Paprsek ze tmy, květen 2010

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, květen 2010

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení přátelé, připravili jsme pro vás nové číslo Paprsku na květen 2010, kde vás seznamujeme s proběhlým týdenním pobytem Klubu v Sušici, který se podle vás velmi vydařil. Navštívíme společně městskou knihovnu v Liberci, dozvíte se například o novinkách k vybudování chráněného bydlení pro osoby s hluchoslepotou v České republice. Děkuji vám všem za velice hezké příspěvky a budu se těšit na další k příštímu vydání.

Michala Růžičková

Vážení přátelé, jak se dočtete v článku Martina Tarčince, stal se novým předsedou KPČH do doby konání Valné hromady, které bude v příštím roce. Novým členem předsednictva se stala Dana Ťukalová, která bude svou aktivitou určitě přínosem pro Klub. Je to neuvěřitelné, ale letos je to již pět let od založení našeho Klubu. Oficiálně byl založen dne 9.4.2005. V příštím čísle se vrátíme k tomu, co jsme všechno za těch pět let dokázali. Budeme rádi, když i vy, milí čtenáři, zavzpomínáte a napíšete nám své zážitky z minulosti.

Ota Pačesová

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Otka a Martina připravily pro návštěvníky liberecké knihovny velmi hezkou výstavu o Klubu přátel červenobílé hole. První výstavu o KPČH jsem měla možnost navštívit před časem v Praze a už tenkrát jsem ji hodnotila velmi kladně. Výstava v Liberci bude, jak pevně doufám, mít tentýž pozitivní ohlas. Je důležité, aby se veřejnost dozvěděla co nejvíce o hluchoslepých lidech. Výstavy umožňují předat lidem informace podobně jako bulletiny KPČH a další média.

Na několika panelech získají lidé představu o tom, co je to hluchoslepota, jak hluchoslepí lidé komunikují, které organizace s hluchoslepými lidmi pracují. O KPČH se lidé mohou dozvědět například to, že organizuje festivaly tvořivosti. Příjemným zpestřením je tvorba hluchoslepých lidí umístěná pod panely nebo na panelech, kterou si veřejnost může prohlédnout přímo na místě. Otce a Martině bych chtěla touto cestou poděkovat za propagaci KPČH a za zprostředkování informací o hluchoslepotě. Děkuji.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Praha

Pobyt v Sušici

Týdenní pobyt v Sušici v hotelu Gabreta se uskutečnil ve dnech od 26.4. do 2.5.2010 za přítomnosti KPČH v čele paní Otky Pačesové a Martiny Hanusové. Bylo nás dohromady 19 a byla to paráda. To, že nám vyšlo počasí, byla klika a papání v hotelu bylo super, každý den nějaká turistická akce a prima lidičky kolem, bylo vše v kouzlu ducha tolik naplňujícího, že se ani nikomu nechtělo domů.

Navštívili jsme hrad Rabí, rozhlednu Svatobor, sklárnu v Aníně, kopec Andělíček, památky v Sušici a hlavně nový betlém v Sušici, pálili se čarodějnice se soutěžemi a tancem na hřišti za městem a prožili jsme 1. máj sledováním soutěže dřevorubců, kteří ji absolvují každý rok v Sušici. Také byl hezký taneční večírek a já se zrovna málem utancovala. Chtěla bych poděkovat studentkám Pavlínce a Kristýnce za trpělivost a hlavně, že to bylo pro ně i přínosem spolupracovat s hluchoslepými. Tímto chci i poděkovat vedení hotelu a personálu za vynikající péči.

Podotknu, že jsem před 10 lety byla v Sušici v hotelu Gabreta já se svoji skupinou lidiček, kde jsem trávila čas jako předseda VIA Občanské sdružení hluchoslepých a nezapomněli na nás v hotelu a tak jsem byla ráda, že vše vyšlo, jak mělo dle přání klientů. Zavzpomínala jsem u hrobu mého kamaráda Rudolfa (zemřel před 8 lety), který se jako první s jeho paní Milenkou angažoval o dobro pro pobyt hluchoslepých a touto cestou ještě jednou děkuji. Byla jsem ráda, že jsem mohla v Sušici pobyt absolvovat a být v klidu a svobodně bez toho, jak to smí nebo nesmí být. Doufám, že si to za rok ještě zopakujeme, chybí nám ještě projet Šumavský ráj.

