Paprsek ze tmy, květen 2009

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, květen 2009

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Dnes nám Martin Tarčinec z vlastní a pilné iniciativy napsal o setkání v Olomouci, které bylo pro nás všechny významné. Tady je.

Setkání v Olomouci

Asi 10. března přišla pozvánka na diskusní fórum v Olomouci, které se mělo konat ve středu 25. března 2009. Právě tam také končila výstava -Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme-, která se tu konala od 16. února do 25. března 2009.

Ve středu mám volno, a tak jsem se rozhodl, že tedy pojedu. Z Opavy do Olomouce jede vlak přímo, což je 116 km. Cesta byla moc příjemná. Těsně před jedenáctou hodinou jsme přijeli do Olomouce, kde pro nás přišla Ota Pačesová a Martina Hanusová. Ve stejnou dobu přijeli i lidé z Brna.

Výstava byla moc pěkná. Hmatové knížky byly moc pěkné, jen už trošku opotřebované. Nejvíce jsem byl potěšen průvodcem Staré Prahy. Pokud by to šlo, rád bych si ho půjčil a třeba i zakoupil. Byl vydán v roce 2005 slepeckou tiskárnou a knihovnou K.E.M. Praha. Mám také něco o Pražském hradu a Královské cestě.

Fotografie nemohu posoudit a betlém byl také hodně zajímavý, protože to byla naše tvorba. Asi kolem dvanácté hodiny jsme si dali dole v restauraci oběd. Po obědě jsme jeli na fakultu, kde probíhalo od půl druhé do půl páté diskusní fórum o sociálních službách z pohledu hluchoslepých lidí. Hlavním moderátorem byla Ota, která pak předala slovo panu Jakešovi. Hovořil o tom, že naše republika nemá dosud stanovenou definici hluchoslepoty. Patřičná ministerstva si myslí, že to snad ani nejde a nechtějí s tím mít nic společného. Také organizace, které pomáhají hluchoslepým, se zatím nedohodly na jednotném znění definice.

Ota Pačesová nás seznámila, jak je na tom náš stát se službami pro takto postižené osoby. Některé služby nejsou (chráněné bydlení, stacionáře, málo dobrovolníků apod.) a například organizace, které pořádají společné akce pro své členy, si musí tlumočníky hradit ze svých prostředků, přestože podle zákona by mělo být tlumočení zadarmo. Martina Hanusová přečetla příspěvek od Marcely Machovičové, který byl rovněž zajímavý. Pak ještě měla svůj příspěvek.

Zazněl také příspěvek o chráněném bydlení - o. s. Záblesk.

Na závěr Mirek Klemera řekl, co ho trápí a jaký má z tohoto setkání dojem. Po něm vystoupil Martin Tarčinec, který se zmínil o domě sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené. Jaká je tam situace, kde to tak asi přibližně je a jak to tam funguje. Ještě jsem se zmínil pár slovy o o. s. Helppes, odkud mám svou Elišku vodícího psa.

Pak jsme se rozloučili a spěchali na vlak, který nám jel v 17:07 z Hlavního nádraží. Do Opavy jsme přijeli téměř na čas (19:36). Došel jsem na zastávku trolejbusu, asi za minutu přijel trolejbus. Zeptal jsem se, jestli jede, tam, kam potřebuji. Měl jsem štěstí. Doma jsem byl krátce po deváté hodině.

Napsáno 26. března 2009 ve Vlaštovičkách

Martin Tarčinec

zpět na obsah

Slovo do pranice

Víte, že v této rubrice začal vycházet seriál o popisu zdravotních potíží hluchoslepých? A to proto, abychom pomohli našim milým přátelům orientovat se v tom, co potřebujeme. Otka Pačesová napsala hezký příspěvek a já doufám, že všichni ti, kteří dosud nenašli odvahu popsat své starosti, inspiruje k napsání vlastního příspěvku.

