Paprsek ze tmy Červenec a Srpen 2020

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Červenec a Srpen 2020

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Nebojte se zeptat postiženého, jak ho oslovovat, řekly expertky v Rozstřelu

Příručka úřadu ombudsmana, jak mluvit a psát o lidech s postižením, byla podle zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové v médiích špatně pochopena. Termíny jako vozíčkář, invalida či slepec v ní označila za nevhodné. Tabulka oslovení podle Šimůnkové odvedla pozornost od hlavní myšlenky, kterou jsou doporučení, jak se k lidem chovat. Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková reagovala na vyjádření předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václava Krásy k nové příručce úřadu ombudsmana, že mu nevadí být oslovován jako vozíčkář. Toto slovo se v příručce přitom nedoporučuje. Je prý ráda, že Krása vyjádřil svůj názor.

Vydaná příručka vyvolala velkou debatu odborné i laické veřejnosti. Nedoporučuje se v ní užívání všech jednoslovných výrazů například slova neslyšící, slepec nebo vozíčkář. Podle Krásy ale nejde jednoslovná označení odstranit z praktického života. Spolu s Monikou Šimůnkovou přišla do studia také Camille Latimier, ředitelka Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením, která se podílela na vydání příručky. Ta uvedla, že společnost lidí s postižením je velmi rozmanitá a každý má různé preference toho, jak chce být oslovován. Mladší generace je prý podle ní na oslovování citlivější.

Seznam doporučovaných pojmenování má podle autorek primárně sloužit médiím, která se podle zkušeností Šimůnkové vyjadřují k lidem s postižením často necitlivě. Ve studiu Rozstřelu uvedla slova jako blázen nebo retardovaný. Tabulka oslovení podle Šimůnkové vznikla z popudu samotných lidí s postižením, kteří se necítili komfortně s tím, jak se o nich mluví ve veřejném prostoru, nikoliv od úřadu ombudsmana. Obě expertky nelitují toho, že tabulku do příručky vůbec zavedly. I když tím odpoutaly pozornost od hlavního tématu, a to seznamu doporučení, jak se k lidem s postižením chovat. Podle příručky Šimůnkové má být nově kladen důraz na slovo člověk nebo lidé. „Důležité je vidět na prvním místě člověka a teprve pak jeho postižení,“ uvedla Šimůnková. I proto se má slovní spojení „postižený člověk“ změnit na „člověk s postižením“, přitom by se lidé měli vyvarovat přidávání slova "zdravotní" (postižení).

Seznam doporučovaných pojmenování

Zdroj: idnes.cz

Úplněk nastane 5. července v 6.44 hodin a 3. srpna v 17.58 hodin.

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Znovu se otevírají denní stacionáře, jejich zavření bylo pro klienty náročné

Po třech měsících se znovu otevřely denní stacionáře pro seniory i lidi s postižením. Dle vládních nařízení jde o další krok v rámci rozvolnění opatření proti koronavirové nákaze. Právě výpadek těchto služeb byl pro rodiny mimořádně náročný. Mnozí lidé přivádějí do podobných zařízení své blízké proto, že jsou sami už vyčerpaní a potřebují pomoct. Během pandemie o tuhle možnost na několik měsíců přišli. Stacionáře přitom pomáhají starším lidem žít déle doma. Celodenní program pomáhá seniorům například cvičit paměť i běžné návyky. Stacionáře pomáhají také méně soběstačným lidem. Často jde o klienty se zdravotním, mentálním nebo tělesným postižením. Pravidelná péče zlepšuje jejich zdravotní stav a pomáhá jim se i sociálně začlenit.

Někteří senioři chodí do stacionáře několikrát týdně. Pomohou jim začít něco dělat a vnímat. Centrum pro seniory Clementas Kolín mohou klienti využívat třeba jen některé dny v týdnu, jiní jsou zde v rámci pobytových odlehčovacích služeb, tedy i přes noc. Denní program měli hned od prvního dne nabitý, cvičili paměť, rehabilitovali a došlo i na pečení. U toho mluvili o náročné karanténě. Ve stacionáři v Třešticích je klientům k dispozici také farář Jan Satke. Jeho služby využívali nejen senioři, ale i jejich rodiny. Ten uvedl, že po návratu začali klienti opět mluvit, začali si vzpomínat, změnili se a omládli. Sociální služby chyběly i rodičům s dětmi. Některé rodiny mají stále strach z nákazy. V sociálních zařízeních je proto zatím menší zájem u nových klientů.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz

