Paprsek ze tmy, Říjen - Listopad 2016

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, Říjen - Listopad 2016

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Milí přátelé, jsme zde s dalším dvojčíslem Paprsku. Právě začíná adventní období, tak doufám, že se nenecháte strhnout předvánočním shonem, horečnatým úklidem, pečením hromad cukroví a výpravami za nákupy dárků. Advent by měl být časem zklidnění, časem, který trávíme se svými nejbližšími. Chystá se i klubové setkání pro vás všechny, kteří se rádi vzájemně uvidíte a necháte se naladit předvánoční atmosférou. Nyní už jen popřeji příjemné počtení.

Martina Hanusová

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Měsíc listopad jsme zahájili přednáškou slečny Jany Lapčákové na téma Hluchoslepí v Německu. Přednáška se konala v klubovně České unie neslyšících. Účast byla překvapivá, 25 osob. Mezi účastníky byl dokonce i ředitel Tyfloservisu o.p.s., pan Josef Cerha a jeho kolegyně, což nás mile překvapilo. Přednáška trvala téměř 2 hodiny. Otázky byly zejména z řad neslyšících a našich členů. Počet hluchoslepých v Německu je kolem 2500. Tak jako u nás je problém ten, že jejich počet je ve skutečnosti větší, ale neví se o nich. Na rozdíl od nás je v Německu několik zařízeních pro hluchoslepé osoby. Některé jsou pobytové, ale některé i ambulantní. Tak jako u nás je škála hluchoslepých velmi široká, co se týče stupně a kombinace postižení. Někde převažuje vada sluchu, někde vada zraku. Jedno ze zařízení se věnuje vícečetně postiženým, kteří tvoří velmi těžce postiženou skupinu. Objevují se zde osoby s psychickým onemocněním jako je např. schizofrenie, autismus, lidé hluchoslepí od narození. Jana Lapčáková si v Německu udělala kurz asistenta pro hluchoslepé a nevadilo nikomu, že je neslyšící. Našla tam i pracovní uplatnění v tomto oboru. Škoda, že taková šikovná dívka nebude pro hluchoslepé pracovat u nás. V Německu mají vypracovaný i ucelený systém sociální rehabilitace. Mají publikaci, učebnici Asistent pro hluchoslepé. Ke komunikaci používají jak LORM abecedu, tak taktilní jazyk, v podstatě všechny možné prostředky. Viděli jsme i krátké filmy s ukázkou, jak z historie, tak ze současnosti. Jeden odstrašující příklad z minulosti. Zřejmě z hitlerovského Německa, kdy neslyšící žena, pokud se chtěla vdát, musela podstoupit sterilizaci. Na otázku, zda se s tímto postižením dá žít, když se ve vyšším věku přidá k vadě sluchu i vada zraku, Jana odpovídá: „Ano dá, ale musí ten člověk chtít, musí se učit nové věci, pokud bude v pasivitě a sedět sám někde doma bude na tom stále hůře. Musí se učit braillovo písmo, LORM abecedu, prostorovou orientaci a další.“ Se zařízením, kde Jana pracuje, navážeme spolupráci, a protože to není daleko od hranic, možná bychom si tam mohli udělat i výlet.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Výstava Retro

29. září jsme v rámci KPČH navštívili výstavu Retro v nové budově Národního muzea v Praze. Co je to vlastně Retro? Tato výstava je pro nás příjemnou vzpomínkou na mládí, nostalgie a inspirace krásou, která nestárne. Prohlédli jsme si dámskou módu z minulého století - zlatá dvacátá léta, třicátá léta, protektorát 50. až 70. léta až po současnost.

Oděvy jsou tematicky rozděleny podle typu a doby, ve které se nosily, a navíc jsou umístěny v autentickém prostředí a kulisách, jež danému období odpovídají. Třeba v 19. století, kdy převládaly v módě drátěné krinolíny, korzety, šaty se širokými sukněmi a spodničky. Prožili jsme veselou atmosféru prvorepublikového tanečního kabaretu s kostýmy tanečnic a elegantní róby. Nechybí ani šaty se širokými sukněmi z 50. let nebo exotické hedvábné oděvy inspirované módou orientální, především čínskou a japonskou.