Marcela Machovičová

K minulému Slovu do pranice bych chtěla dodat, že je to dobrý nápad. Můžeme znát odborný výklad zrakové vady, nemoci, ale nikdy nemůžeme procítit pocity a vjemy člověka, který to prožil a který to prožívá dnes a denně. Já jsem onemocněla rakovinou. Nic jsem předem necítila, ani nevěděla. Cítila jsem se zdravě. V tom je ta potvůrka rakovina pěkně zákeřná. Zpráva o mém onemocnění mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Najednou se nad mou hlavou zatáhly mraky. Uvědomila jsem si, jak je člověk lehce zranitelný a vlastně nic nemá jisté. Nikdy si nemůže říct, to se mi nemůže stát. Stalo se. A mou otázkou bylo, a co dál? Nejprve jsem chvilku byla v ustrnutí a překvapení z celé závažné situace. První myšlenka byla, co moje nejmladší dcerunka. Jak se o sebe postará, tehdy jí bylo 14 let a na první operaci jsem šla dva dny před jejími narozeninami. V duchu jsem si řekla, musíš bojovat a začala jsem jednat. Zajistila jsem si nemocnici v Brně, prostřednictvím internetu si vše dojednala a na operaci odjela s velkou nadějí a prosební modlitbou k Bohu. Vzpomínky na nemocnici mám ty nejlepší. Laskavá péče zdravotnického personálu, možnost artedílny a místečko na uklidnění v kapli. Po týdnu jsem byla doma s nadějí, že vše dopadlo dobře a život běží dál. Ale rakovina se nevzdává a k recidivě došlo za tři roky. Možná to bylo tím, že jsem v těch třech letech neměla lehké období. Ztráta milovaného zaměstnání, ani ne po půl roce operace, manžel těžce nemocný, vážné problémy s vnučkou. To všechno mohlo vyvolat recidivu, neboť se říká, že stresové faktory jsou podhoubím pro rakovinu. Druhá zpráva mě ani tak nezaskočila. Prvotní úžas jsem již prožila, nyní jsem byla již poučena, a tak jsem si vše zajistila a opět odjela do Brna. Milé paní doktorky jsem se zeptala, zda vše přežiji a jak dlouhý život mám ještě před sebou. Její odpověď byla, že pokud nebudu jezdit do Brna autem po dálnici, tak mám určitě šanci dočkat se třeba i vnoučat své nejmladší dcery. Je zajímavé, že v lékařství pozitivní nález znamená negativní stav a negativní nález je pozitivní stav. A tak, když jsem měla nález pozitivní, tak jsem si řekla, že k tomu musím přistupovat pozitivně, čili kladně a opět se obrátit s modlitbou k Bohu a doufat v jeho pomoc. V té těžké době jsem prožívala to nejkrásnější, tím byla podpora mých přátel, každý den hora SMS zpráv s povzbuzením, a tady bych ještě chtěla dodatečně poděkovat Brňákům, a to hlavně paní Kessnerové, Leovi, Mirkovi a Lence, Silvě, kteří mě opravdu nenechali ani chvilku přemýšlet o své nemoci a téměř denně po celých 21 dní chodili pravidelně na návštěvy. Dokonce za mnou přijely i mé spolužačky z Valašského Meziříčí. A tak jsem si uvědomila, že vlastně člověk není nikdy sám, ani v nelehké životní situaci. A jak taková podpora přátel může člověku pomoci překonat jeho trable a posílit. Díky všem přátelům jsem těžkou nemoc překonala s nadějí na uzdravení a s krásným pocitem v srdci, jaké to mám kolem sebe skvělé lidičky, kteří, ač sami denně bojují se svým nelehkým osudem, dokáží mi ještě pomoci.

