Paprsek ze tmy, listopad - prosinec 2008

Úvodní strana > Paprsek ze tmy > Paprsek ze tmy, listopad - prosinec 2008

Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.

Obsah


Poznámka nad čarou

Vážení a milí přátelé, máme vás moc rádi a přejeme vám všem hezké Vánoce. Už jsou zase tady. Letí to rychle, jako kdyby ten čas ubíhal nejen subjektivně a rychle tomu člověku, který má již několik křížků na krku, ale celkově. Jako kdyby i ten objektivní, měřitelný čas letěl rychleji, než by měl. Nemáte taky ten dojem?

V tomto čase lidé bilancují. Já jsem se rozhodla, že tak neučiním, protože vy sami můžete toto udělat, uvědomit si, co máte za sebou a co jste nestihli.

Také můžete popřemýšlet o tom, co jste prožili s Klubem přátel červenobílé hole. Co byste si přáli, abychom pro vás připravili, udělali. Sama mám v hlavě mnoho nápadů a třeba se některý z nich podaří realizovat.

Už jsem tu několikrát naznačila, že v tomto klubu vládne (nebo by měla vládnout) svoboda slova a rozhodování. Osobně bych si velice přála, abyste projevovali svůj názor. Může řešit problém, o kterém ani nevíme, že existuje. Přátelé většinou řeší problémy na rovinu.

Jsem zastánce řešení klidného, bez hysterie a zmatku. Někdy to bohužel nejde, ale nemělo by se to stát zvykem. Jsem ráda mezi lidmi, kteří dokáží do jednání vnést klid, rovnováhu a naději. Myslím, že se o to snažíme. Někomu to jde lépe, někomu ne. Pokud jsou problémy větší, měli by se lidé umět domluvit. Měli by umět sdělit svoje záměry.

Týká se to i vás. Měli byste jasně znát svoje práva a tato práva uplatňovat. Máte samozřejmě také svoje povinnosti, které musíte dodržovat. Za těchto podmínek dokážete plánovat, sdělit svoje záměry a porozumíte lépe záměrům druhých lidí.

Jsem velmi rozrušená, když vidím, že závislost zdravotně postižených lidí na pracovnících ústavů, občanských sdružení - a vy patříte bohužel k těm závislým, protože občas potřebujete poradit se speciálním problémem - občas hraničí se servilností, závislostí nad míru, obavou z toho, co bude, když řeknu svůj názor. Mějte svoji hrdost, ptejte se, když něco potřebujete vědět.

Ti lidé, kteří vám radí, jsou lidé jako vy. Zajímalo by mě, jak by zvládli vaši situaci, kdyby se do ní dostali. Určitě si zaslouží poděkování, pokud vám opravdu dobře slouží (nezapomínejte, že za to většinou pobírají plat), ale nic víc, nic míň. Všichni jsme na jedné lodi, na této Zemi.

Na druhou stranu musíte ale také umět důvěřovat. Nesmíte druhého člověka podezírat za každou cenu. Podezíravost plodí zlobu, závist, nesnášenlivost. Ono v životě platí, že když někdo zalže, špatně poradí, časem se na to přijde. Pro dotyčného, který vám špatně poradil, něco vám vnucoval, lhal vám kvůli svému prospěchu, je to ten nejhorší trest, samozřejmě jen v tom případě, že má nějaké morální zásady.

Je to velice složité, proto bych vám chtěla poradit, abyste se ptali více lidí, ne jen z jednoho okruhu. Existuje i právní poradenství, stačí se jen zeptat, kam se máte obrátit. Ptejte se v ústavech, v občanských sdruženích, v právních poradnách, osobních přátel, rodiny. Ptejte se více lidí v těchto institucích, ne jen jednoho člověka.

Důvěra v druhého člověka, v člověka jako takového, je podle mého názoru tou nejušlechtilejší vlastností člověka, kterou získá v průběhu svého života. Vždy mě překvapí, když zjistím, že člověk, který je věřící, lidem nevěří. Myslím si, že tento člověk neví, co je to pravá víra. Protože ta vychází z důvěry v člověka.

