Obsah stránky
Vydává - Klub přátel červenobílé hole o. s.
Vážení přátelé, v roce 2010 vám přejeme především hodně zdraví. Také pohodu a lásku. Těšíme se na vaši přízeň i v příštím roce.
Váš Klub přátel červenobílé hole
A nyní slovo našeho pana předsedy.
Drazí přátelé, stalo se v mém životě dobrou a osvědčenou tradicí, že na Silvestra se ohlížím zpět za minulým obdobím. Připomínám si přitom verš z Bible: "Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás."
Jsem vděčný, že se mohu věnovat lidem s kombinovaným postižením zraku a sluchu. V době hospodářské krize si tohoto obdarování velmi vážím. Z aktuálního hlediska jsem vděčný za to, že jsem se svými zdravotními potížemi mohl projít kus Krkonoš a Jizerských hor pomocí dvou teleskopických holí.
Když se nad tím zamyslím, je toho mnoho, co prožívám, a ono to není samozřejmé a automatické. Stačí neočekávaná změna v životě a všechno se kácí a zapadá a zbývá nám jedno přání a jeden cíl.
Leopold Brückner
Janu Jakešovi patří poděkování za jeho vstup do této rubriky a jeho popis hluchoslepoty. Poslední část příspěvku, který autor nazval Dominance hluchoslepoty, jsem zařadila do rubriky Medailony. Náš Klub přátel červenobílé hole se zabývá hluchoslepými lidmi, jejich starostmi a potřebami, a zdálo se mi proto vhodné důrazněji připomenout, co to je hluchoslepota poslední části příspěvku Jana Jakeše, v níž shrnul problémy hluchoslepého člověka.
Marcela Machovičová
Šeroslepost dále znamenala prohloubení sociální izolace. Při špatném osvětlení ztížila odezírání, za tmy je znemožnila. Večer a v noci jsem nevycházel ven, pokud jsem doopravdy nemusel. Přestal jsem chodit do společnosti, do divadel a na koncerty. Dalším příznakem zrakové vady bylo zužování zorného pole. Ztrácel jsem okrajové (periferní) vidění. Zorné pole se pozvolna zúžilo do malého kruhového výřezu. Například pokud jsem se někomu podíval na oči, viděl jsem pouze část jednoho oka. Druhé oko, čelo, vlasy, nos a ústa už byly mimo zorné pole. Jako bych se díval úzkou trubicí. Proto se této formě vidění říká trubicové nebo tunelové vidění.
Ztratil jsem schopnost bezpečné orientace zrakem i za bílého dne. Přibývaly kolize s ostatními chodci, dětmi, dětskými kočárky, psy, sloupy, popelnicemi a silničními vozidly. Přidaly se pády ze schodů a ramp, do výkopů a propadlišť v chodnících. Bylo mi 35 let, když jsem začal používat bílou slepeckou hůl. Dlouho jsem si na ni zvykal, než jsem ji přijal jako trvalou a nutnou součást svého života.
Se zužováním zorného pole se vynořil problém sebeobsluhy. Setkal jsem se s ním již dříve v souvislosti s šeroslepostí. Tehdy se ale lehce překonal vhodným nasvícením, třeba baterkou. Teď už světlo nepomohlo. Najít zrakem zatoulanou věc, např. klíče spadlé na zem, vyžadovalo dlouho systematicky pročesávat očima podlahu, než jsem je objevil. Mnohem rychlejší bylo použít hmat. Důsledně jsem začal dbát na pořádek na pracovním stole, každá věc musela mít své pevné místo. Tento řád museli dodržovat i ostatní z mého okolí. Učil jsem se hmatem rozlišovat kvalitu materiálu a tvary.