Ota Pačesová

Slovník:
recidiva - opakování (nemoci)
stresové - stres, napětí
faktory - impulsy, způsob
podhoubí - doslova to, co je pod houbami - země, ale také to, co je skryto, není vidět

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Nejprve technickou poznámku. Náš pan předseda je opravdu pilný a posílá každou chvíli své příspěvky do Paprsku. Bohužel je technicky nemožné dát je všechny do jednoho čísla, proto se stane, že nějaký příspěvek unikne vaší pozornosti. Důvod, proč tomu tak je, je zřejmý. Nemohli byste si přečíst jiné příspěvky. Každý z vás si zaslouží, aby tu měl svůj příspěvek. Martin, Mirek, Luděk, Otka. Všichni. Ale měli byste vědět, že se v Brně pilně scházejí každých 14 dní. Tolik na okraj. Druhá poznámka se týká postřehu, který jsem nedávno učinila. Napadlo mě o tom znovu přemýšlet, když jsem si přečetla příspěvek pana předsedy o tom, že místní církevní organizace nabízí zdarma bible pro ústav v Chrlicích. Netvrdím, že je to špatné, ale nechápu, jak je možné, že v tom samém místě se tatáž organizace svým hlasem a svou péči nepostará o to, aby v Brně nepochodovali neonacisté, kteří protestují proti Romům. Všichni jistě víte, že v našem Klubu přátel červenobílé hole máme několik Romů, které máme rádi. Do běla mě rozpálila poznámka v novinách, že církev okamžitě neodsoudila žhářský útok na romské děti a ostatní členy rodiny. V médiích nezaznělo žádné slovo proti tomuto a jiným barbarským činům. Nechci v Paprsku uvádět nějaká politická prohlášení, ale, přátelé, uvědomme si jedno. Dnes jsou to Romové, zítra to mohou být postižení.

Vaše Marcela Machovičová

zpět na obsah

Náš host

V příštích číslech budou naši hosté z řad lidí, kteří mají velký podíl na tom, že se o postižených lidech začalo více mluvit. Své poznatky čerpám z knihy Krása a bolest od autorů Olmrové a Blažka. O této knize jsem tu již psala.

Zakladatelem sportovních her pro ochrnuté byl Sir Ludwig Guttmann. Ve své knize o sportu pro postižené upozornil na tragický a v jistém smyslu zároveň nadějeplný paradox naší civilizace, kdy dvě světové války s jejich milióny zmrzačených narušily tisíciletý negativní stereotyp ve vztahu k tělesně postiženým. Určitě je zajímavé, že to byly světové války, které přispěly k tomu, že se začaly rozvíjet sportovní hry pro postižené. Místo převahy starých, nemocných a chudých se mezi tělesně postiženými objevili i příslušníci vyšších sociálních tříd, stejně jako lidé mladí a v plném rozkvětu životních sil. Milióny nových postižených už dost dobře nebylo možno vytěsnit za hranice viditelnosti. (pokračování příště)

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Pražský klub na Moravě

V dubnu jsme se v Praze na žádné akci nesešli. Vydali jsme se dvakrát společně na Moravu.

Koncem března na Diskusní fórum v Olomouci a v dubnu jsme využili milého pozvání do Domova zrakově postižených v Chrlicích u Brna na Den otevřených dveří. O Diskusním fóru píše Martin, a tak jen připomenu, že z tohoto setkání bude pořízena brožurka diskusních příspěvků, kterou obdrží všichni účastnici nebo ti, kteří o ni projeví zájem.

Druhým výjezdem byla návštěva našich přátel v Chrlicích. 21. 4. jsme ráno vyjeli vlakem z Prahy směr Brno. Bylo nás celkem devět a to včetně Ládi a Blanky z Liberce. Do Brna jsme dorazili v dobré náladě, i když polovinu výpravy málem pan výpravčí nenechal v Brně vystoupit a dal pokyn k zavření dveří a písknul na odjezd směr Budapešť. Nakonec po našem křiku a mávání vlak zastavil, a zbytek výpravy vystoupil ještě s dalšími cestujícími.

