Paprsek ze tmy Listopad 2023

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy Listopad 2023

Vydává - Klub přátel červenobílé hole z. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení přátelé,

ve čtvrtek 5. října 2023 se uskutečnilo jednání Komise pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků. NRZP ČR předložila na jednání návrh na zařazení nové úhradové skupiny zdravotnických prostředků do Kategorizačního stromu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Jedná se o zdravotnické prostředky, které dnes nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, jako jsou klozetová křesla stacionární, klozetová křesla pojízdná, nástavce na WC, sprchové vanové sedačky, sprchová pojízdná křesla a podobně.

Tyto zdravotnické prostředky původně zákon o veřejném zdravotním pojištění dlouhou dobu zahrnoval a byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. V roce 2019 byla přijata zásadní novela zákona č. 48/1997 Sb., kdy byly zdravotnické prostředky zařazeny do tzv. Kategorizačního stromu, a právě prostředky tzv. Bílého programu byly z neznámých a zcela iracionálních důvodů z úhrad vyřazeny. Vyřazení těchto zdravotnických prostředků z úhrady z veřejného zdravotního pojištění způsobuje dlouhodobě ohromné zdravotní komplikace značné části imobilních pojištěnců, kteří se bez nich neobejdou.

Vznikají jim ohromné potíže a související zdravotní komplikace při výkonu pro ně dvou z nejzákladnějších a nejintimnějších úkonů, tedy toalety a koupele. Ty nejsou schopni vykonávat bezpečnou, důstojnou a přijatelnou formou. U uživatelů se jedná v drtivé většině případů o segment ekonomicky nejslabších občanů s velmi těžkým zdravotním postižením, kteří nejsou schopni hradit tyto zdravotnické prostředky ze svých zdrojů, zvláště pak při jejich stále narůstajících cenách. V naprosté většině případů neumí tento finanční nedostatek nahradit ani rodina těchto lidí (pokud vůbec nějakou mají), neboť příjmy jejich členů jsou, s ohledem na péči o tyto lidi, často značně podprůměrné.

Hlavním argumentem zdravotních pojišťoven proti hrazení výše uvedených zdravotnických prostředků bylo, že se nejedná o zdravotnické prostředky, ale o kompenzační pomůcky, které mají být hrazeny ze sociálních dávek. Na jednání Komise 5. října 2023 se nám podařilo tuto myšlenku zlomit, protože v Evropě jsou tytéž předměty považovány za zdravotnické prostředky a této klasifikaci odpovídá také evropská legislativa.

Na jednání Komise byla ustavena pracovní skupina, která v nejbližší době připraví podmínky, za jakých budou výše uvedené zdravotnické prostředky tzv. Bílého programu hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Je to velký úspěch NRZP ČR a dalších členských organizací, protože se nám po třech letech podařilo zajistit, že v dohledné době budou tyto zdravotnické prostředky opět hrazeny. Jakmile se tak stane, tak vás samozřejmě budeme informovat.

Přeji vám všechno dobré.

S pozdravem

Mgr. Václav Krása, předseda NRZP ČR

Úplněk nastane 27. 11. 2023 v 10.16 hod.

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Titulky se zvýrazňováním slov nejsou vhodné pro osoby s postižením sluchu

Je velmi potěšující, když autor mediálního obsahu opatří své video titulky. Avšak kvůli neznalosti problematiky mnohdy vznikne něco, čemu se titulky říkat nedá, protože nesplňují zcela základní parametry titulkování.

K základním parametrům, patří například:

  • doba zobrazení, rychlost čtení tak, aby byla zachována maximální rychlost čtení 10–12 znaků za sekundu. Doba zobrazení krátkých jednořádkových titulků nemá být kratší než 2 sekundy a doba zobrazení úplných dvouřádkových titulků by neměla být delší než 6  sekund,
  • délka řádku - 42 znaků, včetně mezer a interpunkce.
  • typografie - Titulek by měl být psán normálním písmem, bez tučného nebo barevného zvýrazňování. Písmo by mělo být dobře viditelné na pozadí videa. Doporučuje se použít bílé písmo s černým podkladem a jeho dostatečnou neprůhledností.

Rozmohl se nám tady totiž takový nešvar. Je jím styl titulků, kdy se zobrazí pouze několik slov a barevně se zvýrazňuje to, které je právě vysloveno. Takové titulky jdou zároveň vloženy napevno do videa, takže nejdou ani vypnout a vyhledávače je neindexují (jako ty externí), což je škoda, protože indexace zvyšuje počet zhlédnutí.