Viděli jsme také např. klasické džíny zvonového střihu nebo kabátky s ramennými vycpávkami, pro 70. A 80. léta. Nepostradatelnou součástí každého outfitu jsou módní doplňky, jako je sbírka obuvi, klobouků. Kabelek a vějířů.

Dům módy letos v létě oslavil 60. výročí od svého otevření. A proto jsou vystaveny šaty z Domu módy, jak historické, tak současné. Národní technické muzeum zapůjčilo na výstavu historický automobil, motocykl a kolo.

V závěru výstavy jsme v retroherně zavzpomínali na naše dětství a pohráli jsme si např. se stavebnicí Merkur. Výstava se nám líbila více tím, že jsme měli průvodkyni, tlumočníka znakového jazyka a měli jsme zapůjčené tablety, kde jsme si mohli přečíst aktuální mluvené slovo naší průvodkyně.

Helena Škramlíková

Návštěva Muzea historických nočníků a toalet

V rámci klubové činnosti jsme navštívili dne 19. 10. neobvyklé Muzeum historických nočníků a toalet. V muzeu se nachází na 2000 sbírkových předmětů a je to největší sbírka na světě.

Jsou zde nočníky různých tvarů, užití i materiálů, klozetové truhlice, židle, křesla, taburetky, kočárové záchody i malované Water Closety . Od obyčejných po nádherné a cenné skvosty se svou historií, od Ameriky až po Austrálii. K vidění je nočník vyrobený pro Napoleona Bonaparta, Titanic, Lincolnovu ložnici v Bílém domě, čínského císaře Čchie-lunga, koloniální nočník z pravého stříbra, nočník hraběnky Mathildy Nostitzové, dále speciální kolekce urinálů, dámských nočníků bourdaloue, svatebních francouzských nočníků i nočníky pro panenky. Součástí expozice je literatura, články z tisku a internetu, pohlednice, obrazy a další kuriozity, jako například splachovadla, toaletní papíry a miniatury.

Vzácné nočníky jsou umístěny na policích se skleněnou přepážkou, ale všechny ostatní jsou volné a mohli jsme je vzít do ruky. Expozice se všem velmi líbila a děkujeme Daně, že jsme si vše mohli prohlédnout. Po prohlídce jsme ještě zašli na posezení do restaurace. Odpoledne se vydařilo.

Stáňa Kníchalová

Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů

V sobotu 19. 11. 2016 bylo sice deštivo, ale nás 5 členů KPČH,z.s. - (Škramlíkovi, S.Kníchalová, Hovorková, Ťukalová) jsme v dopoledních hodinách navštívili výstavu Pražské biografy/Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů v Muzeu hlavního města Prahy.

Již výstava na panelech hlavní budovy muzea na Florenci nám připomínala 120. výročí prvních filmových projekcí v Praze, jak je zachytil objektivem fotoaparátu znalec prostředí filmových projekcí fotograf Martin Plitz.

Výstavou ve dvou výstavních sálech nás provázel jeden z autorů výstavy pan Mgr. T. Dvořák. V prvním sále jsme si udělali názornou představu o tom, jak se množství a umístění pražských biografů v běhu času proměňovalo, jak vypadaly ulice a budovy (případně pasáže), v nichž se nacházela moderní velkoryse pojatá premiérová kina jako Lucerna, Adria či Alfa, jak byly řešeny interiéry jejich honosných sálů s kapacitou mnoha set sedadel, stejně tak jsme získávali povědomí o podobě skromnějších biografů na předměstích (Žižkovská, Jiskra, Karafiátův biograf v Libni) i o "senzačních dramatech" v nich uváděných, třeba "Půlnoční slunce" od Kodaňské společnosti o 6 jednáních v hlavní roli Elsa Fröhlichová a Nikolai Johansen a další. Mně upoutal plakát s názvem "Psí život" od režiséra Bernarda Šafaříka. V této filmové satiře ze života českých emigrantů ve Švýcarsku si zahrál náš herec P. Landovský. V druhém sále jsme si prohlíželi promítací přístroje z dob počátku kinematografie, stejně tak z její zlaté éry, historické snímky, filmové plakáty, dobové plány. Součástí výstavy je i funkční biograf, z jehož dřevěných dobových sedadel jsme sledovali filmy umělecky dokumentující Prahu - především snímky Otakara Vávry "Světlo proniká tmou 1931", "Žijeme v Praze 1934" a A. Hackenschmieda "Bezúčelná procházka 1930". V tomto sále jsme si prohlédli i maketu promítací kabiny a nahlédli do běžně nepřístupného zázemí každého kina. Výstava se nám moc líbila.