Nemám nyní na mysli důvěru bezbřehou, hloupou, závislou. Mám nyní na mysli důvěru v člověka, o kterém tušíte, že to s jeho morálními zásadami není úplně to pravé ořechové. Musíte se naučit věřit i tomuto člověku, protože se může v budoucnosti polepšit a vaše víra v jeho polepšení mu přináší utrpení, kterému se někdy říká peklo. Samozřejmě jen za podmínek, že má zbytky morálních zásad.

Existuje cesta, jak řešit situaci, do níž se dostane každý z nás. Je třeba sednout si ke stolu a o věcech, které nás trápí, si popovídat. Někdy toto posezení nepřinese výsledek, který jsme očekávali, ale je třeba přiložit ruku k dílu a udělat první krok k nápravě. Lidé, kteří před problémem utíkají, nechtějí ho řešit nebo o něm mluvit, by se měli zamyslet nad tím, proč tak činí a jak dlouho jim tato pštrosí politika vydrží.

Ano, jsou to nepěkné věci, ale vy se musíte naučit zdravě důvěřovat lidem. A abyste rozlišili lež od pravdy, pomoc od ublížení a podobně, musíte se ptát více lidí, protože jste v takové životní a zdravotní situaci, že je to pro vás to nejlepší řešení. Ale mějte rádi nedokonalého člověka.

Jediný dokonalý, prototyp budoucího člověka, přišel v tomto čase na svět. Všichni ostatní jsme nedokonalí, ale opravdu se snažíme přiblížit alespoň náznakem jeho představě o životě.

Já osobně nemám Vánoce příliš v oblibě. K mému oblíbenému svátku patří Velikonoce, čas vzkříšení. K mému nejmilejšímu dni patří ten, kdy Kristus vstal z mrtvých. A proč? Myslím, že jsem to již naznačila v předchozích řádcích.

Svěřila jsem se vám se svojí vírou ve Vzkříšeného. Nechodím do kostela a pomodlím se pouze při jídle a před spaním za stromy, zvířátka a týrané děti, homosexuály, menšiny. Za ty, kteří potřebují, aby na ně někdo myslel. Nikoliv nahlas. Moje víra je intimní a nerada o ni mluvím. Dnes jsem učinila výjimku. Snad proto, že je tak tichý, opravdu tichý čas.

Vaše Marcela Machovičová

Slovník:
subjektivně - vnitřně, osobní dojem (opak objektivní)
bilancují - hodnotí
hysterie - neovladatelné chování
záměry - plány
manipuluje - někdo něco druhému tvrdí nesprávně, aby tak mohl uskutečnit vlastní plány
prototyp - vzor

zpět na obsah

Slovo do pranice

Myslím si, že je to docela hezké Slovo k přemýšlení, že můžeme o tom, co nám náš předseda sdělil, přemýšlet a vyvodit z jeho slov nějaký závěr. Samozřejmě budu velice ráda, když někdo na tento příspěvek zareaguje, jinak hrozí, že to budu já a přece nechcete, abych se stala pisálkem na věčné časy.

Vaše Marcela Machovičová

Odpoledne vděčnosti

Zazní výzva o příspěvky, dáváme přednost jeden druhému, nikdo se nechce vnucovat a předvádět a v člověku se rodí falešná skromnost a pokora. Nakonec zvítězí zdravé moje já a uvědomuji si, že mám být Bohu za mnohé věci vděčný a není nikdy dostatek vděčnosti z mé strany. Všiml jsem si, že ruku v ruce s vděčností jde radost a z té je to krůček k pokoji. Milý příteli, ztlum televizi, rádio, snaž se být chvíli sám se sebou a vezmi si kousek papíru nebo spusť počítač a zkus si napsat, za co vše můžeš být vděčný ve svém životě. Společně se zamysli, co všechno denně bereš samozřejmě a automaticky, přitom to není vůbec samozřejmé a automatické. Kolik si dělám nepodstatných starostí a přání. Když pak jde o zásadní věc, všechna drobná přání a starosti jdou stranou a zůstává mi jedno či dvě starosti a přání.