Tento styl, vůbec není přívětivý k divákovi, protože onen barevný efekt svým pohybem rozptyluje při čtení. Rovněž je divák nucen, soustředit pozornost na text, protože rychle mizí a nedá se tak sledovat obraz.

Titulky s takovýmto zvýrazňováním, jsou vhodné pouze pro výuku jazyků slyšících diváků, kdy žák normálně slyší, co je řečeno a může porovnat psanou a  mluvenou formu. Jak by se to krásně četlo, kdyby v  následující ukázce naskakovaly dvouřádky a na každém třeba čtyři slova, normálním písmem (ne komplet vše tučně), bez zvýrazňování, které rozptyluje a rovněž každý čte jinou rychlostí, ne tou, jak mu někdo nařizuje blikáním. Obvykle je to tak, že se rychle přečte titulek a  sleduje se obraz, než naskočí další titulek. To však při takovémto stylu, není dost dobře možné.

Ukázka je na Youtube https://youtu.be/GE1IQO0h1JE?si=-awz2T5be1Pd6×xI

Zdroj: www.kochlear.cz

Zdravotnickou dokumentaci pacienta lze získat na jeden klik

Více než 3 miliony transakcí při výměně zdravotnických informací a přes 120 tisíc vyhledaných zdravotnických dokumentací pacientů z jiného zdravotnického zařízení zaznamenala v uplynulém roce nejrozsáhlejší tuzemská výměnná síť pacientských informací eMeDocS (exchange Medical Documents System). Tento systém, provozovaný a garantovaný Krajem Vysočina, tak dosáhl stoprocentního meziročního nárůstu a stal se dalším z příkladů, jak může elektronizace zdravotnictví významně přispět k záchraně životů a efektivitě léčby. Technickou stránku projektu zajišťuje společnost ICZ.

Ošetřující lékař v nemocnici nebo lékař zdravotnické záchranné služby v sanitce díky tomuto systému vidí na jeden klik všechny dostupné zdravotnické informace daného pacienta ze všech zapojených nemocnic. Vytvořené prostředí umožňuje propojení naprosto rozdílných informačních systémů. Řešení je nezávislé na koncovém uživateli a soustředí se zejména na způsob předání informace pomocí národních či mezinárodních datových standardů.

Samotný rozvoj systému eMeDocS pak probíhá v úzké spolupráci nejen mezi Krajem Vysočina a jeho zhotovitelem, tedy společností ICZ, ale zejména díky aktivnímu zapojení zúčastněných zdravotnických subjektů. Online semináře, který proběhl na konci března 2022, se zúčastnilo kromě Nemocnice Jihlava více než 30 dalších nemocnic a 5 zdravotnických záchranných služeb z celkem pěti krajů ČR.

Podobné články:

  1. Obliba systému umožňující získat zdravotnickou dokumentaci pacienta na jeden klik loni rekordně vzrostla
  2. Kde najdu zdravotní dokumentaci po úmrtí?
  3. Co se děje se zdravotní dokumentací, když pacient zemře?

Zdroj: www. invarena.cz

Co mi dala ztráta zraku?

Často se hovoří o tom, co pro vás znamená ztráta zraku. Většinou se zmiňují situace, které člověka s hendikepem omezují a jsou pro něj nekomfortní. Avšak si myslím, že i znevýhodnění vůči většinové populaci může přinést i pozitivní zkušenosti.

Přátelství - Díky mému hendikepu jsem poznala mnoho lidí se stejným postižením. Je pravděpodobné, že kdybych postižení neměla, tak je zřejmě nepotkám. Spojilo nás to, že nevidíme, potkali jsme se na společných akcích, ať se jednalo o akce s vodicími psy či jiné volnočasové aktivity zaměřené na lidi s postižením zraku.

Některé známosti se vyvinuly v přátelství, které trvá roky. Jsou to pro mě ryzí lidé, s kterými jsem v kontaktu vlastně pravidelně. Sdělujeme si naše denní radosti, starosti, pomáháme si při řešení naších problémů. Vzájemně se obohacujeme a inspirujeme nejen v osobních záležitostech, ale právě i při řešení strastí spojených se ztrátou zraku. Za tato přátelství jsem velmi vděčná, ačkoli mám se zrakovým postižením zkušenosti již čtyři desítky let, vždy se inspiruji životními poznatky mých přátel. Každý jsme originál, máme jinou zrakovou vadu, jiné možnosti, jinak a jinde jsme vyrůstali, studovali, a tak máme i jiné zkušenosti, které si vzájemně předáváme.