Centrální vidění i při maximálním zúžení zorného pole zůstávalo velmi dlouho stabilní. Velice mi pomáhaly dlouhodobé pobyty v oční léčebně. Díky tomu jsem se obešel bez speciálních optických pomůcek a mohl vykonávat své zaměstnání. Až ve 41. roce života jsem se začal zajímat o televizní lupu. Souběh zrakového a sluchového deficitu jsem se snažil kompenzovat způsobem osvědčeným již v mládí, logickým myšlením, podrobným seznamováním se s terénem, využitím paměti. Zvykl jsem si na defenzivní chování. Pohyboval jsem se tak, abych se co nejméně vystavoval riziku střetů s lidmi a dopravou. Volil jsem méně frekventované trasy, chodil postranními ulicemi, používal vedlejší nebo méně známé vchody a vstupy. Snažil jsem se spoléhat jen na sebe a na důkladnou přípravu. Zkušenost mi ukázala, že ostatní lidé, pokud chtějí pomoci, řeší situaci podle svého osobního schématu, to znamená tak, jak by se chovali oni sami. Vnucují své řešení a nechápou, že jejich styl postiženému nemusí vyhovovat. Může se stát, že není koho se zeptat, nebo požádat o pomoc. Často se stane, že v důsledku sluchové vady se nelze domluvit.
Je důležité trvale udržovat fyzickou kondici, schopnost udržet rovnováhu, pružnost a pohotovost reakcí. Nečekané kroky do prázdna, pády ze schodů můžeme zvládnout jen tehdy, máme-li pevné a pružné nohy a rychlé koordinované svalové reakce.
Se zužováním zorného pole v kombinaci se sluchovou vadou jsem postupně ztrácel přehled o všedním dění kolem sebe. Přestával jsem vnímat, co se nosí, jak chodí lidé oblečeni, o čem se baví, jaké typy značek aut jezdí po silnicích. Pozvolna jsem ztrácel kontakt se sociálním prostředím a vymykal se z něho, například svým oblečením. Dostával jsem se do sociální izolace. Sociální kontakty se zúžily na okruh rodiny a spolupracovníků. (dokončení v rubrice Medailony)
Jan Jakeš
Slovník:
dominance - převaha
izolace - odloučení
systematicky - soustavně
stabilní - stálý, pevný
střetů - srážek, také osobní střet - konflikt
frekventované - přeplněné
pozvolna - pomalu
defenzivní - obranné, ústupové
Rád bych navázal na akci "Chceme jezdit bezpečně" svými postřehy. Týkají se bariér, se kterými se setkávají handicapovaní lidé v okolí Brna. Prvním problémem je široká řada typů tramvají od různých výrobců. V současné době se připravuje gigantická tramvaj Vario s kapacitou pro 450 pasažérů. Druhým problémem je skutečnost, že řada řidičů má zařízení pro komunikaci s nevidomou osobou vypnuté.
K tomu dobrému bych řadil skutečnost, že elektronickou cestou dostáváme souhrnné informace o změnách v městské dopravě a u českých drah. Brněnská firma Elvos s.r.o. vyřešila prostorovou orientaci pomocí ovladače-vysílačky. Na několika poštách bylo instalováno zařízení pro upozornění, že v objektu je nevidomá osoba a potřebuje pomoc u přepážky. Ve veřejných budovách se setkáváme se žlutými vodícími liniemi.
Leopold Brückner
Dnes dokončíme vyprávění, které jsme v posledních číslech věnovali člověku, jenž se zasloužil o nový a velmi lidský přístup k výchově postižených dětí. Už si zhruba dokážeme představit, že zcela samozřejmou věcí byl stůl, který mělo každé postižené dítě vyrobené na míru nejen podle tělesné vady, ale také s individuálními odlišnostmi.
František Bakule ale také učil děti zpívat. Vystupoval s nimi pak po celém světě. Nejprve děti naučil text, rozumět obsahu toho, co zpívaly, naučil je zpívat všechny hlasy. Nikdo se nesměl předvádět a ani sólisté nesměli stát před svojí skupinou. Až se člověku zdá, že tento přístup není z tohoto světa a že je to snad vyprávění o Františkovi z Assisi, jenž se se stejnou láskou a péči věnoval zvířatům. Nemáte ten dojem?
Na závěr bych ocitovala: "Pojal úlohu učitele jako důvěrníka, inspirátora, pomocníka, pokorného organizátora praktických podmínek, ale rovněž strhujícího osobního příkladu a v neposlední řadě stejně bezmocného a trpícího bližního, který je pouze odhodlán s někým společně sdílet i to nejtěžší."
