Hlavní navigace
Statistiky návštěvnosti
Obsah stránky
Pobytový festival, Staré Splavy, 7.-14.6.2009
Horní navigace
Pobyt ve Starých Splavech
Tak a máme za sebou další pobyt. Stručně zde popíši jeho průběh. Rozhodli jsme se v tomto roce uspořádat pobyt v divadelním duchu. Nevynechali jsme ani vycházky a delší výlet. Každý den jsme se prošli v lese, chodili jsme k vodě a došli jsme až na pláž, která byla kouzelná. Nebylo tam mnoho lidí, takže jsme měli klid vychutnat téměř letní atmosféru. Na koupání to sice nebylo, ale přece jen jsme do vody na konci pobytu vlezli a užívali si sluníčka.
Jeden den jsme se vydali poznat Doksy. Jedni z nás využili možnosti nakoupit si něco v obchodech a pojíst něco dobrého v cukrárně. Menší skupinka se vydala do místního muzea za poznáním. Jedna místnost byla věnovaná českému básníkovi K. H. Máchovi. Druhá expozice byla nabitá informacemi o rybářství. Tuto výstavu jsme vynechali, protože jsme se celé dvě hodiny věnovali výstavě, o které bude ještě řeč v rubrice Nabídka pro čtenáře.
Jeden den jsme se také vydali na samotné Máchovo jezero na lodi z roku 1930. Jmenovala se Hynek. Samotné výpravě předcházel prudký liják, před kterým nás zachránil majitel lodí, který nás schoval v úschovně pro lodě. Byli jsme mu moc vděční. Nedovedli jsme si představit, že po tak prudkém dešti nastoupíme na loď a poplujeme po jezeře, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a výprava dopadla dobře. Kdo chtěl, zůstal v kajutě, zbytek se kochal výhledy na krajinu. Tento zážitek nám připomněl úvod pobytu, kdy jsme do místa, v němž jsme nakonec našli azyl, dorazili zcela promočení, protože nás přepadla bouřka a liják. Měli jsme ale dobrou náladu, tak nás to nerozhodilo.
Nyní k divadlu. V podstatě jsme se k němu snažili dobrat čtyřmi způsoby. Pohybovými a jinými cvičeními, výrobou loutek a hrou s loutkami, předvedením divadelní scénky a výrobou květinového zátiší. Poslední část nebyla sice divadelní, ale souvisela s estetickou výchovou.
U pohybových a jiných cvičení bych například uvedla toto. Tři skupinky měly za úkol představit nějakou scénu. První skupina předvedla Babičku a její děti, druhá Jana Žižku a jeho vojáky a třetí skupina měla za úkol předvést sv. Jiřího, který bije draka. Nedá se říct, že by některá skupinka měla svoji scénku lepší, protože každá zazářila jiným způsobem. Ráda bych ale zdůraznila svoje překvapení nad scénkou Jan Žižka a jeho vojáci. Vypadalo to totiž beznadějně. Neměla jsem pocit, že se skupinka na něčem dohodla. A ejhle. Doprostřed se postavil Ota Nepraš se svojí složenou holí, po stranách další a začali pět Ktož sú boží bojovníci. Bylo to skvělé.
Výroba loutek probíhala takto. Martina Hanusová připravila doma loutky z látky s polystyrénovou hlavou. Šlo o loutku prstovou. My jsme měli za úkol loutku dodělat. Měli jsme k dispozici vlnu, provaz, papír, látky, knoflíky, korálky, barvy, lepidlo a mnoho a mnoho jiného. Každý vyrobil loutku podle svého. Takže vznikly loutky mimozemšťan, různé holčičky a kluci, pan ředitel a tak dále.
Další den jsme s loutkami zahráli svoji vlastní scénku. Každý mohl říct, co chtěl. Někdo hrál i s více loutkami.
Jeden den jsme si hráli na třídu. Ve škole byli žáci, paní učitelka. Do třídy občas zavítal pan ředitel a nakonec mimozemšťan.
Také jsme skládali básničku. Namátkou jsme řekli deset slov, ze kterých jsme pak měli složit básničku. Opět jsme se rozdělili do tří skupin a vymýšleli báseň. Tu najdete v rubrice Poetické okénko.
Další část divadelního programu byla věnována hranému divadlu. Dopadlo nad očekávání dobře. Herci hráli výborně, vypravěč předčítal nahlas a nahazovač slov se své role ujal znamenitě. Zdatní byli i herci z Palaty, kteří hráli servírku, oheň a hlavu v zrcadle. Popis nastudování této hry si můžete koncem roku přečíst v dalším bulletinu. Květinové zátiší bylo jednoduché a pan kuchař projevil nadšení. Na větve jsme nastrkali kousky hadříků a na další větve jsme pověsili panenky, které jsme vyrobili ze složeného papíru, dřevěného korálku a špejlí.
Na závěr bych se ještě ráda vyjádřila k jídlu. Podle mého názoru bylo velice chutné. Všimla jsem si, že pan kuchař vaří moderně, málo mastí a kdo chtěl přidat, mohl si přidat.
Marcela Machovičová