Poznala jsem i mnoho zrakově postižených, kteří jsou odborníci ve svých oborech, ať jsou to lektoři cizích jazyků, sportovci, specialisté na informační technologie či maséři. Všichni tito mají můj velký obdiv, jelikož to, co dělají, dělají výborně.

Vodicí pes - Nebyla jsem typické dítě, které by toužilo mít doma psa. Moje kamarádky z dětství pejsky měly, musely v dešti a plískanicích chodit venčit brzy ráno, pes doma vyvedl občas nějaké neštěstí, které bylo třeba uklidit, a navíc byly všude chlupy…Nikdy bych si nemyslela, že mým velkým přítelem a parťákem bude vodicí pes. Avšak touha po co nejvíce samostatném pohybu a soběstačnosti mě dovedla k rozhodnutí, že bych si chtěla pořídit vodicího psa.

Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, i když jsme to neměly společně lehké. Vůbec ne z hlediska kvality vycvičení psa, moje Cilka byla jedinečná, pracovitá, velmi šikovná a houževnatá, avšak zdravotně jí osud moc nepřál. Sice na tom nebyla zdravotně dobře, ale pracovala jako vodicí pes skoro do 11 let svého života. A tak jsem si díky ní našla cestu ke psům, o čemž jsem si myslela, že v mém případě není možné. Naučila jsem se o psa pečovat se vším všudy a co víc, byla jsem šťastná, že mi Cilka dělá na mých cestách průvodce a společníka.

Posílení sama sebe - Velmi často jsem musela sama za sebe bojovat, ať při vysvětlování toho, proč studuji na VŠ, když nevidím, když jsem si vyslechla, že to není možné, ať přijdu na přijímací řízení, až uvidím… Žádala jsem o to, abych mohla dělat zkoušky ústně, abych si mohla případně přivést někoho, kdo mi zadání bude číst a vyplňovat. Obhajovala jsem sama sebe, když úřednice hovořily k mému doprovodu a ne ke mně, když moje lékařské záležitosti vykládá lékař placenému doprovodu a ne mně. Neustále vysvětluji, že i nevidomí mohou pracovat, studovat či pečovat o děti. Zažila jsem hodně situací, kdy to, že nevidím, bylo pro potencionálního zaměstnavatele určující před tím, že mám potřebnou kvalifikaci a vzdělání.

Tohle vše mě hodně zocelilo a posílilo. Naučila jsem se to vnímat ne jako křivdu, ale brát to tak, že lidé se spíše bojí toho, co neznají, bojí se odlišnosti a jinakosti. Když člověk nevidí, tak je to pro ně něco tak nepředstavitelného, že je pro ně jednodušší se takové zkušenosti vyhnout nežli se ji snažit pochopit.

Trpělivost - S tím tedy souvisí to, že při vysvětlování a osvětě vůči intaktní veřejnosti musí být člověk vytrvalý a trpělivý. To se ale týká také poměrně velké části činností, co člověk beze zraku dělá. Protože činnosti bez kontroly zraku vyžadují větší časovou dotaci, zkoušení, vymýšlení nových postupů a metod, jak běžné praktiky zvládnout bez pomoci očí.

Vzdělání a pracovní příležitosti - Díky tomu, že žiju život s praktickou nevidomostí od narození, nasbírala jsem již hodně zkušeností jak pozitivních, tak negativních. Můžu tedy svůj pohled nabídnout jiným, kteří se zrakovým hendikepem nemají tak dlouhou zkušenost. Díky tomu mohu dělat práci, co mě baví a naplňuje, neustále se vzdělávat na poli sociální práce, ale i různých kompenzačních pomůcek a metod práce s lidmi s postižením.

Potkávám se také s lidmi, kteří mají odlišný hendikep, získávám tak vhled do života s jiným postižením, kdy mě i tyto poznatky nesmírně obohacují. Zrovna tak nacházíme společné slovo a inspirující zkušenosti napříč postiženími. Věřím tedy, že na zdánlivě negativní situaci se dá vždy najít něco pozitivního, co může člověka obohatit a otevřít mu nové možnosti či inspiraci.