Marcela Machovičová
Slovník:
František z Assisi - světec, svatořečený, jednalo se o skutečnou osobu, která svůj život zasvětila péči o zvířata a trpící lidi
Assisi - místo ve slunečné Itálii
Dne 11.12.2009 od 14 hodin proběhlo v klubovně v České unii neslyšících celostátní adventní klubové setkání. Akci organizovali přátelé z pražského klubu a sešli se zde naši členové z Českých Budějovic, Liberce, Brna a přirozeně z Prahy. Z brněnského klubu zazněl pozdrav od brněnské tiskové misie, krátká prezentace této organizace a předání drobných dárečků.
Dobrovolnice z pražského klubu přečetla aktuální slovo boží z Nového zákona a to Evangelium sv. Matouše z kap. 1. 18 - 25, kde se popisuje narození Ježíše Krista. Připomněl jsem přítomným význam adventu ve smyslu vzpomenutí si, že došlo narozením Ježíše k zpřístupnění Boha k člověku ve srozumitelné formě a aktuální poselství je druhý příchod Ježíše Krista dle biblického výkladu. K přečtenému textu pouze poukázal na velmi svízelnou situaci či zkoušku, kterou tato mladá dvojice Marie a Josef v Betlémě prožívala.
V rámci tohoto adventního setkání se dohodla akce návštěva Technického muzea v Brně na 16.12.2009 s přáteli z Českých Budějovic a 30.12.2009 se předpokládá historická procházka Brnem s pražskými přáteli. Zástupci brněnského klubu v krátkém čase zvládli Královskou cestu z Hradu až na Staroměstské náměstí a solidně pojedli v místnímu bufetu Apetit.
Organizátorům patří velký dík, protože jsme se zde všichni cítili velmi dobře a měli hojné občerstvení.
Leopold Brückner
Je pravda, že člověk s kombinovaným postižením zraku a sluchu má omezené možnosti ve výběru sportovních disciplín. V brněnském klubu čas od času hrajeme šachy a pravidelně kuželky. Šachy mají dobrý vliv na rozvoj myšlení a paměti.
A nyní trochu obšírněji o kuželkách. V Brně tři členové pravidelně trénují kuželky a v rámci ČR se ještě setkávám se dvěma přáteli se zmíněným postižením. Sportovní chování se promítá i do všedního dne. Když chcete podat dobrý sportovní výkon, musíte dodržovat životosprávu a udržovat se v dobrém psychickém stavu. Takové drobné rozčilení na dráze se obratem promítne do výsledku hry. U sportu se člověk učí být sebekritický a nic si nenamlouvat, protože výsledek je měřitelný. Nejedná se o nahodilé odhození koule po dráze, jak se to divákovi jeví, ale o technické provedení a respektování všech fyzikálních a jiných zákonitostí. Jak trenér říká, hraje se hlavou. Handicapované sportovní lékař zařadí podle stupně postižení a podle pohlaví. Hráči s velkým zdravotním handicapem mají podavače. Podavač plní funkci asistenta, který kromě podání koule průběžně informuje hráče o výsledku a koriguje jeho techniku hodu.
Sport mě učí unést výhru, ale také prohru. Vždy s novou nadějí startuji, i když je tu již řada porážek, ale vzpomenu-li si na úplný začátek, je to bezesporu velký posun kupředu. Je to již pět let, co jsem získal informaci o kuželkách od hluchoslepé osoby.
Milý čtenáři, přemýšlej o možnosti hrát kuželky. Za zkoušku nic nedáš a je možné, že to budou zrovna kuželky, které obohatí tvůj život.
Leopold Brückner
Slovník:
obšírněji - obsáhleji, rozsáhleji, podrobněji
respektování - uznávání
posun - krok
O Liberci se toho moc často nepíše, ale přesto tam máme přátele, kteří o naše přátelství mají zájem. S manželi Berkyovými jsem stále ve styku a to hlavně díky komunikaci přes Skype pomocí PC.