Leopold Brückner

Slovník:
zareaguje - ozve se, něco k tomu řekne, napíše
automaticky - samozřejmě, jako něco samozřejmého, normálního

zpět na obsah

O čem přemýšlíme

Do této rubriky jsem dnes zařadila příspěvek od Mirka Klemery. Dá se říci, že Mirek o své cestě velice přemýšlel, než dal své myšlenky na papír. Mně se jeho příspěvek moc líbí, dala jsem ho číst mnoha svým přátelům, které mile překvapil styl Mirkova psaní, ale také obsah příspěvku. Myslím, že se každému zalíbí to, co Mirek a jeho přátele na cestě zažili. Osobně si velice vážím toho, když druzí lidé dokáží pro druhého něco udělat. Někdy stačí napsat něco tak pěkného, jako napsal Mirek. Mirku, bravo. Ještě poznámka. Vzhledem k Mirkově píli a délce příspěvku bude povídání o cestě do Mnichova pokračovat i příště.

Marcela Machovičová

Návštěva Německa

Od středy 15. do soboty 18. října 2008 nám Univerzita Palackého v Olomouci nabídla exkurzi do Mnichova v Německu, a to do Jihobavorského zařízení pro zrakově postižené.

Cesta z Brna trvala celý den, takže večer jsme po příjezdu dostali večeři a šli spát. Ale přece jen jsme si mohli s pár obyvateli a pracovníky zařízení popovídat.

Ve čtvrtek jsme měli program konference hlavně o prostorové orientaci a samostatném pohybu pro zrakově postižené u nás, v Německu a ve Španělsku.

Na snídani, která je ve formě švédského stolu, nás zaujala informace, že zrakově postižení v tomto zařízení se obslouží sami. Což jsme bohužel neviděli, protože klienti chodí ve všedních dnech do práce a my jsme přišli po nich.

Na konferenci jsme se představili. Španělé přijeli v sedmi lidech. Dvě hluchoslepé a neslyšící, jeden nevidomý, dvě paní znakující učitelky, jeden znakující tlumočník-učitel a jedna paní tlumočnice angličtiny.

Naše výprava se skládala ze tří průvodkyň - tlumočníků angličtiny a němčiny - a tří hluchoslepých. Dvě pracovnice z Univerzity Palackého v Olomouci - jedna logopedka a druhá odborná asistentka speciální pedagogiky pro zrakově postižené. Třetí průvodkyně byla studentka čtvrtého ročníku téže Univerzity, která ovládala téměř slušně znakový jazyk pro naši účastnici Lenku. Zúčastnili jsme se tři hluchoslepí.

Německou stranu - domácí hostitele - nebudu počítat. Jenom se zmíním o jednom hluchoslepém Manfrédovi, který je moc šikovný a nejen, že se samostatně pohybuje po známých trasách (do práce, za rodiči, kam to má 60 kilometrů od Mnichova, domů, a tak podobně), ale také sám obývá vlastní byt.

Z obsahu konference se jenom zmíním. Španělé se zabývali tématem jak hluchoslepí a neslyšící lidé můžou pomocí kompenzačních pomůcek nakupovat, pohybovat se. Jako příklad mohu použít například zmenšenou formu alba do kapsy s fotografií s určitým sortimentem zboží. Což může nahradit psanou formu seznamu zboží, takže neslyšící se zbytky zraku může vidět na obrázek a podle tohoto obrázku nakupovat. (pokračování příště)

Mirek Klemera

zpět na obsah

Náš host

Před nedávnem jsme začali v této rubrice se seriálem, který mapuje znakovou řeč, logopedii, taktilní jazyk. Tento seriál neskončil, bude pokračovat celý příští rok, protože informace, které v něm zazní, jsou pro vás důležité. Dnes jsem ale vzhledem k vánočnímu času učinila výjimku.

Paní Janu Jungmannovou všichni znáte. Její příspěvek by stejně tak mohl být zařazen do rubriky O čem přemýšlím nebo Poetické okénko. Ale rozhodla jsem se ho zařadit v tomto výjimečném čase sem, protože její příspěvek je sváteční. Je to, jako kdyby sem opravdu vstoupil nějaký host, například host vánočního času. Osobně jí za to velmi děkuji. A také si moc přeji, aby její příspěvek četlo na internetu hodně lidí.