Zdroj: www.seznam.cz, Linda Albrechtová

Zraňující připomínky vůči lidem se zrakovým hendikepem

Následující řádky přinesou pár příkladů, které mohou ublížit zrakově hendikepovanému, i když kolikrát ten, kdo je pronese, si pouze neuvědomí, že je komentář zbytečný a může být zraňující.

Lidé si to neumějí představit - Pravděpodobně se shodneme na tom, že pokud má někdo těžké zrakové postižení, tak jsou mu některé činnosti zapovězeny. Mám na mysli např. řízení vozidla v běžném provozu, neboť již dnes existují zážitkové akce, kde si řízení lze i bez kontroly zraku vyzkoušet. Asi nebude z nevidomého precizní mikrochirurg a další podobné činnosti, které vyžadují zrakovou podporu. Jsou však činnosti, které vykonáváme za pomoci dostupných pomůcek, i když si to intaktní veřejnost nedovede představit.

Lidé pak velmi často soudí podle sebe, svých pocitů a možností. Neumí si představit, že by svět konzumovali bez zrakové kontroly. Nevědí, jak by vůbec zvládli uvařit kávu či se obléct. Proto jim připadá často nemožné činit poslepu jiné, mnohem náročnější, úkony.

Posléze se pak dozvídáme konstatování, že to je přece jasné, že když nevidíme, že nemůžeme mít dítě… Jak by se o něj člověk staral, když na úkony spojené s péčí nevidí… Příkladů, co můžeme nebo nemůžeme se zrakovým postižením dle „zdravé“ veřejnosti dělat, je mnoho.

Na učení nových věcí není nikdy pozdě - Taková tvrzení pak ale mohou srážet sebevědomí člověka s postižením, který je již předem odsouzen k tomu, že to přece dělat nemůže nebo nezvládne, když na to nevidí. Zrakově postižený si pak myslí, že nemá cenu začínat s nějakým nácvikem dovedností, protože je přece nemožné, aby to zvládal s takovým postižením. Je třeba ale vědět, že existuje velké množství kompenzačních pomůcek, instruktoři sociální rehabilitace a různé metody a postupy, jak činit velkou škálu věcí i bez kontroly zraku. Protože však slýchává zrakově postižený od svého okolí, že tohle přece dělat nemůže nebo že to dělat nejde, tak se o to ani nepokusí… A dále také slýchá: A k čemu by byl nácvik sebeobsluhy, když daný člověk žije s rodinou, ta se o něj postará…

Místo konstatování toho, že to jistě nejde, bych ocenila spíše to, ať se daný hendikepovaný obrátí na služby pro zrakově postižené, kde mu erudovaní pracovníci přesně řeknou, co jde a co ne. Každý jsme sice jiný, máme jiné podmínky, možnosti, zázemí a prostředí, tudíž ne všechno půjde každému. Ale z praktických zkušeností je nepochybné, že základní činnosti určené k sebeobsluze každého z nás se lze naučit i bez toho aniž bychom na to museli vidět.

Motivace - Základem by tedy měla být motivace každého jedince k rozvoji svých schopností na základě aktuálních možností. Vždy je nácvik něčeho nového vyjití ze své komfortní zóny, je to náročné a bez vizuální kontroly také vyčerpávající.

Nepodceňujte! - Ti, kteří nepodlehnou soudům okolí, žijí podle sebe a kompenzují zrakovou nedostatečnost možnými způsoby, se pak ale občas dočkají místo ocenění toho, že jsou v rámci možností soběstační a samostatní, spíše podhodnocení. Každému z nás se stává, že se prostě něco nepodaří, že člověk udělá chybu, která sebou posléze přináší další komplikace. Nicméně ne vždy je chyba zapříčiněna slabým zrakem…

Ale má-li člověk zrakový hendikep, tak se často dozví, že se mu to stalo proto, že nevidí. Potom vznikají třecí plochy ve formě toho, ať dotyčný neříká svoji chybu tatínkovi či jiné osobě, jelikož ta byla proti, ať vykonává činnost, u které se mu stala ona nehoda. A tak by jistě hned dotyčná osoba pronesla soud, že ona to říkala, že to nemáme dělat, že to není vhodné, když nevidíme…

Často slýcháme, že jsme si nedali říci, že nevidíme, a proto jsme udělali chybu. I kdyby to tak bylo, tak hanění dané věci nikterak nikomu nepomůže, už tak máme starosti navíc s nepodařeným výkonem, a ještě musíme snášet naše podceňování a kritiku…