Mám kameru a oni také, a protože mají nějaké ty zbytečky zraku, tak nám nedělá problém se přes kameru domluvit znakovým jazykem, pobavit se přátelsky a udělat si takové miniklubové setkání. Já jsem vlastně u nich v útulném pokojíku. Když napadne sníh, tak mi Ládík radostně strčí kameru k oknu a už vidím tu sněhovou pohromu. Zrovna tak mohu pochválit krásné vánoční cukroví, které Blanka upeče. Mohou mi ukázat i svou práci, barevné korálky. Mohu jim pomoci vysvětlit dopis, e-mail a nemusím jet do Vratislavic osobně.
Je to vlastně zázrak, o kterém jsem četla jako malá ve fantastických knížkách. A nyní je to skutečností. Hned mohu pomoci vyřešit situaci, aniž bych opustila svou domácnost, utrácela za jízdné. Není to úžasné? Ale přesto jsem ráda, když se osobně s nimi sejdu třeba na vánočním setkání v klubovně.
Čilá e-mailová korespondence s ostatními liberečáky samozřejmě pokračuje nadále a každý pozdrav z hor vítám.
Ota Pačesová
Dne 8. prosince jsme se zúčastnili s Martinou Hanusovou konference "Pod jednou střechou", kterou pořádalo o.s. Záblesk. Velice ráda na tyto akce Záblesku jezdím a nikdy jsem nebyla zklamaná jejich průběhem. Po organizační stránce vždy perfektní, po odborné stránce vynikající, atmosféra vždy přátelská a občerstvení vždy výborné.
Letos jsme se dokonce sešli s přáteli i ze Skotska a USA, představitelka skotské organizace Sense paní Gillian Morbey je velice příjemná dáma s velikým srdcem. V jejím kratičkém proslovu dýchala láska k lidem z každičkého slova. Proslov prezidenta světové organizace DBI (Deafblind Internacional) pana Williama Greena z USA, byl neformální, příjemný jako celá jeho osobnost. Škoda, že v naší zemi není více lidí s tímto přátelským projevem. Chyběla mi zde osobní účast představitelů z největší a profesionální organizace Lorm. Přečtený omluvný dopis od slečny ředitelky P. Zimermanové byl víceméně formální, i když vyjádřil plnou podporu k tématu konference.
Za organizaci Via se zúčastnil pan Jan Jakeš, který většinou na žádné akci, týkající se hluchoslepoty nechybí, i když mu cestování vzhledem k handicapu může činit určité potíže. Jeho projev byl rovněž kratičký, milý a výstižný.
Tím, že přednášející byli struční, dostalo se dost prostoru jak na odborné předvedení projektu "Pod jednou střechou" tak i na diskusi.
Vítám vstřícnost představitelů obce Olšany u Prostějova a věřím, že projekt "Pod jednou střechou" společně se Zábleskem dotáhnou do konce a sen rodičů ze Záblesku se uskuteční.
Stručně uvedu projekt. Jedná se o komplex budov poblíž fary a kostela. Bude to multifunkční centrum zahrnující chráněné bydlení pro cca 6 hluchoslepých osob s trvalým bydlením a 6 ubytovacích míst pro respitní péči, dům s pečovatelskou službou, vzdělávací centrum s prostory pro volnočasové aktivity. Přilehlý park bude přizpůsoben jak potřebám zdravé veřejnosti tak i potřebám zdravotně postiženým. Každý si zde najde svůj relaxační koutek. Projekt se mi líbil zejména proto, že mi připadá vše účelně využito a že byl zpracován lidově řečeno "hlavou“. Klobouk dolů před architekty z projekční kanceláře Bonmot. Jejich osobní zájem řešit vše s ohledem na prospěch hluchoslepých je nevšední a je potřeba si ho vážit. Náklady na celý komplex činí v předběžném rozpočtu 84 mil. Kč. A já doufám, že se na tento projekt finance najdou. Vždyť o co dál je již menší Slovensko, které svůj Maják pro hluchoslepé vybudovalo.
Ota Pačesová
Místo dvou skupin, částečných a plných invalidních důchodů, budou tři skupiny a jinak se bude počítat i procentní výměra invalidních důchodů tj.:
Zdroj: Informace - JUDr. Jan Hutař, NRZP, www.mpsv.cz
Zde si můžete přečíst profil nejen anonymního hluchoslepého člověka Jana Jakeše.