Chytrá inzulínová pumpa ovladatelná pro nevidomé

Nevidomost, cukrovka a technologie? Jde to dohromady! Už je to téměř rok, co mi byla diagnostikována cukrovka 1. typu. I když mi život do jisté míry změnila, nebylo pro mě tak složité si na ni zvyknout. Předně díky skvělým lidem, a to jak rodině, tak kamarádům, které jsem kolem sebe měl. O těch se tu ale bavit nebudeme, protože pokud bych měl psát, co vše pro mě udělali, nestačilo by to ani na knihu. V dnešním článku se zaměříme na inzulínovou pumpu a senzor, technologické pomůcky, které ve spojení s chytrým telefonem dokáží nesmírně usnadnit život.

Co to ta cukrovka vlastně je? Cukrovka je chronické onemocnění, kvůli kterému je slinivka břišní, která produkuje inzulín, oslabená v případě cukrovkářů 2. typu, nebo úplně odumře, pokud má diabetik cukrovku typu prvního. Ve chvíli, kdy se inzulín v těle nevytváří, jde hladina cukru nahoru. Tomuto stavu se říká hyperglykémie. Při hypoglykémii, kdy je v těle inzulínu moc, musí diabetik sníst potraviny s určitým množstvím sacharidů, jinak by mohl upadnout do bezvědomí. Hladina cukru v krvi se kontroluje pomocí glukometru, přístroj, na který pacient odebere krev a oznámí mu hodnotu, nebo kontinuálního monitoru glykémie, což je senzor zavedený do podkoží, který je propojený s mobilním telefonem. Výhoda senzoru je nepřetržitý přehled o glykémii a nepotřebnost neustále krev odebírat. Kde ale nastal problém?

Léčba probíhá pomocí inzulínových per, kdy si pacient 4x – 6x denně musí inzulín aplikovat jehlou, nebo inzulínovou pumpou, kterou má osoba trpící diabetem stále připevněnou k tělu, přičemž jednou za 2 – 3 dny musí vyměnit kanylu. Pro běžného uživatele ovládání pumpy není problém, nevidomý však nevidí na obrazovku pumpy a žádná s hlasovým výstupem neexistuje. Velice mě tedy zajímalo, jestli na trhu není pumpa, kterou bych mohl ovládat za pomoci aplikace v mobilním telefonu. Našel jsem pumpu Dana Diabecare RS, kterou v České republice distribuuje firma MTE. Komunikace s nimi byla skvělá. Díky jejich vstřícnosti jsem se vše poměrně rychle naučil obsluhovat a nyní už ji aktivně používám.

První problémy s produktem. Bylo jasné, že pro bezpečné používání produktu musí být aplikace co nejvíce přístupná. Pro Android existoval prototyp verze pro nevidomé, který jsem dostal, i když ještě nebyl v Google Play. Co se týče iOS, aplikace byla hodně nepovedená z hlediska ovladatelnosti s VoiceOverem. Při zadávání hesla VoiceOver nečetl klávesnici a ani po připojení té externí jej nešlo zadat. Navíc některé položky nebylo možné procházet šviháním. Heslo jsem se ale naučil zadávat s vypnutým VoiceOverem po paměti a problém se šviháním mi tolik nevadí. I na tuto aplikaci jsem si zvykl a nyní již nemusím používat dva telefony. Problém s heslem byl navíc vyřešen poměrně nedávno aktualizací, díky které se k pumpě přihlašujete pomocí otisku prstu nebo obličeje.

Problémy, které řeším s vidícím. Ovládání pumpy nebyla ale jediná věc, která pro mě byla komplikovaná. Každé tři dny je potřeba vyměnit kanylu a zásobník. První věc při troše zručnosti zvládne každý, vyměňování zásobníku ale není tak úplně jednoduché. Musíte totiž z lahvičky inzulín natáhnout a podle rysek poznat, kolik jej v zásobníku je, což je poslepu prakticky nemožné. Dříve jsem to dělal tak, že jsem si na akcích zásobníky předplnil a jindy jsem si nechal pomoci od vidícího. Dnes už mám poměrně dobrý odhad a většinou zvládnu natáhnout inzulín správně. Samozřejmě zde ale nemám stoprocentní kontrolu, proto si správnost u vidícího ověřím.

