusíme. Před dokončením přidáme najemno rozemnutou majoránku. Před podáváním se každá porce ozdobí půlkou ohřátého párku. Jako přílohu podáváme houskové knedlíky nebo vařené brambory.

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením

zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)