V Chrlicích nás přivítala cimbálová muzika, která zaujala hlavně Jiřinku a Jirku, kteří hned začali do rytmu tancovat. Jirka chytil do kola vítající děvče v kroji. Bylo to krásný pohled na zářící obličeje Jiřinky a Jirky. Radosti nebylo konce, když se objevila Silva a Maruška. Na ty se Jiřinka těšila téměř dva roky, a tak si padly do náruče a vítání nemělo konce. Po dobrém obědě jsme si prohlédli celý ústav za doprovodu ochotné paní Provazníkové, která dokonce znakovala Láďovi a Blance. V Chrlicích je pracovnicí hlavně pro hluchoslepé. Chrlice se staly moderním ústavem. Kromě pěkně zařízených pokojíčku, výtvarných dílen, rehabilitačních místností, včetně perličkových koupelí, jsme zakončili prohlídku v místnosti pro muzikoterapii. Pohádková místnost s měkkým kobercem s bílými závěsy. Zde jsme strávili příjemných 15 minut při ukázce z hodiny muzikoterapie. Příjemná paní Kozumplíková nám předvedla různé relaxační techniky za doprovodu příjemné hudby a světelných efektů. Sami jsme si zahráli i na africké bubny. Osvěženi jsme opustili tuto kouzelnou místnost. Musím ještě připomenout, že pracovníci Chrlic připravili pro své hosty i výborné občerstvení ve formě chlebíčků, zákusků, koláčků, kávy, čaje, nealko nápojů. Den jsme si pěkně užili a s pěknými vzpomínkami se vraceli navečer do Prahy.

Doporučuji všem navštívit Den otevřených dveří v příštím roce. Zde opravdu platí "Host do domu, Bůh do domu".

Ota Pačesová

zpět na obsah

Brno

14. března 2009 pětičlenná skupinka z brněnského klubu navštívila v Praze INSPO. Byla to první akce, kdy se klub postaral i o externí průvodcovskou službu prostřednictvím studentky speciální pedagogiky. Je to jedna z cest ke zkvalitnění klubového programu.

Prvním okruhem byl převod mluvené řeči do textu. Pan Klemera projevil zájem o možnost převodu hlasu do Braillova písma a dostalo se mu odpovědi od pracovníka střediska Teresiás Brno, že řešení je přes textový editor, přímý program dosud není k dispozici.

Dalším zajímavým tématem byla otázka satelitní navigace, kde opět pan Klemera vznesl dotaz na zástupce Navigačního centra SONS, jak to lze využít lidmi s kombinovaným postižením zraku a sluchu. Zde bylo poukázáno na možnost využití elektronické pošty. Téměř celý kolektiv z Brna živě diskutoval o hlasovém ovládání pomocí MyVoice v integraci s odečítáním obrazovky. Zde jsme se spojili s panem Duškem z ACE Design, který tento program prezentoval, a s Ing. Ondrou z MÚ střediska Teresiás, a došli jsme k závěru, že tento program je náročný na řádnou výslovnost a artikulaci slov.

Protože jsem poradce v oblasti požární ochrany, projevil jsem zájem o přednášku Ing. Hrdé o zachraňování osob se zdravotním postižením a seniorů prostřednictví IZS. Na můj dotaz, zda někde v zahraničí je k dispozici registr handicapovaných lidí pro případ havárie nebo požáru, mi bylo sděleno, že jsme první v Praze. Osobně mám smíšené pocity jako osoba odborně způsobilá v PO, protože při zásahu se přednostně řeší obnovení životně důležitých funkcí a krvácení, evakuace osob a záchrana majetku v krátkém čase. Přestože se volí optimální postupy, nelze nikdy vyloučit škody na majetku a drobná zranění. Podle mého názoru by řešením bylo, kdyby se základní údaje promítly v operační dokumentaci příslušného HZS a v návaznosti na tuto dokumentaci a informace u HZS by se provádělo tématické požární cvičení s orientací na záchranu zdravotně postižených osob. Z kompenzačních pomůcek připomenu simulovanou střelbu pistolí, ozvučené piktogramy a deníky. Za zmínění stojí komunikační a signalizační zařízení mezi postiženým klientem a pečovatelem či osobou blízkou ve formě hodinek s vysílačkou a navigací a nebo pouhých tlačítek a ústředen.