Doporučil bych pumpu ostatním nevidomým diabetikům? Co se týče aplikace, použitelná je a při troše cviku se s ní dá naučit. U nastřelování a výměně zásobníku je to ale o něco komplikovanější. Nemyslím si však, že se jedná o nepřekonatelnou překážku a nebál bych se inzulínovou pumpu vyzkoušet. Pro mě to byla změna k lepšímu, nemusím si tak často aplikovat inzulín jehlou a mohu se více věnovat svým aktivitám. Navíc lidé kolem mě dříve viděli, že jsem si vytahoval inzulínové pero, nyní nikdo neřeší, jestli na telefonu procházím sociální sítě nebo něco nastavuji na pumpě. Upozorňuji však na důležitou věc. V České republice se pumpa dává pouze diabetikům 1. typu.

Zdroj: giebnews.eu

Invalidé třetího stupně stále nemají nárok na slevu na jízdném, vláda mlží

Slevy na jízdném platí už od roku 2018. Týkají se studentů, důchodců a lidí s průkazy ZTP a ZTP/P. Část lidí pobírajících invalidní důchod nejvyššího třetího stupně, jako jsou například duševně nemocní, však nárok na průkaz nemá. A tudíž ani na slevu na jízdném. Jejich invalidní důchod přitom činí necelých 12 tisíc korun za měsíc. Slevu na jízdném zavedla vláda Andreje Babiše před více než rokem a půl. Od té doby mohou jezdit s 75procentní slevou studenti, důchodci a držitelé průkazů ZTP a ZTP/P. Ne všichni invalidé ale mají na tuto kartu nárok. Konkrétně část invalidů třetího stupně, do které se řadí například psychicky nemocní lidé, od českých úřadů žádný průkaz nedostali. Nárok na zlevněné jízdné tak nemají.

Lidé, kteří cestují levněji, se musí prokázat například průkazem ISIC, občanským nebo žákovským průkazem, případně kartou ZTP či ZTP/P. A zde právě vzniká problém. „Žádný zákonný předpis nestanoví a ani nikdy nestanovil slevu na jízdném u příjemců 3. stupně invalidního důchodu. Stanoví pouze slevu na jízdném u lidí, kterým byl přiznán průkaz ZTP nebo průkaz ZTP/P,“ vysvětluje předseda Národní rady osob se zdravotním postižením (NRZP) Václav Krása. Invalidní důchod 3. stupně v Česku pobírá přibližně 180 000 mužů a žen, v průměru činí necelých 12 tisíc korun měsíčně. Náleží lidem, kterým se kvůli zdravotnímu stavu či úrazu snížily pracovní schopnosti o více než 70 procent. Může jít například i o duševně nemocné lidi.

V současné době se invalidní důchodci bez karty ZTP musí spolehnout na jednotlivé dopravní společnosti nebo samosprávy. Někteří přepravci totiž pro lidi s invaliditou třetího stupně levnější jízdné poskytují, stejně tak některá města. Jsou to třeba České dráhy nebo dopravní podniky v Praze a Brně. Velká část invalidních důchodců třetího stupně průkazy ZTP má. Ti, kteří jimi však nedisponují, nemají na plošné slevy nárok.

Česká vláda zaspala. „Ti, kteří tu průkazku nemají, dnes nemají slevy na jízdném. Takže ty takzvané plošné slevy na jízdném se nedotýkají této velmi potřebné skupiny,“ interpelovala v letošním roce premiéra už po několikáté Olga Richterová (Piráti). Podle Babiše je absence průkazu o invaliditě stěžejní, zavedení plošné slevy není jednoduché. „Jde o to, že každý řidič autobusu nebo průvodčí ve vlaku musí umět ihned bezpečně určit, zda cestující má, nebo nemá nárok na slevu,“ řekl ve Sněmovně. Velkým problémem je podle něj také přeprava cestujících z ostatních zemí EU. Konkrétně to, jak budou dokládat, že na slevu mají nárok a kdo jim bude průkazy vydávat. Problém se slevou na jízdné pro konkrétní skupinu invalidů však má vláda na stole už delší dobu. Podle čísel, se kterými pracuje, může jít asi o 50 až 80 tisíc lidí.