Vaše Ťukalinka

Sušice - hotel Gabreta

Letos byl vybrán pobyt v Sušici. Konal se od pondělí 26. dubna do neděle 2. května v ceně 2.500,- Kč (člen platil 1.500,-Kč). Bylo zde 19 lidí, většina z Prahy. Martin a Jarmila Tarčincovi jeli vlakem z Kryr do Plzně, před kterou byla na trati výluka. Dále jsme jeli vlakem z Plzně do Klatov. Když jsme doběhli na nástupiště vlaku směr Klatovy, dveře do vlaku byly již zavřeny, přesto jsme to ještě stihli. Z Klatov jsme jeli autobusem. Na kraji Klatov nastoupila spousta školáků a tak až téměř do Sušice byl autobus nacpaný.

Sušice má přibližně 12 tisíc obyvatel a je poměrně rozsáhlá (dlouhá). Kolem hotelu Gabreta, Americká 73, je spousta obchodů a tak si říkáme, jak se tu mohou uživit. Zvláštností je, že radnice stojí uprostřed náměstí, kde je také kašna. Fotbalové mužstvo hraje I. třídu, což je šestá nejvyšší soutěž (v tabulce jsou okolo 5. místa). Hotel má kavárnu, restauraci. Pokoje jsou dvou až třílůžkové, na kterých je televize se satelitem, telefon a přípojka na internet.

Zahájení bylo klasické - 18:00 večeře - vepřové se zelím a knedlík, pivo Plzeň 12° za 35 nebo 21 Kč. Pak následovalo krátké představení, protože tu byli manželé se synem ze Zlína, Dana Ťukalová z Prahy a Jan Beneš rovněž z Prahy, jakožto noví účastníci, kteří moc neznají nás a my je také ne. Snídaně v 7:30, všichni přichází včas. Docela slušný výběr jídla: kobliha, vánočka, kafe, sýr, salám, jogurt, jednou také budapešťská pomazánka a vajíčka, med, máslo, chleba, rohlík, houska.

V úterý dopoledne byla procházka po městě a v 11:30 oběd - rizoto. Odpoledne jsme jeli autobusem na hrad Rabí. Dostali jsme se k němu, ale ne dovnitř. Prodejna upomínkových předmětů byla sice ještě zavřena (až od 1. května), zakoupil jsem si zde i tak klíček a pár pohledů. K večeři byl nějaký plátek na houbách s hranolky. Večery byly volné. Já jsem se díval na seriál Ordinace v Růžové zahradě na TV-Nova. Ve středu dopoledne jsme měli snídani asi o 15 minut dříve, protože jsme měli objednanou prohlídku sklárny v Aníně - asi 15 km od Sušice. Vyrábí se tu broušené sklo. Odtud jsem si přivezl skleněného andělíčka. K obědu byl bramborový knedlík se špenátem a maso. Po obědě většinou následoval polední klid. Po odpočinku výlet na Svatoborskou rozhlednu. Ti, kdo se obtížněji pohybují, jeli autem majitelů hotelu, za což jim děkujeme, protože je to asi 4 km strmým, obtížným terénem. K večeři byly zapékané těstoviny, které se moc povedly. Asi nejlepší jídlo za celý pobyt, několikrát moc dobrý zeleninový salát. Takové množství salátu jsem nikde nezažil. Někteří jej nemusí a tak jsme si rádi vzali. Ve volném čase jsme byli na pokoji, nebo jsme si šli dát kávu, zašli do obchodu pro pití a v pátek jsem musel koupit Elišce krmení, protože jsem to tentokrát neporcoval. Jinde by to byl problém.