Leopold Brückner

Slovník:
navigace - navedení, nasměrování
artikulace - výslovnost
seniorů, senioři - staří lidé

Z Brna trochu jinak

Návštěva Chrlic dobře dopadla. Přirozeně jsem byl nejprve u paní ředitelky, kde jsem projednal možnost natáčení se zaměřením na divadlo pro ČT v Praze. Pěkně to navázalo na jednání, kdy jsem za mezinárodní křesťanskou organizaci nabídl dodat ústavu zdarma bible pro slabozraké a zaměstnance. Natáčení probíhalo od počátku v místě brněnského klubu a doprovázel ho komentář. V ústavu se to již točilo kolem divadla, kde se natáčely rozhovory s jednotlivými herci. Nezapomněli jsem ani na naši komponistku slečnu Lenku Ř. Jsem rád, že jsme se všichni dohodli na víkendovém setkání v Praze. Předal jsem Otce DVD z natáčení naší scénky a velikonočního klubu a poprosil o umístění na web. Natáčení Martiny Hanusové je zdařilé a bylo by škoda ho nedat na internet. DVD se bude běžně používat k prezentaci klubu. Setkání s pražskými přáteli bylo milé.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

S Jaruškou stále drháme a nyní pracujeme na větší tapisérii. Jarušce jsem napsala návod, jak bychom to spolu měly dát dohromady. Pro představu vám návod opíšu, abyste věděli, co musí Jaruška zvládat. Já jsem ji v závěru svého postupu napsala toto. Uvidíš, jak se budeš cítit, snad sis teď nevzala prášek na vysoký tlak. Já bych si ho vzala, kdybych ho měla. Marcela

Ano, přátelé, tak nějak to je.

Nyní postup drhané práce. Uvedu jen část svého dopisu, abyste si i vy nemuseli vzít prášek na vysoký tlak. Nahozených máme šedesát nití, nebo třicet dvojmo nebo patnáct čtyřmo. Máme jednu řadu, místo žebrové, ozdobný frivolitkový uzel na dvou prostředních nití. Nyní uděláme jednoduchý frivolitkový uzel na dvacáté a dvacáté první niti a čtyřicáté a čtyřicáté první niti. Prostředních dvacet, to je pět svazků po čtyřech, odhodíme nebo dáme do gumičky a necháme být. Začneme zleva, kde je pět svazků po čtyřech nití. Už máme jeden ozdobný frivolitkový, takže nyní uděláme vzorování, abychom to spojily. Vždy poslední ze svazku a první z dalšího svazku, pak uděláme znovu frivolitkový na dvě nitě, tzn. ten uzel, kterým to bylo celé načnuto. Na dvě prostřední nitě zprava zespoda, pak zleva vrchem. A zase pokračujeme jednoduchou nití poslední ze svazku a první z následujícího svazku. Udělej toho několik řad. Pak můžeš začít na druhé straně zprava to samé. Když je to hotové, tak hodíš prostřední nitě zpátky. Oddělíme čtyři po pravé straně a čtyři po levé straně, uprostřed zůstane dvanáct nití, na které uděláme v místě, kde jsme skončily předchozí práci, velký frivolitkový uzel, který nahrazuje josefínský. Pak ještě přichytíme dvacátou a dvacátou první, druhou, třetí a čtvrtou a uděláme frivolitkový uzel, který je též trochu větší, i když je dělán jednoduše. Jednou nití na jedné straně a čtyřmi na druhé straně, ale obyčejně. Totéž uděláme na druhé straně. Pak pokračujeme jako dosud. To znamená, že znovu děláme kombinovaný vzor na levé straně a na pravé straně. Mám představu, že mohou být tři velké frivolitkové uzly uprostřed, vždy v odstupu. Nebo se může udělat pouze jeden uzel uprostřed a později v nějakém místě na levé a pravé straně. To znamená, že prostředek by se pro změnu zase dělal kombinovaně.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