Na Slovensku mají invalidní důchodci, stejně jako běžní penzisté a studenti do 26 let, nárok na vlakovou jízdenku zdarma. A to už od roku 2014. Vztahuje se navíc i na ostatní občany EU, jako jsou třeba Češi. Cestujícím stačí nechat si vystavit speciální průkaz u slovenského státního dopravce. Lidé pobírající invalidní důchod musí při registraci doložit, že jim je skutečně vyplácen. Následně mohou cestovat zdarma.

Zdroj: www.idnes.cz

Nepřehlížejte první příznaky Alzheimera

Alzheimer je velmi stresující onemocnění, a to nejen pro postiženého, ale i pro ostatní. Je to forma demence, ale ne všichni postižení demencí trpí také Alzheimerem. Alzheimer je nemoc způsobená změnami na mozku. Paměť tvoří velmi pomalé, ale nepřetržité spoje, čehož následkem je zapomnětlivost, zmatenost a ztráta. V mozku se usazují bílkoviny, kvůli kterým se následně zpomaluje komunikace mezi jednotlivými buňkami, až nakonec přestanou fungovat úplně. Pokud kromě těchto bílkovin hrozí ještě vysoký cholesterol a krevní tlak, pak je riziko onemocnění Alzheimerem enormně vysoké. Ačkoli není doposud možné tuto nemoc vyléčit, měli byste se naučit rozpoznat první příznaky.

Jak poznat nastupující příznaky Alzheimera? Zapomětlivost, až ztráta paměti. Je to jeden z nejčastějších symptomů. Postižený má potíže vzpomenout si na informace z minulosti nebo těžko uchovává informace nové. Zhoršuje se také čtení, psaní a řečové schopnosti. Schopnost přemýšlení, posouzení a pochopení se může postupem času ztrácet, Velmi namáhavé je také převzít jakoukoli iniciativu a samostatně jednat. Postižený pomalu zapomíná sociální dovednosti a může působit až dezorientovaně (včetně schopnosti rozlišit čas nebo místo). Samozřejmě je každý člověk díky genům a životní situaci jiný, proto je vždy nutné individuální symptomy prodiskutovat s lékařem. Jedno mají ale všichni společné – nemoc nastupuje pomalu a následně se krok za krokem pomalu zhoršuje.

Pacienti s Alzheimerem mohou být nedůvěřiví vůči ostatním lidem. Více než polovina postižených trpí bludy, tedy žijí v přesvědčení, která neodpovídají realitě. Toto může vést až k tomu, že postižený věří, že je partner nebo ošetřovatel chce okrást nebo jim ublížit. Někdy se mohou objevit i halucinace. Činnosti, které se dosud zdály samozřejmé a jednoduché, se najednou zdají těžké, nebo dokonce neproveditelné. Přesto se může zdát, že sociální kontakty fungují stejně dobře jako dříve, což pro okolí může vyvolat dojem, že je všechno v pořádku.

Léčba. I když v současné době není léčba tohoto onemocnění možná, existují medikamenty, které dokážou průběh nemoci hodně zpomalit. Doporučuje se také v rámci možností nechat postiženého žít i nadále ve známém prostředí. Podle dosud provedených studií postupuje onemocnění u pacientů obklopených rodinou a známým prostředím pomaleji.

Zdroj: www.bety.cz

zpět na obsah

Klubové aktivity

Desatero pro kontakt s nevidomými

Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak jej vnímat.

  1. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný.
  2. Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně. Pomozte tam, kde je to nutné, ale pomoc nevnucujte.
  3. Vyvarujte se projevů soucitu – nevidomí naopak ocení i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách. Nepřipusťte ani podceňující nebo snižující výroky.
  4. Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu.
  5. Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Pokud vás nepozná podle hlasu, povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte.
  6. Velmi nepříjemně na nevidomého působí, projednáváte-li jeho záležitosti nikoli přímo s ním, ale s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nezastupuje jej.
  7. Když se nevidomý ocitne na ulici, na nádraží apod. v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh velmi zhoršují orientaci v prostoru. Potom stačí, když nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paže, protože takto může snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat.
  8. Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.
  9. Když nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, jistě ocení pomoc při vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané. Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.) a kdo u stolu sedí spolu s ním.
  10. Když budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám.