Ve čtvrtek 29. dubna jsme se pořádně protáhli. Nejprve jsme se šli podívat na hřiště pro seniory u domova důchodců, kde jsou různé posilovací stroje. Pak ovšem následoval výstup k rozhledně jménem Andělíček. Cesta hodně do kopce a spousta schodů. K obědu jsme přišli hodně zmoženi, zvládli jsme to! K obědu byla bramborová kaše se sekanou a opět zeleninový salát. Polévky si přesně nepamatuji. Určitě byla: rajská, frankfurtská, hovězí nebo dršťková, bramborová, apod. Odpoledne jsme odpočívali. Mamka vykoupala ve sprše Elišku. K večeři byla nějaká ryba s bramborem a opět zeleninový salát, který milujeme. Čtvrteční večer byl jako úterní - televize. Ota Pačesová si musela odskočit do Prahy, protože se v pátek konala v Praze konference o chráněném bydlení pro hluchoslepé.

V pátek 30. dubna, což byl poslední den v měsíci, jsem zjistil, že došlo krmení pro Elišku. K obědu byl nějaký masový plátek s omáčkou a hranolky. Odpoledne jsme asi byli doma. K večeři byl vepřový závitek s rýží a opět zeleninový salát. Asi ve 20:00 se konala schůze předsednictva. Po dohodě s Karlou Jandlovou se ujímá funkce předsedy Martin Tarčinec a Dana Ťukalová je přizvána jako třetí člen předsednictva. Toto složení by mělo vydržet do řádných voleb, které budou na jaře příštího roku.

V sobotu byl sice státní svátek, ale na náměstí se konala soutěž dřevorubců, prodávalo se zde ve stánku pivo jménem Strakonický dudák 12° v ceně za 25 Kč. Před tím jsme měli objednanou návštěvu místního muzea. Je zde ohromný betlém, spousta postav. K obědu falešná svíčková, pravá by byla moc drahá! Pak následoval odpolední klid a před večeří jsme se vydali do supermarketu Penny, což je asi 1,5 km podél řeky. Tam a zpět nám to trvalo asi 40 minut. K večeři byl řízek a bramborový salát. Večer byla taneční zábava. Nějaký pán ze Sušice zde hrál na harmoniku a klávesy. Občas se musel podívat do zpěvníku, byl již staršího věku a vše si nepamatoval.

V neděli nám jel vlak již v 8:15. Místní dopravou bychom nestihli snídani. Paní majitelka nás tam tedy odvezla, za což jí moc děkujeme. Nástupiště bylo vyvýšené a osobní vlak také dobrý (Region). V Horažďovicích to už bylo horší. Klasické nástupiště, staré kupé vlak z Českých Budějovic. Zde měla Eliška problém s nastoupením. Nemohla tam vyskočit. Vlaky jely naštěstí na čas. V Plzni jsme museli přeběhnout z východní části na západní. Je zde pouze sedm minut na přestup. Naštěstí jsme to stihli. Doma jsme byli krátce před polednem a tak mamka stihla pořad v televizi Receptář prima nápadů. Moc se nám tam líbilo. V okolí je ještě spousta míst, které jsme nenavštívili.

Martin Tarčinec a Elza z Vinice

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Projekt bydlení pro hluchoslepé "Pod jednou střechou“

V naší republice dosud není vybudováno a ani neexistuje žádné speciální bydlení, vhodné pro osoby s hluchoslepotou. Tito lidé jsou potom odkázání na život v domovech, určených pro osoby s postižením zraku, nebo v zařízeních, určených pro jiná postižení (mentální, tělesná), nebo se po skončení školní docházky vrací do svých domovů. To však ale není to správné a dobré řešení. Člověk v dospělém věku by měl žít samostatně, neměl by být odkázán pouze na svou rodinu. Neboť, co bude potom, když rodiče z tohoto světa odejdou, ve stáří onemocní a nebudou se moci o své dospělé hluchoslepé dítě starat? Teprve potom nastane problém, kam tento hluchoslepý člověk půjde. Nejen, že se těžko umístí kdekoliv, ale hlavně to pro něj bude s přibývajícím věkem velká psychická zátěž. Zvykat si na nové prostředí, na nové lidi a na jiný rytmus života, to není jednoduché ani pro nás zdravé.

Dne 30.4.2010 uspořádalo v Praze, v prostorách ČUN, "Záblesk" - sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí ve spolupráci s Klubem přátel červenobílé hole mezinárodní seminář "Pod jednou střechou“, kde byl představen unikátní projekt chráněného bydlení pro osoby s hluchoslepotou.