V Lidových novinách jsem si přečetla článek, že obyvatelé seniorských domů nechodí k zubaři. Třetina obyvatel těchto domů nebyla přes dva roky u zubaře. Čtvrtina obyvatel seniorských domů nemá vlastního zubaře. Polovina obyvatel nedostala nikdy informace o správné péči o zuby. Není toto příklad špatného přístupu pracovníků příslušných zařízení? Jakou máte zkušenost? Napište.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Vážení přátelé, náš pobyt ve Starých Splavech se blíží a s ním jedno velké dobrodružství. Pokud můžete, přibalte si do tašky něco na psaní a nějaký papír nebo bloček.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Medailony

Dnes nám poslal do rubriky Medailony zajímavý příspěvek Luděk Coufal. Popisuje v něm jednu etapu svého života a já doufám, že se svými příspěvky není u konce a určitě ještě pošle něco zajímavého o svém životě.

Marcela Machovičová

Jak jsem se osamostatnil

V současné době je mi 34 roků. Bydlím v Brně. Od narození mám zrakovou vadu, kterou není možné vyléčit, a tak jsem chodil do základní školy. Rodiče se o mě moc dobře starali a já jsem po vystudování základní školy šel studovat v roce 1989 do Prahy obor ladič klavírů. Tuto školu jsem nedostudoval a později jsem si udělal v Brně kurs na obor masér. Do roku 1993 jsem bydlel u rodičů, to mi bylo 21 roků, ale už od svých 18 let jsem uvažoval o tom, že se musím osamostatnit a najít si svůj vlastní byt, a tak jsem zažádal o státní byt. Moji rodiče o tom nevěděli, také jsem už pracoval, a tak jsem si založil stavební spoření, a o tomto také nevěděli. Dozvěděli se to, až když mi bylo 20 let, že mám stavební spoření a že jsem si zažádal o státní byt. Hlavně můj táta měl radost z toho, že už takto uvažuji, i když ho to na začátku dost překvapilo. Já jsem se dozvěděl v dané době, že pokud masér nemá desetiletou praxi a nemá střední zdravotní školu a má jenom kurz, tak bude od svého zaměstnavatele nucen odejít, a tak jsem se se svým tehdejším zaměstnavatelem domluvil na částečný úvazek a přihlásil jsem se v Brně na střední zdravotní školu, kde jsem si dokončil vzdělání. První rok, když jsem studoval, a pak jsem jel do práce a nakonec jsem šel domů k rodičům a dělal domácí úkol, to bylo pro mě dost namáhavé a potřeboval jsem klid a ten jsem neměl kvůli tomu, že moje sestra také studovala, totiž obor herectví. Jmenuje se Markéta Coufalová a dnes už je velmi známá, natočila i filmy a měla určité role v seriálech. Bylo nemožné, aby se dva učili v jednom pokoji, když jsem si potřeboval nahlas opakovat, tím bychom se navzájem rušili, a tak jsem měl velké štěstí, když jedno z mých pracovišť bylo v Chrlicích. Tam jsem pracoval. Je to ústav pro zrakově a sluchově postižené. Paní doktorka mi dala dokument, že je pro mě namáhavé jezdit z Brna-Černých polí do Chrlic, a tak mě tam ubytovali, to mi bylo 21 roků. (dokončení příště)

Luděk Coufal

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Nedávno mi daroval svou knížku O nectnostech autor Josef Duben, který je současně i tiskovým mluvčím Státní veterinární správy. Ve své, v pořadí druhé, knížce vlídně a nenuceně popisuje lidské neřesti a ctnosti. Po jednotlivých měsících srovnává lidské vlastnosti v době barokní s dobou dnešní. Pro toto srovnání se autor inspiroval barokní galerií ctností a neřestí ve východočeském Kuksu, kterou vytvořil sochař Braun v podobě soch ženských postav. Knihu doplňuje vtipnými veršíky. Proč ji zde zmiňuji. Nejen, že je to knížka milá a pohladí na duši, ale detailní popis jednotlivých soch vám, kteří nevidíte, může zpřístupnit jejich podobu. A protože máme květen, přiblížím vám knížku kratičkou ukázkou z měsíce května. Veršík: "V teple tvých očí se jen hřát, co víc si můžu lásko přát? Nežít v závisti! To je neřád."