Zdroj: www.inspirante.cz

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Ombudsman Křeček kritizuje obce, nejsou vstřícné k handicapovaným

Jen čtvrtina obcí v Česku projevuje vstřícnost vůči žadatelům o individuální vyhrazené parkování pro osoby se zdravotním postižením a snaží se jim co nejvíc ulehčit proces získání povolení a zřízení parkovacího místa. Ostatní obce mají naopak při vyřizování těchto žádostí mnohdy neopodstatněné požadavky. Jen málokterá radnice posuzuje žádosti individuálně. Některé žadatele odkazují na to, ať využívají veřejná parkoviště stejně jako všichni ostatní. Vyplývá to z průzkumu, který nechal udělat ombudsman Stanislav Křeček. Jeho tým právníků oslovil 474 obcí a měst v Česku. Mimo jiné se na řešení těchto záležitostí dotázal ve všech šestadvaceti statutárních městech v republice, i na úřadech městských částí Prahy a Brna. Průzkum zjistil nedostatky, které je nutné podle veřejného ochránce práv řešit.

Ombudsman zdůraznil, že žádosti postižených o parkování nesmějí být posuzovány jen podle toho, zda splňují kritéria stanovená radnicí.

Úřad musí každou žádost projednat individuálně a zabývat se tím, jak zřízení místa zlepší postiženému život. Naprostá většina obcí považuje za oprávněné žadatele o vytvoření parkovacího místa pouze osoby s průkazem ZTP a ZTP/P, což je chyba. Čtvrtina obcí vydává povolení na dobu platnosti průkazu. Pouze devět procent obcí posuzuje žádosti z hlediska potřeb postiženého. Výčet toho, v čem nejsou radnice vstřícné, je podle Křečka poměrně dlouhý. Některé vyžadují to, aby žadatel měl na dané adrese trvalé bydliště. Polovina obcí žádá, aby vůz, s nímž bude postižený parkovat na vyhrazeném místě, byl výhradně jeho majetkem.

Čtrnáct obcí uvedlo, že si žadatel musí odborné zpracování projektu na vytvoření parkovacího místa zajistit na své náklady. Polovina radnic požaduje, aby uživatel sám zajistil instalaci dopravního značení. Ani v hrazení nákladů za dopravní značení nejsou obce příliš vstřícné. Více než polovina požaduje, aby náklady v plné nebo podílové výši hradil uživatel. Spoluúčast se pohybuje od symbolických 500 až po bezmála 5500 korun. Pětina obcí neprovádí údržbu individuálního vyhrazeného parkoviště ani odklízení sněhu v zimním období.

Zdroj: www.novinky.cz

Souběh invalidního důchodu a pracovního uplatnění

Nevíte si rady, zda se můžete ucházet o práci, když pobíráte invalidní důchod? Tvrdí vám lékař, že když začnete jako osoba se zdravotním postižením pracovat, váš důchod bude snížen? Jste v práci nějakým způsobem omezen(a) jako osoba se zdravotním postižením? Na tyto a další otázky se vám pokusí přinést odpověď tento článek. Bližší informace k této problematice naleznete i na stránkách České správy sociálního zabezpečení: www.cssz.cz/invalidni-duchod

Invalidní důchodce může pracovat. V praxi se setkáváme s mnoha mýty, které kolem zaměstnávání osob se zdravotním postižením kolují mezi laickou i širokou odbornou veřejností. Jedním z nich je tvrzení, že „invalidní důchodce nemůže pracovat“. Není tomu tak. Člověk v I., II. i III. stupni invalidity si může bez omezení přivydělávat, jak uzná za vhodné, jestliže v jeho posudku o přiznání invalidity není určeno jinak. Případná pracovní omezení vyplývající z posudku České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) budou v textu dále představena, nicméně týkají se pouze omezené populace osob se zdravotním postižením. Každý jsme originál. Neexistuje žádná právní úprava, která by osobám se zdravotním postižením zakazovala pracovat nebo omezovala možnost jejich přivýdělku. Zároveň není nikde stanovena limitní výše výdělečné činnosti pracujícího člověka. Je tedy na každém, jakým způsobem, za jakých podmínek a za jakou finanční odměnu bude pracovat.