Marcela Machovičová

Mikuláš

Blíží se konec roku a s ním ty nejkrásnější svátky, které v nás občas zanechávají dlouho příjemné vzpomínky a úsměvy. Výrazně do té předvánoční atmosféry promlouvají děti, zvláště ty malé, proto bych se chtěla podělit s ostatními o jeden zážitek.

Když byly naše děti ve věku, kdy navštěvovaly školu, nadešel den, kdy jsme (děti s napětím, my s mírnou nervozitou, co se opět nečekaného stane) očekávali příchod Mikuláše. V určenou dobu se ozval zvonek, manžel otevřel a nadpřirozené bytosti se dostavily v plném počtu. Na tradiční vyzvání Mikuláše, aby děti přednesly nějakou básničku nebo zapěly písničku, zavřel náš syn ústa a nešlo z něho vypáčit ani slovo. Zato upovídaná dcera se předvedla: "Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví? Starý pecař není doma a mladý to neumí. Zavoláme na kováře, ten má velké kladivo. Dá do toho jednu ránu a pak letí na pivo." V tu chvíli byla všechny důstojnost Mikuláše pražádná, všichni zúčastnění se začali chechtat a nadílka byla rychle u konce.

Jana Jungmannová

zpět na obsah

Naše kluby

Praha

Krátce o Komorním klubu Josefa Zimermanna

Nápad našeho pana předsedy hrát divadlo se rozjel v plné šíři. Podařilo se mu dát dohromady 9 osob s hluchoslepotou a zrakovým postižením. Výhodou je, že všichni většinou žijí v ÚSP Chrlice, a tak odpadl problém doprovodů na místo zkoušek.

Náročné na celé akci pro herce je, že téměř všichni jsou i herci divadélka LORMOS, a tak je pro ně náročné hrát na dvou scénách. Je to však jejich volba, a pokud je zde chuť hrát, tak ať si hrají. A že to zvládají, ukazují jejich dobré výsledky. Jak v LORMOSU, tak zde.

Poprvé jsem zhlédla divadlo s Martinou Hanusovou v Brně, kde se hrálo pro lidičky v Brně - Chrlicích, podruhé to bylo v Praze pro náš pražský Klub. Pan Brückner režisér, herec a scénárista v jedné osobě si opravdu nezadal. Hru pojal v duchu Járy Cimrmana a herce umístil na podium na židle do řady. Sám si stoupl za pultík a začal poutavě vyprávět historii ústavu Chrlice. V druhé části se dostali k hraní i ostatní členové.

Diváky upoutalo zejména žertovné vyprávění pana Klemery o své dovolené u moře. Pan Klimosz v roli šéfredaktora Paprsku si rozhodně nezadal s nějakým profesionálním umělcem z divadla J.C. Jeho projev měl určitě kouzlo. Pan Hanák se s rolí ředitele ústavu přímo sžil. Role byla pro něho jako ušitá na tělo. Výrazně se projevila i Janička Brožková jako uklízečka. Je to herečka, která hraje s komickou nadsázkou. A nesmím zapomenout i na další, a to Janu Dopitovou, která měla rovněž jednu z hlavních rolí, bílou paní s výborným textem. Myslím, že by byla škoda, kdybychom přišli o tuto herečku. Každý si tam zahrál, i když třeba potichu a nevýrazně. Lenka s radostí všem zamávala. Luděk Coufal si zahrál ušlápnutého, ale spokojeného chovance ústavu.

Na závěr nezbývá říci nic jiného než "klobouk dolů" před tím, co pan režisér Brückner dokázal vykřesat ze všech herců, jak všechny dobře zapojil. Herci byli skvěle vybráni a role ztvárnili opravdu dobře. Kolik úsilí tomu musel asi pan Brückner věnovat, si těžko kdo představí. Zejména bychom měli obdivovat to, že je neprofesionálem, nikdy se divadlu nevěnoval, a přesto to dokázal. A to, že soubor je opravdu sestaven pouze ze zdravotně postižených, včetně režiséra a herce v jedné roli, má nesmírnou cenu.