"Principem chráněného bydlení není vytvořit místo, do kterého se handicapovaní lidé uzavřou, ale postavit jim "Malý svět“, který obsahuje "skoro“ vše, co ten náš složitý a velký. Vytvořit místo - plochu, která je tak malá, aby se v ní mohl orientovat a samostatně pohybovat člověk s handicapem jako je hluchoslepota a současně tak velká, aby se mohl uplatnit prostor vnitřní i venkovní, zpevněné plochy, trávník, keře, stromy, květiny. Plochu, na které se mohou střídat roční období, může zde svítit slunce, pršet, foukat nebo sněžit. Obyvatel se zde může volně pohybovat, střídat plochu soukromou, kde může být sám, s plochou veřejnou, kde by potkával lidi a při tom všem dění nebyl vystaven nebezpečím, která jej mohou potkat při cestě světem "normálním“." Těmito slovy byl projekt uveden Ing. Petrem Mičolou z Ateliéru BONMOT spol.s.r.o. Olomouc, která projekt bez nároku na honorář zpracovala.

S realizací projektu se počítá v obci Olšany u Prostějova. Tento "Malý svět“, určený pro lidi staré, občany obce a děti na jedné straně a lidi handicapované na straně druhé, se současně stane centrem obce, do kterého jsou umístěny i potřeby dnešní společnosti. Budou se zde odehrávat kulturní a společenské akce, fungovat nejrůznější služby (pedikúra, manikúra, kadeřnictví, rehabilitace, geriatrické centrum). Budou zde klubovny pro zájmové kroužky, oddíl skautů i kaple pro bohoslužby. Měl by zde být vytvořen i venkovní prostor (park) pro procházky a volný čas.

"Chráněné bydlení pro osoby postižené hluchoslepotou má být záměrně umístěno v jednom objektu domu s pečovatelskou službou, ale provozně od sebe striktně odděleno. Jako každý zdravý jedinec, tak i člověk s hluchoslepotou, má své individuální potřeby. Z jeho pohledu je "velkou neznámou“ svět kolem něho. Zdraví vidící a slyšící lidé netuší, jaký je svět hluchoslepého bez obrazů a zvuků. Hluchoslepý člověk netuší jaký je audiovizuální svět vidících a slyšících. Toto striktní oddělení je žádoucí pro běžný provoz, kdy hluchoslepý potřebuje ve svém každodenním prostředí cítit co nejvíc bezpečí známého. Možnost společné komunikace s kýmkoliv ale přesto není nemožná, ale má možnost vycházet podle momentální potřeby a volby hluchoslepého." Uvádí se v materiálech ideové studie tohoto projektu.

Příkladný je přístup zastupitelstva obce Olšany, které tento projekt plně podporuje. Nyní je nutné pro tento projekt získat potřebné finanční prostředky a podporu a to od našeho státu, z fondů EU a sponzorů. A to bude ta nejnáročnější fáze celého projektu. Proto držme pěsti všem, kteří se na tomto projektu podílejí. Držme pěsti všem, kteří čekají na to, že se jeho realizace opravdu uskuteční a první chráněné bydlení pro hluchoslepé se v naší republice opravdu postaví. Mladí hluchoslepí budou mít tak konečně možnost si najít v tomto objektu svůj "druhý domov“. Byla by opravdu veliká škoda, aby se tento projekt, který je již velice kvalitně a s velkým nadšením připravován neuskutečnil.

Z materiálů "Ideová studie“ ateliéru BONMOT upravila Ota Pačesová (KPČH) a Ivana Rečková (Záblesk)

zpět na obsah

Zajímavosti

Tlumočnická pohotovost

APPN, o.s. od března 2010 zavádí zkušební provoz nové služby "tlumočnická pohotovost". Služba "tlumočnická pohotovost“ slouží výhradně pro nouzové situace vyžadující spíše asistenci, než jen tlumočení a to především v situacích, které mohou nastat v noci. Nehody, havárie vody, havárie plynu, uvíznutí ve výtahu, krádeže, akutní případy.