Pracuj, jak chceš a můžeš. V české legislativě také nenalezneme žádnou formulaci o tom, že by invalidní důchodci mohli pracovat pouze na částečný nebo jinak časově omezený úvazek. Tento mýtus je spojován zejména s lidmi ve III. stupni invalidity. Není tomu tak. Naopak, často se stává, že například lidé se smyslovým postižením (těžké zrakové, sluchové, či pohybové) mají přiznán III. stupeň invalidity, přesto zcela běžně pracují na plný úvazek 40 hodin týdně bez větších komplikací. A naopak lidé s nižším stupněm invalidity (I. či II. stupeň) pracují s ohledem na svoji diagnózu raději na částečný pracovní úvazek. Nehraje proto roli stupeň zdravotního postižení a přiznaná míra invalidity, ale schopnost jedince s příslušnou diagnózou vykonávat daný typ práce v prostředí, které si sám zvolil a uzpůsobil svým potřebám. Je na každém, jaký typ úvazku si zvolí a dokáže odpracovat. Lidé se zdravotním postižením, jejichž diagnóza přináší například i vyšší míru unavitelnosti, jistě raději zvolí nižší hodinový úvazek, naopak pro jiné osoby bude standardní pracovní doba naprosto vyhovující. Jde opět o zcela individuální záležitost.

Upřesnění podmínek práce. Může se ovšem stát, že míra zdravotního postižení nedovoluje jedinci vykonávat práci v plném rozsahu nebo na plný úvazek. U takto závažných typů postižení může posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení vymezit podmínky, za nichž může jedinec pracovat, a v tomto případě je nezbytné, aby tyto podmínky dodržoval. Takové upřesnění se používá pouze u osob ve III. stupni invalidity a jde zejména o jejich možnost registrovat se na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení může být podmínka stanovena například takto:

  • Práce za zcela mimořádných podmínek s časovým omezením 4/6 hodin denně (v tomto případě jedinec může odpracovat pouze 4/6 hodin za den).
  • Práce za zcela mimořádných podmínek s využitím osobního asistenta na pracovišti (jedinec pracovat může za využití osobní asistence).
  • Práce za zcela mimořádných podmínek pouze s využitím kompenzačních pomůcek (jedinec pracovat může, ale k práci potřebuje svoje specifické kompenzační pomůcky)
  • Není schopen pracovat za zcela mimořádných podmínek (I v takovém případě jedinec vhodnou práci najít může, nicméně nemůže se registrovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, pouze jako zájemce o zaměstnání).

Závěrem lze říci, že člověk se zdravotním postižením může libovolně pracovat na místě, které si sám zvolí a uzpůsobí svým požadavkům. Vždy je ovšem třeba, aby dbal na svůj zdravotní stav, zdravotní a sociální limity a neohrožoval sebe ani okolí svým nedbalým jednáním.

Zdroj: www.inspirante.cz

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti ze světa hmyzu

Komáři létají rychlostí 1–2 km/h, a za noc tak dokážou uletět až 12 km. Jejich křídla kmitají 300–600× za sekundu, což vytváří charakteristický bzučivý zvuk.

Roztoči. Navzdory pečlivosti českých hospodyněk se naše domovy hemží hlavně dvěma druhy roztočů – skladištními a prachovými. Prachoví se vyskytují především v matracích, v prachu domácností, a škodí nám asi nejvíc, neboť s nimi ‚trávíme‘ nejvíc času. Skladištní roztoči jsou zase nebezpeční, zejména pokud je nevědomky pozřeme.

Pranostika

Červenec nese parna, krupobití a medovice, jest hojný na bouřky a vichřice.

Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima.

Rady našich babiček

Tuhé máslo lze snadno rozetřít na chléb či pečivo, když nůž po¬každé ponoříme do vařící vody.

Kousek chleba na sucho opečený, vložený do vzpěněného másla, odstraní špatnou příchuť másla.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Chamberlainová Mary – Švadlenka z Dachau

Osmnáctiletá Ada je dívka věru rozmarná a povrchní. Jediné, co ji zajímá, je móda, střihy, látky a to, aby vypadala úžasně. Přestože pochází z chudé rodiny, je velmi talentovaná, chce si otevřít v Londýně vlastní módní salón a je ochotna pro to udělat či obětovat vše. Od patnácti let tvrdě pracovala u zkušeného krejčího Izidora, který ji naučil o látkách vše. Naučil ji dělat střihy, kreslit křídou i stříhat tak, aby látka zůstávala stále dokonalá. Naučil ji pracovat se šicím strojem, všechno o přízích a nitích, jak všít moderní zip i různé druhy stehů. Ženy v jeho okolí vypadaly jako manekýnky. Překrásné šaty i účesy, dokonce i spodní prádlo se šilo na míru. Byl to úžasný svět, po kterém Ada toužila.