Podobné jsou i příklady typu, když přijde vidící do domácnosti zrakově postiženého, že má tendenci upozorňovat na nedostatky, které vidí kolem sebe…Například zjištění, že hrnek, do kterého chce udělat kávu, má zrovna šmouhu…Nebo – ty máš ale špinavá kamna, co to tu je za flek na té podlaze či máš to tu samý chlup od psa…

Pravda, těchto komentářů se nejčastěji dopouští maminky/rodinní příslušníci, kteří mají ještě tendenci přesouvat byt zrakově postiženého ke svému obrazu. Člověk může donekonečna vykládat a vysvětlovat, ať návštěvníci nechávají věci na místě, kde je našli…Avšak častokrát marně. Pro zrakově postiženého je nesmírně důležité, aby věci měly své pevné místo a aby zůstaly přesně tam kde je zrakově postižený zanechal, byť nezasvěcenému příchozímu přijde místo nestandardní a atypické.

Spíše pozitivně! - Zaměřila bych se tedy na konstatování věcí pozitivních ve smyslu toho, to je skvělé, že máš svoji domácnost, zvládáš se starat o běžné denní věci, o dítě i o vodicího psa, a to na to nevidíš, máš můj obdiv. Špínu na hrnku stačí umýt, aniž by se to muselo obřadně zrakově postiženému sdělovat. Je-li to třeba, tak není na škodu říci, máš na zemi flek, ukážu ti kde to je? Chceš to pomoci vyčistit? Když jsi myla sporák, asi jsi kousek vynechala, můžu to opravit? Mám pocit, že takto to zní mnohem lépe a v konečném důsledku budou oba aktéři více spokojeni. Zrakově postižený bude rád, že mu vidící pomůže odstranit to, co „přehlédl“, vidící je potěšen, že pomohl a že mohl ocenit snahu toho, kdo nevidí.

Zdá se mi lepší učit se a zkoušet nové věci, i když ze začátku mohou být neúspěšné. Protože, činíme-li činnosti stále dokola, zdokonalujeme se, a posouváme své hranice. Pozitivní motivace k rozvoji sebe sama je vždy účinnější než odsouzení předem daného člověka k neúspěchu. Ovšem, že zjistíme v průběhu života, že jsou úkony, které nám zkrátka nejdou, a nepůjdou, ale víme, že jsme udělali maximum a zkusili sebe sama překonat, než si posléze vyčítat, že na základě soudů druhých jsme si ani nepřipustili, že bychom mohli zkusit nové věci. Neboť okolí vědělo nejlépe, co je pro nás dobré. Určitě je třeba, aby měl člověk nějakou míru sebereflexe, ale taktéž zdravého sebevědomí.

Zdroj: www.seznam.cz, Linda Albrechtová

zpět na obsah

Klubové aktivity

Setkání členů KPČH v Poděbradech

Návštěva Poděbrad

Zámek v Poděbradech - původní hrad, postavený Přemyslem Otakarem II., je jednou z dominant města. V roce 1905 tu proutkař objevil první pramen Poděbradky a zasloužil se tak o vznik lázní. V současnosti je mimo jiné na zámku muzeum - Památník krále Jiřího z Poděbrad.

Pro naši skupinu ale tato prohlídka moc vhodná nebyla, proto jsme se rozhodli navštívit Polabské muzeum, které je v budově nejstarší poděbradské školy a součástí muzea je i památkově chráněný středověký špitál z roku 1444 zvaný Kunhuta.

Prohlídka expozice začala seznámením s pozůstatky po bohatém životě v druhohorním moři. Následně nás seznámila s životem lidí v době bronzové, římské a pod dozorem germánského válečníka s obdobím stěhování národů a navštívila svět starých Slovanů. Následující expozice nás zavedla do období baroka a renesance – zlatého věku měst. Během třicetileté války bylo Polabí zcela zpustošeno a zanikla i moc měst. V obrazové galerii jsme se seznámili s proměnou města Poděbrady v průběhu staletí – od nejstarší veduty města (M. Merian, 1650) do 1. pol. 20. století.

Závěr expozice byl věnován proslavenému poděbradskému sklářství a rozvoji města po objevení minerálních pramenů a založení lázní v roce 1908. Největší rozkvět město i lázně zaznamenaly v období první republiky, kdy se Poděbrady staly opravdovým společenským a kulturním centrem. Prohlídka jednotlivých částí tyla doprovázena upřesňováním místní průvodkyní. Také jsme si mohli osahat některé exponáty a některé byly označeny bodovým písmem.