A málem bych zapomněla, že se na závěr i zpívalo. Pro herce složila pěknou písničku nevidomá Lenka Řehánková s úžasným textem. V příštím Paprsku si ho přečtete.

Ota Pačesová

zpět na obsah

Brno

V první polovině měsíce listopadu jsme se především věnovali dolaďování připravované satirické scénky Komorního klubu Josefa Zimmermanna. Premiéra hry Život a dílo Josefa Šťopůrka se uskutečnila 19. listopadu 2008 v 15:30 v ÚSP Chrlice a další reprízy proběhly 25. listopadu v brněnském klubu a 30. listopadu v Praze, kde má sídlo ČUN. Terapeutický záměr této akce byl z velké části naplněn, o tom svědčí především kladné hodnocení odborníků z ÚSP Chrlice a vyjádření herců Komorního klubu. Pro ilustraci uvedu, že slečna Jana Dopitová si pochvalovala, že se naučila plynule a srozumitelně hovořit a to využije v duchovních aktivitách. Pan Michal Hanák hodnotil to, že se v souboru seznámil s novými kamarády a pěkný byl i zájezd do Prahy. Paní Jana Brožková po shlédnutí premiéry v Brně to vyjádřila slovy: "Já chci hrát také s vámi." Na první repríze si to zkusila nanečisto a pokračovalo se v práci a zkouškách při cestě do Prahy na druhou reprízu. Zčásti se naplnilo poslání prezentace KPČH u samosprávných orgánů a partnerských organizací.

Leopold Brückner

zpět na obsah

Liberec

Jak již bylo řečeno, jsme spíše dílničkou, kde se zabýváme zájmovou činností, drháním. Doufám, že jsem Jarušce udělala radost, protože se mi podařilo zorganizovat malou výstavku jejích prací. Určitě vám sdělím, jak dopadla. Výborné je, že výsledky práce naší zájmové činnosti budou dostupné veřejnosti v té nejvyšší možné míře. Pro ty, kteří nebudou moci tuto výstavku spatřit na vlastní oči, vykreslím její kontury slovně. Podařilo se mi zajistit jednu stabilní, trojdílnou tabuli, jakýsi panel. Uprostřed je zpevněn dvěma policemi. Jedna je nahoře, druhá uprostřed. Tabule jsou bílé a police tmavě hnědé. Na polici uprostřed budou umístěny tři nástěnné dekorace. Nad nimi bude letáček Klubu přátel červenobílé hole. Jedna strana i druhá strana. Nad letáčkem bude krátké povídání o Klubu přátel červenobílé hole. Po jedné straně bude umístěna fotografie Jarušky, kterou zhotovil její nejvěrnější průvodce Honza. Podařilo se mu Jarušku zachytit, jak drhá. Jsem mu moc vděčná. Pod fotografií bude krátké povídání o Novém obzoru, což je pracovní název projektu, který dosud podporovala Nadace Euronisa. Na druhé straně bude umístěn bulletin, který vyšel vloni. Pokud do té doby vyjde bulletin, který jsme pro vás připravili letos, bude tam i on. Pokud ne, bude na tabuli viset krátké povídání o drhání, kterému se věnujeme s Jaruškou. Má mnoho stran, takže tam bude viset jen něco. Nejlepší by tam bylo dát velkým písmem vytištěný text. Prosím tě, jdi pryč s tím šťourátkem. To mi řekla Jaruška, když jsem vypichovala párátkem chybná místa, jinými slovy párala je. Vytrhla mi danou věc z ruky a zručně začala celou věc párat. Pak tam bude ještě list z Paprsku, aby lidé věděli, že máme také občasník. Celé by to měly ozdobit vánoční ozdoby, které jsme začaly s Jaruškou drhat v poslední době. Ty buď pověsím přímo na desku, nebo je dám do vázy na větve. Ale spíše ne, protože police není příliš široká. Snad jsem to vykreslila tak, abyste si to uměli představit.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Aktuálně před uzávěrkou