Doma musela kromě domácích prací nově i šít pro celou rodinu, velkou část mzdy musela nechávat rodičům a po zaplacení cesty jí na nezbylo z výplaty skoro nic. Ada poznala ten blyštivý svět a chtěla do něho patřit nastálo, chtěla, aby byl její. Jenže se píše rok 1939 a válka s Hitlerem je na spadnutí. To však Adu nezajímá, a jakmile ji šarmantní a tajemný cizinec Stanislaus pozve do Paříže, neváhá ani vteřinu. Zamiluje se a nedbá na to, že ji před milencem varují všichni přátelé i blízcí. V Paříži se milenci dozvědí, že vypukla válka a jsou nuceni prchnout do Belgie. Stanislaus však záhy zmizí a zanechá Adu v cizí zemi samotnou a … těhotnou.

Bezradná Ada se uchyluje do kláštera, kde tvrdě pracuje v pečovatelském domě v Mnichově. Tam si ji vybere velitel koncentračního tábora v Dachau, aby šila pro nacistické paničky. Není tedy typickým vězněm v lágru, ale přesto se její život podobá otroctví. Po skončení války, kdy se všichni radovali z vítězství nad nacismem, nabírá Adin příběh ještě dramatičtější a tragičtější podoby. Vrací se do Anglie, která je zdevastovaná válkou, korupcí, kvetoucím černým trhem, kuplířstvím a špatným soudním systémem. Ada trpí znovu, za všechny své chyby zaplatila nakonec ne jednou, ale několikrát. Spisovatelka Mary Chamberlainová je profesorkou historie na Oxford Brookes University, píše převážně historické biografie, memoáry a genderové studie. Zajímá se hlavně o postavení žen v historii Anglie i jiných zemí.

Fowles John – Francouzova milenka

Děj se odehrává v Anglii po roce 1867, kdy ve společnosti probíhají velké sociální a politické změny. Do malého městečka Lyme přijíždějí snoubenci Charles a Ernestina, aby zde prožili poslední týdny před svatbou u tety Anny. Na jedné z procházek se seznámí se Sarah, kterou všichni považují za pomatenou a říkají jí Francouzova milenka. Vypráví se o ní, že čeká na návrat svého milence, francouzského námořníka, který jí slíbil sňatek. Charles chce ukázat, jak je pokrokový a Sarah se ve sporu zastane. Když se s ní znovu setká, svěří mu Sarah své tajemství. Roli Francouzovy milenky jen hraje, nařčení z bláznovství jí dává ve společnosti více svobody. Charles zjišťuje, že je k Sarah magicky přitahován.

Když Sarah ztratí práci, pomůže jí Charles finančně a pomůže jí uprchnout. Ke své snoubence Ernestině však cítí stále méně lásky a více chladu. Vidí v ní jen rozmazlené dítko bohatých rodičů. Při zpáteční cestě ze strýcova panství opět navštěvuje Sarah, která nyní žije v Exeteru. Pomilují se, vyznají si lásku. Sarah trvá na ukončení vztahu, necítí se být Charlesovi vhodnou partií a má pravdu, na rozdíl od ní má Charles šlechtický původ. Charles nejprve s dívkou souhlasí, ale druhého dne vidí věci jinak. Zruší zasnoubení s Ernestinou a rozhodne se pro sňatek se Sarah, přestože ji společensky převyšuje. Dívku však v hotelu, kde doposud bydlela, nenajde. Zmizela beze stop. Charles najme detektivy, ale jejich pátrání je bezvýsledné. Když bezmyšlenkovitě bloudí světem, zastihne ho zpráva, že Sarah byla nalezena. Žije v Londýně a vychovává jeho dceru bez otce. Charles pochopil, že Sarah není ženou pro manželství a že se své svobody za nic na světě nevzdá. Slova jako čest, povinnost, naděje, tradice, pro ni nic neznamenají. Podle bestselleru Johna Fowlese natočil v roce 1981 na pět Oscarů nominované stejnojmenné filmové drama režisér českého původu Karel Reisz. Do hlavních rolí obsadil Meryl Streepovou a Jeremy Ironse.

zpět na obsah

Literární okénko

Sládek Josef Václav – Láska

Láska, láska, láska,
važte ji, palte ji, mučte ji
a ona přece v světě zůstane,
svět nevymknete z jejích kolejí.