Klubové setkání v Poděbradech

V termínu od 6. do 8. 10. se členové KPČH setkali v Poděbradech, aby se dozvěděli něco zajímavého, a aby se zdokonalili ve výtvarném umění. V pátek večer jsme se ubytovali, abychom v sobotu ráno po snídani mohli začít s aktivitami, které byly pro členy KPČH připraveny.

Od pana Marka Šmída jsme se dozvěděli, jak funguje policie ČR. Pan Robert Wünsch nás poučil, na co si máme dát pozor na internetu, abychom se nestaly obětmi manipulace a dezinformací. Tajemník KPČH se ve své přednášce věnoval problematice sociálního zabezpečení osob se zrakovým a sluchovým postižením. Ota Pačesová pohovořila o volnočasových aktivitách členů KPČH. Odpoledne jsme vyráběli vánoční přáníčka pod vedením Oty Pačesové a labutě či jiná zvířátka pod vedením paní Olgy Trégrové.

Byli jsme ubytováni v hotelu Junior v Poděbradech, kde se o nás výborně staral tamní personál. Naše akce by se neobešla bez pomoci průvodců z řad rodinných příslušníků, přátel a dobrovolníků našeho klubu. Za pomoc jim patří velké poděkování. Sobotní program jsme zakončili přátelským setkáním v nedaleké restauraci.

V neděli ráno se většina členů KPČH vypravila do poděbradského muzea, kde se nám věnovala milá průvodkyně, která nás obohatila o poznatky přímo z Poděbrad, kde téměř celý život žije. Odpoledne jsme se rozjeli do svých domovů. Na víkendovém setkání vládla přátelská atmosféra.

Marek Müller – tajemník KPČH

Víkend v Poděbradech

Ve dnech 7. - 8 října jsem se s přítelem Jardou zúčastnila víkendu v Poděbradech, kde byla přednáška o pracovním uplatnění nevidomých. Mluvil zde náš ředitel Klubu Marek a jeho asistentka Ota. Mně se nejvíc líbila přednáška pana Marka Šmída, je to policista v tomto městě.

Dále se mi líbily výrobky origami, které ukazovala paní Trégrová, přítel mi složil labuť. Všem, komu jsem ji ukazovala, se líbila. My jsme ukazovali hmatáky, hmatové letáky, které jsou psány soutiskem. Snad se to lidem líbilo, to už musí napsat někdo jiný. Já se vždy těším na nový hmaták, který vyjde.

Večer bylo posezení, kdo chtěl, mohl si dát i něco k pití. Další den byla prohlídka muzea, kde byla hmatová výstava. Líbilo se mi to, nejvíce ale ptáci, které jsme si mohli poslechnout po stisku tlačítek na panelu. Pak jsme s Jardou šli do pekařství, ochutnali místní sušenky a bochánek se škvarky a cibulí. Pak jsem si dala masala čaj, ale koření na to neprodávají. Po načepování vřídla do termosky jsme jeli domů.

Jaroslava Dvořáková

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Změna na pozici funkce tajemníka KPČH

Několik let jsem v našem klubu zastával funkci tajemníka. Svou funkci jsem vykonával za vydatné pomoci a podpory paní Oty Pačesové. Po zralé úvaze jsme oba dospěli k závěru, že bychom rádi, aby funkci tajemníka KPČH vykonával někdo, kdo může přinést do KPČH něco nového a kdo si zároveň poradí s administrativou, která je s činností neziskové organizace spojena.

Člověkem, o němž jsme přesvědčeni, že uvedené požadavky splňuje, je slečna Kateřina Hanáková. Katku známe z několika našich pobytů, kde plnila roli průvodkyně a spoluorganizátorky. Katka je ochotna funkci tajemnice převzít od 1. 1. 2024. Já ani Ota Pačesová z klubu neodcházíme, budeme Katce pomáhat s tím, co bude potřeba. V příštím roce bude též potřeba svolat volební valnou hromadu.

Marek Müller – tajemník KPČH

zpět na obsah

Zajímavosti

Zajímavosti z planety Země

Květ lnu kvete pouze půl dne.

Pranostika

Jestliže listopadový sníh odtaje, polím a studnám prospěje.