Vážení a milí, divadlo pod vedením našeho pana předsedy a výkony brněnských mě nadchly a inspirovaly tak, že jsem se rozhodla vstoupit do divadelních vod také. Nechci zatím zveřejňovat podrobnosti, protože se musím nejprve domluvit s Otkou, Martinkou a panem předsedou, ale mám prosbu. Přepadla jsem totiž zcela neočekávaně pana Otu Nepraše, že musí hrát milence v malém divadelním kusu, ale protože to bylo tak nečekané, nevím, jestli jeho odpověď, že ano, nebyla spíše reakcí na moji zákeřnou otázku. Kdo by si chtěl zahrát milence, číšnici a kartářku v jedné osobě a stojící postavu opodál, může se postupně na tyto role v duchu připravovat, studovat postavy zhýralých milenců a podivných servírek. Stojící postava opodál to bude mít jednoduché, na její místo lze postavit i věšák s kabátem, ale bude samozřejmě lepší, když i to strašení nějaké bude. Vidíte, co všechno může způsobit radost z výkonu brněnského divadla?

Vaše Marcela Machovičová

zpět na obsah

Nepřehlédněte

Vzpomínáte si na Evičku Jakubíčkovou? Tu, která má sedm vnoučat a je speciální pedagog a vystoupila v naší rubrice Náš host? Tak tato paní nabízí všem své léčitelské umění. V příštím čísle nabídne k přečtení příspěvek o tělových svíčkách. Snad vás zaujme.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Medailony

IV. díl osobního svědectví předsedy KPČH - Ing. Leopolda Brücknera

Minule jsem svoje povídání zaměřil na práci před revolucí, nyní se zaměřím na práci po revoluci. Krátce po revoluci, až do odchodu do plného invalidního důchodu, jsem pracoval na úřadu městské části. Protože jsem řídil požární zásahovou jednotku a jako dobrovolný hasič jsem byl aktivní v prevenci, získal jsem odbornou způsobilost v PO a BP. V době, kdy jsem měl na starosti přestupky proti veřejnému pořádku, jsem získal odbornou způsobilost MV na správní řád a přestupky. A jak jsem přišel k masážím? Jednou, když jsem byl na kontrole PO a BP v Židlochovicích, potkal jsem se tam se svým spolužákem z gymnázia panem Rudolfem Dobešem. Posteskl si tehdy na svoje omezené pracovní možnosti a já jsem mu tehdy doporučil rekvalifikační kurz. Tehdy jsem si řekl, člověk nikdy neví, kdy se to bude hodit a moje možnosti jsou rovněž omezené, a tak jsem společně s kamarádem absolvoval rekvalifikační kurz masáží. I na této parketě či profesi dělám malé krůčky vpřed a postupně rozšiřuji jednotlivé postupy o další. Na závěr je asi dobré povědět, že v životě to nikdy nejde samo a lehce. Častokrát jsem se setkával s tím, že lidé z mého okolí neměli zájem, aby mi předali svoje zkušenosti a o zapracování ani nemluvím. Na mém zdravotním handicapu si upevňovali svoje pracovní a společenské postavení. Přirozeně jsem toto sledoval, ale velkoryse přehlížel. Čas a ztížené krizové situace mnohé prověřily. S velkou vděčností vzpomínám na lidi, kteří mně trpělivě předávali svoje zkušenosti, naučili mě mnohým dovednostem a jejich zásluhou jsem takový, jaký jsem.