Kapitola se jmenuje v květnu o štědrosti a závisti. Uvádíme zde úryvek: ...A jak sochař Braun viděl štědrost? Tradičně, jak se asi odedávna ztvárňovala - jako žena s rohem hojnosti, ze kterého se sypou všemožné plody, které nabízí... Nuže, vezmi si nějakou dobrotu! Ta Braunova je pak navíc ozdobena lasturovou čelenkou a věncem květů, přičemž lastury znamenají bohatství. Nyní je štědrost spojována nejčastěji se složenkou, či šekem... Na závist je smutný pohled. Představuje ji stará seschlá žena, co se zlostně kouše do jazyka a snaží se jej chytit prsty. Tělo jí obtáčejí hadi, v tomto případě symbolizují zrádný jed. A u nohou Závisti štěká zuřivý pes. Vyhublost stařeny srozumitelně naznačuje, že se závistivec opravdu sžírá. Tvrdí se, že závist je základní česká vlastnost, že podvazuje pokrok a tvůrčí schopnosti.

Tolik úryvek z této knížky. Zaujal vás? Pokusíme se tuto publikaci pro vás zpřístupnit, a to buď prostřednictvím Slepecké tiskárny, Mluvící knihy nebo Okamžiku. Už s nimi jednám.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Poetické okénko

A zase je tu náš naivní básník Jirka Javůrek. Je tu máj, lásky čas, takže jednu milostnou básničku od Jirky.

Jiřinko, Jiřinko,
už tě zas bolí kolínko.
Mě bolí záda,
až mě přestanou,
budeš mě mít ráda.

zpět na obsah

Výročí

Všem jarním květinkám, v našem případě manželům Brožkovým, Miloši Jungmannovi, Leopoldovi Brücknerovi, Martince Hanusové a Jarušce Dvořákové k jejich výročí posíláme velkou pusu a pomyslný pugét rudých růží.

Váš Klub přátel červenobílé hole

zpět na obsah

Co nám chutná

Musím vám popsat vynikající pochoutku. Objevila jsem recept, který se mi na první pohled zalíbil a v duchu jsem si na jídélku, které jsem hned druhý den připravila, pochutnávala. Jako příloha, kterou tu zmíním ihned, se hodí červená řepa (sladkokyselá) se strouhaným křenem. Dnes vám nebudu dělat chutě, neprodleně se dáme do vaření.

Vepřové maso, asi půl kilogramu, které by nemělo být tučné, podusíme. Když je měkké, do zbytku vývaru vložíme čtyři housky. Housky pak přímo v hrnci pěkně vyždímáme. Přitlačíte na ně rukou, aby vývaru nebylo tolik. Housku pak potrháte na menší kousky do misky, do které vložíte na malé kousky pokrájené maso. Přidáte šest vajec, sůl a pepř a lžíci hladké mouky. Také přidáte lžíci strouhanky. Nesmíte zapomenout rozpustit dvacet gramů droždí ve zbytku vývaru, asi tak dvě lžíce. Promícháte s připravenou směsí. Pekáček vymažete tukem a vysypete strouhankou. Na to uděláte šišku z masíčka a houstiček a všech těch dobrot a pokladete nakrájenou slaninou. Necháte trochu vykynout a nakonec vložíte do trouby a upečete. K tomu brambůrky. Nevím, jak to dělám, ale vždy se mi podaří dobrý mlask na závěr.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)