Rady našich babiček

Čerstvou zeleninu vždy chráníme před teplem, vlhkem a mrazem.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Steinbeck John – Na východ od ráje

Nevlastní bratři Adam a Charles mají přísného otce. Adam je tichý a naivní a je otcem neustále ponižován a trestán. Charles je sebevědomý násilník, který žárlí na jakékoli otcovy projevy lásky k bratrovi a pokusí se ho i zabít. Jednoho dne otec opustí rodinnou farmu a odstěhuje se do Washingtonu. Adama přinutí nastoupit do armády a Charlese nechá spravovat farmu. Adam stráví v armádě pět let a po návratu cítí stále odcizení vůči otci i bratrovi. Na rodinnou farmu se vrací až po otcově smrti, když mu odkázal část jmění.

Do komplikovaného vztahu bratrů navíc vstoupí dívka Cathy, která oběma manipuluje a rozsévá další nesváry. Cathy se živí jako prostitutka a bratři ji naleznou na prahu domu na pokraji smrti. Adam se do ní zamiluje, Charles ji nemá rád, protože prohlédl její povahu. Po tajné svatbě odcházejí Adam s Cathy do Salinaského údolí, kde koupí farmu a chtějí začít nový život. Adam chce z ranče vytvořit ráj na zemi, Cathy však rodinné sídlo příliš nezajímá.

Když Cathy otěhotní, pokusí se tajně o potrat a o sebevraždu. Nepovede se jí to a porodí dvojčata. Když od Adama odejde, ten se uzavře před světem a chlapce za něho vychovává jeho čínský kuchař. Pomáhá mu i dobrosrdečný soused Samuel, který má sám devět dětí. Chlapce pojmenují Aron a Caleb. Cathy znovu pracuje jako prostitutka, otráví majitelku nevěstince a stává se její dědičkou.

Samuel před smrtí prozradí Adamovi tajemství o jeho bývalé ženě. Adam navštíví Cathy a zjistí, že k ní už zhola nic necítí. Jeho dvojčata se velmi podobají Adamovi a jeho bratru Charlesovi, když byli mladí. Aron je mírný a tátův mazánek, Caleb je neklidný, roztěkaný a žárlivý. Touží po Adamově lásce, které se mu ale nedostává.

Caleb jednou odhalí osud své matky, o které si chlapci mysleli, že zemřela. Propuká první světová válka a křehký Aron, kterému bratr prozradí osud matky prostitutky, je zdrcen a dobrovolně narukuje. Aronova láska Abra po jeho odchodu přilne ke Calebovi. Aron ve válce padne a jeho matce se konečně pokus o sebevraždu podaří. Adam umírá na mrtvici, zůstává jen Caleb, pronásledovaný výčitkami svědomí, že to všechno způsobil. Na smrtelné posteli se Adam rozhoduje, zda synovi odpustí a zbaví ho trýzně a bolesti.

zpět na obsah

Literární okénko

František Ladislav Čelakovský - Dobré naučení

Květe růže, květe, ale jednou v létě:
milujme se, má Haničko, dokud i nám květe.
Na podzim v ořeší víc láska netěší:
kdo se ráno neměl k světu, večír to pohřeší.

zpět na obsah

Výročí

V měsíci listopadu oslavili narozeniny Karla Jandlová a Jindřiška Linhartová, svátek pak Karla Jandlová. Všem srdečně blahopřejeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

zpět na obsah

Co nám chutná

Pikantní hovězí guláš z kližky

Suroviny: 600g hovězí kližky, 4 cibule, 5 stroužků česneku, 50g slaniny, sůl, mletý pepř, lžíce kečupu, 1-2 sterilované okurky Postup: Na rozškvařených kostičkách slaniny zpěníme drobně nakrájenou cibuli a nakrájený česnek, vložíme hovězí kližku nakrájenou na větší kostky, osolíme, opepříme a osmahneme po všech stranách. Zalijeme trochou horké vody a dusíme za občasného míchání a přilévání horké vody doměkka. Když je maso měkké, přidáme kečup, okurky pokrájené na kousky a povaříme asi pět minut. Podáváme s houskovým knedlíkem a mrkvovým salátem.

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole z. s.
IČO: 26999960
Adresa: Cafourkova 13, 181 00 Praha 8
web: www.klubpratel.wz.cz

Naši činnost finančně podporuje Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.

Úřad vlády ČR – Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením

zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)