Dana Hovorková

Aktuálně před uzávěrkou

Pozvání na vánoční posezení

V pátek 16. 12. 2016 od 11 hodin se v klubovně ČUN, Dlouhá 37, Praha 1 koná vánoční posezení, kde na Vás bude čekat i malý dáreček. Tradičně se bude podávat vánoční občerstvení. Vezmete-li s sebou něco málo k ochutnání z Vašeho vánočního cukroví, ovoce nebo dobrého medovníku či likéru bude to milé. Bude-li nám přát počasí, můžeme na procházku předvánoční Prahou.

Za KPČH Dana Hovorková

Změna šéfredaktora Paprsku

Od ledna 2017 bude Paprsek ze tmy připravovat paní Jana Rzepecká. Své příspěvky posílejte jí na adresu: JRzepecka@seznam.cz. Pište prosím i nadále své zážitky z klubových akcí, své nápady a přání, ať je časopis co nejpestřejší. Paní Jana píše velmi pěkně a přichází vždy s dobrými nápady, a proto věřím, že se máme na co těšit. Přeju jí hodně úspěchů a chuti do práce.

Martina Hanusová

zpět na obsah

Zajímavosti

Ze světa gastronomie: Hlínu z neskonalé bídy jedli již Číňané ze slavného románu Pearle Buckové. Hlínu jedí právě tak v rovníkové Africe jako třeba za polárním kruhem. Tak třeba v Ghaně, nedaleko Akkry, těží dva tisíce dělníků tvrdou hlínu, kterou melou, prosívají a mísí s vodou a moukou a pečou z ní malé placky. Labužníci na hlínu jsou však i Čukčové, žijící na nejzazším severovýchodě Ruska. Ti mají v oblibě sladkou, tučnou, žlutou hlínu, kterou jedí jen tak.

Otvírák na konzervy byl vynalezen 48 let po vynalezení konzervy. V roce 1810 si anglický vynálezce Peter Durand nechal patentovat vynález konzervy. První konzervy se však otvíraly nožem nebo kameny. Později se konzervy začaly vyrábět z tenkého plechu a až poté byl vynalezen dnešní otvírák na konzervy, a to v roce 1858.

Pranostika:

Po teplém září zle se říjen tváří.

Listopadové sněžení neškodí vůbec osení.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Horníček Miroslav – Jablko je vinno

Věčný spor muže a ženy je hlavní myšlenkou tohoto skvělého Horníčkova díla. Muž – tvorba, budování, boj a žena – pocity, nálady, nikoli myšlení. Na historických příbězích si ti dva dokazují, kdo měl kdy větší roli a hýbal dějinami. Samson a Dalila, geniální vojevůdce a křehká, vyděšená dívka. Na jejich setkání popisuje M. Horníček všechno napětí, vášně i krásu, které probíhají při setkání muže a ženy, kteří si nejsou lhostejní. Muže popisuje jako silnou osobnost, trochu lehkovážnou a hodně velkorysou. Ženu jako slabou, jemnou a trochu malichernou. Do popisu vstupuje Horníčkova partnerka, která zlehka děj upravuje a velmi nenápadně hrdinu směřuje tam, kam žena potřebuje. Síla muže občas vypadá legračně a Samson vlastně jako hodně nejistý. Jeho mohutnost je jen póza před důstojníky a armádou. Dalila na první pohled žasne, ale vlastně si se Samsonem dělá, co sama chce. A tak se i stalo. Dalila připravila Samsona o kouzelné vlasy, poté byl přemožen a zajat. V příběhu o Ctiradovi a Šárce směřuje pointa naopak. Z obou příběhů vyplývá jasně, že žena a muž jsou neoddělitelnou součástí země. Nemají spolu bojovat ani se přít. Mají se milovat.