Cílem tlumočnické pohotovosti je zajistit pro neslyšící rychlou a dostupnou pomoc, která by neměla být zneužívána. Prvním krokem je zaslání sms zprávy nebo e-mailu a to od 20:00 do 4:00 hodin (telefon 739 245 164 nebo 739 245 164, e-mail: tomas.koutny@appn.cz), ve které neslyšící popíše situaci - co se stalo, kde je a co potřebuje vyřešit. Po zaslání sms zprávy se neslyšící a tlumočník mohou připojit přes webkameru přes Skype nebo ooVoo (ID na Skype a ooVoo: appnpohotovost).

Zdroj: www.appn.cz - upravila Michala Růžičková

Tyfloart 2010

Ve dnech od 2. až 5. září 2010 se v Ústí nad Labem uskuteční 18. ročník festivalu zájmové umělecké tvorby amatérských zrakově postižených umělců a to v těchto oblastech: hudební, literárně-dramatické, výtvarné a rukodělné či jiné. Pokud se chcete přihlásit do této soutěže, zasílejte přihlášky do 2. července na adresu SONS ČR, Krakovská 21, Praha 1, 110 00. Bližší informace ke konání festivalu společně s přihláškou naleznete na: http://www.helpnet.cz/kalendar-akci/36912-10. Účastnický poplatek činí 600,- Kč.

Zdroj: www.helpnet.cz - upravila Michala Růžičková

Stanovisko KPČH k návrhu usnesení vlády České republiky k řešení problematiky slev jízdného ve veřejné osobní dopravě

KPČH dne 14.5.2010 vyjádřil nesouhlas s návrhem Vlády ČR, který by zrušil zákonný nárok na konkrétní výhody pro osoby se zdravotním postižením, a to se zrušením bezplatné dopravy v MHD. Hluchoslepí občané by tímto návrhem ztratili právní nárok na jedny z pro ně nejdůležitějších výhod, které jim podstatně pomáhají překonat negativní dopad zdravotního postižení na jejich plnohodnotný život. A tak by se při úplném zrušení těchto slev a zavedení jízdenek opravdu ocitli v těžké bezvýchodné situaci. Protože platit jízdné v plné výši za sebe i svého průvodce by pro ně bylo z ekonomických důvodů těžko realizovatelné.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Slavný americký spisovatel Mark Twain při jisté příležitosti prohlásil: "Nejzajímavější dva charaktery 19.století jsou Napoleon a Helena Kellerová.“ Mark Twain nepřeháněl. Příběh Heleny Kellerové patří skutečně k těm nejpodivuhodnějším, jaké se kdy na této planetě odehrály. Při mých přednáškách vždy tento příběh zmiňuji a jsem vždy překvapena, jak málo lidí jméno této osůbky zná. A tak abych vám ráda doporučila knížku paní Jindry Jarošové "Via Lucis“ český překlad názvu - "Cesta světla“. Touto cestou světla byla pro hluchoslepou dívku Helenu možnost poznání a komunikace s lidmi.

Autorka románu Via Lucis, PhDr. Jindra Jarošová, vystudovala historii a češtinu a zájem o dějiny medicíny a Mezinárodního červeného kříže ji zavedl do redakce Zdravotnických novin. Ze zdravotnictví čerpají i její rozhlasové hry a relace. V rozhlase zavedla, a skoro čtvrt století vysílala, speciální pořad pro nevidomé a zrakově postižené občany "Doteky". Při zpracovávání materiálu do románu "Via Lucis" jí velmi pomáhali přátelé právě z okruhu nevidomých, se kterými konzultovala nejasná a problematická místa vnímání reality. Mám dojem, že to byl i pan doktor Jan Jakeš. Doufám, že tuto knížku naleznete ve zvukové podobě v Knihovně pro nevidomé, kde by neměla chybět.

zpět na obsah

Literární okénko

Do našeho okénka jsem zaslala kratičké ukázky z románu "Via Lucis".