Toto období začíná 41. rokem života, kdy jsem odešel do invalidního důchodu. Zužování zorného pole dosáhlo maxima. Přidružily se změny centrálního viděni. Práci v oblasti informačních systémů jsem musel opustit. V témže roce vznikalo z podnětu a s podporou Svazu sluchově postižených v ČR občanské sdružení LORM na pomoc hluchoslepým lidem. Byl jsem přizván ke spolupráci a pozvání jsem přijal. Práce pro hluchoslepé se stala mým novým povoláním.
K šerosleposti a zúženému zornému poli se přidala ztráta ostrosti centrálního vidění, světloplachost a oboustranný šedý zákal. Zhoršování zraku akcelerovalo zejména ve 45. a 46. roce života. Na pravém oku zůstaly zbytky zraku s rozlišováním světla a stínu. Levým okem jsem dosud schopen číst pomocí televizní lupy a pracovat s počítačem za předpokladu negativního zobrazení ve výrazných kontrastech a možnosti zvětšení písma na displeji. Světlo, které až dosud pomáhalo, nyní oslepuje. Příjemné jsou tlumeně kontrastní syté barvy, šero a soumrak. Místo lidí a světa kolem sebe vidím v mlhavých obrysech úzkým průzorem části postav, obličejů a věcí. Orientace pomocí sluchu a zraku není bezpečná. Zrakové vjemy nedávají ucelený obraz, který by byl pro samostatný pohyb v prostoru použitelný. Ústní informace a akustické signály zvukových majáčků zanikají v hluku dopravy a často je zaměňují s jinými zvuky. Nemohu lokalizovat zdroje zvuků, protože mi chybí směrové slyšení. Bezpečný pohyb v dopravním provozu je možný pouze s průvodcem.
Bez sluchadel se prakticky nedomluvím. Odezírání je vyloučeno. Řečová komunikace pomocí sluchadel je možná jen v tichém prostředí bez rušivých zvuků. Když ve společnosti hovoří více lidí současně, nerozumím nikomu. Pokud má slovo vždy jeden z nich, mohu sice ve vhodných podmínkách rozumět, ale nevím, kdo z nich právě hovoří. Po hlasu lidi nerozeznám. S černotiskovým textem a ostatními grafickými informacemi mohu pracovat pouze pomocí televizní lupy a osobního počítače. Pokud by se schopnost vidění dále snižovala, bude třeba přejít na hmatové formy komunikace, jako je Braillovo písmo, Lormova abeceda, případě znakový jazyk pro hluchoslepé. Lormovu abecedu začínám používat. V sebeobsluze jsem odkázán na hmat a pomoc druhých lidí, například pokud potřebuji ověřit barvu.
Při překonávání hluchoslepoty mi dnes pomáhají:
Nejobtížněji se vyrovnávají důsledky hluchoslepoty v oblasti společenských, mezilidských a partnerských vztahů a společenské orientace a adaptace. Nevědět, kdo všechno je se mnou v místnosti, s kým sedím u stolu, kdo mě oslovuje, ke komu hovořím a kdo naslouchá, to vyvolává přinejmenším nepříjemné pocity. Prakticky nepřekonatelné je ztráta schopnosti sledovat neverbální reakce svého protějšku, tzv. komunikaci tělem, např. výraz obličeje, změny v intonaci hlasu, a podle nich korigovat vlastní chování nebo téma a směr debaty.
Hluchoslepý člověk není schopen postřehnout nebo správně pochopit sociální významy různých forem chování a sociálních aktů. Unikají mu jejich symbolické společenské významy. Společenským a kulturním prostředím vybudovaný systém expresivního symbolismu pracuje s natolik subtilními znaky, že jejich rozlišování přesahuje možnosti hluchoslepého člověka a tyto problémy nevyřeší žádná sebedokonalejší technická pomůcka. Ani osobnostní faktory, i když jsou důležité, tento handicap nevyrovnají. Své místo zde má druhý člověk. Bylo by ale chybou myslet si, že druhý člověk nastoupí, až když selže všechno ostatní. Přímá pomoc druhých lidí je prvořadá a nezastupitelná. Bez trvalé asistence druhého by se hluchoslepý člověk ocitnul mimo lidské společenství. Druhý člověk je nezbytným a nejlepším pomocníkem hluchoslepého.