zpět na obsah

Nabídka pro čtenáře

Dnes jsem vás chtěla upozornit na něco jiného než jen na samotný titul. Dostala jsem k narozeninám knihu vzpomínek Christy Schröderové, která spolupracovala jako sekretářka s Hitlerem plných dvanáct let. Knihu jsem dočetla celá rozpačitá, protože v ní bylo mnoho věcných chyb. Jak jsem to zjistila a jak je něco takového možné? Zjistila jsem to proto, že mě, jak jsem tu již řekla, období nacistického Německa velmi zajímá. To znamená, že tu existuje srovnání s jinými knihami, které jsem četla. Stát se to mohlo proto, že někdo nedbalý text knihy nezkontroloval, ale spíše bych celou věc přisoudila tomu, že nebylo ani tak důležité, co text obsahuje, ale aby kniha vyšla. Potíž je ta, že pokud se někomu, kdo se o historii této temné éry zajímá, dostane do ruky tato kniha, získá špatné informace a nemůže s nimi pracovat. Proto doporučuji, abyste si všichni, kdo se o něco zajímáte, přečetli, co nejvíce materiálu a knih o daném tématu, abyste měli správné informace. Kniha, jejíž název zní Dvanáct let po Hitlerově boku, je možná zajímavá pro začátečníky, ale určitě u této knihy nezůstávejte.

Marcela Machovičová

zpět na obsah

Poetické okénko

Jaruška Navarová mi poslala krásný dopis s obrázkem divočáka, zajíčků a srnek. Na obrázku je krmelec a jehličnaté stromky. K tomu připsala básničku, která je asi od samotné Jarušky. A kdyby ne, je stejně krásná, jako kdyby ji napsala sama Jaruška. Myslete na zvířátka v zimě. Já osobně sypu ptáčkům oříšky a vločky, protože zima dokáže být krutá.

Marcela Machovičová

Šel myslivec do lesíčka
a vedl s sebou malého psíčka.
Senem naplnil jesličky
pro všechny jeleny, srnky, zajíčky.
Na posedu pak tu počkal,
aby se lesních kamarádů dočkal,
hned bylo v lese veselo,
všechno živé ke krmelci běželo.
Myslivec nakrmí všechna zvířátka,
také jejich mláďátka.
Spokojeně pak šel domů
a zpíval si k tomu.
Pejsek poskakoval s radostí,
těšil se domů na kosti.
Po lesní pěšince myslivec pospíchal,
za chvíli v hájence děti uvítal.
Přivezli pytel kaštanů,
zvířátka budou mít hostinu.

zpět na obsah

Výročí

Mařenko Doležalová a Miluško Kvašová, holky naše, přejeme vám hodně zdraví a štěstí.

Váš Klub přátel červenobílé hole

zpět na obsah

Co nám chutná

Paní Jana Jungmannová nám ještě zaslala recept na vánoční cukroví. Měla jsem ho možnost ochutnat na besídce v Praze a mohu říci, že toto cukroví chutná výborně. Škoda, že zde nemůžeme otisknout fotografii formiček, kterou Jana zaslala. V podstatě se jedná o formičky obdélníkového tvaru. Na fotografii je krásné to, že pohled na formičky vyvolává dojem toho, že už tu Vánoce jsou, tak si to zkuste představit. Janě děkuji za její píli i laskavou péči o naše žaludky.

Marcela Machovičová

Foukané ořechové cukroví

Suroviny: 60 dkg cukru moučky, 25 dkg vlašských ořechů (jiné ne), 25 dkg másla, 20 dkg hladké mouky, 1 lžíce jedlé sody.

Všechny suroviny se zpracují dohromady a po zpracování se těsto nedává odpočinout, ale hned se plní do formiček po okraj, víc ne (v troubě nabyde) a peče se ve středně vyhřáté troubě, až zrůžoví. Před prvním pečením se formičky mírně potřou tukem. Hotové cukroví se vyndá z trouby, vyklopí z formiček a hned se obalí v moučkovém cukru smíchaném s vanilkovým.

A to je vše. Dobrou chuť!

Jana Jungmannová

zpět na obsah

Kontakt

Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8

  • Brno - Ing. Leopold Brückner - předseda Herčíkova 16, 612 00 Brno
    e-mail: leopold.bruckner@centrum.cz
    mobil: 608 866 912
    telefon: 541 219 511
  • Liberec - Marcela Machovičová 460 05 Liberec
    e-mail: Machovicova@seznam.cz
    telefon: 485 113 223
  • Praha - Ota Pačesová Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8
    e-mail: pacesova.ota@volny.cz
    mobil: 775 164 190
    telefon: 284 691 012
zpět na obsah
(c) 2007 KPČH o. s. - webdesign jarha (externí odkaz)