Pay Pavel – Příběhy lásky v dějinách

Krátké příběhy o lásce muže a ženy v dějinách. Některé jsou opravdové, některé halí závoj báje, vystupují v nich panovníci, nevolníci, celý svět. Pouto minulosti a tradice, suma znalostí o minulých stoletích. Dvojice milenecké i manželské, dvojice lásky i záhuby. Nekonečné podoby, druhy i odstíny lásky. Ženy byly múzou i mízou, požehnáním i zhoubou. A jsou dodnes. V knize se vyskytují dvojice Adam a Eva, pravzor všech partnerských dvojic, prvotní hřích, strom poznání dobrého a zlého. Amor a Psyché, Filemon a Baucis, Iáson a Médea, Paris a Helena, Sokrates a Xantipa, Máří Magdaléna a Ježíš, Mohammed a Aiša, Tristan a Isolda, Boccacio a Fiameta, Jindřich VIII. a jeho 6 žen, Romeo a Julie, král Slunce Ludvík XIV. a markýza de Montespan, Kandid a Kunigunda, Napoleon a Jozefína, Karel Marx a Jenny von Westphalen, Petr a Lucie, Edward VIII. a Bessie Wallis Simpsonová, Marylin Monroe a Arthur Miller, John F. Kennedy a Jackie Lee Bouvierová, John Lennon a Yoko Ono, princ Charles a Diana a mnoho dalších.

Jana Rzepecká

zpět na obsah

Literární okénko

Říjen (maminkymaminkam.cz)

Říjen, barevný je sen, jen pohleďte do oken.
Žlutá, červená a hnědá, malíř říjen plátna hledá,
s každým lístkem dal si práci a znovu se k němu vrací.
A jak teplo ztrácí sílu, malíř má se stále k dílu,
až nakonec barvy slunce objeví se na jablůňce.
Jezevec má hezký zvyk, provozuje tělocvik,
bosky cupe v oranici, za slunce i v plískanici.
V říjnu vlci táhnou lesem a jezevec za závěsem
václavky do octa dává, na divoké husy mává.

František Hrubín – Ptáček v zimě

Ptáček volá: "Vítku, Lidko,
sypte drobty na krmítko,
čím víc dáte zrníček,
tím víc bude písniček;
Kdo se o mne nepostará,
bez písniček bude zjara!"

Básně vybrala Jana Rzepecká

zpět na obsah

Výročí

V měsíci říjnu oslavili své narozeniny Lenka Klemerová, Marcelka Machovičová, Ota Pačesová, Honzík Lata a Jarmilka Latová. Svátek měla Věruška Vondráčková. Narozeniny oslavují v listopadových dnech Karlička Jandlová, Jiřinka Bartáková, Jirka Javůrek, Irenka Šepsová a Jitka Menclová. Svátek pak Karlička Jandlová. Všem oslavencům přejeme vše nejlepší, hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Co nám chutná

Skořicové hrudky z křížal

Připravíme si máslo 100 g, cukr krupici 100 g, vejce 1 ks, polohrubou mouku 160 g, skořici mletou 1 lžíci, prášek do pečiva 1 lžičku, špetku soli, sušená jablka - nahrubo pokrájená 100 g. Na polevu: moučkový cukr 6 lžic a 2 lžíce citronové šťávy.

Ze všech ingrediencí (mimo těch na polevu) vypracujeme těsto. Troubu rozehřejeme na 150°C. Na plech s pečícím papírem děláme pomocí lžičky menší hrudky těsta a pečeme 12 - 15 minut. Necháme vychladnout. Hotové buď jen pocukrujeme, nebo dozdobíme citronovou polevou. Z cukru moučky a citronové šťávy si uděláme hustou kašičku, kterou pak hrudky pokapeme.

Indiánky

Připravíme si 2 ks bílku, cukr krupici 140 g, 1 balení dětských piškotů nebo linecká kolečka a čokoládovou polevu.

Cukr a bílky vyšleháme nad parou, až je hmota lesklá a teplá. Zdobícím sáčkem s širokým zdobítkem na piškot nebo linecké kolečko od spodu krouživým pohybem směrem nahoru nanášíme sníh. Dáme na chvíli do lednice vychladit a poléváme čokoládovou polevou (dobrá je i poleva z bílé čokolády). Indiána postavíme na obracečku a polévkovou lžicí poléváme. Dáme na plech vyložený pečícím papírem a necháme ztuhnout.

Vybráno z www.recepty.cz

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)