Jan Jakeš
Slovník:
profil - představení, uvedení, podobně ve smyslu portrét
anonymního - neznámého
akcelerovalo - rostlo
kontrastech - opačný, k bílé barvě je kontrastní černá
expresivního, exprese - zkratka, vystihující, jde též o malířský směr
subtilními - jemnými, těžko rozlišitelnými
Když jsem byla naposledy u Jarušky Žákové a ona mě poprosila, abych jí vyprávěla, co jsem prožila za čtrnáct dní, pustila jsem se do vyprávění. Nevynechala jsem ani četbu knih. Zmínila jsem knihu Život plný bojů, kterou napsal Max Brod. Jaruška řekla, že jí je ono jméno povědomé. Chvíli přemýšlela, ale nebyla si jistá, kde přesně o Maxi Brodovi slyšela a jestli vůbec. Já jsem pak zjistila následující informaci.
Maminka Maxe Broda, velkého spisovatele, se narodila ve Smržovce. Tedy nedaleko od Jarušky. Dala jsem Jarušce úkol, aby vypátrala, v jakých místech se Max Brod v myšlenkách pohyboval.
Maminka se svými sourozenci ovšem utekla do Prahy, protože její matka byla dominantní a nesnesitelná osoba. Max Brod sice na svoji babičku nevzpomínal ve zlém, pamatoval si ji jako bělovlasou a rozcuchanou ženu, která se později odstěhovala do Jablonce nad Nisou, kde dokonce podvedla své spoluobčany. Nakukala jim, že jí je sto let a vybrala peníze na oslavu. Maminka Maxe Broda byla velmi nešťastná osoba. Byla Židovka s plavými vlasy a modrooká, takže jí nikdo její původ nevěřil. Měla po své matce nesnesitelnou povahu, byla puntičkářská a časem nervově onemocněla. Později se zbláznila. Max Brod vzpomínal na svoji maminku s láskou. Napsal, že jedině okamžiky, kdy si vzpomněla na milovanou hudbu, ji osvobozovaly. Maminka mu také jako dítěti pomohla. Lékaři nad ním zlomili hůl, trpěl nevyléčitelnou chorobou páteře, ale maminka se nevzdala a odvezla Maxe do Německa. Dlouho musel nosit korzet a nakonec se z toho částečně dostal.
Vzpomínky Maxe Broda jsou neuvěřitelně zajímavé. Vzpomíná na své přátele Werfela, Kafku, Meyrinka a jiné. Také hodnotí dobu a to je to, co mě osobně vždy nejvíce zajímá.
Marcela Machovičová
Sněží venku, padá sníh.
Svezeme se na saních.
Postavíme sněhuláka.
Celý den k sobě ptáky láká.
Ježíšek už zazvonil.
Slzičku jsem uronil
při vzpomínce na vánoce,
ať už jsou tu brzy zase.
Ptáte se, kdo napsal tuto říkanku? Kdo jiný než náš naivní básník Jirka Javůrek.
Marcela Machovičová
Zdraví, pohodu a lásku přeje Klub přátel červenobílé hole Mařence Doležalové, Milušce Kvašové, Janě Kroulové, Jarušce Navarové a Zdeňce Menclové.
Přátelé, dnes jednoduchý a především vánoční recept. Jedli jste někdy horký bramborový salát? Ne? Tak rychle zástěrku a k plotně.
Dáte vařit brambory ve slupce. Dejte pozor, aby se nerozvařily a při loupání nerozpadly. Nakrájíte na plátky. Cibuli oloupete a nakrájíte na slabé měsíčky. Na pánev dáte olej, přidáte brambory, cibuli. Prohřejete na tuku. Nesmažte. Přidáte petrželku. Osolíte, opepříte a zakápnete octem, třeba vinným nebo obyčejným. Hned podáváte s opečeným masíčkem nebo bílou klobáskou.
Marcela Machovičová
Klub přátel červenobílé hole o. s.
IČO: 26999960
Adresa: Přemyšlenská 13, 182 00 Praha 8