Láska, láska, láska
vždy znovu v mladém oku zaplane,
vždy mužná krev se za ni vyrosí,
vždy naděj vlije v srdce rozklané.

Láska, láska, láska,
ta o milost se vaši neprosí;
té dokud máme v žilách krůpěji,
ať vítězstvím se někdo honosí,
nuž můžete-li, zmučte, zabte ji!

Sládek Josef Václav – Život

Tichounce tiše plyne život
jak zrádné moře v odběhu
a lehkověrný, bláhový
je člověk spáč jen na břehu.

Jen časem vlna divoká
mu do snu zašplíchá
a člověk s hrůzou naslýchá
a vzkřikne — vlna utichá
spáč klidně usne zas.

A zvolna, kradmo, zlehounka
jej vody obtočí,
jich šum, ta hudba hebounká
jak olovo mu sype na oči

Tu zahřmí vlna mohutná
a spáč vyskočí zděšený:
"Oj ten můj život ztracený!!"
A vlna se jen zachechtá
O bože můj — ta hra je ukrutná.

zpět na obsah

Výročí

V měsíci červenci oslavili svátek Anica Dvořáková, Anna Eliášová, Jaroslava Dvořáková, Jaroslava Navarová, Jaroslava Žáková, Karla Jandlová, Martina Hanusová, Vítězslav Kryl, Martina Plíšková a Olga Trégrová, narozeniny měli Božena Valenová, Lucie Bubeníková, Alena Roidtová, František Eliáš, Ladislav Berky, Jana Jungmanová a Miroslav Klemera. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

V měsíci srpnu oslaví svátek Alena Roidtová, Hana Marie Kurková, Hana Procházková, Helena Škramlíková. Narozeniny mají Anica Dvořáková, Dana Ťukalová, Blanka Berkyová, Zdeněk Navara. Barbora Tesková, Václava Paříková a Zora Hádek. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Kvíz pro moudré hlavy

Správné odpovědi na předchozí kvíz:

6h, 7j, 8f, 9g, 10i

Nový kvíz:

Pokuste se najít rčení s podobným významem, a to vždy jedno rčení pod číselným označením a druhé rčení označené písmenem.

11. Vzít si někoho na paškál.
12. Mít oči navrch hlavy.
13. Zbyly mu oči pro pláč.
14. Obtočila si ho kolem prstu.
15. Otočit se na podpatku.

K. Ukázat záda.
L. Vzít si někoho na kobereček.
M. Hraje si s ním jako kočka s myší.
N. Koukat jako tele na vrata.
O. Je jako hromádka neštěstí.

Správné odpovědi na předchozí kvíz: 11L, 12n, 13o, 14m, 15k

Nejprve se pokuste najít logickou souvislost mezi prvními dvěma slovy. Pak k dalšímu slovu doplňte analogicky chybějící slovo podle stejné logické souvislosti.

  • Bílý plášť a lékař, oranžová a ………………….
  • Kočka a myš, liška a …………………
  • A a Z, alfa a ………………..
  • Znojmo a okurky, Krušovice a ………………..
  • Brazílie a portugalština, Austrálie a ……………….

Správné odpovědi se dočtete v příštím čísle.

zpět na obsah

Co nám chutná

Bábovka bez vajec

Ingredience:
300 g polohrubé mouky, 200 g moučkového cukru, 100 g rozpuštěného másla, 1/2 hrnečku mléka, 1 prášek do pečiva, rozinky, oříšky, možno přidat špetičku žlutého potravinářského barviva

Příprava:
Vše smícháme, vlijeme do vymazané a vysypané bábovkové formy a ve vyhřáté troubě upečeme dorůžova.

Poznámka: Recept je odzkoušen. Bývala to perfektní věc, dokud ještě neexistovaly celotýdenní prodeje potravin a v lednici zrovna nebylo ani jedno vajíčko a všechny honila mlsná na bábovku a s tím potravinářským barvivem to je navíc tak krásně žluté jako z domácích vajíček.

Bábovka majolková

Ingredience:
2 1/4 hrnku polohrubé mouky, 1/2 hrnku cukru, 1 hrnek mléka, 2 malé majolky, 1 prášek do pečiva, tuk na vymazání a strouhanka na vysypání

Příprava:
Mouku, cukr, prášek do pečiva, mléko a majolku dobře promícháme a nalijeme do vymazané a moukou vysypané formy. Část těsta obarvíme přidáním kakaa. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 45 minut.

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením

zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)