"Letní den dýchá pohodou. Na trávníku si hraje několik dětí, spolu s nimi sedí Helenka. Děti se znají, hračky putují z ruky do ruky, děti se pošťuchují, pusy se jim nezastaví. Helenka o nich ví, ale nemůže se do hry zapojit. Jako vždy začne kolem sebe šmátrat, až nahmatá obličej chlapce, který právě něco horlivě vysvětluje ostatním. Helenka cítí pod prsty pohyb jeho rtů. S nesmírnou pozorností ten pohyb sleduje. Popoleze k jinému dítěti a opět nahmatává rty. I tady pozoruje, že dítě jimi hýbá. Sedne si tedy mezi obě děcka a každou rukou sleduje rty jednoho z nich. Vzrušena cítí, že je něčemu na stopě.

Kapitán Keller a jeho žena vyběhnou na verandu a naskytne se jim krutá scéna. Uprostřed dětí sedí opuštěná Helenka, úporně pohybuje rty, a snaží se něco "říci“ němé prázdnotě kolem sebe...

Matka to nevydrží a rozběhne se k ní. Obejme ji a něžně ji chlácholí, i když ví, že ji dítě nemůže slyšet. "No tak, tiše, tiše, broučku, maminka tě nedá, to víš, že ne...“ Ale Helenka jí okamžitě hmátne po ústech a zase cítí ten zatracený nepochopitelný pohyb, a tak se prudce otočí a tváří v tvář matce se zoufale snaží "mluvit“. Hýbe rty, z očí jí tečou slzy jako hrachy a nakonec se dá do pláče i matka: "Panebože, holčičko, já ti nedovedu pomoct...“

Zahrada právě kvete a slečna sleduje, jak se Helenka každých pár kroků zastavuje a okouzleně vychutnává nepřeberné odstíny vůní, které se na ni valí doslova ze všech stran. Vtom se za ohybem cesty objevuje ruční pumpa a opodál postávají konve na zalévání. Slečna se zastaví a náhle dostane nápad. Energicky zapumpuje a když z hubice začne tryskat voda strčí Helence do studeného proudu ruku a do druhé ruky jí usilovně hláskuje prstovou abecedou V-O-D-A. Nejdřív pomalu, pak rychle. Opět zapumpuje, aby voda nepřestala téct, a znovu hláskuje V-O-D-A. Tento okamžik se stal rozhodujícím.

"Stála jsem tiše a soustředila jsem všechnu pozornost na pohyb jejích prstů,“ vzpomíná později Helena. "Najednou jsem pocítila jakési nejasné tušení čehosi jakoby zapomenutého - záchvěv vracejícího se uvědomění, a náhle mi bylo nějakým zvláštním způsobem zjeveno mystérium mluvy... V té chvíli jsem pochopila, že voda znamená to obdivuhodné chladící cosi, co se právě přelévalo přes moji ruku. To živé slovo probudilo mou duši, dalo mi světlo, naději, radost. To slovo mou duši vysvobodilo.“

zpět na obsah

Výročí

29. června oslaví náš předseda Martin Tarčinec své 33. narozeniny. K tomuto krásnému výročí mu srdečně blahopřejeme a přejeme hodně spokojenosti v jeho životě. Přání všeho nejlepšího posíláme také do Liberce Láďovi Berkymu, do Prahy Honzovi Benešovi a do Zlína Honzíkům Latovým. Ti všichni v červnu oslaví svůj svátek.

zpět na obsah

Co nám chutná

Dnes jsem si pro vás, milí přátelé, připravila dvě sladké vychytávky. Při přípravě moučníků jsem si zvykla potírat piškot čokoládovou polevou, na kterou pak ještě přidám "pikantní“ džem a krém. Čokoládovou polevu si připravím z nuggety, většinou čokoládovo-oříškové, kterou zakoupíte v kelímku. Do kastrůlku přidám lžíci másla a nechám rozpustit na mírném plaménku. Pak přidám několik lžic nuggety a nechám rozpustit. Tou poleji piškot. Vrchní piškot většinou zdobím čokoládou na vaření, která se pro tuto část piškotu více hodí.

A další pochutnáníčko. Do misky rozdrobím banán a utřu ho s několika lžícemi cukru. Do banánové hmoty vmíchám kysanou smetanu, kterou zakoupíte v kelímku. Je dostatečně hustá na přípravu krémů. V misce krém přizdobím cukrářským piškotem a mohu přidat i drcené oříšky nebo oříšky smíchané s karamelem. Dobrou chuť.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)